No vidíte, ženské - přece jen jsme k něčemu použitelní. 🙇‍♂️

Těch podobných osudů bylo řada, jeden smutnější než druhý. O některých z nich jsem se dozvěděl, kdyý jsem objevil řadu knížek, které můj táta schovával v knihovně dozadu, aby na ně náhodou nepadl zrak některé návštěvy - člověk nemohl jen tak někomu věřit. Taky jsme v TOM dostali za úkol vypátrat plk. Josefa Stehlíka, který se k nám do Slavičína přistěhoval. Nikdy nezapomenu na to, s jakou radostí přivítal, že se někdo mladý zajímá o osudy jeho a jaho spolubojovníků. Když se někdy vracím, vždycky k jeho hrobu zajdu. Je dobře, že on i Štěpánek a další hrdinové se konečně dočkali úcty, která jim patří. A pro to, jak se k nim komundírové zachovali, nemám slušných slov. To by byl doživotní ban.

Prostou odpověď skrývá titul knihy mého oblíbence Richarda Feynmana "Snad ti nedělají starosti cizí názory".

Kristova noho, jak se vejde tolik hlouposti do jedné hlavy? Nemáte Wericha ráda, ok - na to máte svaté právo. Ale ty nesmysly o Burianovi a Krejčíkovi nebo o nějaké Werichově nadutosti, to jste střelila kozla. Burian byl za protektorátu dál obsazován, v jeho vile se dál scházela smetánka včetně nacistických pohlavárů a byl považován za kolaboranta. Nakolik právem či neprávem, to je jiná kapitola. Ale V+W v americkém exilu neměli žádnou možnost zjistit, kolik na tom je či není pravdy, natož zeptat se Buriana osobně. Po válce byl kvůli tomu Burian v klatbě. Werich své informace a postoj k němu přehodnotil, a i když byl sám neustále jednou nohou v průšvihu, podal mu jako jeden z mála pomocnou ruku. Bez něj by si Burian asi ani neškrtl, na jeho a Frejkovu přímluvu se směl vrátit k divadlu (měl předtím od komoušů zákaz), Werich mu zařídil roli ve filmu Byl jeden král i společný dabing v Trnkových Dvou mrazících. Co se sporu s Krejčíkem týká, zapomínáte, že šlo o adaptaci hry Golem, kterou napsali V+W. Neměl snad jako spoluautor předlohy a autor scénáře právo mít připomínky k režisérově pojetí?

A Vaše spekulace o tom, že Fimfárum ukradl nějakým strejcům v hospodě, to je vůbec nejpovedenější. Skoro bych byl napsal, že jestli se na tohle Werich odněkud shora dívá, tak se musí potrhat smíchy - ale ne, on měl rád chytrou srandu. Hloupost ne.

No jestli mu to Fico napsal azbukou, tak to si britský velvyslanec moc nepočte.

Máte zbytečnou starost, ponechejte to na čtenářích. Kdyby RŠ dnes už nikdo nečetl, neprodávaly by se. A kdyby se neprodávaly, nikdo by je nevydával. To je celé.

Z prdu kulička.

Nejprve si řekněme k čemu stát potřebuje veřejnoprávní rozhlas a televizi: V přípradě ohrožení jsou to oficiální média pro sdělení vlády, dále plní roli vzdělávací a vysílá pořady, které nemají komerční potenciál, ale z nějakého důvodu je jejich vysílání žádoucí (záznamy významných kulturních událostí, vysílání pro lidi s handicapem, pro národnostní menšiny...).

A teď se dostáváme k jádru pudla - kolik potřebují ČRo a ČT kanálů, aby tuto svoji roli plně pokryly? Myslím, že 3-4 kanály pro celoplošné vysílání ČRo a 2 pro ČT jsou až moc. A skutečnost? ČRo má 12 kanálů celoplošného vysílání a ČT 6. Tedy trojnásobek.

A neodpustím si: Bude mezi těmi třemi stovkami taky Moravec?

Zadělal mladému státu na budoucí potíže? Bez té "národovecké lži" by ten stát vůbec nevznikl. A lež je to, co tvrdíte, ačkoli tomu sám nevěříte. Pokud tomu opravdu věříte, může jít o omyl, ale ne o lež. Naopak když budete tvrdit, že jedna a jedna jsou dvě, ale sám tomu nebudete věřit, bude to z Vaší strany lež.

Chcete tedy tvrdit, že Masaryk (Kramář, Beneš, Švehla, Rašín, Štefánik, Šrobár...) idei československého národa nevěřili? Co Vás vede k takové domněnce?

I kdyby chtěli jeden jediný rubl, byla by odpověď stejná.

Komu se to nelíbí, ať nám brusel políbí.

Myslím, že jste nakonec psala o něčem jiném, než čeho se týkal nadpis a úvod o výroku Vašich kamarádek. Jistě, dítě je třeba vychovávat k samostatnosti. Vlastní zkušenost stojí boule a modřiny, ale bez toho to nejde.

Vraťme se ale k úvodu článku a k jeho nadpisu: "Ale já mám jenom jedno. Ty máš dvě! Co kdybych o něj přišla?"

Naši rodinnou přítelkyni to postihlo, ale jakkoli byla ztráta staršího mimořádně nadaného syna bolestná ztráta, ze které se s manželem dodnes nevzpamatovali, pořád ještě jí život naplňuje mladší syn. Pro matku jedináčka by to mohlo znamenat třeba i naprostou ztrátu smyslu dalšího života.

To je ten rozdíl, to je oč tu běží.

"Před rokem 1945 to tak ale řada žen neměla, byly tu Češky, které se jmenovaly Králík, Konečný, a tak dále."

Psal jsem to už nejmíň stokrát, napíšu to po sto prvé, snad to autorka Eliška Rohánková i genderová lingvistka Jana Valdrová konečně pochopí:

Vzdáme-li se přechylování, neznamená to, že se spolu s ním vzdáme i skloňování. Dále je zcela proti logice i proti gramatickým pravidlům, aby se mužská podoba jména skloňovala a ženská ne. Takže jak budeme v 6. pádu hovořit o nositelce jména Králík? Asi ne jako o paní Králík bez skloňování (když jméno manžela ohebné je), ale ani ne jako o paní Králíkovi podle mužského vzoru pán (to by se asi paní genderová ligvistka z toho celá opupínkovala). O paní Králici raději ani neuvažujme. Jediná rozumná varianta nám tedy zbývá "o paní Králíkové", i kdyby se všechny genderové lingvistky třeba stavěly na uši.

A dozvíme se konečně ten hlubší význam? Nerad bych se příště nacpával jako nenažraný barbar.

Pravicová strana mi opravdu chybí. Ale taková, která vznikne z potřeby hájit svobodný trh a ne jako projekt k obsazení nějakého volného místa na politické scéně, ne jako výtah k moci. Věřil bych tomu, kdyby ji zakládali lidé z byznysu, ne nějaký radní, který jako politik umí jen mlátit prázdnou slámu. Musí ji zakládat někdo, kdo si stojí za svým a umí lidi přesvědčovat, ne ten, kdo říká to, co slyšet chtějí, aby jim podkuřoval. Někdo, kdo půjde třeba hlavou proti zdi, když bude přesvědčen, že tu zeď je nutné zbourat, ne korouhvička, která loví hlasy tam, kde zrovna nějaké jsou.

Velmi přesně popsala, jak bruselská mašinerie předem vylučuje každého, kdo by nedejbože přišel s odlišným názorem, i to, jak ochotně se ona sama tomu podrobila. Jsem už starý kořen a pamatuju, že přesně takhle to fungovalo za bolševika.

O Muskovi jsem si vždycky myslel, že je mešuge - ale kam se hrabe na Jourovou, ta má vlastní kategorii.

A to ještě kdybys, Wade, ochutnal Kofilu s kečupem - to by ses olizoval!

DSŘ měla stát 1,6 mld., Piráti to chtěli udělat o miliardu levněji.

No ale chtít udělat a udělat jsou dvě různé věci. Co je lepší - vydat o miliardu víc a mít fungující řešení, nebo tu miliardu ušetřit a mít paskvil, který nefunguje, ale zákon vám jeho použití nařizuje? Opravdu jsme tím něco ušetřili?

Nezabývám se ani politickou geografií ani mezinárodním právem, ale zaskočila mě představa, že by se Austrálie stala republikou a přitom zůstala doučástí Commonwealthu. Je to vůbec reálné? Jako laik jsem se domníval, že naprosto základním atributem zemí Commonwealthu je to, že uznávají krále/královnu Velké Británie jako hlavu svého státu. A to se s republikánským zřízením podle mě vylučuje.