Dobrý den.
Všude se píše o "černém kašli". Stejné klinické příznaky ale vyvolávají minimálně dvě bakterie, a to Bordetella pertussis a Bordetella parapertussis. Proti první z nich se očkuje, dříve (od poloviny 50 let) v trivakcíně (Difterie, Tetanus, celotělová Pertusse), dnes v pentavakcíně (Difterie, Tetanus, acelulární Pertusse, VHB a Hemophillus influenzae). Proti druhé z nich se nikdy neočkovalo. Takže příznaky onemocnění "černým kašlem" se samozřejmě vyskytovaly vždy, nad pouze s mírnějším průběhem. Nečetl jsem, bohužel, v novinách, zda tento fakt byl brán v úvahu a vykazované případy onemocnění dnes jsou laboratorně ověřená onemocnění Bordetellou pertussis.
Pěkný den
J.M.
Dobrý den.
Jsem přesvědčen, že autor by měl rozlišovat děj filmu a osobní život herců a režisérů. Což v této recenzi není. Děj filmu byl zřejmě s určitou dávkou autorské úpravy inspirován románem dámy, která se děj vymyslela. Osobní život pánů Epštajna, Stracha není zřejmě, vzhledem k jejich věku nijak významně poznamenaný socialismem, a paní Bohdalové žila v době, kdy více jak 10% české populace byla členy KSČ, i když by to nikdo z nich dnes nepřiznal. Docela by mě zajímala osobní historie autora recenze z pohledu politického přesvědčení. I když z jeho věku (cca kolem 50. let) bych- se asi nic nového nedověděl.
S pozdravem J.M.
Milý Petře!
Co mi to děláš? Nepříjemně jsi mě překvapil zprávou o úmrtí. Vždyť jsi byl vždycky můj vzor a kamarád. Čestný předseda Severáčku!!! To je nespravedlivé!!!
Moc na Tebe vzpomínám. Je mi to líto, že se s Tebou už neuvidím.
Přeju Ti klidné poslední odpočinutí a moc krásných vzpomínek nás všech, kteří si Tě pamatujeme
Čest Tvé památce
Honza Mareček
Milý Petře!
Co mi to děláš? Nepříjemně jsi mě překvapil zprávou o úmrtí. Vždyť jsi byl vždycky můj vzor a kamarád. Čestný předseda Severáčku!!! To je nespravedlivé!!!
Moc na Tebe vzpomínám. Je mi to líto, že se s Tebou už neuvidím.
Přeju Ti klidné poslední odpočinutí a moc krásných vzpomínek nás všech, kteří si Tě pamatujeme
Čest Tvé památce
Honza Mareček
Dobrý den.
Asi patřím k starší generaci (asi určitě - >70 let). Už to mi vkládá do "vzpomínek" na velikány nejen muziky, ale i dalších částí života, určitou osobní cenzuru na jejich chování. Nemusím se hrabat v jejich zvycích a osobních choutkách. Takže film jsem viděl jen asi prvních 20 - 30 min. a pak jsem přepnul na jiný program. Obrazová složka filmu mě totiž rušila při vnímání Myslivečkovy hudby. Ale proti gustu žádný dišputát, že. Časem se totiž dočkáme toho, že jméno Mysliveček se ocitne na černé listině pro jeho sexuální chování a proto jeho hudba bude pro dnešní dobu out.
Pěkný den
J.M.
Dobrý den.
Asi patřím k starší generaci (asi určitě - >70 let). Už to mi vkládá do "vzpomínek" na velikány nejen muziky, ale i dalších částí života, určitou osobní cenzuru na jejich chování. Nemusím se hrabat v jejich zvycích a osobních choutkách. Takže film jsem viděl jen asi prvních 20 - 30 min. a pak jsem přepnul na jiný program. Obrazová složka filmu mě totiž rušila při vnímání Myslivečkovy hudby. Ale proti gustu žádný dišputát, že. Časem se totiž dočkáme toho, že jméno Mysliveček se ocitne na černé listině pro jeho sexuální chování a proto jeho hudba bude pro dnešní dobu out.
Pěkný den
J.M.
Pěkná vzpomínka osmiletého kluka (s rodinným zázemím v armádě, byť medicínského typu a s bydlištěm v Praze - to se prosím nevysmívám!). Mně bylo 17 let a bydlel jsem v Liberci za budovou divadla F.X.Šaldy. Tedy téměř v centru města. Ráno jsem slyšel střelbu od radnice a bál jsem se!. Fotky z města i s ruským tankem v podloubí jsou známé.
Má další vzpomínka je z 28.10.1968. Oslava 50. výročí Československé republiky Oslavný koncert dětského pěveckého sboru Severáček, jehož jsem byl členem. V polovině koncertu si někdo všiml, že v hledišti je pan Škutina. A lidi ho vyvolali o přestávce na pódium, aby něco řekl. A zaznělo: "V dobách, kdy tady vznikaly takové skvosty jako svatováclavská koruna, se v místech, kde leží hlavní město země, která si osobuje právo o nás rozhodovat, pásla prasata!". (Pan Škutina měl pak prý oplétačky s STB, ale já ho slyšel na vlastní uši.)
A mohl bych vyprávět dál.
Pěkný den
J.M.
Dobrý den.
Zase jeden test, který jsem si rád vyzkoušel. A běda, Výsledek 10/5. Tak jsem přemýšlel, proč tak špatný. A mám to. Písničky v testu jsou pouhých cca 40 - 50 let staré. A já jsem starší. takže tím to bude. Ale jsou taky hezké (ty testové), nejen Vlajka, Askalona, Hej šup námořníci Niagara atd. Takže není to tak hrozné.
Čau
J.M.
Dobrý den pane Ebene.
Přečetl jsem si článek a vzápětí prvních deset reakcí. Z nich osm je Vám nakloněno, takže si připište devátý. Jste jednička mezi moderátory, dokážete vtipně okomentovat dění kolem nás. A to je třeba ocenit. Aniž bych chtěl vyzdvihnout Váš věk, tak mohu říct, že jste takový byl už za mala. Jsem trochu starší než Vy a pamatuji Vašeho tatínka, když nás v Severáčku s panem Uherkem vedli k tomu, jak zpívat jeho skladby. A Vy nebo Váš mladší bratr jste vezli po čtyřech pod klavírem. Byl hudební nadšenec a měli jsme ho rádi. A to se přeneslo na Vás. Přeju hodně zdraví a úspěchů, a nám (mě) hodně dalších setkání s Vámi (přes televizní obrazovku, samozřejmě).
Váš
Honza Mareček
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Dobrý den.
21.8.1968 mi bylo 16 let. Bydlel jsem v Liberci na ulici Rumjancevově, což je cca 250 m. za radnicí a divadlem. Toho dne ráno jsem se probudil před 6,00 hod. V rodině byl zmatek. Tatínek, zástupce ředitele OHS, byl telefonicky upozorněn panem Milanem Uherkem (sbormistrem divadla a dirigentem Severáčku, kam jsem chodil), že nás obsazují vojska 5 socialistických armád pod velením SSSR. Odešel do práce kolem 6 hod. Maminka mě v 7,00 hod. poslala do obchodu pro rohlíky. Když jsem vyšel před dům, uslyšel jsem střelbu ze samopalů od radnice. Dostal jsem strach a vrátil se domů. Mamka pak šla po 8. hod. do práce do mikr, laboratoře. Štěstí obou mých rodičů bylo, že oba pracovali směrem od radnice, takže pak jsem se dověděl o raněných a mrtvých z nám Miru - dnes nám. Edvarda Beneše - z nichž o jedné se říkalo, že to byla zdrav. sestra, která spěchala do práce. Nevím.
Nebyl jsem žádný hrdina, bál jsem se. Ale vyprávím, jak jsem si to zapamatoval.
O panu MUDr. Svobodovi jsem netušil, že právě nastoupil v liberecké nemocnici. Když jsem se dostal v r. 1970 na medicínu (na hygienu, protože na jiný obor byla šance díky mým rodičům - nestraníkům, mizivá), potkal jsem se ve 4. ročníku (1974) na gynekologické klinice s tehdejším asistentem (pozdějším docentem) MUDr. Svobodou. A neměl jsem s ním ty nejpříznivější zkušenosti. Nevím jak se zavděčil oboru (režimu?), když po roce 1969 se dostal na LFH UK v Praze jako vyučující. To je ale jiná kapitola.
Pěkný den
J. Mareček
1 odpověď