Těch máme doma hodně. Býval jsem z nich dost špatný, ale poté, co jsem v Nepálu ve sprše o velikosti asi 1,5x1,5 metru viděl tři pavouky velikosti rozevřené dlaně současně, jsem je začal brát jako maličké neškodné tvory, které zvládnu vynést ven. Většinu z nich tedy vyhazuji ven pomocí skleničky a pohledu. Jedinci, kteří se ale dostanou do vany, mají smůlu. Ty nezachraňuji.
Žádné otázky nezbuzují. Írán použil balistické střely s doletem asi 1500 km, takže hlavice padaly z výšky cca 300 km. Na zem dopadají rychlostí téměř 10 000 km/h. Pro mě je těžko představitelné, že jich dokázali sestřelit tolik. Zachytit něco tak rychlého ve finální fázi letu je těžké. A proto i pořád funguje odstrašení mezi USA a neoSSSR. ICBM a MRBM v množství vyšších stovek střel na zem dopadnou vždycky.
Pokud se sama sebe ptá, jestli jich neměla moc, tak vnitřně asi tuší, že jich měla moc. Ale mělo by to být na každém, ne dané očekáváním ostatních. Na druhou stranu, když vidím nějaké rozhovory s mladými holkami, v Americe, a ty v devatenácti letech mají "bodycount" třeba 10, 15, tak tam už podle mě jde o matraci bez jakékoliv hodnoty.
Satelity je nesledují. Jedině pokud jim dalo vedení GPS jednotky a i potom to vidí jenom to vedení podniku. Samozřejmě ale musí nahlásit, kolik hnojiva a kolik prostředků na ochranu rostlin se na pole aplikovalo a jaká plodina je osetá. Vzhledem k tomu, že byli někteří zemědělci schopní orat kolmo k vrstevnici, mít tam nonstop širokořádkové plodiny a dohánět všechno kvanty hnojiv, je to jedině dobře. Doby, kdy někdo na pole naházel pětkrát víc pesticidu, než bylo možné, jsou holt pryč. Kromě toho se párkrát do roka nafotí snímky polí a kontroluje se, jestli ta fotka sedí na nahlášenou výměru a plodinu. Za mě taky v pořádku.
Při mém prvním letu přes Atlantik jsem zažil horší, za to dám ruku do ohně. I stewardi v těch svých sedadlech vypadali dost vystrašeně a křečovitě se drželi svých pásů. Nejnepříjemnější asi bylo, že trvaly skoro 10 minut. Několikrát jsme si dokonce při dropu i "povyskočili" tak, že nás opravdu podržely na místě až pásy. Ale víc mi fakt vadilo, že trvaly na můj vkus moc dlouho.
Pominu-li skutečnost, že Norsko je zakládající člen NATO a jeho severní hranice je monitorovaná dost důkladně, takže nějaké nepozorované napadení (které by navíc probíhalo podél finské hranice) nepřipadá v úvahu, je komické přepokládat, že rusové, kteří nebyli za rok a půl války schopni zajistit správné zásobování fronty na vzdálenost 150 km, ačkoliv mají k dispozici železnici, by byli schopni jen pomocí nákladních vozidel schopni zásobovat armádu na vzdálenost 500 - 1000 km. Navíc asi po 500 km na severu Norska neexistuje možnost, jak po silnici přejet do jižnější části aniž by chtěli překročit švédské hranice (což bych rusům nedoporučoval) nebo si dát vyhlídkovou jízdu po severských fjordech. To všechno za předpokladu, že by tam ty nutně obří kolony vozidel Finsko, Švédsko a zbytek NATO nechali bez reakce po té jediné existující silnici jezdit. Jestli jim vadí bláto na Ukrajině, tak hodně štěstí při brodění tisíců jezer, bažin, niv a říček na severu Norska... Reálně by se asi měla víc bát třeba Gruzie nebo možná Moldavsko, ale určitě ne Norsko. Nejvíc by se rusů asi měli bát rusové.
Něco se stane v Pacifiku. Je jedno jestli během 5 let nebo během 15 let. Představa, že se nás to nebude týkat je směšná. Ví to Korea, která dodává zbraně do Evropy, ví to Japonsko, které taky v rámci možností pomáhá proti rusákovi, jak může, ví to ostatní, včetně třeba Pákistánu. A v tom okamžiku bude dobré mít po ruce statisíce tun munice a vybavení, které bude možné použít, případně přesunout či prodat spojencům, kterých se ten konflikt bude přímo týkat.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Všude jsou fotky, ze kterých je patrný, že letadlo bylo sestřeleno,a tady se pořád řeší ptáci... Trup byl plný děr který mířili zvnějšku dovnitř. Trigger happy rusák zase úřadoval
1 odpověď