Je mi líto strojvedoucího, který si tento zážitek s usmrcením hlupáka ponese celý život…

Ze zásady nepoužívám. Kdyby dali slevu alespoň 20%, pak snad možná. Jednou se mi stalo, že jsem musel čekat na obsazení alespoň jedné pokladny, tak jsem nechal plný košík u pokladny a šel do vedlejšího supermarketu. Jinak zatím byla alespoň jedna pokladna obsazená.

Připomíná mi americký film s P.Sellersem

Myš, která řvala.

Starosta 5 milionového štátu se ukájí vstupem do světové politiky.

Je to hloupé a je to nebezpečné.

Jsem senior. Nedávno jsme s manželkou cestovali na letiště s kufry na dovolenou. Odlet si nevyberete, bylo to v době, kdy jedou lidi do práce. Nejsme z Prahy, tak jsme nejeli taxíkem, ale příměstským vlakem, metrem a nakonec autobusem. Čekal jsem, jestli se nějaký ... neozve, že zabíráme místo a pod. Opak byl pravdou, lidi nám udělali místo a cesta byla příjemná. Tak bych to negeneralizoval.

Vrať se do hrobu!

Teď již jen modlitby ať provází chlapce a děvčata z IDF.

Upřímně řečeno, já tenhle "sport" taky nechápu. Mám pocit, že je to nízká podívaná na bolest u druhých. Na druhou stranu to ti mlátící a mlácení dělají dobrovolně a za peníze, takže kdo chce kam, pomozme mu tam. Ale původní wrestling, ze kterého se to asi odvodilo, byl teda zábavnější.

Dobře ona :)

Porada loupežníků.

V době válečného stavu se tihle zmetci okamžitě stříleli. Mělo by to být rozšířeno i na mimořádný stav...

Když jsem si v roce 2001 sjednával hypotéku, musel jsem mít stavbu postavenou do výše jednoho metru, tedy koupený pozemek a náklady za své. To jsem pokryl z prodeje bytu a překlenovacího úvěru stavebního spoření. Pak teprve se se mnou začali bavit a napařili mi 7,1%, což na 1.800.000,- na 20 let dělalo splátku přes 14.000/měsíčně. A ještě poplatek za vedení účtu. Časem to kleslo až pod 2%, poplatku jsem se zbavil a doplácel jsem po 11.000/měs. Mám to za sebou a jsem rád, že jsem do toho šel...

Myslím, že tehdy šlo o to, že Češi nesli zánik Československa hůř, než bratia Slováci. Z vlastní zkušenosti vím, že jsme se s Československem vždy identifikovali, zase na rozdíl od Slováků, kteří od začátku měli pocit, že by jim samotným bylo líp. A tak kdykoliv to jen trochu šlo, vrazili společnému projektu Masaryka a Štefánika kudlu do zad.

Pro naše dezoláty by to mělo být povinné...

Je mi líto obyčejných lidí na druhou stranu musí rusák poznat, co je to válka, kterou jimi zvolený car báťuška přinesl milionům stejně nevinných Ukrajinců.

Krásné a pro mne neznámé fotky. Vždy jsem bráchy Mašínovy obdivoval a hájil proti názorům "vrazi" a podobně. Nebyli o nic větší vrazi, než kdekterá partyzánská skupina. Máma s nimi chodila do poděbradského gymplu, takže jsem měl možnost osobně se seznámit po převratu s Milanem Paumerem. Čest jeho památce.

Moje tetička přesně takhle před cca 50 lety postupně odpravila 3 pražské krysaříky. Všichni se jmenovali Šoteček a byli tak obézní, že jen pádlovali nožičkami podle tlustého těla a na venčení se museli nosit v tašce.

Všichni tak nějak tuší, že nakonec žádný konec spalovacích motorů v roce 2035 nebude. Teď se jen hraje o to, na koho se ta blamáž hodí. A všichni čekají na spásu nějaké vyšší moci například válku, epidemii nebo klimatickou katastrofu, která jim zachrání tvář.

Podivný sport. Banda afroevropanů navlečená do různobarevných pyžam se symboly různých evropských států větrá dvě hodiny trika a přitom různě padají a předstírají bolest. Když rozhodčí zapíská, vyskočí jako nic a pobíhají dále. Na to na tribunách kouká a ječí lůza.

Stále nemohu najít zprávu o nátlaku prostých Palestinců na Hamás, aby okamžitě vydal zbývající rukojmí. V tom okamžiku by vojenská operace skončila a mohla by se řešit budoucnost.

Mělo to své klady i zápory. Absolvoval jsem v 1976-1978. Získal jsem řidičák na všechno, tedy i další profesi pro případ ztráty zaměstnání. Samozřejmě i tu samostatnost, ostatně to byl i jeden z důvodů, proč jsem nekličkoval, ale službu nastoupil. Na druhou stranu ztráta dvou let života, dá se říct v nejhezčích letech, kdy je člověk již samostatný, ale stále ještě poznává svět. V současné době bych zavedl nějakou formu vojenského výcviku, ale určitě nikoliv v délce 2 let, a také nikoliv kasárensky, tedy s docházením z domova. Tak na cca půl roku až rok a ne povinně pro všechny, ale dobrovolně. Samozřejmě s patřičnou finanční odměnou, která by jednak motivovala adepty, druhak pomohla třeba k bydlení a startu pro mladé.