1) To by stejně trvalo odhadem tak půl století. Chce to navíc vyčíhnout nějaký nový technologický trend, podchytit ho a makat, makat a makat. Taky si příliš nelámat hlavu s nějakou ochranou duševního vlastnictví. Tak to v minulosti udělalo Japonsko, poté Taiwan a Jižní Korea a naposledy Čína.

2) Čechům se nechce. Na pět týdnů dovolené si nenecháme sáhnout a pivečko po práci si taky rádi dáme.

3) Ukazuje se, že i asijský model časem narazí na své limity. Japonsko se už 30 let snaží navázat na poválečný hospodářský zázrak, ale stále se to jaksi nedaří.

Na české výrobky ale ve světě není nikdo zvědavý. Všichni chtějí kvalitu MADE IN GERMANY. V devadesátkách si naši novodobí kapitalisté mysleli, že uspějí alespoň na Východě a zemích Třetího světa, a dopadli jak sedláci u Chlumce (Škoda Plzeň, ČKD, Vítkovice...).

Ani ne tak pracovat jako Němci jako spíš být schopni prodávat své výrobky a služby stejně draho jako Němci. 😉 Většina lidí, co někdy pracovala v Německu a má možnost srovnání, Vám potvrdí, že v Česku je to většinou mnohem větší záhul. Minule jsem poslouchal rozhovor s člověkem, který dělal praktického lékaře v Německu a nedávno se vrátil do ČR, a ten byl podle svých slov překvapen, jak málo u nás vypisoval neschopenky. Takže v nízkém pracovním nasazení to fakt není. A ten blahobyt nejspíš nepřijde. Němci se své pozice průmyslové velmoci sami nevzdají a malé české firmy jejich gigantům těžko dokážou konkurovat. Leda by se Němci časem zničili sami. Což se možná stane, ale bude to mít tu nevýhodu, že my v tom jakožto jejich dvorní subdodavatel budeme s nimi.

Částečně souhlasím. Před více než tisíci lety naši vladaři po krátkém experimentování s pravoslavím přijali západní křesťanství, díky tomu dnes píšeme latinkou a kulturně jsme součástí evropské civilizace. Ekonomicky nám ovšem ujel vlak už někdy v 15. století. Západoevropské státy tehdy najely na vlnu zámořských objevů, mezinárodního obchodu, akumulovaly kapitál, což mělo za následek sérii politických změn a vznik moderní kapitalistické společnosti. U nás byla společnost až do konce 18. století veskrze agrární, měli jsme tu nevolnictví a absolutismus. Ekonomické a politické změny dorazily do našeho prostoru se značným zpožděním. Co se týká politického vlivu, tak si České království odbylo svých 5 minut slávy za vlády Karla IV., o němž ovšem těžko říct, jestli to byl víc Čech nebo Němec. Následovala vleklá krize, která vyústila v husitskou revoluci, která nás uvrhla do izolace a bezvýznamnosti. Poté následovaly tři staletí, kdy jsme sice byli součástí západního světa, ale poměrně okrajovou, naším hlavním městem byla Vídeň, české země postupně přišly o svou autonomii, čím dál tím více se tu mluvilo německy a Češi se postupně stali národem podruhů a služek. Měnit se to začalo až v 19. století, kdy jsme se sami začali identifikovat jako Slované, tedy začali jsme se v podstatě orientovat na Východ. Možná to tehdy byla chyba. Kdyby nebylo obrozenců, mohl se náš národ rozpustit v německém moři a dnes bychom měli naprosto jasno v tom, kam patříme.

Nechápu, že ten člověk pořád dostává tolik prostoru v médiích, když oficiálně vlastně není nic. Anebo že by to bylo všechno trochu jinak?

Za Karla IV. jsme měli skutečně docela dobře našlápnuto, centrem Evropy bych to úplně nenazýval (kde byla tou dobou Itálie?), ale minimálně ve střední Evropě jsme docela dost znamenali. Škoda jen, že to trvalo tak krátce. Po Karlově smrti nastoupil na trůn jeho ne úplně politicky zdatný syn a navíc se teprve s odstupem času projevily některé negativní důsledky jeho ambiciózní politiky (zadlužení, inflace a pnutí uvnitř církve).

Ne, jen vnímám realitu. Již za raného středověku byla východní Evropa poněkud zaostalejší než západní část světadílu. Kulturní a politické trendy, technologické novinky a ekonomické reformy se k nám dostávaly prakticky výhradně ze západu a vždy se zpožděním. Před sto lety většina slovanských zemí teprve znovu získávala svoji samostatnost, zatímco západoevropské země byly centry rozsáhlých koloniálních impérií. Zkrátka mají oproti nám historicky obrovský náskok, který asi těžko půjde snadno během pár let dohnat.

Německo a Rakousko jsou přeci jen sousední země, kde o nás mají trochu lepší povědomí. Setkal jsem se s tím spíše u Britů a Francouzů.

Sebeurčovat se můžete, jak chcete, ale když přijedete do Německa a prohlásíte, že jste Čech, tedy vlastně taky Germán, tak se Vám leda tak vysmějí. 😄 Prostě jsme Slované, ať se nám to líbí nebo ne.

Bývalý Sovětský svaz, to nemám ze své hlavy, to mi zatím řekla většina Zápaďáků, se kterými jsem mluvil na téma nedávné historie naší země. Oni to moc nerozlišují. Prostě na východ od Německa pro ně donedávna končil svět a začínal komunistický Mordor. Že ne všechny komunistické země byly součástí Sovětského svazu, to je hrubě pod jejich rozlišovací schopnost. A tvrdili mi to i poměrně vzdělaní lidé, kteří prohlašovali, že dějepis je jejich koníčkem.

Rusové už se stovky let snaží přesvědčit ostatní Slovany, aby se s nimi spojili, že to prý tak bude lepší pro všechny. A ostatní Slované jim celou tu dobu až na výjimky ukazují vztyčený prostředníček. Přestože slovanským národům je naprosto jasné, že ve společenství se Západem nikdy nebudou hrát víc než jen druhé housle, představa západního životního stylu je prostě příliš lákavá a Rusko není schopno nabídnout nic, co by někomu mohlo imponovat. Akorát oni sami to stále nedokážou pochopit a čas od času se urazí a na někoho vlítnou, aby mu to vysvětlili po zlém, když to teda nešlo po dobrém. O to hůř se jim potom to přesvědčování daří.

Nejde tolik o to, jací jsme geneticky, ale kam patříme kulturně a hlavně za co nás považují ostatní. A pokud otázku na toto téma položíte v kterékoliv keltské, germánské nebo románské zemi, bude odpověď zcela jednoznačná: Vy Češi jste Slované, Východoevropané a bývalý Sovětský svaz.

Celkem syrový popis toho, co se dělo. Je opravdu smutné, že už od samotného počátku šlo většině více o vlastní výhody než o ideály. Co se týká hojně rozšířených krádeží v západní cizině, nechci se tehdejších československých občanů nijak zastávat, ale muselo to být, jako když vypustíte zvířata ze ZOO. Najednou tolik lákadel a v kapse přitom sotva 10 šilinků. Naše platy byly oproti západním doslova směšné, ceny za železnou oponou astronomické a větší obnos valut se tehdy stále ještě sehnat nedalo.

On je totiž trochu rozdíl mezi tím být něčím dítětem a být něčím partnerem. A ženy a muži si to dost často neuvědomují. A proto si nejedna žena, která celý život brblala, jak se ten její jenom válí doma na kanapi a nechá se obskakovat, po svatbě svého syna začne myslet, jaká je její snacha neschopná a vypočítavá mrcha, když se nechá živit na mateřské a ještě si dovolí jejího ňuňánka po příchodu z práce trochu zapřáhnout. Prostě na každého jiný metr. Ale asi je to tak přirozené, každé zvířátko má snahu chránit si vlastní hnízdo.

Kvalita byla mnohdy dost diskutabilní už tehdy, akorát se o tom nemluvilo. Na jednu stranu platily normy ČSN, takže se salámy nedaly nastavovat separátem nebo sojovou bílkovinou, na druhou stranu na pracovištích vládl šlendrián, dost se kradlo a na hygienu se příliš nehledělo. Pamětníci, kteří v té době byli na brigádě v pekárnách, mlékárnách a dalších provozech, vám potvrdí, že jim poté ty výrobky už moc nechutnaly. Zrovna s tím mlékem to bylo různé podle toho, kde jste zrovna bydlel. Některé mlékárny plnily do skla, mléko bylo lahodné, jiné však do pytlíků, které rády praskaly a mléko z nich páchlo. Koncem 80. let se už objevilo pár mlékáren, které začaly plnit do krabic. Vybrat si člověk nemohl, každý podnik měl přesně daný svůj rajon, který plně zásoboval.

Pohled západních autorů je jako vždy zjednodušený a nepřesný. Mezi jednotlivými státy býv. východního bloku je potřeba rozlišovat. Česko mělo minimálně od konce 19. století k dispozici jak vzdělanou střední třídu, tak i silný průmysl, s nímž byla spojena i vrstva domácích bohatých průmyslových podnikatelů (Škoda, Kolben, Baťa). Politický systém Předlitavska také splňoval všechny západní standardy té doby (všeobecné rovné volební právo pro muže, občanská práva jednotlivců i národů). Do novách poměrů po 1. sv. válkou jsme vstupovali jako moderní společnost, která se příliš nelišila od Rakouska nebo Švédska. Francouzi nebo Britové byli samozřejmě někde jinde, neboť na rozdíl od nás ovládali rozsáhlá koloniální impéria. V zemích Balkánu nebo bývalého SSSR však byla situace dost odlišná. Tam skutečně v té době existovala spíše agrární společnost, industrializace probíhala pomalu a těžkopádně, o nějaké demokracii rozhodně nemůže být řeč. S tím trochu souvisí i období po roce 1945 a jeho dnešní hodnocení v daných zemích. Zatímco my poukazujeme zejména na úpadek naší ekonomiky, likvidaci předválečných elit a nástup despocie, v jiných zemích na toto období mohou nostalgicky vzpomínat, protože jim přinesla do té doby nevídaný pokrok a hospodářský vzestup.

Jenže nemalé procento lidí ve společnosti se domnívá, že nic špatného neudělala, a mají ji za disidentku.

Ono ještě vůbec není jisté, jak to celé za rok dopadne. Může se klidně stát, že se menší opoziční strany (SPD, Stačilo, Motoristé, PRO) nakonec požerou mezi sebou a do Poslanecké sněmovny se nakonec neprobojuje ani jedna. Zrovna tak se ovšem může stát, že z ní vypadnou Piráti. Také s tím ještě hodně zahýbá korespondenční volba, přeci jen lidí, kteří do teď volili v zahraničí, bylo doteď minimum, což se může snadno změnit. A při pohledu na to, jak diametrálně odlišně doposud volby doma a venku dopadaly, to může s celkovými výsledky ještě poměrně výrazně zahýbat. A taky bych se vůbec nedivil, kdyby ODS, potažmo celá koalice Spolu, ještě pár měsíců před volbami vyměnila toho kašpara na nějakého skutečného lídra. Akorát teda nevím, kde ho vezme. 😄

Budu si o nich myslet, že jsou to blbci, a nebudu je poslouchat. Nic víc, nic míň. 😉

Vrabel byl pravomocně odsouzen za šíření poplašné zprávy, takže dezinformátor opravdu je. U těch dalších jsou to všechno jen spekulace, protože pořád platí presumpce neviny. Nakonec, pokud je v médiích označí za dezinformátory, tak by se dotčení mohli bránit i soudně. Pokud se nepletu, tak existuje i trestný čin pomluvy. Jestliže existují závažná podezření na to, že se někdo dopustil trestného činu (např. vlastizrady, terorismu nebo šíření poplašné informace), nechť potom konají OČTŘ.

On a jemu podobní ale často argumentují tím, že se dnes už zase vyhazuje z práce za názor (např. případ Bednářová) nebo že se zakazují vybraná média (např. Sputnik). Takže nějaké logické argumenty k tomu i mají a pár lidí o tom jsou schopni přesvědčit. Hodnocení politického systému jako totalitního/demokratického je spíše záležitostí subjektivního hodnocení, nebral bych to jako dezinformaci. Koneckonců i ty nejtvrdší světové despocie se zpravidla nějak zaštiťují demokracií (např. Korejská lidově DEMOKRATICKÁ republika).