Děkuji za vyčerpávající odpověď s množstvím odkazů na konkrétní verše! Nicméně po jejich pročtení mám za to, že pouze jeden z nich se týká daného tématu konkrétně. V žádném Vámi uvedeném textu jsem nenašel upřesnění postoje toho druhého člověka (kdo se provinil proti mně, komu bych měl odpustit), tedy bych řekl, že tyto texty jsou spíše obecného rázu. Ovšem jeden text se zde vymyká a píše se v něm přesně to, co byla moje pointa (možná jsem ji jen předtím špatně vyjádřil).

Lukáš 17, 3-4 (ekumenický překlad):

... Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: 'Je mi to líto', odpustíš mu!

Je zde jako podmínka (nevím, jak lépe to vyjádřit, ale určitě chápete) lítost té druhé strany. A když se podívám na paralelu, tedy odpouštění Boha nám lidem, tak tam to je podobné, je jasný důraz na pokání (uznání viny, lítost, ...).

Což nás vrací zpět k mému původnímu komentáři, že pokud autoři článků (za předpokladu, že došlo vůči Dukovi k nějakému provinění) nepřijdou s prosbou o odpuštění, tak o nějakém "Duka by měl jako správný katolík odpustit" nemůže být z mého pohledu (a výše uvedeného textu) vůbec řeč.

Já jsem někde psal něco o pomstě? Myslím, že ne. 🙂

Máte nějaký konkrétní biblický text, ze kterého usuzujete, že křesťan má odpouštět úplně všechno a úplně všem, i když o to nestojí? Představím-li si takový svět, byla by to naprostá katastrofa. Bůh taky dle Bible neodpouští všem.

Odpouštět se má těm, kdo o odpuštění požádají, což předpokládám, že Kverulant nemá v úmyslu. 🙂

(jen poznamenám, aby si to někdo špatně nevyložil, že tím netvrdím, kdo má v tomto konkrétním případě pravdu)

Jen poznámečka:

Vámi zmiňovaný text se týká konkrétního člověka (bohatého mládence), jehož problémem byla láska k penězům. Není to univerzální pravidlo, kterým by se všichni křesťané měli řídit. Peníze problémem nejsou, láska k nim však ano (a netuším, jak to má konkrétně kardinál Duka).

"Živí mají mít přednost před mrtvými a narození před nenarozenými."

S tím by se dalo souhlasit, ale pouze v tom případě, kdy zájem těchto dvou stran je totožný, např. situace ohrožení života těhotné ženy, protože v takovém případě stojí život narozeného proti životu nenarozeného. To ale není případ naprosté většiny potratů, tam je to spíše něco jako "nevůle být matkou/ekonomické důvody/nevolnost a jiné zdravotní obtíže (kromě života samého)" narozeného vs. život nenarozeného.

Jinak se dopustíte (z mého pohledu) zjevných amorálních svinstev... 🙂

A jen poznámka k Vašemu dalšímu komentáři "shluk buněk není někdo...". Nezapomeňte, že my všichni jsme shluk buněk.

Mám takový dojem, že většina diskutujících nepochopila, že jejich osobní pohled na otázku potratů je naprosto irelevantní. Ačkoliv se to může z nadpisu i částečného obsahu článku zdát (je zřejmé, jaký názor má autor článku), není zde podstatné, že se v tomto případě jedná konkrétně o interrupce, podstatný je princip, tedy zasahování Evropské Unie do pravomocí a zákonů jednotlivých států.

Vsadil bych se, že většina těch, co se tu rozohňují nad tímto konkrétním rozhodnutím Slovenska a osočují je např. narážkami na středověk (na tento názor samozřejmě máte plné právo), se v diskuzích ohledně jiných článků, kde nám Evropská Unie něco nařizuje, rozohňují zase naopak, že "Evropská Unie nám přece nemůže říkat, co máme dělat".

Jenže, dámy a pánové, ono nejde mít obojí, pokud chceme být konzistentní. Nelze v jednom případě odsuzovat vyjádření nesouhlasu vůči EU (zde Slovensko a problematika potratů) a v druhém případě odsuzovat EU, že nám "zase něco nařizuje, když to přece má být na rozhodnutí státu", a to paradoxně v takových případech, které nejsou ani zdaleka tak zásadní jako problematika potratů (např. recyklace plastů 🙂 ). Nebo mi opravdu chcete tvrdit, že např. do třídění odpadů nemá EU právo ani pípnout, ale co se týče zdravotní péče, tam mají volnou ruku?

Za mě jediná relevantní otázka je: má EU právo zasahovat do zdravotní politiky jednotlivých států? A pokud ano, proč a v jaké míře?

Emoční výlevy v diskuzi typu "my body = my choice" a "náboženství = zhouba lidstva" jsou sice hezké, a na tyto názory máte plné právo, ale v tomto případě naprosto nedůležité.

Pokud berete dopisy apoštola Pavla jen jako jeho názory, se kterými můžeme jen tak nesouhlasit, když se nám nebudou líbit, tak je asi zbytečné s Vámi o čemkoliv diskutovat...

A homosexualitu k zločinům jsem přirovnával jen a pouze z toho ohledu, že obojí je podle Bible hřích. Nedělejte, že jste to nepochopila. :)

Nebudu si hrát na nějakého biblického experta, ale homosexualita (zdůrazňuji, že ta praktikovaná), je odsouzena i v Novém Zákoně, což je ten podstatný rozdíl od těch Vámi vyjmenovanými příklady ze SZ. A ano, slyšel jsem ty pokusy o to, jak se z těchto textů "vyslovíčkařit", ale můj pohled na to je takový, že pokud je argumentem těchto lidí nepřesný, chybný překlad apod., tak to je dost nebezpečná myšlenka, protože v tom vlastně říkají, že Bůh nám dal Bibli a dovolil překladatelům (těch nejrozšířenějších překladů), aby takhle důležitou věc (co je hřích a co není) chybně napsali/přeložili.

Argument, který je často používán, a to ten o lásce Ježíše ke všem, zní sice krásně, ale je dost mimo. Nikdo přece neříká, že LGBT+ lidi má správný křesťan/katolík nenávidět. Když jde farář např. do vězení, kde má mši, tak tam jde proto, že ty lidi miluje (a že je také miluje Bůh), a ne proto, že jim chce říct, že vražda, loupež, apod. (za cokoliv v tom vězení jsou) jsou v pořádku.

A k tomu Vašemu výroku o satanismu doufám, že to byl jen žert, protože pokud ne, tak se přikláním k panu Janovci, že věřící křesťankou nejste, protože tohle by věřící křesťan (kromě nějakého vtipu, dle mého trochu přes čáru) nikdy nemohl napsat.

Bylo by fajn, kdyby si lidé uvědomili, že tahle formulace, kterou novináři používají pořád a pořád dokola: "hrozí mu/jí x let", neznamená nic jiného, než horní sazbu za tento trestný čin. S konkrétním případem tahle formulace nemá naprosto nic společnýho.

Řekl bych, že spíš usmrcení z nedbalosti, což nijak neobhajuji a i z článku vyplývá, že lékaři podle zákona nepostupovali. A doufám, že si nemyslíte, že lékaři chtěli, aby zemřela.

Naproti tomu usmrcení nenarozeného dítěte je smyslem potratu, to má dle mého k vraždě mnohem blíže.

Zas tak jednoduché, jak si myslíte, to opravdu není. Je sice krásné tu citovat několik veršíků z Bible, jenže k jejich pochopení potřebujete i ten její zbytek. Např. láska k Bohu není nějaký cit a hotovo, ale projevuje se tím, že člověk plní Boží vůli, kde Boží vůlí je mimo jiné např. i sex pouze v manželství. Kolik % potratů myslíte, že by ve světě ubylo, kdyby toto bylo pravidlem? Podle mě docela hodně.

A s láskou k bližnímu to taky není zas tak jednoduché. Kdo je ten bližní? Proč to je podle vás (a co tak koukám i většiny komentujících) těhotná žena, ale ne to nenarozené dítě? Proč vidíte lásku v tom, že žena nebude muset projít nekomfortností těhotenství a odpovědností za výchovu dítě, ale nevidíte tu lásku v tom, že dítě nebude usmrceno, ale bude žít?

Nejsem znalec polských zákonů, asi tam bude něco trochu špatně v jeho výkladu a vymahatelnosti, pokud se doktoři bojí zasáhnout, i když (podle tohoto článku) mohli, ale házet všechny, kdo si myslí, že potraty jsou špatné, do jednoho pytle jako lidi "zlé, necitelné, tvrdé, nemilosrdné, bez špetky soucitu a opravdové lásky k lidem", možná pomáhá vám a vašemu pohledu na svět, ale nic to nevyřeší a jen se víc a víc prohlubuje propast mezi oběma stranami.

Je osvěžující vidět tu v komentářích někoho, kdo chápe, jak má právo fungovat. :)

1) Soudce nemůže být zbaven taláru za to, že rozhoduje podle zákona. Jak sám řekl: "Je to pochopitelně nepřípustné, ale samo o sobě to není trestné." V trestním zákoníku je jasně napsáno, že se musí jednat o pornografické dílo, pornografii (§ 192, popř. § 193). Soudce má za to, že tyto konkrétní fotografie tento pornografický charakter nemají (na rozdíl od fotek a videí zmíněných na konci článku). Takže toto lynčování soudce v komentářích mi nepřijde vůbec namístě. Je jasné, a nikdo to nerozporuje, že chování pana Klementa není morální, to ale neznamená, že mu soudce jen tak, protože se mu nelíbí, přihodí trestný čin, který ale trestným činem není. Takto právo opravdu nefunguje a fungovat nemá. Jinou otázkou je, zda nepozměnit znění trestního zákoníku tak, aby byl přísnější, to ale opravdu nelze jakkoliv očekávat od soudce, který je tu právě od toho, aby se řídil platnými právními předpisy a ne těmi, jaké by si je on nebo ostatní lidé přáli.

2) Nemyslím si, že toto rozhodnutí by mohlo takové jednání podporovat v tom, že by se takoví lidé nebáli. Nedělejme si totiž iluze, pokud má někdo k tomuto sklony, tak tyto se budou prohlubovat víc a víc, takže opravdu neskončí u takovýchto nepornografických fotografií, ale u něčeho, co už trestný čin opravdu bude.

Kdyby ta holčička byla dcera nebo vnučka soudce, tak by v této věci rozhodovat nemohl. To je jeden ze základních kamenů soudnictví jako takového - nezávislost a nestrannost soudce.