Nemá se za co stydět. Kde a komu se člověk narodí, to si vybrat nelze. A rusové nejsou a nebyli všichni jen ti zlí. Je to spíš národ s nešťastným osudem a historií.

Ano, může. Pak je to záležitost znalců a lékařů, aby určili, zda mohl v té době vozidlo ovládat.

Ale pokud přišel o řidičský průkaz na místě jako soukromá osoba za to, že řídil například osobní vůz pod vlivem alkoholu, tak tam přece kartu řidiče nemusel u sebe mít, nebo ano? Třeba mu ji i sebrat chtěli, ale on ji mohl zapřít, nebo se mýlím?

Počkejme na výsledek vyšetřování. Je to veliká tragédie, ale ten řidič mohl mít ve chvíli nehody i nějaký zdravotní problém.

Víte sám, že to je nemožné. Ale ať pěkně pomalu stárne a usychá mezi lidmi jako je on sám.

Došlo by to stejně daleko. Ale toho darebáka by za trest a veřejně, nejspíš rozlámali v kole. Pro brutalitu zločinu, by nejspíš soud zvolil exemplárni formu tohoto trestu, "zdůli ku hlavě". To byla extrémně bolestivá poprava, protože odsouzenému napřed zlomili železnou tyčí obě holeně, následně obě předloktí, potom obě stehenní kosti a obě kosti pažní, pak přišlo na řadu lámání žeber několika údery do hrudi a teprv po tom všem vpletení ještě živého odsouzence mezi loukotě kola od vozu. Tam následně umíral v nevýslovném utrpení až šest hodin. Pokud bylo na místě zmírnění trestu, místo vpletení následovala poslední rána do krku, většinou prakticky ihned smrtelná, protože došlo k rozdrcení průdušnice a delikvent se udusil.

Zbytečný člověk. Patnáct trestů ho nenapravilo, proč má dostat další šanci na život ve svobodné společnosti? Dušan Kazda, bestiální vrah pátera Vrbíka, kterého usmrtil tím, že mu zasekl sekeru do hlavy, také dostal doživotní trest vězení. A to byl předtím údajně bezúhonný člověk. V base prý se dal na víru a přestal usilovat o své podmínečné propuštění, přijal trest jako pokání za svůj špatný čin. Z toho plyne, že napravit se může jedině každý sám pro sebe a vůbec nezáleží na tom, kde se zrovna nachází a nacházet bude.

Se mnou rodiče tyhle věci neřešili. Jsem z poměrně konzervativní rodiny, takže o sexuální orientaci se u nás doma nikdy nemluvilo. A já jsem se neptal, tehdy to nebylo zvykem. Navíc jsem už od mala věděl, že se mi líbí kluci, jen jsem to neuměl pojmenovat. A zapíral jsem to v sobě , nechtěl jsem rodiče zranit a tím jsem samozřejmě zraňoval sebe. Navíc veřejnému projevu takové povahy doba nepřála, byl bych vystaven posměchu, šikaně, možná i fyzickému napadení. Tak jsem se naučil to nutkání v sobě navenek potlačit, ačkoli to pro mne jako mladého kluka bylo velmi bolestné. Jak asi tušíte, vlastní potomky nemám a mít nebudu, ale o to více jsem rád, že se dnes otevřeně mluví o tématech, které byly dříve mezi slušnou společností tabu. Pokud je sexuální výchova jen o vzdělávání k vzájemné odpovědnosti a otevřenosti, není co skrývat, neboť se svými city vůči druhým nedopustíme žádného zločinu a já jsem jejím jednoznačným zastáncem. Nesmí to ale být indoktrinace, navádění k nějakému jednání, jako tomu bylo v mém dětství. Tehdy bylo dětem i bez hovoru na toto téma už od školky podvědomě vštěpováno, že jediný přípustný citový vztah, je ten mezi chlapcem a dívkou, mužem a ženou. O těch ostatních se nemluvilo a lidé se tomu tématu vyhýbali. Dítě se tedy velice brzy naučilo si svou případnou jinakost nechat pro sebe. Dnes vím, že to bylo nedůstojné a nešťastné

"ne-řešení". Problémy se přece řeší otevřenou diskuzí a nikoli mlčením.

Dozvědět se něco nového, je zřejmě pro některé lidi děsivé natolik, že od tématu utíkají jak čerti před křížem. Ale jestli si někdo myslí, že své děti ochrání před morální zhoubou tím, že jim bude jisté informace odpírat, mám pro něj špatné zprávy. Ne nadarmo se říká, "Odpíraného chleba největší krajíc!"

Ok, tak to svinstvo nebudou praktikovat ve škole, ale před ní. Udělají uličku a budou bezvěrce a křesťany tlouct cestou ze školy (a)nebo do ní. My když jsme chtěli ve škole dát někomu do držky, tak jsme si na něj taky počkali venku, páč ve škole to nešlo...😆😎

Tak tak. A čím víc a rychleji zblbnou, tím lépe pro všechny ostatní. Pak je obsadí Čína úplně hladce a to by v tom čert byl, aby z té pr dele jménem Afghánistán nedokázali vyždímat prachy.

Však já taky. Jsem nešťastný z toho všeho.

Trestní příkaz namístě...

😆

Ani mě nebude chybět. Jen víc takových dobrých zpráv, hezký se to čte...

Už teď je to obrovský problém a eurounijní politika a zákonodárství naprosto selhává. Pokud máte pachatele, kteří při páchání svého zločinu neváhají obětovat vlastní život, jak jim chcete čelit, když v zákonech nemáte ani trest smrti? Zločin se dá omezovat jedině hrozbou trestu za něj, ničím jiným! Nikdy samozřejmě nezmizí úplně, ale nepřeroste v pandemii, nestane se normou. Jakmile se zákony a státní moc ukáží jako slabé, následují orgie a chaos, vlády gangů jako na Haiti.

Jak chcete zakazovat projevy víry? Mobil někomu můžete vzít a zamknout ho do skříně, ale víru? A pokud máte mít respekt před nějakým zákazem, musíte mít i citelnou sankci za jeho porušení, jinak je k smíchu. Jak mohou školy citelně trestat muslimské studenty, když je bití (tomu jedinému muslimové dobře rozumějí, samotný Korán totiž bití nařizuje) zakázáno a všechny fyzické tresty jakbysmet? Jak mohou mít učitelé v německých školách respekt, když už nyní čelí výhrůžkám zbití nebo i smrtí od některých studentů naprosto běžně?

Totéž asi deset let nazpátek prorokoval mimo jiné i Martin Konvička a Lukáš Lhoťan. A tehdy se vítačská sluncata mohla přetrhnout, aby na ně nakydala veškerou mediální špínu, co jen mohla. Hnojomety multikulturní lobby jely na plné obrátky proti všem, kteří s oficiální evropskou multikulturní politikou otevřené náruče nesouhlasili. A teď dokonce i oficiální místa v EU připouštějí (samozřejmě bez jakékoli sebereflexe), že mají problém, s nímž si neví rady. Multikulturní lobby samozřejmě mlčí, je zticha a dělá, že vůbec neexistuje. Jak jinak...

Ti radši dělají, že neexistují.

Pro mne hrdina člověk, který jiného zachrání nebo si o to pokusí, i když se tím sám vydává v nebezpečí zranění či smrti. Tak bych definoval hrdinství. Proto nepovažuji bratry Mašíny přímo za hrdiny, ačkoli jim odvaha a chrabrost rozhodně nechyběly. Byli to tvrdí a nemilosrdní bojovníci, stejně jako byl i jejich nepřítel. Jedině tak mohli přežít a dosáhnout svých cílů.

A k tomu podříznutému strážmistrovi jen dodám, že zabít někoho tak, aby co nejméně pociťoval bolest a utrpení, považuji sice za zločin vraždy, ale vraždy ze soucitu. Nic by tehdy Mašínovi nebylo zabránilo, aby toho člověka nepodřízl při plném vědomí nebo aby mu nevrazil čepel dýky do ledvin a neotočil jí...

Pak je vrahem každý voják, co střelil nepřítele do zad, když se vzdával anebo zrovna neměl po ruce zbraň. Jenže lidstvo potřebuje někdy i vrahy. Nebo spíš lidi, kteří jsou ochotni se vrahy případně stát...