Tak je jasné, že i blábol si najde svoje čtenáře. Horší je, že se ty bláboly pořád opakují, jak v knihách, novinách tak i na internetu. Nebo v TV rozhovorech. To už člověk dopředu ví co která zpěvačka nebo herec budou vyprávět. Stále stokrát omleté kecy.

Zase další bláboly se senzačním bulvárním titulkem?

A co tedy Jana Petrů, slavný autore....

Pro Rock exploduj. Kdo žil na konci sedmdesátých let a chodil nejen na stranické schůze KSČ a svorně nadávat na komanče a ruské okupanty do hospody.

kdo se v mládí nepokusil zabít nebyl zamilovaný hodně zdraví kočko

Já jí fandím, ty plastiky jsou jen a jen její rozhodnutí, nemít děti to samé. Kdo má právo kritizovat? Jen ona sama. Já jí přeju, ať jí to zpívá aspoň tak, jako dosud.

Určitě to není urážlivější než o ní v titulku psát, že byla bigamistka když vůbec nebyla. Ale jistě, šlo vám o vyvolání semzace aby se víc ten článek četl.

Tak ale ona opravdu tak vypadá.

Ahoj Jani občas když jedu přes Sekerkovy Loučky vzpomenu na ty mladé bláznivá léta a říkám si sakra to to uteklo , měj se hezky a hlavně zdraví ti přeje dávný kamarád !

Moc hezké.

Jako zpěvačka je hodně dobrá, ale ten její zpěv kvůli opotřebení hlasivek a vlivem stáří naživo také už nestojí za nic. Já si ji raději pouštím z CD. A jestli vám zhodnocení skutečnosti připadá urážlive tak si dál žijte v iluzi jak dobře vypadá.

Přeji hodně zdraví a vydařených koncertů.

Po těch plastických operacích vypadá jako Pepek námořník, to si raději měla nechat vrásky a zakrýt je líčidly.

upřímně jsem o ni nikdy neslyšel. ale U nás v podkroví je skvělý sfing

Zajímavé. A také docela nečekané vzhledem k tomu, že jsme ateistická země.

Z Januly se nakonec vyklubal Janek.

V tom roce 1967, kdy je Jiří Suchý přizval. Ale ne v "Ondrášovi", ten už byl dávnou minulostí (viz můj včerejší komentář), ale "Besídkou zvláštní školy".

na Ondráš podotýká jsem byl v roce 1963-64? Kdy byla Světová výstava v Montrealu? 1967, tuším. Takže kdy Grossmann se Šimkem zaskakovali za Šlitra????

Tenkrát jsem si všechny jejich povídky psala ručně do sešitu, knižně potom vyšla Besídka zvláštní školy, nesehnatelná ani pod pultem. A dodnes si některé pasáže pamatuji z paměti. Už tenkrát (v roce 1968 mi bylo 10 let) jsme se divili, že mohou stále v Semaforu vystupovat - viz.například povídka Astapov. Pana Grossmana jsme měli moc rádi, nikdo další ho už po boku Šimka plnohodnotně nenahradil.

Milovali jsme ho všichni. Texty a hlášky z povídek a divadelních představení jsme uměli zpaměti.

V deváté třídě pár spolužáků sepsalo povídku ve stylu povídek Š + G . Přepsali ji na stroji a všem ji dali na rozloučenou. Už ani nevím, jaký byl děj, ale všichni ze třídy jsme v té povídce nějak figurovali. Byla to krásná památka. Netuším už, kam se mi poděla a zda by text psaný přes kopírák byl ještě na papíru vidět.

Škoda J.G. Odešel tak brzy. Mohl toho lidem ještě tolik dát. Na druhou stranu komunisti by mu to asi časem zatrhli. Ale po revoluci by zase mohl tvořit.

Když byl můj syn na druhém stupni základky, dala jsem mu přečíst knihu povídek Š + G. Myslela jsem si, že ho to už jako novou generaci neosloví. Mýlila jsem se. Byl nadšený.