Aj aj, tak moderátoři diskuzí opět nepřipouští jiný než oficiální názor... Dovolil jsem si ventilovat mírné rozladění s nastavením současného systému vlády u nás a na úrovni EU a poukázat na nedostatek úspěchu evropských zemí při začleňování nově příchozích z významně kulturně odlišného prostředí a hle, můj příspěvek je ten tam a už mě navíc sleduje admin... Takže už mohu jen slepě přitakávat a chválit politiku totální inkluze, kterou prosazují lidé, kteří přijdou do styku jen s těmi nově příchozími, kteří měli to štěstí, že vystudovali ty nejdražší evropské školy a jsou vlastně svým založením také Evropané, resp. ekonomické elity, tudíž jejich kopie. A pak se někteří lidé diví, že v Evropě posilují pravicově orientované strany.

Asi to není pro mě, protože si pořád nemůžu nějak v šišce srovnat jestli je to nějaká recesistická parodie nebo?....

Když si člověk přečte takový článek, tak se nelze než chytit za hlavu. Osobně netvrdím, že mám lék na všechny potíže, doba polyhistorů je nenávratně pryč. Ale nemusím být vědma, abych viděl, že některé věci jsou v současném systému prostě špatně. Za prvé máme systém, kde jsou u moci ne ti, kteří jsou nejschopnější a nejchytřejší spolu s těmi, kteří mají sociální cítění, ale ti nejlepší lháři a morální odpadlíci, kteří slouží zájmům majetných, mezi něž se sami řadí a kteří jim platí kampaně. Za druhé mít na výběr mezi lumpem A, lumpem B a možná nějakým "maníkem" C, kde o dvou vím, že jsou zloději a třetí má šílené nápady, to lze opravdu těžko označit za demokracii. Co v téhle situaci člověku zbývá než být "antisystémový". Když jedinci, kteří se u té moci pravidelně střídají, ten systém nikdy nezmění, jelikož je a jejich sponzory dostal tam, kde jsou - ke korýtku. Ti lidé se ohánějí slovy jako slušnost a morálka, přitom sami jsou schopni ve své odtrženosti od reality života 85% obyvatel ignorovat jejich potíže a masírovat si ega někde v Bruselu se sobě podobnými. Nejhorší, že dnes to začíná již indoktrinací ve školách, je to vidět i na tom, jakým způsobem z většiny volí ještě naivní studenti. Také mi trvalo pár let reality, než jsem si uvědomil v čem, že to žiji. A změna zevnitř - těžko. Na pozici moci se prostě dostane jen ten, kdo byl systémem důkladně zpracován. Ani odborníci už nevymýšlí radikálnější změny, není pro ně pochopení ani poptávka ze strany mocných. Je to jen drobná změna tady a támhle, která možná hezky vypadá, ale ve výsledku nikam nevede. Pak se divme...

Tohle je typický příklad našeho (západního) hledání nových hodnot po tom, co jsme zavrhli ty, které udávaly směr a vytvářely základ naší kultury po dva tisíce let. Jung, Dostojevskij a další si toho velmi bystře všimli a částečně předpověděli naši snahu o nalezení kulturní kotvy pro náš rychle se měnící svět. Pendlujeme mezi extrémní pravou a levou a v poslední době už spolu liberálně a konzervativně uvažující lidé ani nemluví, jen na sebe pokřikují zpoza plotu, takže nedochází k rozvoji, k němuž je právě tenhle dialog potřeba. Pak to vede k řešení podobných bláznivin. A tehdy se těžko divit, že když se na nás podívá zbytek světa, tak si třeba řekne, že touhle cestou se tedy rozhodně ubírat nechce a začne nás vidět jako něco, co je nebezpečné. Nic snadného, když my tady díky ekonomické síle, kterou máme, šíříme naše ideologie po celém světě, ať se to místním líbí nebo ne. Nalháváme si, jak jsme pokrokoví a že je naše povinnost šířit to domnělé osvícenství do všech těch zaostalých koutů světa, kde mají ještě tu drzost dělat věci jinak než my tady. Je vážně tak těžké pochopit, že při pohledu z vnějšku může naše snaha působit jako ohrožení kulturního základu lidí v daných oblastech? Copak je tak složité pochopit, že když se někdo podívá, kolik milionů mrtvých naše překotné hledání identity přineslo od první poloviny 20. století, tak si někdo může říct "Ne, děkuji."?

A je to tady. Od momentu, kdy tahle bandička vyhrála volby jen trnu kdy si došlápnou, jako jejich předchůdci za poslední vlády ODS a spol., na ty nejzranitelnější, kteří mají nejmenší zastání a mohou se jen stěží bránit. Netrvalo to ani rok... Jsem sakra zvědav, s jakou sprostotou, tihle od reality odtržení lumpové, přijdou. Místo toho, aby se zabývali progresivním zdaněním soukromých osob a hlavně firem, tak raději oberou nemocné lidi.

Že mu není trapné takhle lhát. Něco podobného může totiž vyplodit jen lhář anebo, s prominutím, blbec... A jelikož Fiala, i přes to zjevné odtržení od reality, které sdílí s většinou bruselských úředníčků, blbec, myslím si, není, tak zbývá jen to první... Když se na jedné demonstraci sejdou příznivci krajní levice, krajní pravice a spousty dalších myšlenkových směrů, kteří jsou prostě znepokojení tím, co se tady děje, tak by měl ten, kdo je u moci sakra zpozornět a ne se snažit všechno svést na Rusko. Za chvíli nám budou tvrdit, že se všichni spletli a covid je vlastně taky z Ruska... pfff.

Hmm, to zavání diskriminací. Docela by mě zajímalo, jestli má z právního hlediska na něco takového svaz právo. Neřeknu, kdyby to nějak bylo ošetřeno zákonem, ale nominace hráčů je snad na trenérovi, resp. manažerovi. Kdyby si to vnitřně jen tak řekli, tak s tím nikdo nic neudělá, prostě se někteří hráči nepozvou, ale takhle kategoricky to "nařídit" a veřejně oznámit by mohlo přinést žaloby... A nutno říct, oprávněně. Ve výsledku je to stejně jen populistický krok, který tak leda oslabí už tak skomírající reprezentaci. Možná sází na to, že válka skončí do příštího mistrovství a budou to moct potichu zrušit. Kdoví...

Ono je to komplikovanější, než se může na první pohled zdát. Jistě, každý jsme člověk a máme právo trávit svůj volný čas, jak je nám libo. Ale faktem je, že jakmile na sebe vezmeme oficiální, zvlášť veřejnou, funkci, jejíž součástí není jen to, co děláme, ale i to, jak jsme vnímáni, tak se leccos mění. Zahrnul bych to pod pojem dignitas, v tomhle kontextu jako vážnost. V dnešní době by bylo moderní použít slovo image. Např. postarší pán, vždy velmi solidně, až upjatě působící by si mohl takovouto momentku z večírku dovolit snáze, jelikož by to jen ukázalo i jeho druhou, mírně nevázanou stránku. Ale premiérka, která je ještě na tuto funkci vcelku mladá to má v podstatě opačně... Vše je to o tom, jak to navenek vypadá.

Biden je už pán ve vyšším věku, je pochopitelné, že ta hlava už nemusí fungovat na sto procent. Ale určitě to vede k zamyšlení o pár věcech. Za prvé, v jakém stavu je americký politický systém, který je často dáván za určitý vzor zbytku světa, když nejdůležitější pozici v řízení státu může někdo takový zastávat? Za druhé, jestli tedy sám prezident to nemá v hlavě naprosto v pořádku, tak kdo ve skutečnosti tahá za nitky a tedy, aniž by byl zvolen prezidentem, vlastně vládne? A nakonec opět kolečkem k té první, v čím zájmu je, aby v Bílém domě seděl, někdo kdo je na tom tak jako současný prezident a mohl by být náchylný k manipulaci? Především mi z toho vyplývá absolutní nefunkčnost současného státního zřízení. Když během dvou pop sobě jdoucích období můžou být v úřadu dva jedinci jako Trump a hned poté Biden... Co bude příště? Ted Cruz?...

Nechá-li člověk stranou fakt, že jet ve dvou na koloběžce je na pováženou, tak frázovat to jak je v nadpisu mi přijde jako holý nesmysl. Prostě se srazili. Ne, že jeden srazil druhého... A jak už tady zaznělo, tak to rozhodně vypadá tak, že cyklistka skutečně jela vlevo. Zavádějící, jako obvykle...

Jojo, klasika. Až na tu mouku v náplni je to klasický quiche. Ten může člověk dělat na x způsobů. Přidat slaninu a je to Lorraine. Výborný je i se šunkou a třeba pažitkou. Nebo kombinace uzený losos a kopr, tam pak ani nemusí být ten gruyére, jelikož obojí má dost výraznou chuť. K zahození není ani sladká varianta s opečenými jablky s lehce zkaramelizovaným cukrem a calvados...

Wow, jediná užitečná rada je s tím dvojím smažením. Autorka mohla zmínit i to, že předvařit hranolky a nechat je poté vystydnout při pokojové teplotě, aby se zbavili co největšího množství tekutin v podobě páry, jim výrazně prospěje, jelikož budou uvnitř měkké a přitom po smažení křupavé. Poté je vhodné je vložit buď do lednice či mrazáku, aby se zpevnily. Po předvaření mohou být totiž křehčí. A jedna z nejdůležitějších věcí je použitý tuk. Olej samozřejmě ujde, ale ideální je hovězí lůj, tak je připravují Belgičané, kteří je, pokud víme, vynalezli.

Postup Alzy a některých dalších obchodů je často zavržení hodný. Ale potíž je v tom, že jim mnoho těch jejich chytračin umožňuje "nový" občanský zákoník. S jeho schválením přišla spousta změn, které oslabily pozici zákazníka a naopak posílily prodejce. To jde samozřejmě kompletně proti logice věci. Zákazník je v tomto vztahu vždy ten "slabší" tudíž by měl být více chráněn. To musela podnikatelská lobby pracovat tehdy opravdu naplno a pak si mohla otevřít šampaňské, protože skutečně uspěla. Jen pro příklad. Typický hnus je např. fakt, že reklamace po 6ti měsících od zakoupení výrobku nemusí být automaticky uznána. Věc se posílá na posouzení a pak zbývá než doufat, že člověk nakoupil u solidní firmy. Již jsem se totiž setkal s tím, že mi prostě bylo řečeno, že reklamace nebyla vcelku nesmyslně uznána. A co má potom člověk v té chvíli dělat. Kontaktoval jsem znalce a ten mi na rovinu řekl, že by mě stálo několik tisíc si nechat věc posoudit a získat vyjádření a ještě bych neměl žádnou jistotu, že mi to k něčemu bude, nejsem-li ochoten se o to ve výsledku soudit. Což u produktu za cca 1000 Kč je docela na hlavu. Ale je to pořád ztracených tisíc korun, což rozhodně naštve. Tohle bylo např. na milé Alze...

Ono se není čemu divit. Tohle je výsledek té protijaderné hysterie, kterou tady v Evropě a i v USA již desítky let podporují naivní lidé, kteří se drží iluze, že přechod na ekologické zdroje získávání energií, tedy osvobození se od fosilních paliv, je možný bez jádra. Díky tomu se tady na západě už léta nestaví nové elektrárny a využívají se pořád ty levné a ne příliš efektivní, které se stavěli před cca 40ti lety a ty už pomalu dosluhují. A nastartovat znovu jaderný program není něco, co lze udělat přes noc. Vyžaduje to v naší společnosti (tedy hlavně státní sféře) už skoro nevídanou schopnost dlouhodobě plánovat a nenechat se ovlivnit náhlými změnami nálad ve společnosti. Nejhorší je, že si to teď všichni pěkně vydlabeme...

Ne, vůbec tenhle "únik" nemá souvislost s tím, že Biden se před pár dny byl v prsa, že USA budou případně Taiwan vojensky bránit, vůbec ne, ani trošku... 😄

To je těžké. Chápu, že někomu, kdo tím syndromem trpí, musí být některé reakce okolí nepříjemné, ale je nereálné očekávat, že každý má představu o tom, co vlastně ten syndrom je a že vůbec existuje. Většina lidí se o něm, a i jiných poruchách, dozví teprve tehdy, když přijdou do bližšího kontaktu s někým, kdo jimi trpí či když se objeví v médiích. Osobně jsem se o Tourettově syndromu dozvěděl díky nahrané účasti falešného soutěžícího v TV pořadu Prostřeno. Ten vcelku mistrně předstíral, že má jeden ze symptomů, který ho nutí ze sebe chrlit slova tak říkajíc "bez vědomého filtru". Což, ruku na srdce, dovede být úsměvné. Ale v takovém případě se nesměji tomu člověku, ale spíše té situaci a reakci okolí, kterou nevhodné slovo ve "správný" moment dokáže vyvolat. Někdy to i může být až osvěžujícím zrcadlem a upozornit to druhého, že mele nesmysly, zatímco ostatní jen slušně a vychovaně přikyvují, aby neurazili... Umím si ovšem představit, že horší může být že to stiženého může zbavovat i potřebné obrany, kterou člověku poskytuje lež a schopnost nedat naplno najevo svou skutečnou reakci. Další věc jsou ty tiky... Vzpomínám, že jsem občas vídal po cestách městem jedince, kteří měli zvláštní tiky, ale něco podobného jsem viděl i u uživatelů tvrdých drog. Holt to asi není žádný med, jako každá deficience nebo odchylka od "normálu", která přitahuje pozornost společnosti. V tom snad může pomoci jen osvěta a výchova dětí v rodině...

Nemám žádné vyloženě rozsáhlé ekonomické vzdělání, ale po 4 letech jejího studia mám alespoň hrubou představu, jak především ta makroekonomická část funguje. Ale logiku téhle situace mi hlava úplně nebere. Jak můžu označit někoho za "neschopného splácet", když on platit reálně může a chce. Z pohledu věřitele: Jediný, kdo tomu tehdy brání je vláda mého státu, která mi zakazuje, abych si nechal splatit své pohledávky... Jako věřitel, bych pak tedy požadoval ty peníze po své vládě, jelikož ta brání uplatnění mých pohledávek, které mám vůči někomu v zahraničí. Trochu mi to přijde, jako kdybych si řekněme půjčil v bance a šel svůj dluh včas splatit a najednou se tam objevil úředník a řekl: Ne, ty peníze vrátit nemůžete., a banka mi za jejich nevrácení dala penále. Fakt nevím...

Zvládnou od nuly cizí jazyk, aby se v něm mohl člověk vzdělávat není nic snadného. I s intenzivní výukou to může trvat roky. Na prvním stupni ZŠ to samozřejmě zabere nejkratší dobu. Ale čím komplexnější koncepty se člověk snaží naučit, tím složitější to je. To je něco, co je jasné snad každému, kdo se někdy učil cizí jazyk. A vhodit děti jen tak do vody a čekat, že se prostě naučí plavat je mírně řečeno naivní. Bude nutné ve spádových městech vytvořit holt ukrajinské třídy, které budou muset své kurikulum upravit tak, aby je mohlo navštěvovat více žáků rozličného věku a soustředit se právě na výuku češtiny. Pochybuji, že je tu dost ukrajinsky hovořících kantorů, aby mohlo v každém větším městě vzniknout "x" učebních skupin odstupňovaných striktně podle ročníků...

Ona nejen Čína využije slev, se kterými budou Rusové prodávat ropu...

A jelikož vztahy Ruska a západu budou ještě nějaký čas na bodě mrazu, tak se dá jedině čekat, že se Rusko se svými nerosty obrátí např. do Asie a naopak bude ruský trh užitečným odbytištěm pro zboží z asijských a možná i některých jihoamerických zemí. Zároveň by mohly sankce uvalené západem vést k tomu, že mnohé státy, jejichž stav dodržování lidských práv a míra svobody neodpovídají standardům EU a USA, by mohly procitnout a uvědomit si, že až se západním mocnostem znelíbí, co se u nich děje, tak budou sankce uvaleny třeba právě na ně... To u obchodního partnera jako je třeba Čína, takové riziko nepředstavuje. Tím zmrazováním soukromých a státních majetků a hrozbou jejich zabavování si západní země podkopávají důvěru v nedotknutelnost vlastnictví, kterou dlouhá desetiletí budovaly a která v očích zahraničních investorů dělá EU a USA velmi atraktivními. Jak se to projeví, uvidíme v příštích letech...

Z téhle rádoby soutěže a jejího zkorumpovaného a zpolitizovaného sytému si dělal srandu už irský seriál Father Ted, který se na obrazovkách objevil již v roce 1995. Od té doby se toho zjevně mnoho nezměnilo. Přehlídka vyhozených peněz a zmařených nadějí těch naivnějších soutěžících a fanoušků... Tak trochu to připomíná celou tu ideu evropské jednoty, kterou to podle mnohých má pozitivně reprezentovat.