"Jak krásné jsou tvé nohy v opánkách, knížecí dcero! Křivky tvých boků jsou jako náhrdelníky, dílo umělcových rukou.
Tvůj pupek je pěkně vykroužená mísa, kéž nechybí v ní vonné víno! Tvé břicho je stoh pšeničný, obrostlý liliemi.
Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí.
Tvé hrdlo je jak věž ze slonoviny, tvé oči – rybníky v Chešbónu u brány Batrabímské. Tvůj nos je jak libanónská věž, zkoumavě hledící k Damašku.
Tvá hlava se tyčí jako Karmel, vrkoče tvé hlavy jsou jak purpur. Král je těmi kadeřemi spoután.
Jak krásná, jak líbezná jsi, lásko, při hrách milostných!
Postavou se podobáš palmě a svými prsy hroznům datlí.
Řekl jsem: „Vystoupím na palmu, abych se zmocnil plodů.“ Tvé prsy ať jsou hrozny révovými, dech tvého chřípí ať jablky voní, patro tvých úst ať je jako nejlepší víno. Jedině pro mého milého stéká, plyne i ve spánku ze rtů.
Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně."
Ano správně - Bible, Píseň písní
Možná je to podle vás absurdní, ale je to pravda. Viz například zde Odkaz 1
Příště se zkuste raději lépe informovat.
Na tom je nejpovedenější ta část titulku, že řidič v bundě nepatří do autosedačky.
Stejné jako včera. Vyměnil se pouze autor. Dítě se má hlidat a hlavně je potřeba vysvětlovat. Mám 4 děti, žádné krytky, vaření na zadních plotýnkách a podobné nesmysly se u nás nekonaly. Děti věděly, že tohle pálí, tohle je ostré a tohle se prostě nesmí (třeba tahat za ubrus). Nikdy se jim nic nestalo, žádný úraz v domácnosti. Protože byly informované. Jak dlouho se takhle autoři doma chovají? Kolik let musí dětem být, aby se mohlo vařit pohodlně, kávu s přáteli si vychutnat v sedě a podobně?
To bude pouze rozštěpení osobnosti kombinované s nevyhraněnou sexuální orientací - jednou se podepíše jako Nespokojenec, podruhé jako mamynka. A potřetí, počtvrté, popáté zase jako někdo jiný. Těch alter ego tu má několik, ale námětem i stylem vyjadřování se vždycky prolátne. A nejspíš to dělá někdo na přímou objednávku a zadání Seznamu jako clickbait, proto píše záměrně provokativně.
Jsou děti, které kde je posadíte tam je najdete mají klidnější povahu.A pak děcka jako pytel blech.Já měla 3 všechny klidné.Můj mladší bráška se uhlídat nedal.Mamka říkala, že tohle je torpédo.Všude ho bylo plno, takže odsuzovat někoho nejde.
Ona mamynka nejspíš v životě neslyšela, že existuje taky nějaké ADHD, a nebo si možná myslí, že je to něco jako BDSM nebo LGBT.
Kupodivu si majitel pozemku o svém majetku rozhoduje. To je dle Vás blbě? Co kdyby někdo rozhodl, že Váš byt je pro Vás a rodinu moc velký a budete mít povinnost ubytovat další tři lidi? Nebo že je Vaše zahrada nějak moc prázdná a že tam teda bude třeba čistička ať chcete nebo ne?
Pokud někdo 12let tvrdí "že to jinak nejde" i když jde což nakonec přizná, nejde o chybu majitele. Co že se tak najednou dohodli?
Úředník má povinnost zacházet s erárními penězi šetrně a hospodárně. Musí tedy nejprve vyčerpat všechny možnosti na získání toho pozemku. Jinak má prů...švih.
Srovnávat ohrožení celé městské části s ubytováním pro tři lidi nebo se stavbou čističky je, když budu velmi diplomatický, ne zrovna moudré.
Tady je to o tom, že státní úředník řekl pokácet a s nikým se o tom nebudu bavit. Pokud jste někdy někdo něco takového se státem řešil, tak víte o co jde. Arogance teče proudem a pak se diví, že se protistrana sekne a jde do osobního souboje, i když ví, že nejspíš prohraje.
Státní úředník určitě neřekl " pokácet a s nikým se o tom nebudu bavit", protože nešlo primárně o pokácení stromu strom, ale o pozemek a jeho užití ke stavbě protipovodňové hráze. Majitel se ale rozhodl, že pro něj má vyšší prioritu záchrana jednoho stromu než ochrana Starého Bohumína. Divíte se, že za aroganci považují jeho sousedé tohle?
Co melete?
Domluvili se i se stojícím stromem.
Mohli se tedy domluvit klidně i před léty.
Ale úředníci si stále myslí, že jsou taková malá vrchnost, nikoli lidé, kteří mají sloužit občanům. A když přikáží, poddaní musí poslouchat.
Ne, nemohli se dohodnout před léty, protože by nedokázali obhájit to prodražení. Nejprve museli vyčerpat všechny možnosti, jinak by byli jednou nohou v kriminálu.
"Jak psali zástupci Povodí Odry v tiskové zprávě už v roce 2018, hráz měla uchránit Bohumín před stoletou vodou, odpovídající průtoku 1555 metrů krychlových za vteřinu. Odra přitom v září při kulminaci dosahovala až 1900 kubíků."
Z toho jako by vyplývalo, že ta hráz by Bohumín stejně nedokázala ochránit a 400 kubíků by šlo přes hráz vrchem. Ano to je sice pravda, ale je to rozdíl mezi 400 kubíky za hrází, kde voda poteče jen pomalu a na mnoha místech vytvoří spíš jen jezero stojaté vody, a 1900 vteřinovými kubíky proudící vody, která má na zaplavené domy dynamický účinek, nejen že podmáčí, ale rovnou i podemílá. Ten strom je krásný a vytváří tam určitou dominantu, ale pravda je, že to není původní druh, je to cizí kultivar vysazený uměle a jeho stáří je asi 60 let. Ergo za dalších 60 let během jediného lidského života může o kus dál za hrází vyrůst jiná metasekvoj. Jeden strom za ty škody opravdu nestál.
Považuji za naprosto normální a správné, že děti vypracovávají domácí úkoly, doma se učí na další den a rodiče úkoly a přípravu kontrolují. Rodiče, kterým na jejich dětech a jejich přípravě do života záleží, to tak dělají. Posilují tím v dětech vědomí, že škola a vzdělání mají smysl a jsou důležité. A jsou to chvíle společně prožité při plnění nějakého úkolu. Dítě se totiž musí učit i zodpovědnosti. Pokud se rodiče po příchodu z práce chtějí už jen bavit a relaxovat a školní přípravu svých dětí považují za něco s čím je děcko a jeho učitelé nemají otravovat, páchají na něm zlo. Neměli si ho raději pořizovat.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Často je to jen otázka úpravy. Moje maminka i babička byly vynikající kuchařky, ale koprovku, fazolky na smetaně nebo dušenou mrkev jsem nenáviděl. V rodině mojí ženy se připravovaly jinak a začal jsem se olizovat. Naopak majstrštyk mé babičky byla telecí ledvinka a z moučníků rýžový nákyp - ovšem ten byl úplně jiný, než jsem jedl kdekoli jinde. Byl to vlastně takový nadýchaný rýžový piškot, který s rozblemcanou šlichtou ze školní jídelny neměl vůbec nic společného. A kdybyste ochutnali nádherně křupavou semlbábu od mojí ženy, pokusili byste se mi ji odloudit.
Ryby jsem v dětství neměl rád kvůli kostem. Vždycky jsem se v tom šťoural až mi jídlo vystydlo. A studené už to nechutnalo ani nevypadalo moc k snědku. Musel jsem nejdřív pochopit stavbu rybího těla, abych se s tím dokázal vypořádat, a dnes ryby miluji. Samozřejmě čerstvé, ne rozmražené bláto.