Svým příspěvkem možná pohorším,leč píši jej upřímně,po letech péče i odříkání.Maminka se narodila s vrozenou nemocí ledvin,díky čemuž skončila v 50 letech na dialýze,následně žila 20 let s transplantovanou ledvinou a teď - v 88 letech je již opět 15 let dialyzovaná.K tomu se časem přidala nestabilita v důsledku diagnostikované závratě,neuropatie horních i dolních končetin,stařecká demence a úplná závislost na péči druhé osoby.Můj úžasný táta bral celý život ohledy - vzdal se přátel,radostí, běžného života a obětavě řešil jen starosti a problémy s nemocí spojené.Léta psychického vypětí a života ve stresu si pak vybrala tu nejkrutější daň.Zemřel před 5 lety,vděčný za pomoc a domácí péči.Bylo to,s nemocnou mámou navíc,vyčerpávající. Postupně došla do stádia,kdy jsem musela skončit i v zaměstnání a dnes pečuji na plný úvazek.Z jejího pohledu je to samozřejmé, z pohledu okolí jsem ta báječně vychovaná dcera,co se postarala.Z pohledu mého nežiji roky vlastní život,nevím,co je klid v pravém slova smyslu, dovolená, prostor na vnuka.Došla jsem jasně k závěru,že bych něco takového po své dceři NIKDY nechtěla! Ono to je totiž také o soudnosti těch nemohoucích,co zmaří i roky normálního života svých dětí.Já situaci vyřešila ještě v době zdravého rozumu tak,že jsem dceru s tímto postojem obeznámila a obeznámila jsem ji i s tím,že nemá přihlížet k tomu,pokud vlivem demence časem názor změním! Doufám,že jí tím do budoucna ulehčím.O nevyléčitelně nemocné má pečovat kvalifikovaný personál,a to, že je ho málo,je věcí jinou.Já bez dalšího po ztrátě sil do zařízení pro seniory půjdu.

Osobně bych se na věc podívala z druhé stránky: proč obchody tu ochranku mají? Proto, že lidé kradou, podvádí, lžou, konzumují nezaplacené potraviny v prostorách prodejny a zejména některé mladší ročníky se k tomu navíc ještě chovají jako zvěř. To možná tu zvěř i urážím. A kdo u ochranky pracuje? Třeba lidé, co na stará kolena už nemohou vykonávat původní profesi a současně si ani po 40 letech v práci nemohou dovolit zůstat v klidu doma. A my bychom tam za 100 Kč na hodinu rádi viděli Ramba, když už má někdo prudit …. Těžko se při takovém ocenění divit, že přijmou kde koho a pak i snadno narazíte na blbce, co může být konečně “důležitý”. Vždyť se mu to doteď nepovedlo! Já osobně bych za stovku na hodinu nechtěla riskovat, že mi nějaký asociální deb.. vrazí kudlu do břicha jen proto, že po něm budu chtít dodržet pravidla slušného chování. Těm z Vás, co jim ta ochranka tolik vadí, by mělo být dopřáno se s takovým fajn spoluobčanem poznat blíže. Možná by pak změnili názor. Já osobně nekradu a je mi tak úplně jedno, jestli za mnou pracovník ochranky jde či nikoli. A komu to jedno není, má k tomu pravděpodobně nějaký důvod. Stačí i vlastní nízké sebevědomí nebo záliba vyvolávat konflikt. Když už tam ten patron v černém je, a pomalu nic nesmí ani za situace, kdy kradu, proč si na něm třeba jen nevybít emoce, že? Je za to přece zaplacený! 👌

Naprosto rozumím a sdílím podobné pocity,ačkoli od smrti mého otce uběhly 4 roky.Vzpomenu často,slza mi ukápne a bolest,byť časem zmírněná,zůstává.Na rozdíl od Vás jsem maminku ještě neztratila,ač je spoustu let omezována vážnou nemocí,a v důsledku toho jsem v posledních letech po odchodu tatínka PLNĚ pochopila,jak obětavý a vzácný člověk byl.O maminku se celý život staral,pracoval do 75 let,protože příjmem maminky byl od 40 let invalidní důchod (kvůli dialýze,na které je závislá),nevěděl,co je dovolená,ač byl velmi společenský člověk,přátele vyměnil za domácí povinnosti,obstarávání nákupů,časem i vaření a úklid.V době, kdy jsem měla už vlastní rodinu,jsem se mu snažila v rámci možností pomáhat,vozila těžké nákupy,vařila o víkend,cestovala s jídlem,jednou za čas vygruntovala,vozila léky,ale ten každodenní stres a péče zůstaly na něm.Nestěžoval si,jen mu přibývaly šediny a vrásky.Pak to přišlo najednou - rakovina tlustého střeva,těžká operace,nemohoucí máma sama v bytě.Nevím,jak jsem to vlastně dala,ale obratem jsem prodala můj i rodičů byt,zajistila společné bydlení v hezkém domě se zahradou,vše přestěhovala,tatínka dochovala v domácím prostředí a zůstala už se zcela nemohoucí matkou,o níž se starám dodnes.Situace je zhoršená v důsledku její počínající demence,stále trvající dialýzy,imobility,ale i nyní se projevuje její sebestředná povaha,celoživotní pocit ublížení z vrozené nemoci,přesvědčení,že my zdraví jsme povinni se postarat.Opustila jsem práci,pečuji celý den,sotva lezu.A hluboce smekám před tatínky,jakými byli ti naši!❤️🍀Po většinu života bych to vůbec nezvládla!

Jako zapisovatelka a současně rejstříková vedoucí soudce jsem pracovala 3 roky s čistým příjmem 20119 Kc měsíčně po 35 letech praxe v administrativě. Představa, že zapisovatelka jen buší do klávesnice jako robot a nemusí ani myslet, je naprosto zcestná a hodně naivní. Většina zapisovatelek je současně za ten ubohý plat i rejstříkovými vedoucími a vede soudci administrativu celého senátu. Tato činnost představuje samostatnou práci jako např. kompletní proces předvolání účastníků k soudním jednáním včetně všech listin (a že jich je), zapisovatelka je vytváří zcela sama, aniž by je po ni někdo jen zkontroloval, a to včetně usnesení, výzev, odročení jednání, protokolů, přípisů spolupracujícím úřadům, atd. K těm kritickým příspěvkům chci jen napsat, že jejich autory jsou opravdu zcela neznalí, zaujatí hlupáci. S chutí bych jim tu práci dopřála včetně jejího ohodnoceni! A taky by se měli připravit na to, že ráno uvařené kafíčko dopijí studené na konci šichty. A bez dortíčku! Většina si ho při tom ohodnocení odpustí a než by se k němu dostala, mohla by i šlehačka zkysnout. Fakt jste někteří tak ubozí, že je z Vás člověku špatně.

Ono se u nás již dávno stalo to samé - mně takto v nemocnici v době, kdy se nedělaly testy krevních konzerv, nakazili maminku žloutenkou, a určitě nebyla jediná ….. Jen na rozdíl od zahraničí se žádné omluvy či snad dokonce finanční kompenzace nedočkáte.

Jako zapisovatelka u soudu jsem začala pracovat před 3 roky z důvodu zrušení předchozí prac. pozice.Již v té době jsem pečovala o vážně nemocnou matku a mylně se domnívala, že napíši co mi soudce nadiktuje a půjdu domů s čistou hlavou. I z tohoto důvodu jsem neřešila pokles příjmu o cca 10 tisíc měsíčně oproti předešlé, rovněž úřední práci. Potřebovala jsem zvládat ještě druhou směnu doma.Bylo to však nečekaně náročné - po více jak 35 odpracovaných letech jsem si nosila domů 20000 korun čistého a vyřízenou mysl z celodenního kolotoče k tomu! Jakákoli nepřítomnost či dovolená byla za trest, zástup v pravém slova smyslu žádný, přesčasy zdarma, nechcete-li riskovat, že nestihnete své úkoly pro jejich množství včas. Kdyz už jsem byla na zhroucení, rozhodla jsem se zbytek svého zdraví zachovat. Rozhodla jsem se pečovat o maminku celodenně a stávající příjem nahradit příspěvkem na péči. I to byl boj v řádu měsíců, ale nakonec jsem v důsledku úplné závislosti matky na péči druhé osoby dosáhla na částku 19200 Kc měsíčně a 900 Kc příspěvku na benzín. Neběhám mezi dvěma pekly, mám na péči potřebný prostor, beru stejně jako při namáhavé práci u soudu …. A hluboce smekám před všemi bývalými kolegyněmi, které takové ocenění akceptují léta. Hodně smutné je i to, že mě soudní práce bavila a nebýt v množství tak nezvladatelném a k tomu uboze oceněném, zřejmě bych se k ní po skončení péče o maminku ráda vrátila. Za současných podmínek mi ale nezbývá než doufat, že snad jinou práci jednou ještě seženu, i přes svůj věk. Ten pocit, že jste za blbce, byť pracovitého, je opravdu nedůstojný :-(

Skvělé, jen tak dál! 🍀❤️

A co na to zdravotní pojišťovna??? Jistě je také za Martínkův úspěch ráda! A za “ušetřené” miliony ještě víc! Nepochybně si tak na konci roku její vedení bude mít z čeho rozdělit statisícové odměny za dobře odvedenou práci. 🤮

Nad články tohoto typu se mi chce plakat i zvracet současně.Když už ne z jiného důvodu, pak určitě proto, že každému z klientů seberou důchod a příspěvek na péči,což v součtu přesáhne min. průměrnou mzdu pracujícího člověka, a ještě vysávají rodinu, aniž by se postarali na alespoň přijatelné úrovni.Úřady nic nevidí, neřeší a odpovídající zázemí těmto lidem nezajistí, stejně tak jako členům rodiny, kteří by se postarat chtěli i za cenu ztráty zaměstnání. Mohla bych o tom knihu napsat,neboť jsem se při práci postarala do samého konce o tatínka a nyní tak činím u těžce nemocné maminky. Situace trvá 7 let,jsem naprosto vyčerpaná a v zájmu zachování zbytku vlastního zdraví jsem požádala o navýšení příspěvku na péči na IV. stupeň s tím, že odejdu ze zaměstnání a musím mít zajištěnu alespoň část příjmu tak,abychom mohli dál hradit životní náklady a toto období přežít.Maminka je imobilni, sama se nezvedne z postele, neoblékne, neumyje, nenachystá si žádné jídlo, trpí závratí, špatně slyší a v poslední době sleduji i výpadky v myšlení.Za tohoto stavu je navíc nucena jezdit 3x týdně na dialýzu z důvodu nefunkčních ledvin.Od prosince 2022 bojuji s úřady o přiznání příspěvku doteď, kdy jsme ve fázi odvolání proti zamítavému rozhodnutí.K žádosti jsem doložila i stanovisko odborného lékaře o úplné závislosti maminky na mé péči.Tak kde to jsme? Po svých zkušenostech mám jediné přání - odejít jako soběstačná! Raději o 15 let dříve,než se ve zdejších podmínkách dožít ubohosti a závislosti,kterou buď zčásti zničím zdraví i zbytku rodiny nebo v jejím důsledku dožiji v “zařízení pro seniory”.

K uvedenému objemu dosud 450 000 zastavených bagatelních exekucí bych rada doplnila informaci z praxe: nikoho nezajímá a nikdo v tomto státě ani neřeší, že jednotlivé návrhy exekutorů, které ve vlnách doslova zaplavují pracoviště okresních soudů, administrativně zpracovávají řadové zaměstnankyně s tabulkovým platem kolem 22 000 Kc hrubeho (!), zpracovávají je zcela zdarma ke své stávající agendě, kdy jsou už tak zavalené jinými spisy, a spousta lidí si k tomu navíc ani neuvědomuje, že tyto “lemry a vyžírky státních financí” ještě dva dny z pracovního týdne tráví v jednací síni, kde současně zastávají práci zapisovatelky. Logicky tak v průběhu dvou pracovních dnů z týdne mají na zpracování agendy ještě nulový či minimální časový prostor. A jako bonus si pak mohou na internetu přečíst, kolik činí průměrný plat státního zaměstnance, ještě navíc za nulovou činnost v podobě popíjení kávy a zevlování než přijde “padla”, a pokud se snad náhodou zapojí do diskuse tohoto typu, odepíše jim odhadem 140 blbečků, že zapisovatelka u soudu vlastně nic neumí, tak co by za to chtěla. Pro případně dalších 140 blbečků preventivně uvádím, že jinam nejdu pracovat z důvodu věku. Cely život mi ve škole učili rusky a dnes je požadována angličtina i po skladníkovi. Na výrobu u pásu Vám před šedesátkou již nestačí fyzické síly a prodavačky se, zejména v supermarketech, kde střídají pozice, upřednostní rovněž mladší. Snad se mnou bude alespoň někdo souhlasit, že po 36 odpracovaných letech v administrativě je plat 22 000 Kc hrubého na pozvraceni, ještě při takovém stresu a pohrdání ze všech stran.

Jsem zamestnancem statu, neboť pracuji jako zapisovatelka u soudu. Je mi 55 let a mam praxi v administrative 35 let. Muj hruby plat cini 24 000 Kc mesicne, po zdaneni 20 114 Kc cisteho. Marne cekam, kdy nekdo konecne v clancich tohoto typu upresni, kdo ze zamestnancu statu ve skutecnosti nadstandardni prijem ma - z uredniku to urcite ti “tažní” za prepazkami uradu ci na radovych pozicich nejsou. Jejich mzda odpovida ohodnoceni prodavacky ci skladnika - a obcas jsou na tom jmenovane profese i lepe!