Vždy je důležité, na co ty peníze jdou, nejen jejich objem. Zřizovatelé, a tím i vlastníci škol, pak raději investují do svého majetku, jeho rekonstrukcí, čímž zvyšují hodnotu majetku, méně ochotni jsou v otázce vybavení a ještě méně v investicích do zaměstnanců. V otázce zaměstnanců jsou však obrovské rozdíly, pravděpodobně platí, že od obcí dostanou větší peníze učitelé ZŠ než učitelé pod krajem. Také záleží na charakteru a prioritách radních, jestli jsou školství nakloněni, nebo ne.
Úplně zmatečný článek - každé písmo psané rukou je "psací", buď jako spojité nebo nespojité v malých a velkých sadách (třeba právě Comenia Script). Pak existuje písmo tištěné různými technickými prostředky. Nic víc. Obliba nespojitého písma spočívá v používání kuličkových psacích prostředků a fixů ve spojení s málo rozvinutou jemnou motorikou dnešních dětí i dospělých. Pravdou je, že vývojově ty děti, které málo píšou rukou, mají nižší vzdělanostní výkony. V zemích, kde zrušili psaní rukou, šly výkony do kytek, některé se zase od vkládání do PC vrátily k psaní rukou. Kvalita psaní je závislá i na možnosti školy vynucovat úpravu (ta je malá) a křiku rodičů (ten je veliký). Z hlediska právní validity podpisu je každá vlastnoruční podoba platná. Paní učitelka, autorka článku, má snahu, ale V. Penc se svou Metodikou psaní z roku 1958 je opravdu prošlá věc.
Právo na sebeurčení národů se traduje z dílny Voltaire - Rousseau, a to fakt nebyli komunisté. Na základě takto formulovaného nároku vznikaly tzv. novodobé národy a s tím spojené národní státy, včetně národa a státu našeho. Celý proces byl vyvolán vznikem kapitalismu a vzniku národních trhů v 19. století a potřeby kolonií, kterých se žádná velmoc nechtěla dobrovolně vzdát, proto ani z místních nevychovávala budoucí řídící pracovníky. Když se to zhroutilo, katalyzátorem byly obě světové války, vzniklo vakuum a chaos, z kterého vždy někdo těžil, někdy postkolonisté, místní pravičáci i levičáci, klerikálové či korporace. Článek je ahistorický, zfušovaný.
Nechápu smysl článku - Mamynka je přesvědčena, že něco dělá správně a že je jí jedno, co kdo na to řekne, protože respektuje názor druhých, ale celé je to pojato jako obhajoba toho, co a jak dělá. Ale ve skutečnosti jí to vlastně není jedno, protože pravděpodobně cítí potřebu najít odpověď a potvrzení, že má pravdu. Babo, raď.
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
Rodiče už jsou dávno vychováváni a vyzýváni k tomu, že tělesné tresty nemají používat - logická otázka je tedy to, co mají používat. Přibývá tak vyčítání, vyhrožování a další formy citového vydírání typu "ty mě nemáš rád, protože...", které se pak v důsledku přelévají do psychické nepohody, nedůvěry v rodiče, odtažitost k nim a vrcholí to životní nezakotveností a psychickými nemocemi. Ty jsou pak většinou neřešeny, protože nejsou psychologové, psychiatři a zdravotnická zařízení, takže děti, dospívající a pak už dospělí jsou medikováni a životem se jen motají. Čísla o počtu dětí s medikací neustále rostou a všichni jen rozhodí rukama, že to tak prostě je... Když někde zavřete kohoutek, musíte se připravit na to, že tlak se bude projevovat jinými cestami a jinde, ale to musíte vědět, co děláte a na co se musíte přichystat, a také to udělat.