Jste v diskuzi. Máte diskutovat, přesvědčovat, argumentovat. Zatím jste jen prokázala, že nemáte co říct, respektive že se neumíte obhájit a snažíte se jen svou citovkou zapůsobit, jak dřete jak koně, a tím od tématu utéct.
Milý pane, na rozdíl od Vás nemám prostor vést diskusi celý den a pokud má navíc pavlačovou úroveň, pak to považuji za úplnou ztrátu času. Argumentů bych mohla psát hodně, ale proč vlastně? Lidem plným nenávisti, co mají za cíl jediné - jakýkoli argument zpochybnit …. Rozhodně nediskutují se záměrem svůj postoj měnit nebo se dobrat objektivních informací. Vás všechny bych na ten soud poslala na půlroční exkurzi. Ale věřím, že ani pak byste omyl nepřiznali a polovina z Vás by tam při svém “rozhledu” nezvládla ani základní pravopis.
Jen dvě otázky položím.
1) Bude mít tato stávka úspěch, stejně jako měla ta v květnu? Čili žádný.
2) Když na tuto pozici nastupujete, tak nevíte co obnáší a kolik za ní je?
Když půjdou za těchto podmínek do práce bez protestu, nezmění se nic určitě - jiná možnost nezbývá.
Když nastupujete, skutečně se nedozvíte vše, co praxe obnáší - nabaluje se to postupem času a hlavně velmi rychle. Co se peněz týká, nastupujete za málo s příslibem budoucího osobního a odměn, fakticky k tomu ale dochází v míře úsměvné! Myslím hořký úsměv!!!
Finanční? Tak to nedělejte, ne? A psychická náročnost? Rozpovídejte se, co to každodenně obnáší.
Myslím, že jsem se tu v cca ve 3 reakcích rozpovídala dostatečně a jak říkával můj tatínek, nemá cenu volovi vyprávět o sobotě, když ho v pátek klepnou! Kdo chce pochopit, může. A kdo nechce, s tím netřeba ztrácet další čas.
Tak to nemá logiku. Stávkují za víc peněz, ale přitom se části peněz zbavují za tři dny stávky. A přitom jím musí být jasné, že touto stávkou ničeho nedocílí.
Vy byste s platem 20119 Kč čistého za měsíc nestávkoval? A mohl byste nějaké obecně realizovatelné řešení navrhnout? Tento “plat” jsem mimochodem pobírala po 35 letech práce v administrativě a výkonu pozice “zapisovatelka a rejstříková vedoucí soudce”. Domů jsem chodila vyřízená z celodenního stresu, protože psaní toho, co Vám kdo “řekne”, tvoří tak 20% náplně práce. Ostatní je zcela samostatnou činností - předvolávání soudních jednání, vypracování všech listin s tím souvisejících včetně výzev, usnesení, přípisů, veškerá pošta daného senátu včetně reakce na ní, hlídání všech lhůt, jejich ev. urgence, neustále zvonící telefon a vůbec nejlepší je, že 2 celé dny z týdne trávíte v jednací síni a všechna ostatní práce (většinová), kterou veřejnost vůbec neregistruje, Vám v kanceláři “stojí”. Těžko ji pak za 3 dny zvládat a to se ještě mnohokrát stane, že Vás odvolají do jednací síně za jinou kolegyni a práce v kanceláři stojí další den! Kdy ji uděláte - Váš problém - nikoho to nezajímá. A někdo, kdo Vám telefonuje v době, kdy sedíte v té jednačce u zápisu, a logicky tak nemůžete u toho telefonu být, pak jen zkonstatuje, že jste líná jej i zvednout. A tyto znalostí šíří dál. Tak nespravedlivý přístup k něčí práci, s jakým jsem se jako bývalé administrativní pracovnice v justici setkala, se opravdu jen tak nevidí. A ještě nenávistný …. Jděte se vycpat, vy “znalci”!
Pánové, to je průměr. Jako ostatně všude … S praxí 35 let jsem jako zapisovatelka a rejstříková vedoucí soudce brala 20119 Kč měsíčně a nezastavila jsem se. A představa, že zapisovatelka jen píše, co jí kdo řekne, je zcela mimo realitu. Naopak - to pouhé psaní představuje cca 20% výkonu. Jste úplně mimo a kritičtí na nesprávném místě!
Administrativní pracovníci? Ty cvičené opičky, které jen kopírují, razítkují a ťukají do klávesnic, se cítí na něco víc jen proto, že pracují v soudní budově? Dělají to jen proto, že nic jiného neumí a v soukromé sféře by je nikdo nechtěl.
A Vy víte o rozsahu zcela samostatné práce administrativních pracovnic stejně jako paní Dvořáková! Přála bych Vám měsíc na místě té opičky sedět, abyste si také nějakou tu pohodičku užil - psychickou i finanční!
Kdo stávkuje, je příčinou růstu inflace, růstu cen, služeb, atd. Pokud jsem nespokojená se svým platem u státní správy, jdu tam, kde mně lépe zaplatí. Ale oni ne ! Chtějí ty své stravenky, masáženky, 6 týdnů dovolené, příspěvek pro děti na tábor, na zimní dovolenou, využívat síť fitness, bazénů, občerstvení v rámci práce, hromadné zaměstnanecké GSM tarify za pakatel, ti v kuchyni si odnáší pro celou rodinu jídlo na celý týden, no a když k tomu začnou občas dělat brajgl s odboráři, každá slabá vláda jim vyhoví. Proč by měnili místo, když jsou vlastně spokojeni a stačí jednou za čas vyjít do ulic či předstírat, že stávkují ?
Paní Dvořáková, Vy jste tak mimo realitu práce soudní administrativy, že se opravdu divím Vaší touze sdílet názor! Když o něčem z praxe nevím nic, asi by bylo dobré potlačit v sobě zbytečnou zášť a nešířit nesmysly. Masáženky leda tak psychické! Upřímně bych všem příznivcům Vašeho názoru přála, aby ty soudy zavřeli na měsíc. To si ale může administrativa z finančních důvodů těžko dovolit.
Je zajímavé číst některé diskuzní příspěvky. Mohu napsat svůj pohled na problematiku, zda doopatrovat rodiče či ne. Dostala jsem se do situace, kdy ve věku 65 let se spolu se svým manželem, kterému je 71 let, starám již téměř rok o 88 letou matku po CMP. Sice chodí s chodítkem, sama se nají, ale to je tak všechno co zvládá. Kdo nezažil péči o seniora s demencí, který potřebuje celodenní péči, dohled a obsluhu, těžko může soudit a hlavně odsoudit. Vzhledem k tomu, že v bližší rodině není opravdu nikdo jiný, kdo nás v péči může vystřídat (dva bratři zemřeli), jsem na to sama a cítím se už opravdu vyčerpaná. Nikam nemůžeme, trávit víkend mimo domov nepřipadá v úvahu, o dovolené si můžeme nechat jen snít. Z toho důvodu jsem podala žádost o umístění matky v domově pro seniory. Ano, mám výčitky, že jsem zklamala, ale musím chránit i sebe. Pokud bude umístěna, budeme ji samozřejmě co nejvíc navštěvovat a občas ji brát domů na víkendy, na Vánoce.... Navíc ani naše zdraví již není stoprocentní. Pokud by se s námi cokoliv stalo, nevím, kdo by se o matku postaral. Snažím se samozřejmě co to jde, ale po psychické stránce cítím, že už nemám moc sil. Nikdo nemůže soudit pokud toto nezažije na vlastní kůži. Proto prosím nikoho nesuďte, dokud si to sami nezkusíte.
Plně s Vámi souhlasím, žádné výčitky svědomí mít nemusíte! 🍀
Pečuji o svou pětadevadesátiletou nemohoucí matku již deset let. Pět let se prakticky nehnu z bytu. Postarat se o ni jsem považoval za svoji přirozenou povinnost. Konečně, nikdo jiný nebyl a není po ruce. Po své zkušenosti se vůbec nedivím těm, kteří prostě a jednoduše tuto "službu vyššího řádu" nejsou z různých důvodů s to naplnit. Ani by mne už nenapadlo mluvit o "nezodpovědnosti" nebo "zbabělosti". Tato služba rodičům naprosto změní váš život, a ve většině ohledů k horšímu, bohužel. Na to je třeba se připravit, pokud to vůbec jde…
Rovněž podepisuji bez dalšího! Pečuji ještě déle, jen o matku o sedm let mladší. Přeji Vám i sobě hodně sil, aby nás to nesemlelo zcela a abychom se mohli k normálnímu životu vrátit ještě ve zdraví! Určitě bychom si poté pár let pěkného života bez omezení zasloužili! 🍀
Za sebe (člověka s více jak 15 letou praxí s osobami se sníženou soběstačností) mohu zodpovědně prohlásit, že názor na doopatrování rodičů v seniorském věku rozděluje jejich děti (60-70leté) na dva tábory.
Roli v tomto rozdělení často nehraje ani to, zda se k tomu dítěti rodiče chovali úplně nejlépe, případně ho majetkově podělili s ostatními zcela spravedlivě.
Jedni tvrdí, že rodiče kteří nás vychovali si zaslouží, aby se např. dospělá dcera ve stáří o ně postarala, když se jim snižuje soběstačnost. Jsou schopni (pokud to dcera odmítá) i odsuzovat a kritizovat.
Bohužel jsou to v 99,99% lidé, kteří mají rodiče buď ještě zcela soběstačné, nebo péči zajišťují návštěvou rodičů 1x týdně kdy přivezou nákup, maminku dovezou k lékaři a umyjí okna.
Jenže jsou i senioři (ne málo jich), jejichž soběstačnost jak fyzická tak mentální je opravdu malá -mizivá.
A tady už musí být zajištěna péče 24/7.
To je přesně ten druhý tábor lidí, pro které je to, že JSEM JEJICH DCERA A MÁM K NIM TUTO POVINNOST doslova zákon, který dodrží .
Výsledkem jsou, já používám pro ně pojem ,,upečované" osoby.
Nebo li častěji jsou to pečující ženy které zcela rezignovaly na svůj soukromý život a nejednou se jim kvůli péči i pěkný vztah po letech rozpadnul.
Jsou to ty, co se těšily jak první roky v důchodu prožijí s vnoučaty, ty kterým se začínají objevovat zdravotní problémy a v tu dobu si k sobě vzaly matku která (v důsledku počínající demence) se proměňuje v zlého a nevděčného člověka který je ani nepoznává.
Škoda ,že si nelze takou péči na týden vyzkoušet mnoho lidí by jistě přehodnotilo svá rozhodnutí !
Skvěle napsáno. 👍
Po mnoha letech práce se seniory se sníženou soběstačností si dovolím s vašim názorem nesouhlasit. Nebo ještě přesněji se zeptat, zda jste někdy zkusila (případně jak dlouho),,ideálně " v panelovém bytě mít zcela imobilní 87 letou seniorku s demencí (a že přísahám, že v tom věku menší či větší poruchu kognitivních funkcí má 9 z 10 osob)?
Můžete mít sebekrásnější vztahy (resp. i váš manžel s vaší matkou) , ale po té co jste přes den matku umyla, nakrmila , několikrát vyměnila plenu (v případě nutnosti i povlečení) a večer , když by si chtěl váš muž s vámi popovídat, tak s ním budete diskutovat o tom kolik má zítra přikoupit pro matku plen (protože péče vás zcela pohltí) .
Ne každého muže po 65. toto nadchne a když se k tomu připočte to, že každé 2 hodiny v noci vstáváte a jdete maminku napolohovat (prevence dekubitů) , tak opravdu je to jen krok k rozpadu vztahu.
Málokterý muž si představoval , že v prvních měsících důchodu místo popíjení kávy na verandě chalupy bude vynášet pytel pokálených plen své tchyně.
A věřte nebo ne, neznám nikoho kdo (pokud poskytuje takovouto péči, )kdo by byl v posledních LETECH na dovolené nebo v divadle, či jen 2 hodiny s vnoučkem na pískovišti. Setkávám se naopak s tím, že ta 66 letá dcera odkládá svůj zdravotní problém velmi dlouho (maminka má vždy přednost) , že se pak ukáže že její zdravotní stav je horší než její 89 leté matky .
Věřte mi, že JEDEN PEČUJÍCÍ (málokde se v péči např. sourozenci střídají) za takovou péči VŽDY ZAPLATÍ VZTAHY I ZDRAVÍM a naprosto nezáleží na tom, zda mají rodinné vztahy ideální jak v Babičce od B. Němcové
Mohu potvrdit - zkušenost z praxe jak vyšitá ….. Víte, hůř pochopí, nebo spíše nepochopí ten, jehož rodič nesešel do stavu úplné nesoběstačnosti, je také rozdíl pečovat 3 měsíce a v řádu let a nemalou roli hraje i chování seniora samotného. Nepomáháte mu sice kvůli projevům vděku,ale časem může jeho myšlení doznat tak sobecké změny,že by tomu člověk pár let nazpět ani nevěřil! A to pomíjím situaci, kdy pečovatel onemocní sám a musí fungovat bez ohledu na své vlastní problémy! Jak už jsem ale zmínila, pokud tohle neprožijete a dochováte svého rodiče v lepším stavu fyzickém i psychickém, a Vaše péče potrvá únosnou dobu, zřejmě nabudete dojmu, že to není nic až tak omezujícího či náročného a tento názor v sobě ponesete s přesvědčením o jeho správnosti i dál. I zde platí, že zkušenosti nebývají přenosnými.
Svým příspěvkem možná pohorším,leč píši jej upřímně,po letech péče i odříkání.Maminka se narodila s vrozenou nemocí ledvin,díky čemuž skončila v 50 letech na dialýze,následně žila 20 let s transplantovanou ledvinou a teď - v 88 letech je již opět 15 let dialyzovaná.K tomu se časem přidala nestabilita v důsledku diagnostikované závratě,neuropatie horních i dolních končetin,stařecká demence a úplná závislost na péči druhé osoby.Můj úžasný táta bral celý život ohledy - vzdal se přátel,radostí, běžného života a obětavě řešil jen starosti a problémy s nemocí spojené.Léta psychického vypětí a života ve stresu si pak vybrala tu nejkrutější daň.Zemřel před 5 lety,vděčný za pomoc a domácí péči.Bylo to,s nemocnou mámou navíc,vyčerpávající. Postupně došla do stádia,kdy jsem musela skončit i v zaměstnání a dnes pečuji na plný úvazek.Z jejího pohledu je to samozřejmé, z pohledu okolí jsem ta báječně vychovaná dcera,co se postarala.Z pohledu mého nežiji roky vlastní život,nevím,co je klid v pravém slova smyslu, dovolená, prostor na vnuka.Došla jsem jasně k závěru,že bych něco takového po své dceři NIKDY nechtěla! Ono to je totiž také o soudnosti těch nemohoucích,co zmaří i roky normálního života svých dětí.Já situaci vyřešila ještě v době zdravého rozumu tak,že jsem dceru s tímto postojem obeznámila a obeznámila jsem ji i s tím,že nemá přihlížet k tomu,pokud vlivem demence časem názor změním! Doufám,že jí tím do budoucna ulehčím.O nevyléčitelně nemocné má pečovat kvalifikovaný personál,a to, že je ho málo,je věcí jinou.Já bez dalšího po ztrátě sil do zařízení pro seniory půjdu.
Osobně bych se na věc podívala z druhé stránky: proč obchody tu ochranku mají? Proto, že lidé kradou, podvádí, lžou, konzumují nezaplacené potraviny v prostorách prodejny a zejména některé mladší ročníky se k tomu navíc ještě chovají jako zvěř. To možná tu zvěř i urážím. A kdo u ochranky pracuje? Třeba lidé, co na stará kolena už nemohou vykonávat původní profesi a současně si ani po 40 letech v práci nemohou dovolit zůstat v klidu doma. A my bychom tam za 100 Kč na hodinu rádi viděli Ramba, když už má někdo prudit …. Těžko se při takovém ocenění divit, že přijmou kde koho a pak i snadno narazíte na blbce, co může být konečně “důležitý”. Vždyť se mu to doteď nepovedlo! Já osobně bych za stovku na hodinu nechtěla riskovat, že mi nějaký asociální deb.. vrazí kudlu do břicha jen proto, že po něm budu chtít dodržet pravidla slušného chování. Těm z Vás, co jim ta ochranka tolik vadí, by mělo být dopřáno se s takovým fajn spoluobčanem poznat blíže. Možná by pak změnili názor. Já osobně nekradu a je mi tak úplně jedno, jestli za mnou pracovník ochranky jde či nikoli. A komu to jedno není, má k tomu pravděpodobně nějaký důvod. Stačí i vlastní nízké sebevědomí nebo záliba vyvolávat konflikt. Když už tam ten patron v černém je, a pomalu nic nesmí ani za situace, kdy kradu, proč si na něm třeba jen nevybít emoce, že? Je za to přece zaplacený! 👌
Naprosto rozumím a sdílím podobné pocity,ačkoli od smrti mého otce uběhly 4 roky.Vzpomenu často,slza mi ukápne a bolest,byť časem zmírněná,zůstává.Na rozdíl od Vás jsem maminku ještě neztratila,ač je spoustu let omezována vážnou nemocí,a v důsledku toho jsem v posledních letech po odchodu tatínka PLNĚ pochopila,jak obětavý a vzácný člověk byl.O maminku se celý život staral,pracoval do 75 let,protože příjmem maminky byl od 40 let invalidní důchod (kvůli dialýze,na které je závislá),nevěděl,co je dovolená,ač byl velmi společenský člověk,přátele vyměnil za domácí povinnosti,obstarávání nákupů,časem i vaření a úklid.V době, kdy jsem měla už vlastní rodinu,jsem se mu snažila v rámci možností pomáhat,vozila těžké nákupy,vařila o víkend,cestovala s jídlem,jednou za čas vygruntovala,vozila léky,ale ten každodenní stres a péče zůstaly na něm.Nestěžoval si,jen mu přibývaly šediny a vrásky.Pak to přišlo najednou - rakovina tlustého střeva,těžká operace,nemohoucí máma sama v bytě.Nevím,jak jsem to vlastně dala,ale obratem jsem prodala můj i rodičů byt,zajistila společné bydlení v hezkém domě se zahradou,vše přestěhovala,tatínka dochovala v domácím prostředí a zůstala už se zcela nemohoucí matkou,o níž se starám dodnes.Situace je zhoršená v důsledku její počínající demence,stále trvající dialýzy,imobility,ale i nyní se projevuje její sebestředná povaha,celoživotní pocit ublížení z vrozené nemoci,přesvědčení,že my zdraví jsme povinni se postarat.Opustila jsem práci,pečuji celý den,sotva lezu.A hluboce smekám před tatínky,jakými byli ti naši!❤️🍀Po většinu života bych to vůbec nezvládla!
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Na takovou exkurzi bych šel s radostí, protože by to dopadlo auditem, jakmile bych zjistil, kolik naprosto zbytečné mechanické práce se tam za peníze daňových poplatníků těmi, kteří daně neplatí, dělává jen pro pocit vlastní důležitosti.
S tím pravopisem začněte u sebe, máte v něm na to, že jste denně v papírech, nedostatky.
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Běžte! A nejen na exkurzi! 😂🙋♀️🙋♀️🙋♀️
1 odpověď