Čím jsem starší, tím víc si říkám, že v životě je láska daleko důležitější než rozum. Snažím se číst Bibli srdcem, a všechny rozpory a slovíčkaření mizí. A stejně tak se snažím vnímat i lidi okolo sebe - nepřemýšlet nad každým jejich slovem- a hle, všichni jsou úžasní. A zmrtvýchvstalý Kristus je v nich všech. A Bible, Korán, Bhagavadgíta, Védy a další - melodie jsou různé, ale slova jsou stejná. Zpívají o lásce, životě, naději. O světle, které ve tmě svítí a tma ho nepřemůže.

Německo je jako ten žralok z filmu Hledá se Nemo, který se rozhodl, že ryba je přítel, ne žrádlo. A teď si představte, že takovému hladovému žraloku nasypete do nádrže spoustu ryb... Řečeno slovy jiného filmu: Žízeň nakonec vždycky zvítězí. Jung to tušil, když psal, že Wotan ještě jednou vstane. Mocní tohoto světa to museli vědět také. Zbývá otázka, proč to dopustili? Proč chce někdo za každou cenu podpálit celou střední Evropu?

Nejlepším přítelem je dýmka. Zahřeje, když je zima, trpělivě naslouchá, nikdy člověka neopustí. Lidé- ti se dělí na dvě skupiny: na ty, kterří z tebe něco mají a na ty, kterým jsi u zadku.

Kéž se uzdraví bez následků.

O nacismu a s tím spojených věcech se nežertuje. To dělají jen lidé hloupí a neznalí historie nebo lidé s tímto hnutím přímo sympatizující. První je smutné, druhé trestné. Jenže jsou nebezpeční. Už Heydrich věděl, že Češi za slib hmotných požitků - a levnější benzín k nim patří - udělají cokoliv.

Babička mi říkávala, když jsem byl malý: Hochu, nikdy nevěř muslimům a Němcům. Já říkám dětem: Nevěřte nikomu. Neboť člověk často říká pravý opak toho, to si doopravdy myslí. A ve chvíli, kdy vystupuje přátelsky, je nejnebezpečnější. Homo homini lupus.

Jednou mě pozvali na hon. Večer byl bál. Koupil jsem jako host myslivcům rundu. Netušil jsem, že to znamená, že každý z nich ji musí koupit taky. Ráno jsem se probudil celý od krve a přemýšlel jsem, koho jsem v noci zabil. Naštěstí jsem jenom vyhrál v tombole srnčí kýtu.

Waltari píše v Sinuhetovi o Sýrii, kterak Egypťané poučovali Chabiry ohněm a železem, že bude lépe, aby zůstali chudí ve své poušti, než aby se vydávali drancovat bohatý Egypt. Poučme se.

Nemohu si pomoct, těch ruských kluků je mi líto. Jak snadné je člověka zabít, jak strašně těžké je ho zachránit. Nedokážu pochopit, proč se lidé vzájemně vraždí.

Vzpomínám si na starou paní, která, když umírala na int.JIP, viděla za oknem všechny zemřelé členy své rodiny. Byla noc a za oknem černo.

Je to dobrá smrt. Jistě se znovu zrodí jako samuraj:)

Fyzická kondice, štěstí, vítězný duch - to všechno a ještě více je "forma". Přichází a odchází, jak se jí zachce. Spartu opustila v utkání se Sigmou, ale teď je zpět. Nicméně, 600-800Kč za lístek na zápas s Bohemkou, to je zlodějna.

Slovensko by si mělo připomenout Gandalfova slova: Pán prstenu je jenom jeden, a ten se o moc nedělí. Jakákoliv spolupráce s Ruskem je iluzí, vždy by se jednalo o vztah pán - otrok. Nicméně zůstává velkou otázkou, jestli proklamovaná svoboda a demokracie západu není pouhou iluzí - viz osud prezidentských voleb v Rumunsku. Možná že nakonec jedinou volbou je volba vybrat si chomout, a v tom případě rozumím Slovákům, že chomout bratrského slovanského národa možná tlačí méně. Nicméně já volím západ, i přes svou zhýralost je příjemnějším místem k žití a lépe se tu dýchá.

Já onehdá volal na náměstí: "Pro vláhu na bar" - a sebrat mě chtěli taky.

To je nesmysl. Napálil to do něj z metru. Co měl dělat? Ruku si useknout? Dukla hrála s obrovským nasazením a plichtu si zasloužila. A Sparta si za toho zanďoura nezasloužila vyhrát. A vida, probrala se - včera s Karvinou to už bylo úplně o něčem jiném.

Tak konečně chápu, proč i letos jezdí tužku. Mizěrie. Takový krásný sport, je to škoda. A nechápu, proč se na to Davidová nevykašle, je na ní hrozně vidět, že jí to nebaví.

Mě přijdou roztomilé. A krmím je velmi ohleduplně, nikoliv bezohledně.

Já chci mír. A proto říkám - podpořme Ukrajinu vším, co máme, vezměme jí do NATO, a bude mír. Jinak nás čeká věčná válka, zkouška vůle, boj u našich domovů. Tohle už není útok Ruska na Ukrajinu, to je útok asijských barbarských hord na Evropu. Někdy se mír musí vybojovat. Bez nenávisti, ba s pláčem, vždyť Rusové jsou bratři - ale jinak nelze.

Přejel ho, tak ať jde sedět. Každý zločinec byl bezúhonný před tím, než se dopustil zločinu.

Vždycky jsem se hlásil k pacifismu. Ale nyní vidím, že další ustupování Rusům už by bylo naprostou zbabělostí. Je třeba se jim postavit se zbraní v ruce. S lítosti a bez nenávisti.