Vyřvávání s kytarou na náměstí, že tě Ježíš miluje a točení rádoby cool videjek na Youtube, to jsou dvě formy téhož. Snahy zatáhnout do svého bludu ostatní ovce.

Podívejte, nevím pro koho tyhle moudra jsou, ale tady v Česku to je obvykle tak, že rodiče se dostanou "za vodu" tím, že splatí hypotéku a patří jim nemovitost, ve které bydlí. To už je takový úspěch, který se každému nepodaří. Podaří-li se, pak už jim mnoho času nezbývá na nějaké veliké bobtnání majetku.

Pak už zbývá jen snažit se, aby bylo něco na stáří, protože se státním důchodem to nevypadá do budoucna nějak růžově.

Takže nějaké akcie, fondy, připojištění. Kdo má na to nervy, zvládne ještě třeba byt k pronajímání.

Ale aby se tu někdo hádal se svými dětmi, jestli startup nebo nechat v trustech, to se v naší kotlině moc často neděje.

Ještě Ficovi koukají nohy?

Protože nevíme jak to bylo, musíme si to domyslet:

• Dítě chodí domů, tvrdí, že má hromadu úkolů, které musí udělat, nezvládá to, je nešťastné
• Rodič na třídní schůzce kontaktuje učitelku, která tvrdí, že úkoly jsou dobrovolné
• Rodič se doma ptá dítěte, které tvrdí, že úkoly nejsou dobrovolné a že je učitelka vyžaduje.
• Skutečnost může být někde mezi, učitelka sice nesplnění úkolu nepostihuje, ale přihlíží při celkové klasifikaci kladně k těm, kteří úkoly plní. Což může vést u žáků, kteří se snaží o lepší známku (nevychází jim jednička) k tomu, že de facto úkoly musí plnit

Učitelka neví, co si povídají rodič a dítě. Dítě neví, co si povídá rodič a učitelka. Rodič neví, co si povídá učitelka a dítě. Nejlíp by bylo, kdyby se setkali všichni tři najednou. Ve škole u nás se tomu říká tripartita a dělá se to místo klasických třídních schůzek. Je to organizačně náročnější, hlavně pro učitele, ale dokáže to eliminovat podobné problémy.

Čím větší reforma, tím větší problém očekávám, že by měla řešit.

Ale musí se na to jít od problému k reformě, ne vymyslet reformu a pak hledat problémy, které má řešit. To mi jaksi v článku chybí, i když je možné, že takhle dotyční politici uvažovali.

Fakt že naše povinná docházka je kratší než v jiných zemích sám o sobě není problém, dokud si neurčíme v čem je to pro nás nevýhodné.

Celé mi to připadá spíš jako snaha udělat reformu za každou cenu. Vyrobit sám sobě nějaký politický pomník.

Rusko se řítí do nevyhnutelných ekonomických, demografických a politických potíží. Čekají je těžké časy, které bez zásadní ideologické a politické změny nelze zmírnit. Západní lídři po celé tři roky udržují v konfliktu jakousi plichtu, která v krátkodobých vlnách pro Ukrajinu kolísá mezi nadějí a zoufalstvím.

Ovšem Rusku je čím dál hůř a bylo by dobré toho využít a ve vhodném okamžiku do toho "kopnout" vojensky a ekonomicky.

To kopnutí lze očekávat od Donalda, který zřejmě chystá pro Putina nějakou nabídku, která se nedá odmítnout. Bude to ovšem vysoká hra s obrovským historickým významem.

A výsledek závisí na příliš mnoha faktorech, aby se dal nyní odhadnout.

Rusové se vlastně jen snaží, aby se měli stejně dobře jako sousedi.

Až budou Putin a další ruští pohlaváři stahovat svoje fakany z pohodlných hnízdeček na západě, pak teprv to bude znamení, že je zle. Doufám, že tajné služby je důkladně monitorují.

Chyba v textu: "Vůči čínské měně nyní klesl rubl přes hranici 15 jüanů za rubl, což je nejnižší úroveň od března roku 2022."

Je tomu naopak. 15 rublů za jüan. To už by ten čínský peníz byl někde na úrovni italské liry blahé paměti.

Jako děti v mateřské školce. Já sice nejsem příznivcem Pirátů, nicméně je respektuji, neboť mám za to, že jde o stranu s vnitřní demokratickou kulturou, která navíc nese alespoň nějaké trochu zřetelné politické ideje.

Ovšem tohleto odcházení dávané okázale na odiv, ještě v době, kdy žvýkají zbytky veganského burgeru, který se podával na sjezdovém rautu mi připadá jako znak politické nedospělosti.

Oni té straně věnovali kus práce. Proto by měli k tomu projektu cítit jistou zodpovědnost. Co jim brání zůstat řadovými členy, prosazovat svoje, byť vnitrostranicky opoziční proudy a čekat na svoji příležitost? Nejspíš jen nabubřelost překypující egem, dětská netrpělivost a touha po odezvě na sociálních sítítch, kde nepochybně od dalších dětí dostanou hromadu lajků.

Takhle se ta pirátská loď nakonec určitě potopí.

"Připomněl, že loni vláda zvýšila platy v bezpečnostních sborech o 10 procent, plat nastupujících příslušníků se zvýšil o 3500 korun."

Loni k 1.1.2023. Jestli chce takto mlžit, tak to je u mě větší s**č než jsem si myslel.

Ovšem současná vláda to svým voličům nedělá vůbec jednoduché.

Když jim přehrada vznikla a oni mohli začít rejžovat, to jim nevadilo. Teď jim jednou na podzim přehrada zmizí a naříkají.

Když vyhodí z práce někoho kvůli chlastu, tak vám vždycky bude tvrdit, že to bylo kvůli něčemu jinému a nespravedlivě.

A takto se šířilo křesťanství. Toto byla ta pravá motivace k tomu, nechat se pokřtít. Mně vždycky připadalo poněkud nepravděpodobné, že by sem prostě jen přišel Cyril s Metodějem a lid řekl: "WOW! To je tak nesmírně chytré, co nám říkají!" a začal stavět kostely.

A nemáme spíš zbytečně moc ekonomů? Pak je tam zbytečně velká konkurence a oni se vám začnou předhánět v hloupých nápadech, aby na sebe upozornili.

Každý kdo v ČR <něco> znamená, byl na narozeninách Miloše Zemana.

Za to >něco< si něco doplňte každý sám dle libosti.

O tom co je krásné, rozhoduje strana. Kdo s tím nesouhlasí může vypadnout (ze země nebo z okna), narukovat, nastoupit do vězení nebo do blázince.

Nakonec zůstanou jenom lidé, kteří budou radostně žít v ruském miru podle tradičních duchovních hodnot a chráněni před západními rozkladnými výstřelky.

Co se týče zpravodajství, tak ono je většinou jedno, jestli jednotlivým zdrojům důvěřuji nebo ne. Události se dějí bez ohledu na to, jestli jim jako nezúčastněný pozorovatel věřím nebo ne. Jistěže jednotlivým zprávám dávám pomyslnou známku věrohodnosti. To, co řekne nějaký Franta někde v diskuzi na Facebooku nebo tady, má obvykle nižší známku než článek na Seznamu, ale i ten je třeba hodnotit v kontextu celé vnímané reality.

Ovšem v souhrnu všech zpráv, které si sami hodnotíme co do důvěryhodnosti a důležitosti a také ovlivněni nějakými těmi předsudky si vytváříme celkový obraz situace, který má vliv na naše voličské rozhodování. A to je ten moment, prakticky jediný, kdy vstupujeme do hry. Proto bychom měli být přiměřeně kritičtí a voličsky zodpovědně ke světu přistupovat.

Ať už je to pravda nebo podvrh, realita je taková, že to tam Rusům prostě nevyšlo.

Naši fanoušci Ruska se můžou vztekat nebo naopak uklidňovat, ale to je tak všechno, co s tím můžou dělat.