Zajímá to přinejmenším těch 20 % lidí, kteří ve vlastním nebydlí. 😉 A možná i část té většiny vlastníků. Kdyby měli možnost bydlet v nájmu za 8 - 10 tis. měsíčně a s prakticky doživotní jistotou, možná by takovou možnost upřednostnili před splácením mastné hypotéky.

Jenže za toho socialismu vyšel nájem i s energiemi 500 Kčs, což bylo nějakých 15 - 20 % průměrného platu. Schválně zkuste srovnat se současnou výší nájmů, samozřejmě bráno relativně vůči průměrným výdělkům. Navíc byty patřily městům či bytovým družstvům a zpravidla v nich lidé mohli setrvat celý život. Dnes se člověk žijící v nájmu absolutně nemůže na nic spolehnout. Když se majitel rozhodne, že byt prodá, že ho nechá svým dětem nebo na něj sežene solventnějšího zájemce, tak vás klidně bez výčitek vystěhuje a vy začínáte znovu někde jinde.

Pochopí už novináři konečně, že HDP není totéž co životní úroveň?

Pan šéfredaktor by si především měl uvědomit, že mezi "temnými silami" a "systémovými demokratickými stranami" vede ve skutečnosti mnohem tenčí dělicí čára, než je ochoten si připustit.

Žádná učiliště neexistovala, vyučení probíhalo u mistrů v oboru a bylo naprosto běžné, že si za to nechávali zaplatit. Ale záleželo asi kus od kusu. Taky bylo běžné, že v prvním roce si učedník na řemeslo ani nesáhl, spíše dělal různé pomocné práce, pomáhal panímámě v domácnosti atd. Byla to zkrátka levná pracovní síla vhodná pro všechno. Nejde ale jen o poplatky za samotné vzdělávání. Chudé a početné rodiny se chtěly také co nejdříve zbavit hladových krků, a proto po dochození školy šly děti z domu. Živit někoho, kdo už se může živit sám, tak to fakt ne. Být něčím vyučený nebo mít dokonce maturitu, to v té době už něco znamenalo a rozhodně si to nemohl dovolit každý.

Psal jsem už v jiném příspěvku. Předúnorová inteligence zpravidla režim nepodporovala, a ten se ji proto snažil uklidit k lopatě, kde neměla tolik možností vzdorovat. Ve studiu byly záměrně podporovány dělnické děti, aby časem vznikly nové elity společnosti, tentokrát už s tím správným politickým smýšlením. Naopak děti s kořeny živnostenskými či intelektuálními kořeny musely snášet různá příkoří, protože celkem reálně hrozilo, že budou z rodin nakaženy "závadnými" myšlenkami a pokud se časem dostanou na vyšší potice, budou budování socialismu sabotovat. Aniž bych se chtěl minulého režimu jakkoliv zastávat, bylo to od něj celkem racionální jednání.

On byl vidět i dost posun v tom, kdo byl ve vedení podniků. Zatímco v počátcích se řediteli stávali lidé od ponků, za normalizace už jimi byli většinou inženýři. Samozřejmě ale s dobrým třídním původem nebo řádně vyžehleným členstvím v KSČ a přidružených organizacích.

Dnešní kádrová politika politických stran je kapitola sama pro sebe. Odbornostní kritéria tam absolutně nehrají roli, už ani ne moc ideologická jako za komunistů, ale spíše klientelisticko-byznysová. Nahoru jde zpravidla ten, kdo dokáže do stranických pokladem přinést nejvyšší částky. Plus samozřejmě známé tváře, které si šedé eminence v pozadí vyberou místo sebe.

Přesně tak. Vzdělání samo o sobě nevadilo, vadila příslušnost k vyšším společenským vrstvám před únorem 1948. A většina lidí, která měla v té době vzdělání, tam patřila.

No vidíte a naše rodina to měla přesně naopak. Děda byl nemanželské dítě, matka služka a vychovávali ho její rodiče. Jeho děda byl dřevorubec a dost pil, žili v dřevěné chalupě s hliněnou podlahou s jeho dalšími 6 dětmi, v celé rodině bylo po generace běžné, že děti šly ve čtrnácti letech po dokončení povinné školní docházky do služby. Můj děda byl první z rodiny, kdo se šel vyučit, psala se tehdy padesátá léta a vyučení bylo poprvé zadarmo, do té doby se za něj muselo platit. Posléze si ještě při práci dodělal maturitu. A moje matka byla první v rodině, kdo úspěšně absolvoval VŠ. Kdoví jak by to s námi bylo, kdyby to bylo jako za první republiky a vzdělání by bylo jen pro vyvolené.

Zase zjednodušující pohled. Vše bylo jen o tom, že právníci, profesoři, lékaři, inženýři a jiná inteligence patřili za první republiky ke střední nebo vyšší střední třídě. Nebyli to milionáři, ale měli zpravidla svůj slušný plat, žili si celkem dobře, a neměli proto potřebu měnit systém. Komunisty moc nemuseli a komunisté to o nich moc dobře věděli, proto se jejich vliv snažili eliminovat, uklidit je na stavby a do továren a jejich dětem, kteří byli samozřejmě též vychováni v protisocialistickém duchu, znemožnit vyšší vzdělání a vykonávání důležitých funkcí. Režim počítal s tím, že prvorepublikovou inteligenci nahradí svou vlastní, která bude mít dělnický původ a tím pádem i to správné politické smýšlení. Což samozřejmě nešlo tak snadno a rychle, jak si to soudruzi představovali, napáchané škody byly značné, a tak přeci jen po pár letech povolali pány inženýry zpět k rýsovacím prknům a lékaře na operační sály. Později se režim alespoň snažil udržovat loajalitu povinným členstvím v KSČ u vedoucích pracovníků, VUMLem a dalšími politickými nalejvárnami, což ovšem z té inteligence nikdo nebral moc vážně. Ve výsledku akorát jedna velká přetvářka a ještě větší nenávist vůči režimu.

1) Třicet pět let už dnes nestačí, vláda nedávno zvedla povinnou dobu pojištění na 40 let.

2) Potíž je v tom, že takovou práci nikdy nebude víc než jen zlomek lidí. Tudíž je to možná dobré individuální řešení, ale komplexní problém to nevyřeší.

Chápu, že si bývalý senátor chtěl trochu přihřát svou polívčičku a rýpnout si do současné reprezentace kraje, ale bylo to dost trapné. Což ovšem nic nemění na tom, že předvolební heslo ANO bylo ještě trapnější. Bohužel na něj toto hnutí "sbalilo" 44 % lidí, kteří přišli k volbám. Svědčí to akorát o tom, že lidé často ani neví koho a kam vlastně volí. Za celých 24 let spousta lidí ani pořádně nepochopila, k čemu jsou kraje a jaká je jejich úloha.

Zrovna v Londýně bude ten poměr ceny bydlení vůči platům vycházet stejně blbě jako v Praze nebo i hůř. Ale jiná velká evropská města na tom budou lépe. Dobře na tom je např. Berlín. Naše země se v cenách bydlení dostala na západoevropskou úroveň, ovšem platově nikoliv.

Všem lidem, kteří tady dávají rady o tom, jak je bytů dost a jak se mladí lidé mají odstěhovat na venkov nebo do pohraničí bych vzkázal toto: Mladí lidé si poradí i bez vašich rad. Ale nadšení z toho asi nebudete. Dostupnost bydlení (poměry cen bytů a platů) je v naší zemi skoro nejhorší v Evropě a začíná vážně ohrožovat českou ekonomiku. Představa, že se mladí abmociózní lidé začnou houfně stěhovat z velkých center do zapadlých městeček, která mají svou slávu dávno za sebou, je bláhová. Oni mnohem pravděpodobněji úplně zmizí z republiky. Dnes se totiž takovíto lidé v otázce bydlení nerozhodují mězi Prahou a Litvínovem, ale spíše mezi Prahou a Londýnem.

Popravdě řečeno neznám nikoho, kdo by fňukal. Respektive fňukají zpravidla lidé, jichž se to vůbec netýká. Mladí lidé, kteří problematiku vlastního bydlení aktuálně řeší, se s tím zpravidla nějak vypořádají. Akorát to často nebývá v souladu s představami starších generací a vládních činitelů.

Říkejte tomu, jak chcete, ale pokud mají lidé na výběr, jestli se usadí v nějakém zapadákově u hranic, kde vám za práci nikdo nenabídne víc než 30 kKč hrubého, máte tam problém sehnat praktika, pediatra i zubaře a když už se tam nějaký odhodlá nastoupit, hned první týden výkonu praxe je napaden místní sebrankou (Odkaz  ), nebo zamíří do klidného městečka s vlakovým spojením co půlhodinu do hlavního města, s dobře placenou prací, špičkovými nemocnicemi, školami, všemožnými kroužky a příležitostmi k vyžití pro děti i pro sebe, je asi jasné, co si většina z nich vybere. Akorát, že za bydlení v takové lokalitě je potřeba si trochu připlatit. Migrační čísla ovšem dokládají, že to zatím docela funguje.

Není, zatím většina lidí má kam složit hlavu. Ale celkový počtem bytů a jejich průměrnou obsazeností bych se moc neoháněl. Právě proto, že nevíme, o jaké byty přesně jde a kde jsou. Byty chybí hlavně ve velkých městech, kam spousta mladých lidí míří za studiem a prací a časem se tam usazuje. Na maloměstech a na venkově jsou byty mnohem dostupnější, a přesto se tam moc mladých nehrne. Čím to asi bude?

Já netvrdím, že to nejde. Jen říkám, že každá mince má dvě strany a že nižší ceny bydlení v určitých místech mají zpravidla svůj důvod.

Jestliže jste s manželkou a dítětem začínal ve sklepním bytě bez teplé vody a časem se dopracoval k něčemu lepšímu (nevíme k čemu), tak klobouk dolů, ale třeba já osobně být v takové situaci, tak si asi nepořídím manželku a dítě. A v tom je možná ten rozdíl. Jinak neznám moc mladých lidí, kteří by fňukali. Někteří si vezmou hypotéky, jiní setrvávají v nájmech nebo spolubydlení, další odjedou do zahraničí, moc klientů "mamahotelů" mezi nimi nevidím, každý si svůj život nakonec nějak zařídí. Jediný, kdo fňuká, jsou příslušníci starší generace, protože si to mladí často zařídí jinak než podle jejich představ.

Jenže dost velká část z těch neobydlených BJ jsou ve skutečnosti rozpadající se chalupy kdesi v pohraničí, kde lišky dávají dobrou noc.

Jenže dneska už ty lidi nikdo nepotřebuje. Doly, hutě, vykládka vagonů a další provozy, kde braly doslova každého, vyučeného i nevyučeného, včetně opilců a pitomců, kteří vyšli z páté třídy ZŠ, jsou dávnou minulostí. Dneska aby člověk sehnal slušně placenou práci, potřebuje vzdělání nebo pořádnou praxi, a obojí je běh na dlouhou trať. Obdoba prací, které popisujete, se dnes nabízí v montovnách. Ale jejich zahraniční majitelé rozhodně nemají v úmyslu starat se o sociální blaho svých pracovníků. To si radši dovezou pracovní sílu ze zahraničí, zaplatí jim minimální mzdu a nechají je bydlet na ubytovně.

Na severu Čech byty sice pořád relativně levné jsou, ale zase tam není pořádně ohodnocená práce, takže nula od nuly pojde. Nejlevnější byty jsou tam také proto, že v okolí žijí lidé, které za sousedy mít fakt nechcete. Je to v podstatě dost podobná situace jako dříve. V Praze se běžně tísnilo ve 2+1 několik generací, mladí lidé čekali v pořádníku klidně i 10 let, ale kdo šel s rodinou do Litvínova, mohl se téměř okamžitě stěhovat. Přesto toho využilo jen málo lidí. Tehdy ovšem nebyly hlavním důvodem platy, ty byly v tamním těžkém průmyslu kolikrát i vyšší než v Praze, ale spíše skutečnost, že se tam nedalo dýchat.