Často je to jen otázka úpravy. Moje maminka i babička byly vynikající kuchařky, ale koprovku, fazolky na smetaně nebo dušenou mrkev jsem nenáviděl. V rodině mojí ženy se připravovaly jinak a začal jsem se olizovat. Naopak majstrštyk mé babičky byla telecí ledvinka a z moučníků rýžový nákyp - ovšem ten byl úplně jiný, než jsem jedl kdekoli jinde. Byl to vlastně takový nadýchaný rýžový piškot, který s rozblemcanou šlichtou ze školní jídelny neměl vůbec nic společného. A kdybyste ochutnali nádherně křupavou semlbábu od mojí ženy, pokusili byste se mi ji odloudit.

Ryby jsem v dětství neměl rád kvůli kostem. Vždycky jsem se v tom šťoural až mi jídlo vystydlo. A studené už to nechutnalo ani nevypadalo moc k snědku. Musel jsem nejdřív pochopit stavbu rybího těla, abych se s tím dokázal vypořádat, a dnes ryby miluji. Samozřejmě čerstvé, ne rozmražené bláto.

"Jak krásné jsou tvé nohy v opánkách, knížecí dcero! Křivky tvých boků jsou jako náhrdelníky, dílo umělcových rukou.

Tvůj pupek je pěkně vykroužená mísa, kéž nechybí v ní vonné víno! Tvé břicho je stoh pšeničný, obrostlý liliemi.

Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí.

Tvé hrdlo je jak věž ze slonoviny, tvé oči – rybníky v Chešbónu u brány Batrabímské. Tvůj nos je jak libanónská věž, zkoumavě hledící k Damašku.

Tvá hlava se tyčí jako Karmel, vrkoče tvé hlavy jsou jak purpur. Král je těmi kadeřemi spoután.

Jak krásná, jak líbezná jsi, lásko, při hrách milostných!

Postavou se podobáš palmě a svými prsy hroznům datlí.

Řekl jsem: „Vystoupím na palmu, abych se zmocnil plodů.“ Tvé prsy ať jsou hrozny révovými, dech tvého chřípí ať jablky voní, patro tvých úst ať je jako nejlepší víno. Jedině pro mého milého stéká, plyne i ve spánku ze rtů.

Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně."

Ano správně - Bible, Píseň písní

Všichni jste to špatně pochopili - on chce být premiérem v Německu. A pravda, pak se ani nemusíme zrovna strhat a do roka je předeženeme.

Svatá pravda, stačí pár metrů pevného provazu a roubík. Na dítě i na mamynku.

"... podíl seniorů na celkovém počtu obětí dopravních nehod dlouhodobě narůstá..."

Tomu se říká argumentační faul - až pochopíte rozdíl mezi obětí a viníkem, zkuste zase něco napsat.

Legendární medvěd spadl z višně.

Co se člověk občas dočte, to je přímo paralerně bizardní.

Vy máte hodně smutný a zakyslý život, všichni okolo jsou hnusní a jen Vám celý den ubližují.

Taky pocházím ze Slavičína, za Hřiba se stydím, ale nafrněným Pražákům ho vlastně za ty kydy o vidlácích docela přeju. Užijte si ho.

"Jak psali zástupci Povodí Odry v tiskové zprávě už v roce 2018, hráz měla uchránit Bohumín před stoletou vodou, odpovídající průtoku 1555 metrů krychlových za vteřinu. Odra přitom v září při kulminaci dosahovala až 1900 kubíků."

Z toho jako by vyplývalo, že ta hráz by Bohumín stejně nedokázala ochránit a 400 kubíků by šlo přes hráz vrchem. Ano to je sice pravda, ale je to rozdíl mezi 400 kubíky za hrází, kde voda poteče jen pomalu a na mnoha místech vytvoří spíš jen jezero stojaté vody, a 1900 vteřinovými kubíky proudící vody, která má na zaplavené domy dynamický účinek, nejen že podmáčí, ale rovnou i podemílá. Ten strom je krásný a vytváří tam určitou dominantu, ale pravda je, že to není původní druh, je to cizí kultivar vysazený uměle a jeho stáří je asi 60 let. Ergo za dalších 60 let během jediného lidského života může o kus dál za hrází vyrůst jiná metasekvoj. Jeden strom za ty škody opravdu nestál.

Považuji za naprosto normální a správné, že děti vypracovávají domácí úkoly, doma se učí na další den a rodiče úkoly a přípravu kontrolují. Rodiče, kterým na jejich dětech a jejich přípravě do života záleží, to tak dělají. Posilují tím v dětech vědomí, že škola a vzdělání mají smysl a jsou důležité. A jsou to chvíle společně prožité při plnění nějakého úkolu. Dítě se totiž musí učit i zodpovědnosti. Pokud se rodiče po příchodu z práce chtějí už jen bavit a relaxovat a školní přípravu svých dětí považují za něco s čím je děcko a jeho učitelé nemají otravovat, páchají na něm zlo. Neměli si ho raději pořizovat.

Nedíval jsem se, takže jsem tohoto zůstal ušetřen. Díkybohu.

Článek plný kydů. Začíná to už v nadpisu "lídři v Budapešti řeší Evropu za Trumpa" - copak Trump a USA mají nějakou zodpovědnost za obranu Evropy? Ve dvou světových válkách už za nás tahali Amíci kaštany z ohně, vyplynula z toho pro ně nějaká povinnost udělat to vždy, když se o sebe nedokážeme postarat sami? Protože tak se většina evropských zemí včetně té naší chová. Oni nejsou proti multilateralismu ve společné obraně, jsou proti tomu, že ten v NATO (natožpak v EU) nefunguje jak by měl. Stejně nakonec musí jednat s každým, kdo svoje závazky neplní, zvlášť. Dlouho platili za druhé, ale to nikoho nebaví věčně. Chovejme se jako spolehliví partneři a nebude problém, i velké USA potřebují spolehlivé partnery. Ne vyžírky.

To je letošní nominace na cenu Hanse Christiana Andersena.

To video už nějakou dobu znám, ale netušil jsem okolnosti toho focení a natáčení. Popravdě, byl bych odhadoval, že tam Red-Bull měl tak patnácti- až dvacetičlenný štáb.

Obdivuju kajakářské schopnosti i schopnost takovou akci zorganizovat i se všemi nutnými povoleními, ale ťukám si na čelo, protože je tam ve hře příliš mnoho náhodných faktorů, které nelze předvídat, není v lidských silách je překonat, ale jejich následky jsou fatální. Je to směsice skvělých sportovních dovedností, odvahy a naprostého šílenství. Úplně stačí, aby se pod slunečními paprsky na okraji některého z těch tunelů utrhl kousek ledu, který se pak bude motat pod vodopádem ve vývařišti. Trefit se do něj, sbohem a šáteček.

Netušil jsem, že v české restauraci vaří Australan. S těmi kuřecími pařátky nadělal cirátů jak Wade.

No vidíte, ženské - přece jen jsme k něčemu použitelní. 🙇‍♂️

Těch podobných osudů bylo řada, jeden smutnější než druhý. O některých z nich jsem se dozvěděl, kdyý jsem objevil řadu knížek, které můj táta schovával v knihovně dozadu, aby na ně náhodou nepadl zrak některé návštěvy - člověk nemohl jen tak někomu věřit. Taky jsme v TOM dostali za úkol vypátrat plk. Josefa Stehlíka, který se k nám do Slavičína přistěhoval. Nikdy nezapomenu na to, s jakou radostí přivítal, že se někdo mladý zajímá o osudy jeho a jaho spolubojovníků. Když se někdy vracím, vždycky k jeho hrobu zajdu. Je dobře, že on i Štěpánek a další hrdinové se konečně dočkali úcty, která jim patří. A pro to, jak se k nim komundírové zachovali, nemám slušných slov. To by byl doživotní ban.

Prostou odpověď skrývá titul knihy mého oblíbence Richarda Feynmana "Snad ti nedělají starosti cizí názory".

Kristova noho, jak se vejde tolik hlouposti do jedné hlavy? Nemáte Wericha ráda, ok - na to máte svaté právo. Ale ty nesmysly o Burianovi a Krejčíkovi nebo o nějaké Werichově nadutosti, to jste střelila kozla. Burian byl za protektorátu dál obsazován, v jeho vile se dál scházela smetánka včetně nacistických pohlavárů a byl považován za kolaboranta. Nakolik právem či neprávem, to je jiná kapitola. Ale V+W v americkém exilu neměli žádnou možnost zjistit, kolik na tom je či není pravdy, natož zeptat se Buriana osobně. Po válce byl kvůli tomu Burian v klatbě. Werich své informace a postoj k němu přehodnotil, a i když byl sám neustále jednou nohou v průšvihu, podal mu jako jeden z mála pomocnou ruku. Bez něj by si Burian asi ani neškrtl, na jeho a Frejkovu přímluvu se směl vrátit k divadlu (měl předtím od komoušů zákaz), Werich mu zařídil roli ve filmu Byl jeden král i společný dabing v Trnkových Dvou mrazících. Co se sporu s Krejčíkem týká, zapomínáte, že šlo o adaptaci hry Golem, kterou napsali V+W. Neměl snad jako spoluautor předlohy a autor scénáře právo mít připomínky k režisérově pojetí?

A Vaše spekulace o tom, že Fimfárum ukradl nějakým strejcům v hospodě, to je vůbec nejpovedenější. Skoro bych byl napsal, že jestli se na tohle Werich odněkud shora dívá, tak se musí potrhat smíchy - ale ne, on měl rád chytrou srandu. Hloupost ne.