A já, naiva, jsem si myslel, že 2. SV začala v roce 1939. No asi jsem chodil do jiné školy, ale co, to bylo skoro před 60 lety. To by asi ten jiný dějepis. Nebo, jinak, s tou inteligencí dcery to asi až zase tak horké nebude, zvlášť, jestli počítá jako matka.

A kdy nastane čas odpustit i dalším. Když jemu, proč ne ostatním, kteří se tak hluboko jako on, nezaprodali. A kdo to bude posuzovat, zase nějaký pravdomil, podle ksichtu?

Jenom čekej! Tak se chová jen nezvaný host a zpovykané dítě, které si myslí, že si vynutí všechno, co chce.

Pane Bože, chraň nás od všeho zlého, a od Fialovy party zvlášť. Amen.

Tak, tak je to správné, tak to má být. Nerudová nemá argumenty, nebo se jí nechce, tak před sebe postaví synáčka, a aby se mu, chudákovi, nic nestalo, stojí mu zády tatík, který dbá na to, aby mladý fundovaně reagoval na všechno a na všechny kolem sebe. No, třeba mu taky vyšlápnou cestu na vrchol.

Pořád nechápete. Škoda, už jsem myslel, že jsem normální.

Copak Piiipe.

To snad ne, tak jsem to nemyslel. Když nám autor článku popsal to martyrium, které podstoupil aby se k rozhovoru dostal, seznámil nás se svými pocity a vnitřním pnutím, proč taky neřekl, na co se vlastně ptal. Obsah rozhovoru by mě zajímal daleko víc, než jeho trauma.

Na váš soucit z vysoka, však víte co. A pokud jde o vaše rady, tak si je napište na vhodný papír a použijte je. Piiipe.

Nejde o to si to vyhledat, ale o to, o čem, vlastně ten článek je. Neříkejte, že jste to nepochopila!

No, nevím jak kdo, ale mě v lékárně zajímá jen výdej léků. Nechodím si tam popovídat, ani se kamarádit. Kdyby se léky vydávaly v trafice, chodil bych do trafiky. Kdyby léky vydával lékař, ani bych tu lékárnu nepotřeboval.

To je dílo! A o čem to vlastně bylo?

Leda tak do konkurzu. Na zahradě mi chybí sádrový trpaslík.

...nebudu..., ...nechci... Jaký je rozdíl mezi fámou a skutečností? Tři dny.

Pane Urbane vraťte se tam odkud pocházíte, tam můžete dávat svoje pitomé rady.

Plácáte nesmysly.

Hrdina nehrdina, vyjednavač nevyjednavač, o tom kdo, a jak dlouho bude v detenci, naštěstí, nezáleží na jeho přání, ani na jeho rozhodnutí. To patří jiným. Rozumbradům by možná mohlo stát za to, aby se s detencí podrobněji seznámili a pak teprve mudrovali.

To jste řekl pěknou kravinu. Při tom jste zapomněl, že žádný soudce zákon netvoří. To se obraťte na ten tobogán ve Strakovce.

On s nimi nevládl, byl "jen" v senátu, ale hodovat s nimi u jednoho stolu mu nevadilo. Koho zase práskne, aby bylo po jeho?

Doma jste jako matka ve vzdělávání svých dětí asi zklamala, ale zato moc dobře rozumíte tomu, co by se mělo na základce učit. Zapomínáte, že bez psaní, čtení a počítání to nejde. Zapínáte na "odezdizmus", tedy dějepis, kde dějiny píší vítězové. Snad byste to těm svým dětem mohla vysvětlit z vlastní zkušenosti sama.