Byl jsem tam jen pár let po tsunami. Dole na jihu ještě zničená železnice, spadlé domy. nejvíc si pamatuju dva zážitky: chlap u cesty se stolkem a na něm asi tři petky coly který prodával. Koupil jsem si jednu a tak mne pozval domů..dům bez oken, dveří, jen rohože na zemi. Představil mi rodinu, svoje malý děti. Měli uplný h...o, ale chovali se moc slušně, nežebrali, nesnažili se mi zalíbit. Další pak byl na kontrole, kde stáli po zuby ozbrojený vojáci. Granáty za pasem, nábojový pásy přes ramena, kulomety. Když jsem odjížděli, tak jsem na ně zamával. Uplně se rozzářili, huby od ucha k uchu a začali na nás mávat jak malý děti. Byl jsem tam s kamarádkou, jediní běloši a nikdo nás za celou dobu neotravoval, nežebral, nesnažil se okrást. Všichni moc skvělý lidi
Mimo trestu by měl každý uhradit veškeré náklady které vznikly a vzniknou. Veterinář, očkování, léčba, odvoz a umístění do útulků. Pobyt v útulku atd. Okamžité odstavení majetku, dokud nebude vše uhrazeno. K tomu pokuta a trest. Dělají to pro prachy, tak se jim na ně šáhne. Dva, tři případy a bude pokoj
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Je tragedie, kolik mrtvých ptáků vidím podél silnic. Hlavně menší druhy