Děkujeme autorovi za názor. Já jen dodám (a myslím, že za více lidí), že zase naopak my, kteří nevidí v podpoře Ukrajiny žádný vítězný tah a kteří na minulém režimu nevidíme vše jen špatné bychom byly rádi, kdyby jste nám tyhle věci zase přestali cpát vy 😉
Je fajn,že narozdíl od spousty lidí se stejným názorem,jako vy, nejste aspoň vulgární.
A tak vám chci taky slušně odpovědět.
Že nebylo v minulém režimu vše jen špatně většinou není v podobných článcích řečeno, ale nejde prostě zapomínat na dráty, normalizaci a všechny ty nesvobody,které dnes naštěstí lidi už nemusí řešit(bohužel to vede k tomu,že tak často nechápou nebezpečnost minulého režimu). Naopak dnes není úplně vše ideální, nicméně je skvělé, že za kritizování režimu, vlády...atd. nehrozí žádný trest. Svoboda ale taky neznamená, že si můžete dělat úplně co chcete. Můžete dělat jen to,co neškodí druhému. Socialismus ani komunismus takový luxus nabídnout nemůže, to vede k jeho zabetonování a nevyhnutelnému zkřehnutí. Bohužel u nás trvalo moc dlouho (40let),než se to zlomilo. Z následků se budeme sbírat ještě dlouho,protože "musíme počkat, až vymřou generace,co to zažily ". Je to kruté. Solženicyn to krásně popisuje v poslední kapitole Souostroví gulag,doporučuji přečíst
Taky jednou budeš starší (de) generace. Nyní jsi povýšenecký (arogantní), nezkušený, naivní, (mladý?). Pak budeš starý, (de) generovaný. Nikdy moudrý a zkušený.
Demokracie tady není. Demokracie je přelud.
Když vidíš soudruhy a soudružky,srocující se zde v diskuzích článků kritizující komunizmus,nejde nebýt arogantní 🙂
Ano,jednou budu starý. A vždy bzdu dělat vše pro to abych byl součástí generace,která dětem odevzdá svobodnou zemi bez toho rudýho moru
Hezky napsaný článek. Já bych s dovolením něco málo přidal - ona i ta víra v Boha má co do sebe. Něco o tom vím. Celý život jsem žil jako nevěřící a s Ježíšem jsem se setkal až po čtyřicítce. A byla to jedna z nejlepších věcí, co mě kdy potkala. To, co píšu neberu jako chlubení se, tak to tak prosím neberte ani vy. Každopádně právě ta víra ze mě udělala "lepšího člověka". Lepšího v tom, že méně soudím ostatní a když už tak činím, tak před tím, než pronesu svůj soud o něm více přemýšlím. A to nejen, když tak činím nahlas, ale i v duchu. Najednou méně pomlouvám a více chválím. Mám více pochopení pro lidské slabosti a poklesky a více se snažím pochopit, co k danému činu člověka vedlo.
Ježíš ani Bůh pro mě nejsou Damoklovy meče, které mě k něčemu nutí. Neřeším, jestli jednou přijdu "do nebe" nebo "do pekla". Stali se pro mě jakýmsi vzorem, cílem, chcete-li morálním kompasem. A i v této víře to funguje podobně, jak popisujete - člověk přemýšlí, nechává se inspirovat. Jen tedy já se nechovám tak, jak by si přála církev, ale dělám si svůj názor a své postoje. Odmítám slepě poslouchat to, co mi někdo řekne, i kdyby to papež byl.
A teď malinko zpět k té výchově - i přes vše, co jsem napsal naše děti občas nějakou "slíznou" (předpokládám, že i na to původní článek naráží). Ale to, co jim přiletí na hřbet vždy přiletí s láskou a NIKDY v afektu a rozčilení. Proto jsou "výchovné" a ne "týrací". Jak to dopadne uvidíme. Výchova je kreslení bez gumy. Ten vznikající obraz se mi aspoň zatím moc líbí.
A já k tomu můžu přidat i přátelský protiargument,že víra v Boha není potřeba, protože přesně to co jste vy našel ve víře v Boha já našel v povolání pilota. Bezpečnost letectví je založeno na nelhaní si do kapsy (posádka Chllengeru by mohla vyprávět). Z dětství jsem měl zafixován pud chyby popírat a přehazovat na jiné. Když se letectví stalo mým povoláním, musel jsem tento přístup změnit a hle,změnil jsem ho i v osobním životě. Také víc přemýšlím než (a zda) vynesu soud, také míň pomlouvám a víc chvalím...a také "jsem lepším člověkem". Je fascinující,že dva cizí lidé můžou projít stejnou cestou v jiných kulisách :)
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
A sundali z těch letadel rusáci aspoň ten mech, co tam často vozí jejich ISR nebo AWACS platformy (tedy to nejdražší, co letectvo má) ? 🤡