Lidi jsou podle mě na hlavu. Promrhat celý život nadáváním na poměry a hledáním stale noveho spasitele (rozumej vudce, ktery slibem nezarmouti) je priserna predstava. Zacal s tim Milos, ktery v dobe prosperity zvanil o spalene zemi a vychoval si zdatne pokracovatele. Co by z těch lidí udělalo stastne? Dve stovky/tisice měsíčně k výplatě? Car batuška, ktery bude jejich život řídit od kolébky ke krematoriu? Co se takhle radovat z normalniho zivota?
Myslím, že tato existence uz toho napáchala dost za svou dlouhou kariéru plnou sprostoty, hulvátství, pomstychtivosti a rozestvavani lidi. Nějak se zapomíná na akce Bamberg, kdy vlastnoručně podepsal pochybným existencím, že za příspěvek do kampaně socanu jimi obsadí ministerské a jiné významné posty, Olovo a další. Podílel se na "veleuspesnych" privatizacich napr. bank a velkých chemiček, které dílem krachly a dílem se dostaly do rukou podivných šíbru. Obklopoval se gaunery, podporoval a podporuje ty nejhorší kreaturu. Pokud uz o něm neuslyším ani slovo, jedine dobre.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Máte pravdu, nostalgikům bych ráda připomněla, že za bolševika byly byty státní, družstevní, podnikové a v některých případech i v soukromých domech, pokud původní vlastníci odmítli "darovat" svůj majetek státu. V jednom takovém 1+1 III. kategorie (bez koupelny a teplé vody) jsem na Žižkově prožila celé dětství a činži jsme chodili platit o patro výš panu Wynyczukovi...
U bytového družstva se čekalo dlouho na členství, byt získaly často až děti původních členů. Na státní byty byly pořadníky, dostat se na přední místa šlo buď ze známosti nebo za úplatek. Podnikové byty se přidělovaly buď prověřeným kádrům nebo v profesích, po kterých byl hlad. Jak to bylo mimo Prahu nemůžu posoudit. A kdo stavěl nebo rekonstruoval, nechť si vzpomene na scénku ze železářství z filmu Na samotě u lesa. A tak to bylo se vším.
1 odpověď