Vy ne, někdo jiný naopak ano. Chápu, že třebas na objemnější nákupy apod. je lepší využít pokladnu s obsluhou. Na druhou stranu jsou tací, kteří pokladnu samoobslužnou nevyužijí ani tehdy, mají-li namarkovat a zaplatit pouze jednu položku - čistě z principu. Tomu říkám paličatost...

Proč musí učitel u tabule pořád blábolit o něčem, co dnes v sekundě vyjede každý průměrný chatbot? Všechno je to otázka informací, technologií a financí. Dřív měli informace k dispozici zejména učitelé, dnes je může mít každý žák a student ve stejném rozsahu a kvalitě ve svém mobilu nebo tabletu. Pomocí hypertextových odkazů ve Wikipedii nebo Kiwixu lze nastudovat jakékoli téma i s kontextem a souvislostmi. Možný je i výklad a správná interpretace obsahu, pokud není zřejmý jeho přesný význam. Buď se dá doptat dobrého chatbota, nastudovat online zdroje z referencí nebo zadat pokročilý dotaz do vyhledávače. Možností je mnoho. Takto si lze osvojit téměř každý tematický celek, zvláště pokud jde o popisné vědy. Jak je z textu výše zřejmé, až 80 procent školních procesů lze už dnes efektivně nahradit používáním moderních elektronických prostředků a jejich aplikací. Digitální obsah má mnohé výhody. Pomocí hypertextu lze obsahem brouzdat kontextuálně, najít potřebné souvislosti a vysvětlit obsahové nejasnosti. To bývá častý problém při frontálním výkladu, a proto se žáci často tak málo naučí a i to málo rychle zapomenou. To, že studenti umí po 14 letech výuky trochu česky a anglicky, je velmi smutný výsledek našeho školství. A nezachrání to ani 20 procent studentů přirozeně nadaných na matematiku. Naše školství je v zoufalém stavu a výstupy jsou tristní a absurdní. Velká většina žáků do školy chodí nerada. Zejména ti druhostupňoví. Cítí často nepochopení, povýšenost a odtažitost ze strany mnoha učitelů. Školství přináší pro děti obecně víc negativ než pozitiv. Je čas na změnu.😔

Nejvíc se mi líbí věta: „Vidíme, že zákazníci rádi využívají samoobslužné pokladny sami od sebe."

Nevím jak ve vašem tescu, ale u nás pokaždé funguje jen jedna pokladna, u té je fronta jako kráva a pokud se chcete dostat ještě tentýž den domů, tak vám vlastně ani nic jiného nezbyde, než jít na samoobslužnou.. 😄

Zavádění samoobslužných pokladen způsobem, jak ušetřit na zaměstnancích, samozřejmě je. Na druhou stranu si dovolím tvrdit, že i samotným zákazníkům přináší sám o sobě víc výhod než naopak. Styl uvažování "já nedostanu slevu - vy mne nedostanete na samoobslužnou pokladnu" je ukázka hlouposti non plus ultra...

Jeste bych k clanku jemne doplnil, ze deti minimalne v 1.-3. rozumi svetu okolo sebe prave prostrednictvim jednoduchych rozdilu (pripadne poradi). Jejich zakladni myslenkovou operaci je tedy "porovnavani" (tedy hledani rozdilu). Je to kvuli tomu, ze zatim nerozumi slozitejsich konceptum (a tim myslim nejenom jazykovym). A porovnavani je v tomto veku dulezite kvuli presnejsimu chapani reality. Dite je totiz v tomto veku nesmirne egocentricke (vidi svet pouze ze sveho uhlu pohledu). Do skoly chodi mimo jine i proto, aby porovnalo svoje schopnosti a dovednosti se schopnostmi a dovednostmi ostatnich deti.. a prestalo mit jednoduchy pohled nejenom na sebe (Ja to umim. Vsichni vi, jak to myslim. Moje cesta je jedina spravna.), ale hlavne aby zacalo vnimat svet a svoje misto v nem realisticky (nejenom vsak podle svych schopnosti ale i motivace, zazemi apod. ve vztahu ke schopnostem, zazemim a motivacim ostatnich deti).

Ano, to by však maminky museli občas pustit mobily z ruky.

Odkdy se dávají na řízky brusinky? Někdo se spletl se svíčkovou, tam je brusinkový terč.

A že zrovna teď???

To bude jistě jenom náhoda, že?🤣

Omlouvám se za smělost, co o té době víte vy?

Pan Hataš asi žije na jiné planetě. Pracuji v automotive a ten propad výroby e-platformy je zřejmý.

Já taky nikdy neměla problém se synem v obchodě. Věděl již od malička , že nejdříve se musí zaplatit a pak papat. A to platilo i o rohlíku. Nějaké cirkusy a vynucovaní si v obchodě neznám. Taky nebyl zavalen hračkami, že už ani nevěděl s čím si hrát. V každém období si hrál s něčím, co bylo pro něj v tu dobu zábavné. Často jsme si byť i malou chvíli hráli spolu. A on si pak vydržel hrát nějaký čas sám se sebou. Byl ale i pravidelný režim. Kdy byl čas na hraní, kdy byl čas na jídlo a kdy na pobyt venku, kdy se šlo spát. Často se mnou v tom čase na pobyt venku, musel stát ve frontě na to, co nebylo. Třeba kalamita s nedostatkem prášků na praní. Dobrý bylo, že těch dětí stálo ve frontě s mámami více a někdy se i dobře mezi sebou zabavily. A večer večerníček a četlo se. Člověk by i s tím dítětem kolikrát i usnul , ale bylo ještě třeba udělat práci, která se udělat musela. I dnes jsou rodiče , které se dětem věnují a dokáží jim vytýčit koleje. A často po večerech ještě pracují nebo studují. Ani mladí rodiče to nemají dnes lehké , ale děti vychovávat umějí.

Jen málo rodičů je schopno si vybudovat přirozenou autoritu hlavně u svých dětí. Je to opravdu každodenní práce od malička toho dítěte. A musí si na to rodiče vyhradit čas.

A ridičáky, jako tyto zkratkovité návody, na to nefungují. Na každé dítě platí něco jiného . Každé dítě je jiné.