Oživla by Sněhurka, kdyby Princ nebyl sexuální predátor, který se na nic neptá a dává volný průchod svému chtíči?

Pachuť zůstane...

V jednohodinovém předmětu se nikdy neodučí polovina z dvouhodinového, ale jen čtvrtina až maximálně třetina. To je prastará učitelská zkušenost.

Škoda, že v článku jsem nenašel slovo charisma, to je totiž to, kolem kterého se všechno v žebříčku popularity točí. Nejde o techniku a kvalitu zpěvu, příkladem mohou být někteří zpěváci bossa novy ze šedesátých let, z kterých jsou dnes klasici a jsou vnímání jako v žánru matriční.

Ne všechny diskuze jsou protkány vulgarizmy a balastem. Sleduji zejména články o školství a nenávist se točí kolem platů a postavení učitelů, ale jakmile se objeví témata hlubší k obsahu či metodice vyučování, účastní se mnohem více diskutujících se skutečnými názory a zkušenostmi. Učitelé a rodiče i jako bývalí žáci si zde vyměňují postřehy, takže je to fajn. Jen by to chtělo, aby v tomto případě to četl někdo z MŠMT a udělal z toho svodku o tom, co se děje v podpalubí pro školské panstvo.

Jarek Nohavica potřebuje pro svůj život a pro svůj tvůrčí elán viditelného nepřítele, ať je to, kdo chce. V osmdesátkách to bylo jednoduché, ale po revoluci náhle nebylo proti komu a skončilo to Třemi čuníky a podobnými výtvory. Pak si našel tehdejší citlivá témata spojená s válkou v bývalé Jugoslávii, židovskou tématikou a válkami obecně a vzniklo takové působivě sebezpytující a omluvné CD Divné století, na kterém se podílela spousta dalších dobrých muzikantů. Jenže tahle témata se vyčerpala a je otázkou, jak zabralo na lid vezdejší, takže zase přišlo hledání nepřítele, které rezonuje s "lidovými vrstvami" ve vlastním kraji a ztotožněním se s ostravským bardem proti všem - proti Praze, provokování "pražské kavárny" a "sluníčkářů" a všech médií, kterým vrací kritiku svou ignorancí a styky s populisty. Jenomže se z toho vytratil vkus, lehkost a vrátila se část kolaborace s původním nepřítelem. Mravní omluva a tak vzniklý kapitál Divného století přišly vniveč. Škoda, plné sály to nenahradily.

Chtělo by to trochu jazykové přípravy v češtině, pražská? výslovnost úplně bolí; pomístní názvy v cizích jazycích se nemohou vyslovovat stylem "jak piš, tak vyslovuj".

Už zavedení samoobslužného obchodu v šedesátých letech bylo přehození výhybky.

Zdeněk Zelený - to už je za poslední dva roky kolikátý pseudonym?

Navrhuji, aby když žák dělá v tělocviku kotoul, ostatní si ostatní žáci povinně zakryli dlaněmi oči. Dívat se může jen tělocvikář, aby zkonroloval, jestli se něco nestalo, ale jen jedním okem. Nic nehodnotit, ale chválit, ale hlavně žádné soutěže, aby se neukázalo, kdo je poslední, a posledního naopak pochválit, aby neměl celoživotní trauma.

Z formulace "pořídit si dítě" mám husí kůži. Pořizují se věci, ale děti?

K materiálním podmínkám: naše škola s cca 500 žáky má tělocvičnu, kde výuka probíhá v dělenkách na dvou polovinách od rána do odpoledne, aby se všichni vystřídali, a navíc má jen dvorek 15 x 15 m ve vnitrobloku. Sousední základka je na tom stejně. Co se s tím dá asi tak dělat?

Tak dlouho jsem se nezasmál - prý finské školství jako vzor českému! České školství nemá z finského za celá ta léta, co se o tom u nás mluví, vůbec nic, počínaje financováním, organizací výuky, postavením učitelů a dalšími parametry. Navíc finské školství se začíná z pomyslné špičky pomalu propadat, sázka na digitalizaci výuky tak úplně nevyšla, neb není samospásná. Vývojové etapy v rozvoji dítěte nelze přeskakovat, někdy ani příliš urychlovat, navíc pomyslnou digitalizací v českém pojetí. Čtenářství, o kterém byla řeč, úzce souvisí se psaním rukou, i když se to na první pohled nezdá, a to ve Finsku téměř zrušili a nahradili vkládáním do PC. Takže i Finové tápou, teď se trochu probrali a couvají, protože to přehnali. To jejich prozření je dobrá zpráva, ale my takovou odvahu moc nemáme, takže nás čeká typická česká bramboračka.

To je z podstaty nesmyslný článek, který chce jen provokovat mezigenerační vášně. Za děti mají zodpovědnost rodiče a to ostatní je velmi proměnné, protože to závisí na mnoha okolnostech v rodině, charakteru bydlení, zaměstnání a dalších věcech.

Svatá pravda, ale tenhle vlak už ujel před kolika lety a nikdo neví, kde má stanici.

V Capturu II to máme od 2020.

Co studoval na Harvardu? Ta dvě témata jsou přece na dvě odpolední přednášky.

Lidé z fabrik, vážím si vaší práce, opravdu, tu vaši bych dělat nechtěl, stejně jako vy moji, jinak byste mými kolegy už byli. Nerozumím však tomu postoji - my zařezáváme, tak co vy byste asi tak chtěli? Takhle se ze zařezávání v montovnách nevymaní ani vaše děti. Je to takové: Táta chodil se zubama ke kováři, já taky, tak proč bysme klukovi platili doktora zubaře? Třeba proto, že by z něj mohl být také zubař a nemusel by do fabriky? Nebo učitel, aby měl pohodlný život za bezva peníze? :)

Víte, co je zajímavé v článku a vůbec nikdo z diskutujících se o tom nezmínil? Že muži učitelé mají nižší příjmy než učitelky - to za ta léta vidím poprvé. Že by se ve školství úplně naplnil princip "ženy ženám"?

Rozklad školství se šíří s desetiletým zpožděním ze západu na východ, přičemž české školství ma tendenci kopírovat školství francouzské. Starší generace obvykle srovnávají to, co musely tehdy zvládat pro matutitu nebo výuční list. Ze 70 % dnešních maturantů z generace systém nevymačká tolik co z 30 %, výstupy se musely přizpůsobit, což starší generace s maturitním vysvědčením v ruce těžce nese s mnohem nižšími současnými požadavky v objektivních disciplínách. Pravdou je, že dnešní děti musí zvládat jiný svět, a to v zásadě najednou, zatímco dospělí si to osvojovali postupně desetiletí.