To je jeden z velmi rozšířených bludů. Kdyby se státní rozpočet skutečně dělil na půl, tak vzhledem k tomu, že Slovensko mělo oproti Česku zhruba polovinu obyvatel, museli by tam mít přibližně dvojnásobné důchody, platy atd. A to neměli ani omylem. Souhlasím, že v určitých obdobích mohly dostávat investice na Slovensku přednost, neboť cílem tehdejšího režimu bylo vyrovnávat rozdíly mezi regiony, ale tím to končí.

Co se týká výstavby metra v Bratislavě nebo dokonce v Brně, tak to je s ohledem na velikost města opravdu vyhazování peněz. Naštěstí to vypadá, že od té doby někdo dostal rozum, a na tu zmíněnou Petržalku se staví tramvajová trať.

Existuje i spousta mladých matek, které si s nějakou zdravou výživou zrovna nelámou hlavu. Stačí se někdy podívat na Výměnu manželek, jak tam v některých rodinách vypadají a jak se stravují. Mezigenerační problém je spíše ovlivněn tím, v jaké sociální skupině se kdo nachází. Pokud rodič převezme většinu sociálních vzorců ze své rodiny, většinou ve vztahu k prarodičům nebývá problém. Jestliže však nastane situace, kdy babička s dědečkem jsou např. dělníci z malého města celý život zvyklí jíst velké množství uzenin a dalších nezdravých jídel a jejich dcera, pracovnice reklamní agentury žijící v Praze, se rozhodne vychovávat své děti v souladu s trendy, které vidí ve své sociální bublině, obvykle padne kosa na kámen.

V něčem máte pravdu, ale s muslimským světem bych to fakt nesrovnával. V našich zeměpisných šířkách je pořád minimum žen, které by se dobrovolně chtěly stát součástí harému. A proto provozuje-li nějaký muž polygamii, např. je ženat a má vedle toho někde čekající milenku, jedná se téměř vždy o záležitost dočasnou. Buďto časem vyhraje manželka nebo milenka. Žena, která z tohoto souboje vyjde poražená, se pak vrací zpět na seznamovací "trh" a kdokoli z incelů má možnost se o ni ucházet. Pravda, většinou již s nějakými těmi závazky, ale takový už je život. Pokud někdo míří na mladou, krásnou a bezdětnou, tak holt musí být trošku jinačí sekáč.

Cílený lov partnerky v zemi třetího světa už mi s prominutím připadá jako zoufalost a zneužívání něčí tísně. Vyrovaný člověk něco takového nemá zapotřebí. Nevím, kolik je Vám let, ale můžu Vám říct, že v mém okolí je pár singl mužů, kterým táhne na čtyřicítku nebo už ji překročili a jsou to vcelku spokojení lidé. Možná před nějakými deseti lety se svou vztahovou neúspěšností trápili, ale dnes jsou už rádi, že mají čas na své koníčky, kamarády a že je nikdo neprudí. Zvláště když vidí mnohé své vrstevníky, kterým manželství zkrachovalo a musí potom řešit alimenty, tahanice o děti a další ne moc příjemné věci.

Tak to ale bylo odjakživa. Akorát to trochu pokřivilo období socialismu, které se snažilo všechny zprůměrovat a v oblasti rodiny a vztahů se mu to celkem i povedlo. Nyní jsme se v podstatě vrátili do stavu, který byl tisíce let přirozený, do společnosti s existujícími sociálními rozdíly. Člověk má v životě spoustu možností, ale musí mít co nabídnout. A startovní čáru nemáme všichni stejnou ani omylem, to je prostě fakt, se kterým se musíme smířit.

Útlum zbrojní výroby v Československu na přelomu 80. a 90. let byl zcela logickým krokem vyplývajícím z probíhajícího konce studené války. Stinnou stránkou věci bylo jeho živelné provedení, kvůli kterému jsme ztratili spoustu potřebného know-how i výrobních kapacit, které by se nám dnes velmi hodily.

Proto jsem taky napsal, že pobyt ve vězení jim rozhodně neprospěl, ale ten hlavní důvod byl jinde.

Je to tak, jak říkáte. Záviselo hodně, na který obor se člověk hlásil a jaký byl převis zájemců nad počtem přijímaných. Na matfyz se mohl dostat i uchazeč s rodiči na indexu, zatímco v případě humanitních či uměleckých oborů by takový člověk byl bez šance. Body za třídní původ ale nedostávali nutně jen děti členů KSČ. Tuším, že se počítalo i to, když se rodiče živili manuální prací.

Paní autorka to má trochu pomotané. Havel i Jirous zemřeli předčasně, pobyt za mřížemi pro ně rozhodně nebyl procházkou v růžové zahradě, ale nebyla jejich předčasná smrt spíš způsobená tím, že oba dost holdovali cigaretám a nejspíš i alkoholu? Sváťa Karásek a Vráťa Brabenec to mají těžké, ale to mají takoví lidé vždycky. Protože totiž kdo dělá alternativu pro pár lidí, ten prostě vydělá míň než ten, kdo vyprodává sportovní haly. A preference širokých mas se od středního proudu k undergroundu v důsledku změny politického systému těžko posunou. Nikde na světě není alternativní kultura tak populární, aby její interpreti nežili v porovnání s hvězdami pop-music v relativní chudobě. Lidská přirozenost je zkrátka taková, že většina chce něco, co všem připadá normální.

Se zmínkou o "slušných lidech" to paní autorka zcela podělala. Pomalu na to slovní spojení totiž začínám být alergický. Kdo je to slušný člověk? Ten, kdo se tak sám označí? Ten, koho tak označí jakási samozvaná elita, která si uzurpuje patent na rozum? Navíc z toho, co paní autorka napsala, jako by vyplývalo, že kdo za minulého režimu studoval nebo vyjel do zahraničí, je automaticky špatný člověk. Za prvé: Možná se budete divit, ale na vysokou školu se před r. 89 dostávali i děti nestraníků. Stejně tak do vycestovat do ciziny (včetně té kapitalistické) se podařilo nemalému počtu lidí nedisponujících stranickou legitimací. Za druhé: I mezi členy KSČ se jistě našlo mnoho dobrých lidí a v disentu nebyli jen samí Mirkové Dušínové.

Je to naprosto jasné. Lidé v ČSSR znali maso jen z fotek, a proto ho průměrný občan v roce 1989 spořádal rovných 97 kilogramů, o cca 15 kg víc než dnes. 😄

To je otázkou rozdílné mentality. Finsko je typicky seversky strohé a spořádané. Češi patří spíše na východ. Není to sice až tak hrozné jako na území někdejšího Ruského impéria, kde jsou sklony k despocii a zneužívání moci zakořeněny velmi hluboko, ale určité nutkání si neustále mírně přilepšovat a kdeco ochcávat u nás pořád je. A vláda není ničím jiným než odrazem celého národa.

Určité plány existují. Větev vysokorychlostní trati směřující do Německa, která by se odpojila někde pod Řípem a pokračovala do Mostu. A podkopat Červenohorské sedlo kupodivu už také někoho napadlo. Ale otázkou je, kdo to zaplatí. Pro naše vlády rozvoj severozápadní části naší země evidentně není priorita, když nejsou ochotny ani zafinancovat veřejnou VŠ ve Varech. S podporou startupů obecně souhlasím, ale je každopádně potřeba být velice obezřetný. Některé startupy skončí jako Avast, jiné ovšem jako Refork. 😉

Paradoxně mají výhodu oblasti, které se začaly pořádně industrializovat až po 2. sv. válce. V nich byl totiž umístěn zpravidla strojírenský a elektrotechnický průmysl, který jednak lépe prošel procesem transformace v 90. letech, druhak dává větší prostor pro inovace a nabízí více kvalifikovaných pracovních míst. Pro srovnání bych uvedl města Aš a Rožnov pod Radhoštěm. Zatímco první jmenované bylo před 100 lety označováno za "český Manchester" s desítkami prosperujících textilních továren, v druhém jmenovaném v té době při vší úctě akorát tak pletli proutěná košťata a pásli ovce. Pak přišel socialismus, který se snažil dát všechno všem. V Aši už průmysl byl, v Rožnově ne, a tak tam vláda nacpala Teslu. Takže dnes je naopak Rožnov považován za "české Silicon Valley", zatímco z Aše se stala akorát tak noclehárna pro dělníky pracující v Bavorsku.

Práce na dálku je pro skomírající regiony určitě jednou z možností. Pár lidí, kteří toho využívají, znám, ale těžko říct, jestli se z toho jednou stane masový jev. Dostatečně rychlá železnice je super a už dnes z toho některá města dost těží (např. Pardubice, Ústí nad Labem, Tábor). Jenže dostat se vlakem za hodinu do Prahy z měst, která by to potřebovala nejvíce (Chomutov, Karlovy Vary, Jeseník aj.), je akorát tak zbožné přání. Zatím jsem neviděl žádný plán, který by v těchto směrech přinášel podstatné zlepšení infrastruktury. A jestli ano, tak se jednalo o časový horizont 2100+.

Na překvapivě mnoho z těch tradic se alespoň dočasně podařilo navázat. Problém je v tom, že pastevectví, těžba dřeva, ani výroba porcelánových hrnků nebo kožených rukavic nejsou zrovna sektory, které poptávají vysokoškolsky vzdělané odborníky.

Já jsem z opačné části republiky, kde je to v lecčems podobné. Ale popravdě se těm lidem ani nedivím, že volí Babiše. Od roku 1989 tu nebyla žádná vláda, která by pro ně něco udělala. Akorát za Babiše měli trochu více v peněženkách.

Kdyby tam zůstali Němci, bylo by to totéž. Akorát by nejspíš místní po absolvování vysoké školy nezůstávali v Praze či v Brně, ale spíše v Mnichově, Berlíně nebo v Norimberku. Stačí se podívat, jak vypadá pohraničí na saské a bavorské straně. Vesnice jsou tam sice pořád dost načančané, ale jinak je to domov důchodců.

Já z jedné z těch zakroužkovaných oblastí pocházím, proto ten sarkasmus. Dobře totiž vím, jaké jsou tam "úžasné" možnosti výkonu nějaké odborné profese i jak jsou tam ti nemnozí vysokoškoláci "skvěle" platově ohodnoceni. Také mám celkem dobrý přehled, kde se např. z našeho maturitního ročníku nakonec usídlili jedničkáři a kde naopak zůstali čtyřkaři. 😄

Kdybyste byl ze Sudet a vystudoval vysokou školu v Praze, tak byste také dobře věděl, že počet zaměstnavatelů poptávající Vaši specializaci je ve Vašem rodném okrese roven 0.

ČR je na rozdíl např. od Německa silně centralizovaná. Centrály velkých firem, orgány státní správy, výzkumné ústavy, velké nemocnice, vše je v Praze, menší část v Brně, pár dalších univerzitních měst trochu paběrkuje a ve zbytku země máte jako vysokoškolák šanci akorát, pokud jste lékař nebo učitel, převezmete firmu po tatínkovi, nebo vám někdo zajistí protekční místo na místním úřadě.

Moji rodiče a rodiče mých spolužáků studovali v 80. letech, kdy už žádné umístěnky nebyly. Narodili se v Sudetech a po studiích se naprosto dobrovolně vrátili do svých rodišť, měli tam ve svých oborech jistou práci a zpravidla i dobré vyhlídky na získání vlastního bydlení, což by v Praze neměli ani omylem.

To jste tedy objevil Ameriku. 😄