Příklon chudších společenských vrstev k pravici je překvapivý, ale na druhou stranu celkem pochopitelný. Hlavní příčinou je přílišné "zezelenání" většiny levicových politiků. Levice tu dříve byla pro pracující většinu, dnes je tu pro nepracující menšiny. Dříve představovala sociální zabezpečení, dnes prosazuje sociální inženýrství.
Existuje i spousta mladých matek, které si s nějakou zdravou výživou zrovna nelámou hlavu. Stačí se někdy podívat na Výměnu manželek, jak tam v některých rodinách vypadají a jak se stravují. Mezigenerační problém je spíše ovlivněn tím, v jaké sociální skupině se kdo nachází. Pokud rodič převezme většinu sociálních vzorců ze své rodiny, většinou ve vztahu k prarodičům nebývá problém. Jestliže však nastane situace, kdy babička s dědečkem jsou např. dělníci z malého města celý život zvyklí jíst velké množství uzenin a dalších nezdravých jídel a jejich dcera, pracovnice reklamní agentury žijící v Praze, se rozhodne vychovávat své děti v souladu s trendy, které vidí ve své sociální bublině, obvykle padne kosa na kámen.
Paní autorka to má trochu pomotané. Havel i Jirous zemřeli předčasně, pobyt za mřížemi pro ně rozhodně nebyl procházkou v růžové zahradě, ale nebyla jejich předčasná smrt spíš způsobená tím, že oba dost holdovali cigaretám a nejspíš i alkoholu? Sváťa Karásek a Vráťa Brabenec to mají těžké, ale to mají takoví lidé vždycky. Protože totiž kdo dělá alternativu pro pár lidí, ten prostě vydělá míň než ten, kdo vyprodává sportovní haly. A preference širokých mas se od středního proudu k undergroundu v důsledku změny politického systému těžko posunou. Nikde na světě není alternativní kultura tak populární, aby její interpreti nežili v porovnání s hvězdami pop-music v relativní chudobě. Lidská přirozenost je zkrátka taková, že většina chce něco, co všem připadá normální.
Se zmínkou o "slušných lidech" to paní autorka zcela podělala. Pomalu na to slovní spojení totiž začínám být alergický. Kdo je to slušný člověk? Ten, kdo se tak sám označí? Ten, koho tak označí jakási samozvaná elita, která si uzurpuje patent na rozum? Navíc z toho, co paní autorka napsala, jako by vyplývalo, že kdo za minulého režimu studoval nebo vyjel do zahraničí, je automaticky špatný člověk. Za prvé: Možná se budete divit, ale na vysokou školu se před r. 89 dostávali i děti nestraníků. Stejně tak do vycestovat do ciziny (včetně té kapitalistické) se podařilo nemalému počtu lidí nedisponujících stranickou legitimací. Za druhé: I mezi členy KSČ se jistě našlo mnoho dobrých lidí a v disentu nebyli jen samí Mirkové Dušínové.
Z větší části blbost vycucaná z prstu. Otázka identity v mnohonárodnostních státech bude vždy sporná. Byl maršál Radecký Čech nebo spíše Rakušák? Máme právo považovat Sigmunda Freuda za svého, když se narodil na našem území? Já bych se spíše než na původ díval na to, kým se daný člověk cítil. A kdo bojuje za Rusko nebo vládne Rusku, to je pro mě jednoznačně Rus, ač může být původem Gruzínec, Čečenec nebo Tuvinec. Závěrečná část přisuzující legendu o neporazitelném Rusku Hollywoodu je už zcela mimo jakoukoliv logiku. Ale jinak v řadě věcí souhlas. Současné Rusko je ekonomicky nic a ruská armáda je mnohem slabší, než jsou si samotní Rusové ochotni připustit.
Můj názor je ten, že R-U se dříve nebo později rozpadnout muselo. Držet pohromadě takto různorodý, mnohonárodnostní stát lze jen použitím síly a represí a jednou to stejně praskne.
Jinak oceňuji odvahu autora poukázat na reálně existující prvorepublikový masarykovský kult osobnosti i jeho monarchistické manýry, o kterých se však dnes raději mlčí, aby tím nebyl narušen obraz "tatíčka zakladatele". Stejně Masaryka podezřívám z toho, že tušil, že je nejspíš nemanželským synem Františka Josefa I. a svoji podvratnou činnost proti monarchii bral dílem i jako pomstu za to, že není následníkem trůnu, ačkoliv by jím správně měl být. 😄
Jakkoliv jsou cíle Green Dealu ušlechtilé, celý ten plán je absolutně nereálný. A prof. Smil je pořád jedním z mála lidí, kteří se na věc dívají neideologicky, nezaujatě a kteří navíc umí počítat. Tady se řeší pořád řeší jen soláry a elektroauta. Ale co letadla, kontejnerové lodě? Co výroba oceli, hnojiv, skla a dalších produktů, bez nichž se neobejdeme? Pokud bychom veškeré spotřebované uhlí, ropu a plyn chtěli nahradit bezemisní elekřinou, neměli bychom postavit čtyři nové jaderné bloky, ale mělo by jich být rovnou asi tak dvacet, což by stálo nějakých 5 českých státních rozpočtů. Jestli se najde politik, který bude mít odvahu něco takového lidem oznámit, tak tedy hodně štěstí.
Ve všech článcích na téma gruzínské volby, se kterými se v posledních dnech roztrhl pytel, se můžeme dozvědět rezolutní vyjádření opozičních politiků o zmanipulování nebo rovnou zfalšování voleb, názory zahraničních komentátorů, některé výroky představitelů vládní strany, ale nikdo nenapíše to nejdůležitější: Co si o tom všem myslí samotní gruzínští voliči.
Těch důvodů je víc.
Ekonomika: Jde především o extrémní ceny bydlení. Byty už dávno nejsou na pořadník, buď si nemovitost koupíte nebo platíte pěkně mastné tržní nájemné. Nikoho nezajímá, jestli máte rodinu a jak velký byt potřebujete, pouze kolik jste za něj schopni zaplatit.
Tlak na zodpovědnost a výkon: Dříve uživil rodinu každý bagrista bez vyučení. Na vzdělání se u dětí moc nehledělo, nekvalifikované a přitom dobře placené práce bylo všude dost. Že se holka musela vdávat ještě před osmnáctkou a že ji kluk zbouchnul během vojny? Naprosto běžné a vždycky se to nějak zvládlo. Ona bude zatím bydlet u rodičů, on po vojně nastoupí do fabriky a časem bude i ten byt. V dnešní době nemyslitelné.
Přemíra možností a emancipace žen: Trochu souvisí s předchozím bodem. Skončit v manželství s dítětem na krku bere mnoho moderních žen jako prohru. Důležité je něco pořádného vystudovat, naučit se cizí jazyk, dosáhnout dobrého postavení v práci, mít vlastní bydlení, být svobodná a nezávislá. Akorát teda zároveň bez partnera, protože málokterý chlap někoho takového po svém boku unese. A když už se takový najde, tak je to většinou nepřitažlivý, neúspěšný trouba bez vlastního názoru.
Pohodlnost: Odsouvání rodičovství do pozdějšího věku s sebou nese riziko, že už se nám nebude chtít. Už totiž moc dobře víme, že miminko neznamená jen radost s jeho prvních úsměvů, prvních zoubků, ale nespočet probdělých nocí, celodenní péči a ostražitost a vůbec převrácení celého dosavadního běhu života vzhůru nohama. Mnoho z nás si tudíž položí otázku, stojí nám to vůbec za to?
Lidová demokracie není oxymoron, ale pleonasmus. Stejně tak i zmíněné "máslové máslo". U pleonasmů jde o to, že přídavné jméno má prakticky stejný význam jako to, co následuje po něm. Často se používají z důvodu všeobecné neznalosti skutečného významu některých cizích slov (např. "původní originál" nebo "CD disk"). Naopak použité příklady "nealkoholická vodka" nebo "reálné sliby" jsou skutečné protimluvy, neboli oxymorony.
Moldavsko si v referendu odhlasovalo vstup do EU. Teď ještě, aby si vstup Moldavska do EU odhlasovali její občané. A v tom vidím tady dost podstatný háček. Od vstupu Chorvatska se EU k dalšímu rozšiřování staví dost liknavě, klade si další a další podmínky, z čehož mi vyplývá, že se už vlastně moc rozšiřovat nechce, ale málokdo má odvahu to říct narovinu. Už prostě nejsou 90. léta, nadšení z pádu komunistického bloku dávno vyprchalo, západoevropská ekonomika spíše přibržďuje, než že by chtěla expandovat na nová teritoria, a nově vzniklé východní křídlo EU se zase bude snažit postupovat metodou odkopnutého žebříku. Vstupem ještě chudších zemí do EU by totiž tyto země nezískaly vůbec nic, jejich domácí firmy nejsou v kondici, kdy by mohly někam expandovat a přispět tak k prosperitě domovských zemí, akorát bychom přišli o dotace a získali konkurenci v podobě nových členských zemí s mnohem nižší mzdovou úrovní. EU ani NATO nejsou žádný záchranný člun, na který by mohl nasednout každý, kdo má obavy z ruského vlivu, ale spolek naprosto pragmaticky se chovajících zemí, kteří mezi sebe vezmou jen toho, kdo jim má co nabídnout.
Ano, v roce 2004 jsme si vybrali zcela dobrovolně. Potíž je v tom, že jsme tehdy moc netušili, do čeho vlastně jdeme a že je to v podstatě jednosměrná jízdenka. Tím se ovšem rozhodně nesnažím říct, že ve spojenectví s Ruskem by nám bylo lépe. Současnou nesvobodu by vystřídala ještě větší nesvoboda. Opravdu svobodný může být jen dostatečně bohatý občan dostatečně silné země. Za ostatní vždy do značné míry rozhoduje někdo jiný.
Je to jako se vším. Dříve jsme to nepotřebovali, pak jsme jenom zírali, jak nám to může ulehčit život, a ten už je bez toho dneska skoro nepředstavitelný. Třeba takové seznamování nebo řekněme prvotní fáze vztahu už je dnes bez moderních komunikačních nástrojů nepředstavitelné. I když už patříte k té menšině, které se povede seznámit se tváří v tvář bez využití mobilní aplikace, stejně po proběhlé schůzce čekáte na to, až druhý napíše zprávu a pozve vás na další.
Myslím si, že je načase celé pojetí instituce prezidenta republiky významně přehodnotit.
Především odstěhovat prezidentskou kancelář z Hradu do podhradí. Prezident přeci není "z boží vůle Jeho Veličenstvo", ale jeden z nás, je volen lidem a lidu by se měl zodpovídat.
Dále by to chtělo zrušit letní sídlo v Lánech. Proč by měl mít prezident k dispozici zámek a k tomu ještě obrovskou oboru?
Žádný plat pro první dámu. Občané do funkce volili jednoho konkrétního člověka, ne jeho manželku. Cokoliv z titulu manželky prezidenta republiky vykonává, je čistě její věc, nikdo ji k tomu nenutí a nikdo od ní v tomto směru nic neočekává.
Už bychom toho měli nechat. Chápu, že si Masaryk po pádu habsburské monarchie tak trochu hrál na císaře pána a vytvářel kolem sebe mírný kult osobnosti. Ale od té doby snad uplynulo dost let na to, abychom se od tohoto poněkud středověkého pojetí funkce hlavy státu někam posunuli.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Přečetl jsem si článek a je to, jako kdybych otevřel popelnici. Dozvěděl jsem se jen, kdo je podle pisatele ubožák, kdo je buran, kdo je mentálně slabý jedinec a kdo se rovnou řadí mezi lidský odpad. A taky nás nejspíš čeká apokalypsa, pravděpodobně už zítra.