Dřív to bylo pod Specifické poruchy učení a pojilo se to s (LMD) Lehká mozková dysfunkce, za mě výstižnější škatulka než dnešní (A)DHD. Mozek funguje jinak, jen za komunistů se diagnostikovaly především výkonové složky s nějakým deficitem (dys- lexie, grafie, ortografie, kalkulie, lalie, praxie ...). Nevýkonové se tehdy pomíjeli - jako třeba změněné chápaní humoru, sociálních situací, změněné vnímání rytmu, poruchy člení času .... dnes by se u některých nevýkonových dysfunkcí možná už i uvažovalo na některýma složkami PAS.
Kdysi na Karolinu (nakladatelství UK) vyšla moc hezká publikace (vycházela ze závěrečné práce) která shrnovala přehledně a srozumitelně jednotlivé komponenty.
Problém je lidem nemají dysfunkci přiblížit jak jiný svět je. Třeba u dyslexie (čtení) by mohlo být metaforou asi jako když se díváte na člověka, který jde po hladké rovné cestě, ale vidíte člověka co trvale nahodile zakopává, jen není vidět o co.
Tak nevím, vybrat si teď zdaněné peníze které můžu utratit a nebo si je nechat celé poslat na DIP s tím že za dvacet let si je můžu vyzvednout?
(A pak otázka kolik z nich zbude jako: inflace, riziko že budu chtít vybírat v době propadu cen akcií, ekonomické krize, válečný konflikt, klimatická změna ... každý rizika dle svého vkusu)
Já už třeba nějakých 27 let posílám peníze na důchodové připojištění, a po této zkušenosti bych už takovou blbost nikdy neopakoval, jen čekám až v 55 letech (ještě stará pravidla a na nová jsem se nenechal převést) si dnes už ty drobné budu moct vyzvednout a celé to zrušit.
Větší otázku než nad etikou toho jestli nechat děti střílet kočky v kleci, mám nad etikou redakce. Článek nemá nic jiného za úkol než lovit emoce, je jasné, že z toho jak je to napsané to nemůže než polarizovat a přitom zcela abstrahuje od faktických údajů (krom toho kolik koček domácích je v domácností). Takže je jasné, že ti kdo milují kočky budou pomalu v hysterickém oblouku odsuzovat praktiku, pak se přidají zastánci mravní výchovy dětí a pár dalších, které bavit popichovat protože je to samo o sobě zábava. Proti nim mohou stát ti co miluji ptáky, nebo další predovanou kořist invazním druhem.
A racionalita eradikace je ztracena v emocích. To, že extrémně nebezpečné invazní druhy jako kočka v Austrálii a Novém Zélandu (mimochodem kočka loví až 3000 druhů kořistí a občas i jen pro zábavu, asi není divu že mnozí lidi cítí pro tu podobnost lásku k sametovým vrahům) umí zcela vymýtit celé živočišné druhy je jaksi ztraceno. Jen ty druhy neznáme a nikdo o nich nemluví tak co s nimi. Ono ani v Česku se moc neřeší jak velkou spoušť a decimaci druhů, které můžeme nejen znát ale i pozorovat v přírodě, koná moc roztomilý Mýval, co na tom vždyť je roztomilý, většina stejně žije ve městě tak co budeme řešit ty ptáky a savce která ani neznáme.
Takže k čemu takový článek?
Problém Německa nejsou elektroauta jako takové, ale jejich cenová nekonkurence schopnost oproti výrobcům v jiných oblastech. Jako první většinou napadnou problémy navázné na Čínu, protože evropské, ale i americké automobilky jsou odkázány na baterie když ne z číny (faktická dominance) tak z koreje (jižní). A to díky tomu že soudruzi v číně už někdy po přelomu tisíciletí rozhodli, že baterie jsou v čínském zájmu. A jak se ukazuje jsou. Evropa nevyrobí elektro auto aby čína z toho neměla zisk. Navíc LFP chemie baterií je kompletně inovací číny (rozvíjela je protože tento typ chemie nebyl chráněn patentovými poplatky) a jak se ukazuje je to pro běžného uživatele ta lepší chemie (je levnější, nehoří, může se bez problémů nabíjet na 100% kapacity, větší životnost min cca 3000x než dojde k poklesu na 2/3 kapacity - příklad co to znamená pokud auto dojede na plný cyklus baterie 350km na nabití x 3000 cyklů je cca 1 000 000 km, mají i nevýhody jako horší vlastnosti za nízkých teplot a větší objem).
Větší problém je nepochopení změny mentality, které elektroauta přináší pro evropské výrobce, což postihlo nejen německé automobilky. Stačí jen porovnat elektrické Megan-E a čínský (vlastní Gely) Volvo EX30. Zatímco Megane byt je to dobré auto je zhmotnění toho, že elektromobilita nedává smysl, Volvo EX30 je nyní v kontextu dobrou ukázkou jak dát smysl elekroautu. Především Volkswagen uvázl někde na půl a minimálně v reálné cenové válce která EV za poslední rok neuvěřitelně zlevnila patří k poraženým.
Noticka na konec na každý litr benzinu nebo nafty je potřeba necelé 2 kwh elektriky
Tak nevím, nestačilo by propustit unesené Izraelce nebo alespoň vrátit jejich mrtvé těla? Izrael se nepochybně rád stáhne, Egypt může otevřít uzavřené hranice, aby zas proudila "pomoc" a děti nemusí hladovět. A to za situace kdy Izrael stále dodává pitnou vodu a elektrický proud Gaze. Jen Hamás občas ty trubky odstřelí, přece Palestinci nebudou dostávat odpornou energii a nechutnou vodu od ďábelského Izraele. To ne.
Tak to může být celkem hezká panika v systému mnoha místech světa. A ted nejde o Izrael a Palestince jako takové, i když tomu jistou pikantnost to dodává. Jde o to, že se zjevně může stát, že (kterýkoliv stát) koupí drahý zbrojní systém, a nejednou mu někdo, kdo má být strategicky spolehlivý partner řekne, že prostě nedodá náhradní díly, protože přece by zbraní někoho zranil pokud by zbraň použil jako zbraň. Takže celý systém je kompromitován a nepoužitelný. Dřív hlavu 22 zažívali vojáci, teď zjevně celé státy.
A hezký návod na rozšíření hybridní války pro ty, kteří to s námi myslí jedině dobře. Ted už jen stačí zažalovat výrobce (ideálně nějaké banální ale zásadní drobné součástky) zbraní a střeliva, které se nehezky strefují do ruských osvoboditelů, případně součástek pro lodě a letadla, které by mohli zcela neuváženě bránit nejlepšímu zájmu Tchajwanu v zcela dobrovolné integraci s Čínou.
Ale asi právní normy upravující jednání ve válečných konfliktech se zjevně špatně chápalo, neboť nyní když rusko když masivně vyhodí do vzduchu nemocnici či panelák pod kterým či ve kterém není žádný vojenský (ani stabilní ani dočasný) cíl, zato spousta civilistů, tak justice evropy vypadá zcela v klidu; zatímco když podobný objekt, který je naplněný zbraněmi, výbušninami a agresory limitně eliminuje jinde, tak najednou právní systém freneticky jedná a zakazuje i jen hypotetické použití zbraně (komponentu) za který, ale předtím si ta zemně nechala zaplatit, když ho dodávala, když se systém pořizoval.
On to není jen souboj pokladna s pokladní versus samoobslužné. Ale je zde souboj i samoobslužných pokladen jako takových, těch které berou jen karty a těch které jsou pod obojí, tedy berou jak karty tak i hotovost. V obchodě kam často chodím jsou jen čtyři samoobslužné poklady pod obojí a asi šestnáct dalších jen na karty. A často se dá pozorovat stav, hodný skoro absurdního divadla, kdy je fronta na čtyři samoobslužné poklady přičemž často všechny další pokladny (tedy ty co berou jen na karty) zejí prázdnotou. Skoro jako by víc než o tom jestli tam obsluha, bylo o tom jestli lidi jsou připraveni na nucenou absenci volby způsobu platby. A ano osobně mám samoobslužné pokladny rád, většinou jsou reálně rychlejší, byť to znamená, že člověk se musí naučit ovládací logiku rozhraní a členění výrobků a vyhledávání. Ne vždy banalita, ale po čase si člověk zvykne. A ano i samoobslužných pokladen přispěji absurdnímu obrazu a stoupnu si do fronty (byt kratší) na pokladny pod obojí (protože vím že budu platit hotově), a s jistým pobavením koukám na ty skoro dvě desítky prázdných samoobslužných pokladen akceptující jen bezhotovostní platby.
Celý koncept jak byl předložen, ale je založen na důvěře v koncernový gigant, jehož zájem, aby přežil na darwinovském bojišti, kde přežije ten kdo víc vytěží ze svých produktů, tedy uživatelů, je mít co nejvíc privátních informací, včetně informací vysoce intimních. A pak je to už jen otázka víry, stejné víry kterou vyžaduje víra v boha (výběr boha dle osobní potřeby), víry, že když říkají, že když uživatel smazal mail, je smazaný úplně a nikde již není uložená žádná digitální navenek nepřístupná kopie ... pro mnohé utopie hodná oddané víře v boha. A ještě větší dávku víry vyžaduje věřit, že jakákoliv takovéto zabezpečení, by bylo opravdu privátní, aby jej Google neindexoval, nesledoval ... pro Google (nebo kohokoliv jiného) by to znamenalo dobrovolně se vzdát jedné slepice snášející zlatá vejce privátních informací.
Upřímně, nerozumím. Zas to vypadá jak pohádka o Princezně koloběžce. Dotace nedotace, dostanu nedostanu .... .
Rozuměl bych tomu, že stát se rozhodne si vybrat peníze na které nesmí sáhnout (jsou to peníze z emisních povolenek a jdou použít jen na snižování emisí), tím že dá dotaci a peníze si vybere zpět přes zvýšený odvod DPH plus minus ve výši dotace. Tomu bych rozuměl.
Čemu nerozumím je, že sice nepotřebujete úvěr a už vůbec ne ve výši nějakých statisíců přes Národní rozvojovou banku, ale musíte si ho vzít a v podstatě dotaci umořit v úrocích, abyste na konci zjistili, že Vás to stálo spoustu papírování a reálně nula. Asi to může dávat smysl pro někoho kdo by takto řešil desítky aut najednou, jen to se nevejde do limitu de minimis, takže zase jsme to vyřešili po česku a udělali dotaci tak jak vždy ... když to není ušité pro někoho, tak je to tak aby nikdo to nechtěl, že by?
Toto skončí jak bombasticky vypadající dotační tiutul Oprav dům po babičce, po půlroce tři sta žádostí, z celkové alokované výše cca čtyřicet miliard?
Kdysi kdesi, jsem četl studii na téma čtení. V kostce poukazovala na to, že člověk k tomu, aby se naučil číst, tedy soustředit se nejen delší dobu na vlastně samu o sobě nudnou a námahavou činnost čtení, ale hlavně v psaném textu udržet celou větu (bez toho nedá myšlenka smysl), udělal velký evoluční skok, protože jeho přirozené prostředí po něm nikdy nic podobného nechtělo. Takováto forma darwinovské kohabitace, se za těch pár tisíc let zjevně ne dost silně vyselektovala, neb zjevně snadno je opouštěna. I mnou, článek jsem si raději pustil jako audio.
Fatální selhání systému v podobě globálního vláčného konfliktu, stejně jako jiné velké krize, nikdy nepřijde v tu dobu kdy ji čekáme, stejně tak ani ze směru kde je očekávána.
Jako rychlý indikátor, může posloužit, čím víc lidí v populaci odpoví na otázku jestli věří tomu, že za dvacet let se budou mít líp než nyní, že nevěří, tím riziko konfliktních témat a řešení roste. A je to jednoduché, ten kdo nevěří že se bude mít líp (nedej bože pokud má pocit že má nárok se mít líp), má tendenci volit jednoduchá řešení, kdokoliv přináší jednoduchá řešení ... v lepším případě vede ke konfliktu a rozdělení společnosti uvnitř, v horším válku navenek. Protože jednoduchá řešení nikdy nic nevyřešila a toto zjištění je potřeba zakrýt nějakým nepřítelem, který vzbudí tak velké emoce že se zapomene že jednoduchá řešení jen přinesla zhoršení. Takže lidi se mají nakonec hůř ale nevadí jim to.
Vzhledem k tomu jak pečlivě byla volena slova, mám obavu o překlad a význam - "bude nutné vzít v úvahu poptávku po uznání a po ‚místě u stolu‘".
je zajímavé, že instinkt vše svazovat a dirigovat se zdá neodvratitelný, přitom každý takovýto zásah situaci zhoršuje. A za poslední století se ty příklady pořád opakují a pořád nic. Jediné co je je funkční je nastavit jednoduchá funkční a rychlá pravidla pro obě strany stejné. A ano znamená to démonické slovo liberalizace, jaký to strašák. Německo potom co omezilo restrikce na pracovní trhu a liberalizovalo jej výrazně rostlo, naopak Francie má problém že malé firmy se nepřeklápí do středních - ano, jakmile má firma víc jak 50 zaměstnanců ze zákona musí vzniknout odbory s rozsáhlými právy aby přeci chránili zaměstnance. A ano u nás jsme rychle zastřelili posla, když naposled Vobořil řekl jak se dlouhodobě zbavit trhu s tvrdými drogami, jen by to levné a efektivní.
Takže co udělá pronajímatel když by musel při třetím prodloužení dát nevypověditelnost nájemníkovi? Prostě to neudělá. Je to přirozený pud sebezáchovy. Navíc za situace kdy nájemnicí jsou obzvlášť obtížně řešitelní pokud najednou přestanou nájem nebo porušovat večerní klid (typicky rozchod po letech kdy se partner odstěhuje - takže předchozí dobrá zkušenost je zkušenost že za předchozí konstelace spolupráce pronajímatele a nájemce byla dobrá, při změně situace se často objeví zkušenost nová).
Umím si představit že smlouva na dobu neurčitou neznamená fakticky nevypověditelnost, ale že se prodlouží doba výpovědi, klidně třeba o jeden měsíc za každý rok nájmu plus nějaký základ. Ale to by bylo moc jednoduchý a mohlo by to fungovat. Navíc za situace kdy pronajímatel třeba ví že chce nemovitost zas časem prodat.
Zajímavá bude reakce ČNB, za posledních pár měsíců kurz koruny proti euru oslabil o cca 5,5% (když přičteme dph tak pokud by se změna kurzu promítla plně do ceny je to proinflační tlak o cca 6,5% v cenách dováženého zboží); a to bylo ještě za situace, kdy se očekávalo že se kurzový diferenciál nebude okamžitě pod tlakem, ale tlak se teď zvýšil. Vývozci díky oslabení kurzu dostanou víc peněz, jenže nemají lidi, takže ted je otázka jestli to že mají víc prostředků využijí k tomu, aby zvýšili mzdu (a přeplatili ostatní zaměstnavatele), jenže dražší zboží z dovozu a zároveň zvýšení mezd by akcelerovali proinflační tlaky. Na druhou stranu asi at udělají v ČNB cokoliv, už není asi nic co by mohlo dál zhoršit hodnocení práce aktuální bankovní rady.
Ano, na začátku byla trochu jiná idea, než si vybrat celou naspořenou čásku najednou. Ale za sebe po dvou dekádách spoření si do důchodového spoření a to s příspěvkem státu to v 55 letech jak budu moct těch pár desítek tisíc vyberu najednou a do dalšího se už nepustím. Už před tím než inflace zdanila reálnou hodnotu úložky o 1/3 z hodnoty sem měl pocit že to fakt nebyl dobrý počin. Ale nesmět si to vybrat najednou a sázet, že po dovršení 67 let budu bůhvíjak dlouhou dobu budu dostávat rentu, to zní jako hodně špatný plán. Ono ve velkých číslech to vypadá jinak, než pohledem jedince který si není jist jak dlouho si té renty užije. Neřídí se někdo tam heslem: čím hůř, tím líp? třeba že by ušetřili na příspěvcích na důchodové spoření?
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Bohužel kraje se nepovedli a ani se povést nemohli. Vznikli jako bezmyšlenkovitý kompromis mezi tím že se 80 okresů překlopí do 80 krajů a tím že vznikne několik málo velkých zemských krajů. Kompromis daný ambicemi některých politiků mít svůj kraj aby pro jejich vznik hlasovali v poslanecké sněmovně. Stejně pak nebyl jejich a byli převálcováni. A byl to ten špatný typ kompromisu jako když jeden z manželů nesnáší moře a miluje hory, druhý nesnáší hory a miluje moře a tak jezdí kompromisně každý rok na Lipno a naštvaní jsou pokaždé oba. Ano toto není kompromis, toto je pomsta.
Jedinou věc kterou kraje opravdu změnili je že změnili fungování politických stran. Než vznikli kraje byli velmi silné centrální struktury ve stranách a pak spousta komunálních politiků, všemu ale dominovala centrální / parlamentní úroveň v politických stranách. Po vzniku krajů začali v krajích vznikat silné stranické osobnosti které navíc měli dost času (v krajských postech) a krajských prostředků (a tedy dotací) konsolidovat komunální politiku své politické strany v kraji za sebou a na stranické celostátní volební mecheche a nebo zabíječky přijížděli sešikovaní a zobchodovaní. Takže pak bylo období kdy si centrální úrovně stran museli připustit a vyrovnat s tím že ztratili velkou část svého vlivu. Jestli to byla změna k lepšímu je ale s otázkou.
Jinak kraje jsou zcela nefunkční, nereformovatelné a již hluboko zakořeněné celky které budou komplikovat cokoliv dalšího co se v bude dít. Ale mysleli to na začátku asi dobře.
2 odpovědi