Byl jsem tam jen pár let po tsunami. Dole na jihu ještě zničená železnice, spadlé domy. nejvíc si pamatuju dva zážitky: chlap u cesty se stolkem a na něm asi tři petky coly který prodával. Koupil jsem si jednu a tak mne pozval domů..dům bez oken, dveří, jen rohože na zemi. Představil mi rodinu, svoje malý děti. Měli uplný h...o, ale chovali se moc slušně, nežebrali, nesnažili se mi zalíbit. Další pak byl na kontrole, kde stáli po zuby ozbrojený vojáci. Granáty za pasem, nábojový pásy přes ramena, kulomety. Když jsem odjížděli, tak jsem na ně zamával. Uplně se rozzářili, huby od ucha k uchu a začali na nás mávat jak malý děti. Byl jsem tam s kamarádkou, jediní běloši a nikdo nás za celou dobu neotravoval, nežebral, nesnažil se okrást. Všichni moc skvělý lidi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Konečně...ten už tam dávno neměl co dělat.