Hlasuji pro Babiše. Neboť u Grosse jsme jaksi očekávali, že to dobré nebude a nebylo. Naštěstí byl mladý a netroufl si tolik jako Babiš. Za to Babiš byl prostě ještě horší, než jsme čekali, a to jsme nic nečekali.... 🙂 Srovnávat kdo z těchto dvou byl větším utrpením je trošku vytržené z kontextu, neboť tito dva borci byli jen plodem ďábelského svazku dvou ještě destruktivnějších chlapců a to Klause a Zemana s jejich opoziční smlouvou. Tam byly položeny základy totálního úpadku politiky v Česku.

Vůbec to nezpochybňuji. Cenu jsem nekomentoval. Za to upřímnost vyjádření Zemana ano.

Do nekonečna se tady navzájem můžeme hádat, zda je dobře nebo špatně tyto letouny nakoupit. Já nemám tolik informací, abych k tomu mohl zaujmout kvalifikovaný názor. Co však vím jistě, že když přechozí vláda startovala skoro exponenciální růst zadlužení (pod záminkou covidu, na který však ve skutečnosti šlo 10% nového dluhu) tak Zeman mlčel. Pokud tvrdí, že je skvělý ekonom, měl hlasitě protestovat už tenkrát. Jenže mlčel. Účastnil se. Protože vnitřně s tím obrovským skokem v zadlužení země nesouhlasím a protože vím, že Zeman proti tomu nehnul prstem ačkoli mohl, nemám nejmenší důvod vnímat jeho slova jako upřímná a tedy i zajímavá. Výroky Zemana od chvíle, kdy se vykašlal na práci pro tuto zemi a jen sledoval své vlastní - pro zemi nevýhodné - cíle, nemají pro mne dostatečnou kvalitu, abych se jimi vůbec zabýval.

Do spisů informace vkládají policisté a státní zástupce. Obě složky mají dost nástrojů - ze zákona - jak se k pravdě dobrat. Kontrolní a definitivně rozhodujím arbitrem by měl být soud. Ten má také máslo na hlavě - nezachytil špatnou práci PČR a SZ. Zažil jsem situaci, kdy žena oznámila a doložila lékařskými zprávami a objektivním důkazem (veřejný kamerový systém), že byla týrána a bylo jí těžce ublíženo na zdraví. Nejenže jako oběť ani nebyla vyslechnuta (sic!), dokonce to bylo odloženo. V rozhodnutí o odložení se uvádí, že dle lékařské zprávy byla žena týrána a současně že se skutek nestal. Co si máme myslet o takové práci PČR a SZ, které to posvětilo? Jak byste to vnímal, kdyby se taková situace týkala Vás osobně?

Každé Vaše slovo je pravdivé. Problém je v tom, že státní zástupci nenesou žádnou odpovědnost za své chyby.

Problém je v tom, že stát - respektive PČR a SZ - rezignovaly na kvalitu své práce.

Policisté a státní zástupce se dopustili nezákonnosti. O tom rozhodl soud. Evidentně tedy špatně pracovali. Běžný občan nese trestní odpovědnost i za nedbalost, která vede ke škodě zaměstnavatele. Není tedy důvod, aby to neplatilo i pro státní úředníky. Odškodnění by měl platit stát. Ale i ona křivě obviňující. Protože vědomě křivě obvinila a to je trestný čin, kterým způsobila škodu. A část odškodného, které by stát zaplatil, by měla uhradit také, protože byla primárním zdrojem chyby státu. Sekundárním zdrojem chyby byli špatně pracující policisté a státní zástupce. V dnešní době už není problém velmi přesně rozklíčovat pravdivost výroků zúčastněných. A na to PČR i SZ zcela rezignovali.

No, já to vidím trochu jinak: Poctivému obchodníkovi by to v podstatě mělo být jedno, pakliže se nějak srovná s poplatkem za užívání této bankovní služby. Dle mého v tomto směru mají banky dost másla na hlavě. Ale: zákazník by měl mít vždy volbu způsobu platby. Platba kartou zanechává v systému digitální stopu a státu víc informací, než je nám milé. A záruku, že tyto informace stát nezneužije prostě nemáme. Protože u nás se stát a explicitně Finanční úřady, dopouštějí vědomých nezákonností a to nikoliv ve smyslu poctivého výběru daní, ale v touze poplatníka šikanovat. Viz rozhodnutí soudu o nezákonnosti požadavku informací o hostech na svatbách, neb tolik známá FAU v Přerově. Tedy si myslím, že pokud stát chce aby poplatníci ve vztahu k daním byli sami od sebe poctiví, musí být v první linii poctivý on sám. Takovou záruku dnes nemáme. A prostší povahy si samozřejmě řeknou, když oni, tak já také... Je to o vnitřně nastavené poctivosti a také o svobodě nás všech.

Milá paní Lukačovičová (i ostatní diskutující), Vaše podpora a pochopení mne velmi dojaly. I po těch letech ta laskavá slova mají těšící účinek. Docela jsem překvapen jeho silou. A to si myslím, že už jsem celkem v pohodě, protože dcera mne obdarovala třemi zdravými vnoučaty a tak si s nimi užívám to, co dříve moc nešlo. Dělají mi radost. Zdá se však, že ta jizva v srdci zůstane ještě sakra dlouho citlivá a tak Vám všem děkuji za to, že jste ji dokázali pohladit. S úctou Jan Dvořák.

Ta poslední věta je velmi, velmi pravdivá.

Jsou situace, které nelze hodnotit, protože jich nejsme účastni a nemáme tu syrovou vlastní zkušenost. A i když ji náhodou máme, stejně to nejde, protože nikdo z nás neví, jak by se v daném okamžiku zachoval. Já jsem měl v péči postiženého syna a zdravou dceru od jejich 6 let, sám bez partnerky. Podařilo se mi dceru přivést k maturitě a synovi v mezích možností pomoci s aspoň trochu klidným žitím. Bylo to nesmírně vyčerpávající (nemáme žádné příbuzné, ani matka dětí není už na světě) a myšlenku, kterou Paulina realizovala, jsem nosil v hlavě několik let. Věděl jsem však, že syn se nedožije 35tého roku a to mne - v té hrůze - uklidňovalo. Po jeho odchodu jsem se dva roky dával dohromady a ani dnes po 8 letech nemám pocit, že bych se do společnosti vrátil. Pokusím se svou zkušenost krátce shrnout: 1. Nikdo Vám nepomůže, v podstatě to nejde. 2. Stát Vás při poskytování pomoci ponižuje a tak to nakonec vzdáte (pokud můžete). 3. Navázání partnerského vztahu je nemožné, nikdo se s Vámi nechce starat o "cizí" postižené dítě (ani to po nikom nemůžete chtít). 4. Nutně omezíte své druhé zdravé dítě, to rozhodně není dobře. 5. Vyčerpá Vás to natolik, že jste na tom stejně, jako ten o koho se staráte. Nakonec prožijte sžíravý smutek ze ztráty svého dítěte a depresívní radost, že odešlo dřív než Vy. Je to naprosto devastující kombinace emocí... Hluboce a velmi, velmi intenzívně s Paulinou soucítím. Myslím, že není na místě její čin, kýmkoliv z nás, hodnotit.

Milý Petře, Vás zraňuje výrok "sněhové vločky" ? No tedy... Kdybyste nebyl "sněhová vločka", tak se zasmějete s nadhledem nad nepochopením druhých a za minutu to zapomenete. Ale takhle?

Tak a teď kdo z nich má pravdu? Myslím, že to se nikdy nedozvíme, protože "pravda" není objektivní už z podstaty věci. Za nás na střední škole, pokud jsme neodváděli dostatečný výkon, nám bylo pravidelně říkáno: "Jestli nechcete, nemusíte tady být. Klidně běžte, nikdo Vás tu nedrží." Tím "klidně běžte" bylo myšleno ukončení studia a odchod do pracovního procesu. Říkali nám to v případě, kdy jsme dělali nevhodné mladické nerozvážnosti, ale i v situacích, kdy jsme neměli dostatečné výsledky (tedy neodváděli kvalitní práci). Představa, že bychom školu opustili, nás vždycky vrátila do reality a studium vesele pokračovalo dál. Jeden z profesorů nám říkal, že nejsme hloupí - protože jinak by nás ke studiu nepřijali - a tedy není důvod školu nedostudovat, pokud jen budeme sami chtít. Kombinace nabídky "okamžité svobody a úlevy" a současně uznání, že nejsme hloupí, vedla k tomu, že jsme všichni ve třídě dostudovali. A bylo zajímavé vidět, kam se v dalším životě spolužáci dostali. Můžu Vás ujistit, že predikce pracovní kariéry by na základě výsledků na střední škole (a později i na VŠ), byla úplně mylná. Všechny nás to naučilo jednu věc a to, že každý problém má řešení, které umožňuje chtěného dosáhnout, bez toho, že bychom se hroutili pod nezvyklou mírou diskomfortu. Dobrý trénink to byl, moc se nám pak v životě hodil....

Tak já myslím, že pokud tak velký kritik nenavrhne buď jiné řešení celé problematiky, nebo alespoń části těch vysloveně negativních prvků (povětšinou záměrně vytvořených), pak ať si "předdefekativnost" nechá na doma. Kritizovat a prohlašovat věci za hloupé umí každý, navrhovat efektivní řešení už ne. Nemluvě o tom, že naprosto každá technologie z jakéhokoli oboru lidské činnosti má pozitiva i negativa a ty si musí vyhodnotit ve vztahu k sobě každý sám. Neboť každý z nás má jiné priority a to co je nemyslitelné pro autora, může být přijatelné pro někoho jiného. Typicky - představte si, že existují lidé, pro které není návratnost FVE v prvních 6 letech motivem k instalaci. Větší cenu pro ně má třeba silnější odolnost vůči cenovým turbulencím na trhu.... Takhle bych mohl pokračovat do aleluja, ale považuji to zbytečné. Co vím však jistě: žádné panické strašení nikdy situaci nevyřešilo. Jak říkavaly naše babičky: Všeho s mírou pane autore....

Víte, pokud se někdo vnitřně cítí nebinární, ok, určitě ho budu respektovat (pakliže mi netvrdí, že se pohlavně cítí být mikrovlnkou) . Ale kdy se dostaneme k tomu, že nebinární budou respektovat binární? WC pro nebinární? Ok, jsem opravdu schopen to respektovat. Ale proč by by při tom binární měli o WC a respekt druhé strany přijít? Dovedete si představit, že pod záminkou nebinárnosti budou binární chlapci v pubertě na WC obtěžovat vaší dceru? Jak a kdo ochrání binární děti? Na tohle jsem neslyšel jedinou odpověď.

Milý pane Krausici. Dalo by se s Vámi souhlasit. Za předpokladu, že pokud udělá chybu stát (a že jich dělá), zaplatí stejnou pokutu poškozenému občanovi. To však neplatí, neboť stát ze zákona není za své chyby odpovědný. Jsme si přece rovni, nebo ne? Proč stát může dělat chyby beztrestně a občan ne? U soudů se rovnoprávnoprávnosti nedovoláte, protože soud je stát. A už jste někdy viděl, aby státní vědomá šikana byla potrestána? Zeptejte se ve svém okolí a poslechntě si odpovědi. Závěr ? Náš stát je vůči občanům vědomě a cíleně nepřátelský. A co je důvodem? To, že v právním systému zůstal bolševický duch z doby pseudosocialismu, spíše však komunistického fašismu. V našem státě není cílem sankcí napravit chybu kontrolovaného, ale jen a pouze kontrolovanému škodit. V tom je ten průšvih. Nedivme se, že pak mezi lidmi koluje anekdnota: Víte, proč stát nemá rád mafii? ....? Protože mu konkuruje... 🙂 A ještě jinak, co jsme si zvolili, to nám tvoří zákony....

Pane Matoušku, kolik lidí Vás má rádo? Sem odpovídat nemusíte, stačí sám sobě....

Kdo je tady "negramotný", když se ani neumí pod svůj článek podepsat? Proč píše, když nám není ochoten říci, kdo je? Proč se naváží do druhých, když neví, že jedním ze znaků normální sociální interakce je schopnost představit se? Posměšky to ano, odvahy nemá ani k podpisu pod své "dílko". Jakou hodnotu má takové individuum? Na druhou stranu - něco nám o sobě sdělil..... Například to, co lze od něj očekávat v případě opravdu vážné krize.... Pak už rozumím tomu, že se nepodepsal. Málokdo dokáže říci: "Já, pan X,Y se chovám jako zbabělý člověk"....

Mysogin a vrah je ten člověk....

Já bych jim při tom běhu poskytl občerstvení, vodu, džus, iontový nápoj s projímadlem... Kromě běhu pro zdraví, by ještě při tom trhali rychlostní rekordy....