Zase zjednodušující pohled. Vše bylo jen o tom, že právníci, profesoři, lékaři, inženýři a jiná inteligence patřili za první republiky ke střední nebo vyšší střední třídě. Nebyli to milionáři, ale měli zpravidla svůj slušný plat, žili si celkem dobře, a neměli proto potřebu měnit systém. Komunisty moc nemuseli a komunisté to o nich moc dobře věděli, proto se jejich vliv snažili eliminovat, uklidit je na stavby a do továren a jejich dětem, kteří byli samozřejmě též vychováni v protisocialistickém duchu, znemožnit vyšší vzdělání a vykonávání důležitých funkcí. Režim počítal s tím, že prvorepublikovou inteligenci nahradí svou vlastní, která bude mít dělnický původ a tím pádem i to správné politické smýšlení. Což samozřejmě nešlo tak snadno a rychle, jak si to soudruzi představovali, napáchané škody byly značné, a tak přeci jen po pár letech povolali pány inženýry zpět k rýsovacím prknům a lékaře na operační sály. Později se režim alespoň snažil udržovat loajalitu povinným členstvím v KSČ u vedoucích pracovníků, VUMLem a dalšími politickými nalejvárnami, což ovšem z té inteligence nikdo nebral moc vážně. Ve výsledku akorát jedna velká přetvářka a ještě větší nenávist vůči režimu.
Chápu, že si bývalý senátor chtěl trochu přihřát svou polívčičku a rýpnout si do současné reprezentace kraje, ale bylo to dost trapné. Což ovšem nic nemění na tom, že předvolební heslo ANO bylo ještě trapnější. Bohužel na něj toto hnutí "sbalilo" 44 % lidí, kteří přišli k volbám. Svědčí to akorát o tom, že lidé často ani neví koho a kam vlastně volí. Za celých 24 let spousta lidí ani pořádně nepochopila, k čemu jsou kraje a jaká je jejich úloha.
Všem lidem, kteří tady dávají rady o tom, jak je bytů dost a jak se mladí lidé mají odstěhovat na venkov nebo do pohraničí bych vzkázal toto: Mladí lidé si poradí i bez vašich rad. Ale nadšení z toho asi nebudete. Dostupnost bydlení (poměry cen bytů a platů) je v naší zemi skoro nejhorší v Evropě a začíná vážně ohrožovat českou ekonomiku. Představa, že se mladí abmociózní lidé začnou houfně stěhovat z velkých center do zapadlých městeček, která mají svou slávu dávno za sebou, je bláhová. Oni mnohem pravděpodobněji úplně zmizí z republiky. Dnes se totiž takovíto lidé v otázce bydlení nerozhodují mězi Prahou a Litvínovem, ale spíše mezi Prahou a Londýnem.
Být na jeho místě, dělám a říkám to samé. Energetickou koncepci odjakživa vytvářel a naplňoval stát. Dnešní ČR de facto žádnou koncepci nemá, spoléhá akorát na vzdušné zámky a iniciativu soukromých subjektů. Ti jim ovšem posílají celkem jasný vzkaz: Dokud nevytvoříte prostředí, ve kterém pro nás bude výhodné podnikat, tak na nějaké investice zapomeňte. A elektřinu pro sebe a své občany si berte, kde chcete.
Autor si neuvědomuje, že to byla právě okázalost celého pražského jara, nástup nekomunistických organizací do veřejného prostoru a ztráta kontroly komunistické strany nad společností, co k nám dovedlo sovětské tanky. Geopolitická situace byla v té době naprosto neochvějná a rozhodně nedávala možnost jákemukoliv pokusu o demokratickou revoluci. Kdyby soudruzi místo vyhlašování akčního programu raději v tichosti uvolňovali cenzuru, zmírňovali represe za politické názory a třídní původ a opatrně reformovali ekonomiku směrem k větší autonomii jednotlivých podniků a možná umožnění drobného soukromého podnikání, mohl tu být nejpozději v polovině sedmdesátých let docela pohodový "gulášový socialismus" jako v Maďarsku. A hlavně bez sovětských tanků v zádech.
Celkem souhlasím. Lidé si v zásadě nepřejí totalitu, jen mají pocit, že jimi zvolené "demokratické elity" jejich problémy přehlíží a někdy se jim i doslova vysmívají slovy, že si za svou situaci může každý sám. Někdy to tak skutečně je, avšak existují mnohé problémy, které jsou celospolečenské a zodpovědnost za ně jde jednoznačně za vládou:
1) Bydlení. Pro mladého průměrně vydělávajícího člověka jde často o naprosto nedostižný sen, důchodce, který neměl to štěstí a výhodně si něco zavčas nepořídil, je odkázaný na doživotní setrvání v pracovním procesu nebo pobírání příspěvku na bydlení.
2) Regionální rozdíly. Třicet pět let po revoluci máme v republice ultrabohatá (a ultradrahá) centra pár desítek kilometrů od nich místa, kde se doslova zastavil čas. Většina investic míří do rozvinutých center, která se tak nadále periferiím vzdalují. Lidé z periferií se tak právem cítí opomenuti.
3) Rozpad jistot. Několik generací se člověk mohl spolehnout, že ho ve stáří čeká důchod. Nebude to na život na vysoké noze, ale uživí ho to. Dnes nás vláda straší, že pravidelné sociální odvody již nestačí a je potřeba se zajistit sám. To samé ve zdravotnictví. To, co dlouhodobě fungovalo, už je prý neudržitelné. Mnoho našich továren omezuje nebo rovnou zavírá provoz, o jejich výrobky je sice stále zájem, ale výroba je prý neekologická, a tím pádem drahá (uměle zdražená) a musí skončit. Klasická auta skončí též, mají je nahradit elektrická, která si však většina nemůže dovolit. Náš způsob obživy a života celkově prý dozná zásadních změn. Nikdo ale přesně nedokáže říct, jak to bude vypadat.
Zase další článek, který se snaží do všeho tahat ideologii. Přitom je naprosto jasné, že akorát prostě jenom byly jiné potřeby než dnes. Vody bylo tehdy dost, spousta luk a polí byla podmáčená, nebylo je možné pořádně obdělávat a už vůbec ne za použití těžké mechanizace. Chtěl bych vidět současné bojovníky proti melioracím, jak by pracovali jako traktoristé a každou chvíli by museli vyprošťovat zapadlý traktor. Meliorace se udělaly z vůle samotných zemědělců, nikoliv špiček ÚV KSČ. Kdo mohl tehdy počítat s tím, že jednou přijde globální oteplování a přes léto klidně i měsíc v kuse nezaprší.
Proč jsme ani po 35 letech nedohnali Německo? Platí totiž něco, čemu se říká Matoušův efekt, tedy tomu, kdo má, budiž dáno, tomu, kdo nemá, budiž odňato i to, co má. Úspěšné subjekty (osoby, firmy, státy) vytvářejí zisky, které mohou být investovány a tím zadělají na zisky budoucí. Neúspěšnému subjektu nezbývá, než se nechat zaměstnat úspěšným, a vydělá akorát tolik, aby se udržel nad vodou. Stejně jako těžko může být zaměstnanec firmy bohatší než její majitel, nemůže být ani subdodavatelská ekonomika silnější než ekonomika konečných dodavatelů. Abychom se mohli stát konečnými dodavateli, musíme být lepší než dodavatelé němečtí, což vyžaduje značné investice, na které nemáme a jako subdodavatelé ani nikdy mít nebudeme. Je to bludný kruh.
Pane Míčo, můžu Vás uklidnit. ODS, TOP09 a KDU-ČSL už jsou domluveni, že půjdou do voleb opět jako SPOLU. I když to bude znamenat, že ODS do Sněmovny "vytáhne" dvě strany, které by se tam jinak vůbec nedostaly, s přijde tím i část mandátů, ve výsledku je to pro všechny jediná možnost, která dává aspoň trochu šanci udržet se u moci. Co se týká dalších předvolebních koalic, tak ještě není jasno. I kdyby se Přísaha spojila s Motoristy, tak se podle současného průzkumu do Sněmovny neprobojují, měli by 7,4 % a potřebují 8 %. Piráti a komunisté balancují na hraně, tam je to také s velkým otazníkem. Vychází mi tedy, že současná opozice bude inkasovat 42 - 56 % hlasů, které k něčemu jsou. A koalice + jejich pravděpodobní spojenci Piráti asi 36 %. No pravda, nic moc, ale ještě můžete doufat v korespondenční hlasy. Těch je potenciálně až půl milionu a podle výsledků z minulých let lze očekávat, že vládní koalice může inkasovat klidně i 80 % z nich. Anebo by se vláda mohla začít trochu snažit, vyměnit asi tak polovinu ministrů, ideálně i premiéra, a když už nehodlá nic dělat s inflací, životní úrovní ani se zaseklým hospodářským růstem, tak alespoň dát do pořádku veřejné finance. Zatím nedělá ani jedno a ještě trousí nesmysly.
"Demokracie a svoboda umožňují člověku vybudovat si život podle svých představ..."
Jenže zdaleka ne každý na to má, zdaleka ne všem se to povede. Myslíte si snad, že člověku, který dělá dvanáctky v Amazonu, že život povedl podle jeho představ? Že důchodkyně chodící o francouzských holích s důchodem tak nízkým, že musí žádat o příspěvek na bydlení, si takto přestavovala svůj podzim života? Můžete samozřejmě namítat, že si za to tito lidé mohou sami. Že se měli více snažit, více o svém životě přemýšlet, nedělat chybná rozhodnutí a více se starat o své zdraví. Každopádně ale platí, že pro lidi, které se z nějakého důvodu ocitli v pasti svých po...sraných životů, je představa jakéhokoliv mesiáše, který všechny jejich problémy vyřeší, až příliš lákavá.
Rusové už se stovky let snaží přesvědčit ostatní Slovany, aby se s nimi spojili, že to prý tak bude lepší pro všechny. A ostatní Slované jim celou tu dobu až na výjimky ukazují vztyčený prostředníček. Přestože slovanským národům je naprosto jasné, že ve společenství se Západem nikdy nebudou hrát víc než jen druhé housle, představa západního životního stylu je prostě příliš lákavá a Rusko není schopno nabídnout nic, co by někomu mohlo imponovat. Akorát oni sami to stále nedokážou pochopit a čas od času se urazí a na někoho vlítnou, aby mu to vysvětlili po zlém, když to teda nešlo po dobrém. O to hůř se jim potom to přesvědčování daří.
Celkem syrový popis toho, co se dělo. Je opravdu smutné, že už od samotného počátku šlo většině více o vlastní výhody než o ideály. Co se týká hojně rozšířených krádeží v západní cizině, nechci se tehdejších československých občanů nijak zastávat, ale muselo to být, jako když vypustíte zvířata ze ZOO. Najednou tolik lákadel a v kapse přitom sotva 10 šilinků. Naše platy byly oproti západním doslova směšné, ceny za železnou oponou astronomické a větší obnos valut se tehdy stále ještě sehnat nedalo.
On je totiž trochu rozdíl mezi tím být něčím dítětem a být něčím partnerem. A ženy a muži si to dost často neuvědomují. A proto si nejedna žena, která celý život brblala, jak se ten její jenom válí doma na kanapi a nechá se obskakovat, po svatbě svého syna začne myslet, jaká je její snacha neschopná a vypočítavá mrcha, když se nechá živit na mateřské a ještě si dovolí jejího ňuňánka po příchodu z práce trochu zapřáhnout. Prostě na každého jiný metr. Ale asi je to tak přirozené, každé zvířátko má snahu chránit si vlastní hnízdo.
Došlo u nás k výraznému omezení těžkého energeticky náročného průmyslu, zbylé podniky nainstalovaly drahá zařízení omezující emise škodlivých látek, takže se opravdu dýchá mnohem lépe. Mohlo by to být ještě lepší, jenže to už bude trochu problém, neboť na další snižování emisí buď vůbec neexistují technologie nebo jsou natolik drahé, že to zničí konkurenceschopnost. To je věc, kterou před 30 a více lety nikdo řešit nemusel. Dopadne to tedy patrně tak, že výrobci půjdou cestou nejmenšího odporu, tedy přestěhují zbytek průmyslu tam, kde nebudou platit tak drakonické předpisy. Nám tu patrně zbyde jen velmi málo výrobních podniků a spousta lidí bude nucena přeorientovat se na práci ve službách. Škoda jen, že nikdo zatím přesně neví, v jakých, resp. nikdo nedokáže říct, v poskytování jakých služeb jsme tak dobří, že je od nás bude chtít celý svět.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Pochopí už novináři konečně, že HDP není totéž co životní úroveň?