Jsem senior. Nedávno jsme s manželkou cestovali na letiště s kufry na dovolenou. Odlet si nevyberete, bylo to v době, kdy jedou lidi do práce. Nejsme z Prahy, tak jsme nejeli taxíkem, ale příměstským vlakem, metrem a nakonec autobusem. Čekal jsem, jestli se nějaký ... neozve, že zabíráme místo a pod. Opak byl pravdou, lidi nám udělali místo a cesta byla příjemná. Tak bych to negeneralizoval.
750k v roce 2000 za pozemek a podobný (on to nikdy není vlastně stejný) za 7m dnes. Dle mé vnitřní metriky je to zhodnocení možná v desítkách procent ale rozhodně ne cca 9x jak by to Vámi napsané evokovalo. Ty platy tehdy byli cca 12k hrubého a dneska 44k měsíčně. Ten pozemek mu ležel ladem skoro 24 let a to je dlouhá doba po kterou mu ty peníze v tom uložené nic jiného nevydělali a že třeba v nějakém bytě za 750k už mohli vydělat dost a on je mohl využívat mnohem dříve. Proto si myslím že má desítky procent k dobru ale s tím čekáním to zase tak terno není.
To mi nenapadlo, brát to z této strany, tedy o té ztrátě při nevyužívání za tak dlouhou dobu. Ta částka mne šokovala, protože s ní přišel za námi, jestli ho nechceme pro děcka. On tehdy koupil dva vedle sebe pro své děti, jeden syn postavil, druhý ne. Takže pro toho co postavil tady kolem sháněl takového kupce - budoucího souseda, aby to zůstalo tak říkajíc v rodině. Všichni jsme tu stavěli ve stejné době, vychovávali děti a jsme v přibližně stejném věku a známe se všichni přes dvacet let.
Samozřejmě máte pravdu, tehdy jsme koupili kus pole, dnes je ta parcela uprostřed krásné čtvrti domů v opečovaných zahradách. Jediná nezastavěná. Takže taky toto dělá tu cenu, nejen inflace za tu dobu. Ale stejně jsem byl v šoku, jak rychle ji prodal i za tuhle cenu jinému sousedovi. Nesousedovi by ji nabízel za 8mega, to nám tenkrát říkal… Fakt je, že tyto částky jsou v úplně jiném levelu, než ve kterém se jako docela úspěšný příslušník střední třídy pohybuji. A v jakém se pohybují i naše děti s tím příjmem kolem 40k, jak jste správně napsal. Když k tomu ještě připočítám cca 5m za postavení baráku, další 2 za zařízení, dostává se vlastní bydlení pro ty mileniály do oblasti science fiction.
Já kdysi v roce 2008, ještě před krizí. Kolem 2 mil. Tenkrát bylo asi 5,8 %... jenže "díky" krizi to pak spadlo no a z původních 25 let mi to trvalo asi 12, a nakonec jsem bez sankce doplatil asi 200 tis, pač už mě otravovalo platit jim i ty úroky 😄
Já to bral jako jinou formu nájmu, moc jsem o tom nepřemýšlel. Asi ke své škodě, jen posledních 200.000 jsem doplatil najednou, takže nakonec jsem to zkrátil asi o rok a půl. Ale když teď koukám na situaci na trhu, kde pozemek naproti nám, který jsme v roce 2000 kupovali za tři čtvrti milionu a ještě nám město po kolaudaci vracelo 150tisíc, soused bouchnul za 7mega, je mi generace po nás líto. A teď naši mladí platí ze svých dvou příjmů jeden za pronájem bytu a o nějaké hypotéce si mohou nechat zdát.
Když jsem si v roce 2001 sjednával hypotéku, musel jsem mít stavbu postavenou do výše jednoho metru, tedy koupený pozemek a náklady za své. To jsem pokryl z prodeje bytu a překlenovacího úvěru stavebního spoření. Pak teprve se se mnou začali bavit a napařili mi 7,1%, což na 1.800.000,- na 20 let dělalo splátku přes 14.000/měsíčně. A ještě poplatek za vedení účtu. Časem to kleslo až pod 2%, poplatku jsem se zbavil a doplácel jsem po 11.000/měs. Mám to za sebou a jsem rád, že jsem do toho šel...
Myslím, že tehdy šlo o to, že Češi nesli zánik Československa hůř, než bratia Slováci. Z vlastní zkušenosti vím, že jsme se s Československem vždy identifikovali, zase na rozdíl od Slováků, kteří od začátku měli pocit, že by jim samotným bylo líp. A tak kdykoliv to jen trochu šlo, vrazili společnému projektu Masaryka a Štefánika kudlu do zad.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Je mi líto strojvedoucího, který si tento zážitek s usmrcením hlupáka ponese celý život…