Vadili-nevadili, to je oč tu běží. Skutečnost je taková, že jsme si na ně zvykli, protože to byl status quo a nemohli jsme s tím nic dělat. Podobně jako si člověk zvykne na pleš nebo jednu kratší nohu, ale nikdy se s tím nesmíří. Jejich přítomnost nás stála další stovky životů, které byli zmařeny většinou ne úmyslně, ale v důsledku nehod, a obrovské ekologické škody, které se napravují dodnes. Proto patří dík všem vyjednavačům, i těm sovětským, kteří pochopili situaci, že odsun proběhl celkem hladce a pokojně.

Já mám rád doma čistotu a pořádek ve věcech, byť se k úklidu musím donutit. Jarní a vánoční úklid mi nic neříkají. Okna myji když shledám že jsou špinavá a dokážu se k tomu přemluvit. Maximálně dvakrát do roka. Největší problém je pro mne žehlení. Utěrky, kapesníky, ubrousky, lněné ručníky, to by ještě šlo. Froté ručníky, spodní prádlo a kalhoty zásadně nežehlím. Džíny není nutno a ostatní kalhoty mám nemačkavé. Podobně to mám s ložním prádlem. Po vyprání pečlivě složím, tím dojde k procesu samožehlení a pak je opět použiji. Košile věším na ramínka. Některé ani žehlit nepotřebují a pokud ano, udělám to těsně před použitím.

Některé instituce horempádem nutí klienty k používání nových technologií, které občas ani pořádně nefungují (KB+), jiné jsou zase zbytečně konzervativní. Např. bytová společnost, která spravuje městské byty, má sice klientský portál, ale přeplatky z vyúčtování posílá zásadně složenkou. Když jsem je žádal, aby mi přeplatek za loňský rok poslali na účet, protože budu v době platnosti poukázky na dovolené a tudíž možná nestihnu vybrat peníze na poště v hotovosti, řekli mi že to nedělají. Ujistili mě však, že poukázka platí měsíc, takže jsem byl v klidu. Včera jsem se vrátil a našel ve schránce poukázku s datem vydání 30.05. a platností do 24.06. Takže to stihnu za pět dvanáct.

Jako ve filmu Let Fénixe

Co je předměstí New Jersey ?

Jiřího Hromádku jsem slyšel jako interpreta české verze Boxer od Simona & Garfunkela. S originálem se to nedalo srovnat.

Nebojte se, zastupitelů v EU se to určitě týkat nebude, ti si vždy odhlasují nějakou výjimku, např. že mohou řídit až do 100 let a s 10 dioptriemi.

To by existovaly, kdybychom žili v právním státě, kterým se všichni zaklínají.

Já jsem byl nedávno také donucen přejít na aplikaci KB+. Řekl jsem OK, aspoň mohu všechny operace vyřídit z domova, včetně výpisů které si mohu dle potřeby buď vytisknout nebo uložit. Po jednom použití mi to vždy selhalo. Při osobní návštěvě mi to úředník znovu nastavil. Ale zase to fungovalo jen jednou a návštěvy jsem musel opakovat až do té doby, kdy mi jedna úřednice poradila, že si tu appku musím vždy stáhnout z ObchodPlay. Takže KB+ nyní funguje až na to, že ji musím téměř denně aktualizovat, jinak se neotevře. Četl jsem desítky recenzí na tuto appku, většinou byly negativní. Zvláštní kapitola je O2. Již několik let mi poskytují portfolio služeb včetně O2TV, přestože jsem o toto rozšíření nikdy nežádal. Nyní ho povýšili na OnePlay, opět svévolně bez mé účasti. Po několika pokusech se mi podařilo odeslat nesouhlas na portál kde funguje jen virtuální asistentka, přímá komunikace s O2 není možná. Argumentoval jsem, že žádné O2 jsem nikdy nepotřeboval, protože bydlím v domě s STA, která přijímá až 50 kanálů. Kupodivu jsem pak dostal odpověď s příslibem, že mi O2TV odeberou, ohledně ceny však nebyla zmínka. Toto se netýká jen bank a telekomunikací, je to generální problém tohoto systému. Komunikace vlády, úřadů na všech úrovních, korporací jednostranná, ve stylu - vy nás nechte vládnout, my už víme co máme dělat. Staré, dobře fungující systémy se ruší a nahrazují novými, obvykle ušitými horkou jehlou a nefunkčními. Vše s jedním cílem - likvidovat občanskou společnost a nahradit ji plutokracií s cílem dominance oligarchů nad bezprávnými plebejci.

V českém bazaru jsem auto nikdy nekupoval. V ČR buď nové, anebo ojeté od dobrého známého, kterému mohu věřit, že mi nic nezatají ani nebude nalhávat. Jednou jsem koupil ojetinu od českého šíbra, který koupil polovrak v Německu na vrakovišti nevím za kolik, odhaduji tak 500€, zprovoznil ho a pak mi ho prodal mnohonásobně dráž. Ve štychu mě ten vůz nikdy nenechal, jezdil jsem s ním štreky až 1000 km/den, ale na opravách mě stál skoro jednou tolik co pořizovací cena. Dodatečně jsem zjistil přetočený tachometr o 68T km.

Obdivovat nemusíte, fyzicky se to přežít dalo. Někteří kolegové si tam vezli plný kufr českých konzerv, já jich měl jen pár, ale ani ty nebyly nutné. Mohli jsme nakupovat ve speciálním obchodě pro cizince, obchody toho druhu byly jen v Pchjongjangu a snad i v celé zemi. V KLDR byly tři druhy oběživa: wony s červeným přetiskem, modrým přetiskem a bez přetisku. Červené wony dostávali jen cizinci s konvertibilní měnou. Ty jediné platily v obchodech obdobných našemu Tuzexu. Modré jsme měli my, cizinci ze soc. země. Za ty se dalo nakoupit v obchodě srovnatelném s československými. Měli tam potraviny většinou čínského a sovětského původu, ale jednou jsem tam koupil i výbornou australskou instantní kávu. Wony bez přetisku byly určené pro tuzemce. Obchod s tímto platidlem jsem jednou ze zvědavosti navštívil. Jedlého tam neměli vůbec nic. Takže fyzicky o nás bylo postaráno, psychicky to bylo mnohem náročnější, když jsme viděli tu bídu a paranoidní despotizmus všude kolem. Bylo to v 80. letech, ještě za života Kim Ir Sena. Počítám, že se to tam od té doby nezměnilo, a pokud, tak k horšímu.

Já jsem byl v KLDR dvakrát (služebně, soukromě bych tam nejel ani kdyby mi za to platili) a pokaždé jsem děkoval Bohu, že žiji v ČSSR. Dokonce i při mezipřistání v Moskvě jsem měl chuť líbat sovětskou půdu.

Budou-li nám dál vládnout lidi jako Konečná a Němcová, máme se na co těšit.

Já také děkuji ostatním řidičům, případně se jim omlouvám zdviženou pravicí. Až zpětně si pak uvědomím, že to může připomínat tzv. zkrácený nacistický pozdrav.

„Zdejší státní zastupitelství s vyžádanou osobou nevede trestní řízení ve smyslu českého práva, neposuzuje a nerozhoduje tedy o tom, zda daná osoba spáchala trestný čin, který jí je kladen ve státě, který její vydání žádá, za vinu. O tomto nebude rozhodovat ani Městský soud v Praze,“ - to je sice pravda, ale přijde mi to jako alibizmus. Kdo tedy bude rozhodovat o nevydání ruské občanky, která se "provinila" protestem proti Putinovu režimu, když to není v kompetenci soudu ani státního zastupitelství ? Třeba udělit české občanství, když to nepůjde jinak. Pokud ji český stát neochrání, začnu se za něj hluboce stydět.

Nespletl jste se s desetinnou čárkou ?

Much Ado for Nothing - tolik povyku pro rozporná data kapitulace a tak jednoduché vysvětlení. Ať si Rusové slaví podle svého času, my budeme slavit podle našeho.

Jedné zimní noci měl stráž náš Gooodbody. Toho roku byla dost mrazivá zima, takže se přišel ohřát do RUTu. Sedl si na volné místo vedle německého operátora, na stolek položil samopal, na něj ruce, na které složil hlavu, a po chvíli usnul. Německý kolega se v momentě, kdy neměl zrovna moc na práci, po očku ohlédl na tuto sestavu a krev mu ztuhla v žilách. Samopal mířil hlavní na maringotku přibližně do místa kde spal náš velitel směny a operační důstojník v jedné osobě. Aby toho nebylo málo, zbraň měla natažený závěr a pojistka přesunutá dopředu, na dávky. Kolega pomalu natáhl ruku, opatrně ji zajistil a vyndal zásobník. Jak to dopadlo s nábojem v komoře už nevím. Ani si nepamatuji slova, kterými pak počastoval Goodbodyho, ale určitě to nebylo nic, co by si dal za rámeček. Musím přiznat, že jsme na té stanici nadělali hodně průšvihů, některé hraničily až s prokurátorem, ale tohle mohl být absolutně nejhorší případ.

Já jsem měl spolubojovníka, který málem zastřelil našeho operačního důstojníka. Sloužil jsem jako radiový operátor u radiové roty průzkumného praporu. Mým oborem byla angličtina, takže jsem odposlouchával Amíky. Většinu ZVS jsem strávil na stanici, která se skládala z radiovozu RUT 2, kde byla pracoviště pro 2 anglické a 1 německého operátora, místo pro velitele směny a další prostory na odkládání všelijakých věcí. Ke spaní a odpočinku sloužila maringotka postavená naproti RUTu. V mém ročníku sloužil svérázný kluk, který si svým chováním každou chvíli říkal o průšvih, a jen díky tolerantním mazákům nedopadl hůř než dopadl. Těm dlouho trvalo, než mu vtloukli do hlavy, že voják se nepředstavuje celým jménem, ale pouze hodností a příjmením, a že se zásadně neříká "poslušně hlásím". Největší problém měl s pochodováním. V přijímači při pořadovém cvičení tančil "Goodbodyovskou polku" (Patrick Ryan - Jak jsem vyhrál válku), tzn. vykračoval stejnou nohou i paží. Proto ho musel po každém boku vodit jeden mazák. Do služby jsme museli vozit nenabité samopaly, střelivo bylo uloženo odděleně. Já jsem druhým rokem jako velitel družstva vyfasoval Škorpion, takže jsem se této nepříjemné zátěže zbavil. Později, když jsem to měl za pár, jsem vozil na opasku jen prázdné pouzdro a pistolku jsem nechával bezpečně uloženou ve výstrojním skladu. Ale zpět k našemu Goodbodymu. Od jisté doby jsme na stanici museli držet stráž. Bylo to rozumné i proto, že nás nemohla překvapit nečekaná kontrola z vyššího útvaru. Tam platila jiná pravidla, strážný musel mít ostře nabitý SA 58.

Spíš si myslím, že řekla "i Američané", tak hloupá zase není, aby neznala historická fakta.