"A v čem vyniká ten Babiš?"

"Prej ve všem."

"A kdo to tvrdí?"

"On."

Včerejší tiskovku pana Babiše jsem bohužel viděl celou, ale naprosto mě odrovnal jiný moment, než o kterých se píše. Děkoval paní Nerudové za fér kampaň, ale vzápětí se do ní obul, že "jí dal květinu, tak myslel, že proti němu nebude vystupovat." Nechci se pouštět do úvah, jestli to je nebo není sexismus nebo se pan Babiš jen zablekotal, ale styl uvažování je úplně jasný - někomu podlézt, zavázat si ho sliby/dárky a pak očekávat úslužnost a nekritiku, ne-li vysloveně podporu. A když to člověk neudělá, tak ano, fér kampaň, ale už má škraloup, který se na něj může kdykoli později vytáhnout. Z mých skromných znalostí historie praktiky StB ve 21. století.

Jakkoli nesnižuju význam jiných hnusů, které včera padly, tak tohle byl pro mě osobně asi nejvíc fujtajbl moment.

Tohle je ale tornádo z USA, jestli se nepletu. Andover, Texas: Odkaz  

Moc díky za skvěle zpracovaný článek a jasně vysvětlené propojení fenoménů z živé i neživé přírody. Pro mě osobně bylo velmi přínosné přečíst si o kůrovci, povodních ad. v kontextu a ne jako o dějích per se. Je fajn přečíst si takovýhle přehled konečně i v češtině o Česku :)

Po každém nebezpečném projevu počasí: "Kde byla nějaká předpověď? Proč nás nikdo nevaroval? Já těm meteorologům nevěřím."

ČHMÚ vydá varování a rady, jak se při nebezpečném projevu počasí chovat

Reakce: "Zase strašíte, to už není možný, já zažil veder/bouřek/vichrů a taky žiju, radši jděte makat do fabriky."

Kacířsky musím vzpomenout všechny, kteří pod každým vyfoceným mrakem na FB brečí, jak se Matka Příroda zlobí a jak se klima mění a jak to není vůbec přirozené a nic takového tu dřív nebylo. Prosím vás, kde jste? Teď zrovna jste potřeba... abychom ty extrémy vyvážili aspoň tady.

Skvělé, moc díky za zprávu! Rád se podívám.

A co si to rozdělit? Kdo chce, ať pomáhá Čechům, kdo chce, tak Ukrajincům a kdo chce, tak oběma... jo aha, on nás nikdo k ničemu nenutí a je to všechno naše svobodná volba...

Tak tu (i jinde), prosím, nefňukejte.

Díky za podnětný článek a přiblížení určitě velmi složitého tématu i laikům.

Moc díky za zajímavý a (pro mě) přínosný článek!

Kéž by byla situace tak jednoduchá, jak bychom si asi všichni přáli... jako Češi máme obrovskou výhodu, že naše státní hranice jsou v některých úsecích stabilní už skoro tisíc let a že jsme v zahraničí nikdy neměli žádnou českou diasporu, která by byla zdrojem napětí. Pak se z našeho pohledu samozřejmě těžko chápou balkánské půtky. Jenže Balkán bohužel nemá štěstí na tak jednoznačný vývoj:

Chorvatská státnost se konstituovala na černohorském pobřeží... mají si tedy Chorvaté nárokovat Boku Kotorskou, Ulcinj, Bar?

Srbský stát poprvé povstal na území dnešního Kosova, jenže tam nejsou Srbové v majoritě minimálně 300 let; Vojvodina je nějakým způsobem srbská jen po stejnou dobu...

Osmansko-habsburské pohraničí v 16.-18. století natáhlo pestrou směs lidí všech konfesí i jazyků z celého Balkánu a později se tito lidé přiklonili k srbské identitě, hl. kvůli pravoslavnému vyznání.

Co znamená právo na sebeurčení v případě, kdy na stejné území má legitimní nároky více národů/států/etnik? To je extrémně těžké rozhodnout...

A sáhněme si do vlastní historie. Velkou část (do té doby mnohdy panenského) pohraničí osídlili Němci. Odkud se zakládá český nárok na toto území, když tam Češi tradičně nežili? To je samozřejmě řečnická otázka, jen tím chci říci, že "právo na sebeurčení" je mocné zaklínadlo, které ale umí být velmi, velmi bolestivé. Tak, prosím, nehodnoťme tak ukvapeně multietnickou, multikonfesní a multijazykovou situaci z demograficky homogenního státu.