Už mě to fakt nebaví... a naším politikům bych chtěl vzkázat, aby přestali ve svých úvahách a přirovnáních používat jména konkrétních cizích zemí. Vzpomínám na Miloše Zemana, který v inauguračním projevu v roce 2018 vzpomenul tuším Kamerun, nebo Polsko premiérského poradce Křečka (který mimojiné pozapomněl, že lidé nejsou hloupí a na nákupy do Polska začali jezdit už dlouho předtím, než jim to tento hlodavec poradil). A teď zase ten Fiala... Člověk má v tom Polsku i Německu přátele a kamarády a teď neví, jak se před nimi tvářit, stydět se před nimi... Polskému kamarádovi (Bydgoszcz) jsem se tehdy za Štěpána Křečka (polsky se to řekne, pokud se nepletu "Szczepan Chomik") omluvil. Já už fakt nevím.

Pracující musí především uživot armádu státních zaměstanců a lidí placených z veřejných ropočtů - mezi něž patřím třeba i JÁ sám a kteří státní pokladnu neplní - a proto si vážím třeba i dělníka či manažera z exportní montovny nebo recepční z pražského cizinci navštěvovaného hotelu, každého OSVČ typu kadeřnice z malého města, kteří mi vydělají na mou výplatu, přestože jsem vysokoškolsky vzdělaný člověk, který pracuje ve společensky užitečné profesi (nejsem politolog ani mluvčí Hradu či sněmovní poslanec... nic podobného ani náhodou). O důchodce bych se vůbec neotíral - na ty, mimojiné, vydělávají i jejich vlastní investice: byli to třeba oni, kteří investovali svůj um, svou práci a de facto i prostředky (platíli nízkou životní úrovní za minulého režimu) do stavby kupříkladu jaderných elektráren, které slouží dodnes, ačkoli MY jsme za 36 let nedokázali postavit ani jednu. Odhoďme vulgárně materialistickou-marxistickou poučku, že pracuje jen ten, kdo si ráno odpíchne píchačky - v modernií technologické společnosti vydělávají i investice, vždyť na nich jsou mimojiné třeba založeny i penzijní fondy ve vyspělých zemích, typu například japonského GPIF nebo norského státního (ropného) fondu.

Cituji unium.cz: Voluntarismus (z lat. voluntas =vůle) – idealistický směr ve filozofii. V některých případech považuje vůli za podstatu (základ světa). Odmítá objektivní platnost zákonů přírodních i společenských. Podceňuje vědecké poznání objektivních zákonitostí. Vůle je základním principem světa. --- A teď už za sebe: je to typická akce poradců, kteří mu neustále radí nebuď profesorsky mdlý, jako doposud, vystupuj radikálněji, rázněji, nebuď pouhým usmiřovačem (což je role, která Fialovi skutečně sedí: Zeman x Lipavský, Řechka x Černochová, ministr Nekula x pěstitelé konopí a řada dalších příkladů). PR poradci vysvětlují, že Fiala nemá co ztratit: Víme, že dohnat Německo v jeho životní úrovni by se za čtyři roky nepodařilo ani Pánubohu. A Fiala pak řekne: vidíte, zvolili jste si Boha místo mě, a ten to nedokázal, vidíte, udělali jste chybu. Pokud bychom si zvolili Fialu, zbude vždy dost různých důvodů "proč to nešlo": třeba válka na Blízkém Východě nebo v Pacifiku, epidemie, zemětřesení, pád meteoritu, růst cen ropy, cokoliv - a Fiala bude z obliga. - Pořád se mi z historie vybavuje Chruščovův slib z roku 1961: ještě dnešní generace sovětských lidí bude žít v komunismu (pro vysvětlení: "komunismus" byl tehdy vykládán a slibován jako všeobecný blahobyt, kde bude všechno zadarmo kde si zároveń každý bude moci nabrat, co hrdlo ráčí - švédský stůl). Anebo Rakušanův slib z hospody v Sokolově (leden 2024), že vláda do konce volebního období stihne znárodnit ČEZ (jinými slovy, bude pak tolik laciné vládní elektřiny, že si každý bude moci - za babku - nabrat, co hrdlo ráčí)

Máte pravdu, formálně ten řidič automobilu skutečně viníkem je.

Na straně druhé bychom neměli na silnicích ventilovat své sebevědomí, úmyslným porušováním přepisů komplikovat už tak složitý dopravní provoz a navozovat situace podobné té, ke které tady došlo. Myslet si "jsem rychlejší, silnější, všichni mě nakonec chtě nechtě budou respektovat, nic se mi nestane," Jak vidíme, stalo se.

Paní Milano, to je ale bravurní minifejeton! A těch 400 srdíček to jen dokazuje: nejlepší esa české novinářské historie by to nenapsala lépe. Ani Jan Neruda. Ano, tak by diskuse měla vypadat, vulgární komentáře - které se objevily i k Vašemu příspěvku - do diskuse nepatří. Předveďme umění zamyslet se, analyzovat onu Vámi zmíněnou realitu, zformulovat názor a obhájit si ho. Vám se to podařilo skvěle.

Má smysl nad tím máslem pořád mudrovat? Optimista, který dobře poslouchal premiéra Fialu na letošní Zemi živitelce před 3 měsíci, si jistě připomene jeho slova, cituji: == "A snížily se nejvíc ze všech zemí OECD. Meziroční pokles je teď kolem 3,8 procenta a takovým poklesem cen potravin se teď nemůže pochlubit žádná jiná členská země OECD,“ řekl Fiala. Pokles cen se podle něj povedl především díky vytrvalému tlaku vlády a snížení sazby daně z přidané hodnoty na potraviny z 15 na 12 procent.== Takže vidíte, Fiala JE obdařen dovedností ceny snižovat, stačí jen "vytrvale tlačit". A ze snížení DPH na 12% se neradujeme? Snížení z 15 na 12 procent se týká přece i másla, na rozdíl třeba od neslazené minerálky (tu kojeneckou vodu tady nechci pořád připomínat), kde stoupla z 15 na 21 procent, a srovnala tak krok s bezdomovcovým krabicovým vínem MADE IN SPAIN.

Ještě jednou zdravím, pane Miroslave. Uváděl jsem údaje z roku 2024, rok 2023 se už nepíše. Budeme jistě sledovat i 3.Q a 4.Q letošního roku a uvidíme, jak se bude pohybovat trend z první poloviny roku. Vězte, že statistický úřad má přesnější údaje nežli já nebo Vy, nebo kterýkoli běžný smrtelník. U Ukrajinců musíme rozlišovat mezi jednotlivými skupinami: 1) pobyt na základě oprávnění k přechodnému pobytu, 2) oprávnění k trvalému pobytu 3) registrace dočasné ochrany. To vše má ČSÚ kompletně podchyceno a má to kompletně podchyceno i ministerstvo vnitra.

S tou migrací vycházejme z aktuálních dat, dovolím si c i t o v a t například údaje z roku 2024, Český statistický úřad: "Během prvního pololetí letošního roku se počet obyvatel Česka snížil o 21,5 tisíce. Z větší části k tomu přispěla převaha zemřelých nad živě narozenými (o 13,9 tisíce), záporné bylo ale také saldo zahraniční migrace (−7,6 tisíce). Oproti prvnímu pololetí roku 2023 bylo letos výrazně méně narozených a sňatků. Meziročně nižší byl i počet zemřelých..." - na webových stránkách ČSÚ si to snadno dohledáte a ověříte.

Samozřejmě, vylidňování regionů neplatí pro Prahu a Středočeský kraj (a to také ČSÚ dokládá), kde ovšem žije jen menšina národa - nicméně se v budoucích letech bude obyvatelstvo stále více přesouvat právě do těchto 2 krajů. Vámi zmíněná zahraniční migrace směřuje hlavně také tam.

Ale i ve vylidňujících se místech se staví byty jako o závod, každou volnou plochu a každý b-field využívají developeři. Nic se nebourá (na rozdíl třeba paneláků v bývalé NDR, nebo i v RF, kde už bourají "chruščovky" z 60.let). U hypotéky se každý může individuálně rozhodnout, zda ano či ne. Ne-hypotékářovi zbudou obrovské sumy, nemusí platít úroky (ale pozor: čekají ho platby do fondu oprav SVJ - třeba výměna výtahu v našem domě byla letos investice hodně přes milion - na 12 bytů, předtím se měnila střecha) a na stáří má dnes hodně různých investičních možností. Na opačné misce vah stojí otázka správnosti či nesprávnosti investování takto ušetřených peněz, a pokud jde o úroky, tak se třeba 5% úrok z hypotéky v prostředí nedávné 18procentní inflace jistě vyplatí.

Je to tak, pane Petře, socialismus, jaký skutečně byl... zahoďme nostalgii po něm!

Pane Jaroslave, máte 100% pravdu! Píši o tom podobně, v příspěvku kousek dál, který jsem napsat, aniž bych už měl přečtený ten Váš. Díky za Váš bravurní příspěvek, pět hvězdiček *!

Heslo hypotékářů "nebydliš ve vlastním, nebydlíš vůbec" má své kořeny v socialismu, kde bylo v podstatě nemožné ve vlastním bydlet - snad jen na vesnici, kde se - svépomocí a při nedostatku stavebního materiálu - dal postavit domek. Trh s byty neexistoval - na rozdíl od trhu s rekreačními chatami (které se staly jedním ze symbolů éry No-tného a Hu-ka) či trhu se škodovkami a trabanty, který v podstatě, byť s problémy, existoval. Stavěly se paneláky, ale ty byly na příděl, fungovala jakási bytová pseudodružstva, což byly 20leté či delší čekárny na další příděl, špatně dostupné pro ty, kteří neměli vybraná povolání (což byli třeba učitelé nebo lékaři) či mladé svobodné lidi, kterým rodiče nemohli při startu do života pořídit bydlení, a kteří proto museli rodiny zakládat na ubytovnách nebo ve vesměs malých rodičovských bytech a bydleli v nich neodhadnutelně dlouho. Socialismus, jaký skutečně byl... Generace dnešních rodičů a prarodičů logicky nechce, aby se to opakovalo, a proto jsou k vlastnickému bydlení vychovávány jejich děti a vnuci od malička. - Přitom % vlastnického bydlení je u nás velmi vysoké, na západě to tak není - máme z toho různé nevýhody: především nízká mobilita pracovních sil. Lidé jdou do hypoték a stávají se tak vazaly hypotéčně-developerské spirály. Chrlí se obrovské množství bytů (které se většinou okamžitě prodají, už když jsou teprve v počítačích projektantů) - lidé v koupi bytů hledají ochranu před inflací a developeři chrlí další a další - i když se města a regiony vylidňují - a přirozený přírůstek obyvatelstva je záporný, nejsme Pákistán ani Nigérie.

Paní Martino, vojenskou VŠ jsem skutečně nestudoval. Ale vzpomínám si, jak soudruh ředitel na gymnáziu dosti agresivním způsobem verboval studenty na vojenské VŠ. Chudák, určitě mu to nařídily stranické orgány. Ale zájem o vojenské VŠ neměl tehdy na gymnáziu NIKDO (stejně jako jsem - ale opravdu - neznal nikoho, kdo by se tehdy v naší třídě či celé škole domáhal vstupu do KSČ...). Všichni dobře věděli, jaké poměry v 80.letech v armádě panovaly (o čemž jsem se přesvědčil během vojenské služby, kdy u útvaru byli tři vojáci z povolání odsouzeni: jeden v opilosti těžce zranil vojína základní služby, druhý vykrádal balíčky posiláné vojákům z domova a třetí pro změnu kradl auta). Můj spolužák Mirek se bránil: "Soudruhu řediteli, víte, já jsem ale spíš umělecky zaměřen..." Ředitel: "To přece nevadí, mohl bys působit v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého". Mně dal ředitel pokoj, asi proto, že jsem nosil brýle. Což ale nebránilo tomu, abych dva roky každé úterý trávil celý den na vojenské katedře, o prázdninách měsíc na závěrečném soustředění u vojsk a poté rok vojny, kde z mé odborné kvalifikace armáda vyždímala, co se dalo. Tohle by měla Paměť národa podchycovat, dříve než poslední nedobrovolní vojáci (fakticky ale OTROCI oblečení do zelené uniformy) minulého režimu vymřou.

Děkuji, pane Milane, za odpověď. Doufám, že tou hrubou záplatou nemyslíte mě, snažím se diskutovat věcně. - Lékaři: v minulém režimu existoval čestný titul Zasloužilý lékař, který se už ale neuděluje. V současnosti (ale jen pár let, od covidu) udělují regionální (okresní...) sdružení ČLK pamětní medaili. Krom toto také komora jednou ročně uděluje titul "rytíř českého lékařského stavu" - vesměs nejstarším uznávaným odborníkům ve věku 75+. Ale žádné z těchto udělování se neodehrává přes zraky televizních kamer v prime-time, jako je to v případě mnou uvedených ceny typu Thálie, Český lev, Český/Zlatý slavík apod. V tom vidím určitý rozdíl.

Pokud jde o pana Vetchého - kterého jste zmínil a kterého před vámi vzpomněl i Váš spoludiskutér. Tím "za něco jiného" máte patrně na mysli podporu Ondřeje Vetchého prezidentskému kandidátovi Pavlovi. Já osobně jsem volil Pavla v prvním i druhém kole, byl jsem mezi dobrovolníky, roznášel jsem materiály, placky, nálepky a dokonce jsem i sám vyráběl postery, které jsem potom v mailech posílal přátelům. Když bylo v lednu 2023 setkání s Petrem Pavlem v Brně, vyrobil jsem sérii posterů s fotkami a citáty známých osobností na tomto mítinku. Byli to: Bolek Polívka, Grulich, Vaňková, Nerudová, Fischer... a také Ondřej Vetchý, u jehož fotky z mítinku jsem si dovolili použít i jeho cítát ("Navzdory mnoha politikům, kteří vzali lidem víru v demokracii, jsou tu ještě pořád lidé jako Petr Pavel...je schopen vrátit lidem víru v demokracii..."). Jenže: už M.Zeman rok co rok uděloval vyznamenání těm ze show-byznysu, kteří ho podporovali: Danel Hůlka...

Martino, jenom k té Vaší poznámce, že "vstoupili do KSČ kvůli studiu na VŠ": v 70. letech, v našem velkém vysokoškolském ročníku, bylo asi (jen) 5-6 lidí, kteří se honosili nálepkou "kandidát strany". Dívali jsme se na ně trochu jako na exotická zvířata, protože zrovna na našem gymnáziu na malém městě žádní kandidáti strany nebyli. Tím pádem to pro nás, v 1.ročniku VŠ, bylo první setkání s lidmi této sorty. Na vysokou školu se z našeho gymnázia přitom dostala spousta lidí, většina z našeho maturitního ročníku. Komunisté prostě potřebovali mít tady armádu lidí, kteří by na ně pracovali (ať už v dělnických profesích či právě vysokoškoláků) - ani ve staré Indii nepotřebovala nejvyšší kasta bráhmánů mít velký počet příslušníků, zato potřebovala velkou masu podřízených párijů. Takže pokud někdo vstupoval do "strany" kvůli přijetí na VŠ, pak je to ubožák a obyčejný kariérista, který potřeboval "přečůrat" ostatní uchazeče. To už si více vážím komunistů, kteří za protektorátu pracovali v různých ilegálních strukturách. A říkám to jako celoživotní ne-komunista.

Amálko, problém je v tom, že Pavel při vyznamenávání používal výrazy jako "boj proti komunistické totalitě" apod. Myslím, že člověk, který si po roce 1968 pořídil rudou knížku (= legitimaxci strany, která nebyla ničím jiným než převodní pákou Moskvy pro východní Evropu - a konzervátorem uspořádání z doby Antonína Novotného), musí mít tak trochu kačení žaludek, aby podobné obraty vůbec vyslovoval - to si snad můžerme dovolit my, Smolíčkové-Pacholíčkové, kteří jsme odolali vábení rudé Jezinky a jí nabízené příslušnosti k elitní 10% kastě výhod si užívajicích bráhmanů... Když prezident vyznamenával toho starého pána na vozíku a říkal, že má zásluhy v boji proti komunistické totalitě, čekal jsem, že ten starý pán vykříkne "Tak to jsem bojoval i proti tobě!" - Říkam to trochu nerad, jako člověk, který v první i druhém kole volil právě Pavla (Nerudovou, Fischera ani Babiše bych v žádném případě do funkce prezidenta nevolil ani dnes), pomáhal s distribucí plakátů, nálepek, placek s podobizou Pavla. Ach jo!

Pane Milane, mírněji, decentněji, prosím pěkně. Faktem je, že herci a obecně umělci mají hodně svých vlastních cen (Thálie, Magnesia litera, Český lev a spousta dalších, ti nejlepší si mohou zajet i do zahraničí, třeba pro Oscara, Grammy...). - Lidé, kteří vykonávají profese, ve kterých je značné riziko, že budou muset řešit život ohrožující situace a katastrofy, ale žádnou - každoročně vyhlašovanou - speciální cenu zřízenu nemají. Osobně jsem nikomu letos nepřál udělení vyznamenání tolik, jako tomuto obyčejnému železničáři z Moravy.

Ten člověk dostal medaili naprosto po zásluze! Stejně jako ta mladá paní učitelka, která vyváděla žáky z budovy, ačkoli při tom ta střecha mohla spadnout i na ni. Vyznamenání by se měla dávat takovýmto lidem, ne jiným.

To, co jsme viděli z pražského Hradu, byla mixáž zpěváků, herců, sportovců - jako za Zemana, rozhodovala mediální známost a popularita, připomínalo to spíše VIP pořady komerčních televizí a trochu mě v tomto kontextu překvapilo, že nedostali medaili či řád třeba autoři Stardance... (i když formou vyznamenání ředitele ČT ji nepřímo dostali i oni).

Zálusk na akcie ČEZ mají všichni, napříč politickým spektrem, nejenom Babiš. Etatizace ČEZu láká i současnou vládu, vzpomeňme na výrok Fialova vicepremiéra Rakušana při diskusi v hospofě v Sokolově 31.1.2024, který jsme mohli na vlastní oči vidět na na vlastní uši slyšet třeba i v televizi - řekl přesně: "Není to úplně jednoduchá transakce, ale o tom tahle vláda jedná, připravuje se to, jsou tam minoritní akcionáři, ti se nějakým způsobem samozřejmě musí vyplatit, já doufám a myslím si to dlouhodobě, že to ještě naše vláda stihne." - No uvidíme, zdali to Rakušan stíhne...

A další citát, tentokrát premiéra Fialy, vysvětlujícího názor ODS na Čechy, kteří samostatně investují a kterým k tomu mimochodem otevřela dveře již kuponová privatizace Fialova stranického předchůdce Václava Klause. Takže Fiala: „Když mluvíme o menšinových akcionářích, nemůžeme si představovat drobné střádaly, ale jsou to často velcí bohatí podnikatelé se stomilionovými majetky.“ - Člověku by se v této souvislosti chtělo připomenout ještě další výrok, citát jednoho již nežijícího pána, který lidu také vysvětlil, že Zagorová je sice prima holka, jenže ona bere každej rok 600 tisíc.

Nevím, zdali si pánové Babiš, Fiala a Rakušan takto chtějí získat nové voliče, nebo naopak odpudit ty, kteří samostatně investují, aniž by škemrali a fňukali o státní podporu produktů typu DIP či penzijního spoření (= vyplácenou ze státních peněz, čili ze státního dluhu). "Vidíš, jak jsi blbej, že chodíš k volbám," pokárala mě nedávno jedna známá. "Já sama tam nechodím a mám se hůř hež ty?" Vsjo ravno.

Ona určitě ráda byla - po děsivém zážitku organismus hned vyplaví člověku endorfiny a ty mu pomáhají přežít. Až jejich hladina po čase klesne, dochází k tomu, k čemu bohužel došlo. Jsou známy tisíce podobných případů, jak válečných, tak třeba i po přírodních katastrofách.

Je to vlastně nová Dita Saxová, z psychologického hlediska a dozvuků traumatického zážitku určitě. Hned jsem si na tu novelu vzpomněl. Přečtěte si - Arnošt Lustig: Dita Saxová.