Až na to, že s tím vymřením to není tak, jak se zde zjednodušeně píše. Tak potomci těchto rodů žijí podnes nesouce jiných příjmí. Pokrevními potomky Rožmberků a Švamberků jsou např. nynější knížata z Paarů, ostatně rožmberská růže je v jejich erbu. V případě Pernštejnů jsou jejich potomky mimo jiné nynější knížata z Lobkowicz, i ti mají v erbu zubří hlavu s houžví rodu pernštejnského. Trčkové mají potomky např. v hraběcím rodě Harrachů, hrabatech Waldsteinech, hrabatech a knížatech Kinských. Totéž Smiřičtí. Nehledě na skutečnost, že potomky Přemyslovců jsou kupř. nynější Lobkowiczové, Waldsteinové, Kinští či Sternbergové, tak jako i Habsburgové. To díky ženským příslušnících rodů těch. Stává se, že některé rody, po vymření po meči i přeslici v hlavních liniích, přežívají v lebočcích. Takto např. přežívá rod Medici v Itálii, byť v hlavních mužských liniích vymřelý. Nadto mezi nejstarší rody české a moravské počítají se právě Lobkowiczové, Kinští vzešlí z rodu pánů Vchynských z Vchynic a Tetourova, pak Waldsteinové pošlí z rodu pánů z Markvartic (mimochodem slavnou členkou rodu toho je sv. Zdislava z Lemberka), Sternbergové pocházející z rodu pánů Benešoviců. No, asi tak.
Mne hlavně upoutalo neopomenutí, že seniorky bydlí samy v bytech, u té první ve velkém bytě, že nechtějí do pečovatelského domu. Autorka sama, věřme, že výlučně pod dojmem zkušeností z bytového domu, jeví se mi plna zášti, snad trochu i závisti, možná i zálusku na ony byty - velké byty - osamělých seniorek.
To, co popisuje, není v bytových domech nic neobvyklého. Jen hluk produkují v různou dobu rozliční jedincové, či i jejich skupiny, různého původu, věku a stavu kognitivních funkcí, což pochopitelně může vést k různicím v domě. K řešení toho jsou domovník, či správa domu, nastavený domovní řád, dále občanský zákoník, pokuty, případně i soud.
Jak autorka sama správně píše, každý bude jednou starým či nemocným nebo i obojím. Tedy i autorka. Možná bude slepá, hluchá, pohybově limitována, reaktivně zpomalena... A možná taky bude až do své smrti svěží a soběstačnou. Věřím, že autorku nikdo nenutil a nenutí bydlit v takovém bytovém domu (a v bytovém domě vůbec), že má možnost se přestěhovat jinam, třeba do domu, kde budou jen samí mladí, zdraví, rozumní a ohleduplní jedincové, čili do domu bez různic, pří a vád, nad nímž poklene se duha a slunce nepřestane nikdy svítit, kde dožije sama zdráva, rozumna a ohleduplna.
A pan redaktor Švihlík neráčil si doposud převzít žádné z mnoha takto umístěných dětí do své péče? To se ani trochu nestydí přijít do kojeňáku, pak tady uvádět, jak je strašné, že jsou děti ze sociálních důvodů v ústavu? Co vlastně ví a může přesně vědět o tom, proč to dítě tam skončilo? Namísto psaní canců, nechť stane se pěstounem a může poskytnout rodinné zázemí ditku sám a zajišťovat kontakty dítěte s jeho vyvedenými rodinnými příslušníky!
Vážený pane autore,
článek, jehož ráčíte býti autorem a jenž jste zde vyejakuloval, mi silně připomíná přístup některých primitivních kmenů v historii, či komunistů, a sice starých, nemocných či nemohoucích se zbavíme, odsuneme je na okraj společnosti, nebo ještě lépe je někde ponecháme na pospas. I Vy jednou budete stár, churav či nemohoucím. V takovém případě, a pod dojmem výplodu Vaší tristní mentální produkce, předpokládám, že jako první stařeček z Vaší generace horlivě a veřejně v zájmu kolektivu odevzdáte vše, co vlastníte, a jak předpokládám jste nabyl svoji poctivou, byť mrzkou pisatelskou pílí, a pěkně se odsunete do jedné cimry kamsi do domova důchodců či do pečovatelského domu, kterou přeochotně budete sdílet s někým stejně senilním a nechtěným, s nímž budete svorně očekávat završení svého bídného života, a to bez důchodu, poněvadž ten Vám spotřebují zcela náklady na péči o Vás. Pokud však jste milionář či miliardář, pak očekávám, soudě dle Vašeho mentálního ejakulátu, že o žádnou sociální dávku, tedy ani o starobní důchod, žádat nebudete, neb nechcete ohleduplně zadlužoval své děti, pokud jste se, nedej Bože, ráčil namnožiti.
Doufám, že více již nebudu musit číst takovýchto článků, kteréžto svědčí o nízké morální, emoční a celkově mentální retardaci pisatelově.
S ouctou
Váš nechtěný čtenář
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Článek o knize velebící jednoho českého vychcánka, který se otáčel jak ta korouhvička, podle toho, kdy, kde, s kým a jak to bylo výhodné. Hlavně se moc nepředřít, dostat se za nic k dobrému bydlu a penzičce a ještě si, když se mu toho dostane, hezky česky kverulovat. Připadá mi, že autor článku se nad osudy "dobrého" vojáka Šimonka rozplývá, div netaje, jakoby mu nedocházelo, oč a o koho se jedná! To má být vzor koho a pro koho? Nemohu si pomoci, ale kniha i článek tedy velebí zradu na svém rodě i národu, prospěchářství, sobeckost a jiné mrzké a plytké osobnostní rysy. Dozajista by se mezi námi takových našlo plno i dnes. Na každém rohu číhá přinejmenším jeden takový Karel Šimonek/Karl Simonek/Charles Simonek.
1 odpověď