Kdysi mně můj šéf doslova vyhnal na služební cestu na západ i když moje jazyková vybavenost byla velmi chabá. Měl jsem ohodnotit vhodnost nákupu zařízení. Musím uznat, že zásobování obchodů nesrovnatelné s tím co bylo v ČSR. Auta - jezdili jsme jen v BMW a Mercedesu. Průjezd přes hranice Německo - Francie legrační. Celníci nemohli nalézt razítko, aby nám do pasu potvrdili, že jsme skutečně ve Francii byli. Vše bylo pěkné. Zajímavé bylo, že když jsme jeli z Německa do Francie, tak čím, jsme byli blíž k Francii, tím byly příkopy podél cest víc zarostlé a údržba cest chatrnější. K tomu blahobytu jedna kaňka. Poprvé v životě jsem viděl žebráka.
Kvůli žebrákům jste na západ nemusel. Já viděl žebráky poprvé v životě v roce 1973 v Rumunsku (cestou do Bulharska). O dva roky později jsem je v Austrálii naopak neviděl. Co všechno pro tu cestu do Austrálie za svým bratrem máma musela udělat netuším, ale matně si pamatuji cesty do Prahy na výslechy. Spolupráci asi nepodepsala, protože o deset let později jsem nedostal povolení vycestovat do Jugoslávie.
Je to stejně úsměvné. Ještě za mě nás učitelé o přestávkách zaháněli do tříd, ať prý sedíme v lavici. Karty a discmany a další podobné věci nám zabavovali.
No a teď jsou rádi, když děcka vylezou ze třídy a zahrají si karty...
V sedmé a osmé třídě byla nejpopulárnější čára, tu s námi hrály i holky (některé). Na gymplu pak pochopitelně mariáš, ale i šachy, dáma a piškvorky.....
Bavím se o přelomu 70. a 80. letech minulého století. Ano, jsem stařík. Pamatuju, když bylo Mrtvé moře ještě Nemocné.
Tohle je jen důsledek traumat z dětství.
Když šel malý Franz do školky poprvé, paní učitelka mu přidělila skříňku, na které byl motýlek. Jenže tu Franz nechtěl, on chtěl červené autíčko. Jak to, že Johann může mít červené autíčko, a já ne?! Motýlek zůstal a trauma s ním. Po té, co Franz konečně (!) vystudoval kulturní antropologii na Vídeňské univerzitě a stal se magistrátním úředníkem, se svým traumatem definitivně skoncoval. A vydal onen krásný zákaz.
"Hildegard! Jsem doma. Otevři lahev Chateau Margaux, zákaz obrázků jsem protlačil!!"
Na to, že má stezka podél železné opony přes 10 000 km mi Bučina nepřipadne jako důležitá. Já bych třeba zmínil Schwarzenberský plavební kanál, po kterém stezka vede přes Šumavu dlouhé kilometry. A pak taky na rakouské straně (Schwemmkanal).
Jinak souhlasím, že je hezčí a přijatelnější jezdit úseky těchto tras postupně a užít si všechny krásy kolem.
Když jsem chodil na základní školu (do sportovní třídy), měli jsme 3x týdně tréninky. K tomu jsem chodil 1x týdně do klavíru a 1x týdně do němčiny. Nijak jsem se z toho nezblátnil a ještě jsem celkem dostatečně blbnul s kluky venku. Domácí úkoly jsem samozřejmě dělal. Žádné trauma jsem neutrpěl a byly to jedny z nejlepších let v žívotě.
Přesně!!!
Nějak si nemůžu uvědomit, že bychom nějaké domácí úkoly dostávali. Určitě jsem se tím nestresoval. Vlastně jsme museli nějaké dostávat. Jednou jsem na gymplu zasklil domácí úkol z ruštiny. Před hodinou jsem jej opsal od spolužáka a díky tomu dostal kouli (pětku). Což se projevilo i na pololetním vysvědčení, kdy jsem měl trojku. Nakonec jsem maturoval z ruštiny za dvě. Tak to asi nezanechalo stopy.
Děcka se úkoly nestresují. To jen rodiče mají pocit, že je to stresuje.
Znám uklízečku, a ta bere 500 000 kč měsíčně.
Vlastní totiž úklidovou firmu, ale občas i uklizí.
Nemůžete to směšovat, platy vysokoškolských pedagogů jsou bídné, menší, než na základlách.
Nad vodou je drží právě vedlejšáky - projekty přes granty a od firem.
No když trváte jen na tarifech, tak profesoři budou mít pořád víc než učitelé na základkách. U docentů je to s otazníkem, odborní asistenti nikoli.
Jen jsem konstatoval, že pan ministr nekecá. Opravdu jsou profesoři s platy 100 tisíc hrubého pravidelně. Vy zřejmě narážíte na stav sociálně humanitních fakult, kde jsou platy mizerné.
Pokud srovnávat elitu platů na VŠ, tak prirovnejte politiky jako Bek, Pekarova, Langšadlová, Lipavský. Porovnejte užitečnost profesora medicíny či stavaře, IT atd s těmito politiky, jejichž příjmů ani většina těch profesorů nedosahuje
Vážený pane Nováku,
profesoři si ten plat zaslouží, zvláště ti na LF. Ukecaní politici, mnohé jste jmenoval, nikoli. A máte pravdu, ne všichni profesoři na VŠ ten 100 tisícový plat mají. Jako všude platí Gaussovské rozdělení - někteří profesoři mají možná jen ten tarif, jiní budou mít díky projektům a funkcím mnohem víc.
Chtěl jsem jen říct, že VŠ profesoři s pravidelným platem 100 tisíc existují.
Podle mne kecá, neodděluje soukromou praxi, například primariát v nemocnici, od výuky. To jsou 2 odlišná zaměstnání.
Ne ne. To není o soukromé praxi. Profesor je zaměstnanec FN a LF, pro jednoduchost 0,5:0,5. Sice se stará o pacienty, ale učí. Když posčítáte tarify, přidáte osobko, primáři ten funkční příplatek, tak se opravdu přehoupnete přes 100. I když je to lékař, pořád je považován za VŠ učitele.
To je ale blbost 🙂
Ktery vysokoškolský učitel má víc, než 100 000 hruběho 12x do roka?
Na které vysoké škole jsou takové platy?
Vážený pane Sobolo,
takové platy mají profesoři (o nich ministr mluvil) na lékařských fakultách. Takže UK, MU, UP a OSU. Proč? Tarif 58 tisíc, nějaké to osobní ohodnocení, projekt a možná funkční příplatek, a dá to 100 tisíc pravidelně. Kromě toho může mít částečný úvazek ve fakultní nemocnici, což je častá situace, a pak je to i mnohem víc.
Takže ministr nekecá.
Příspěvek na OZE je největší nesmysl. Je jedno, jestli solární a větrné barony platíme přímo v účtu za elektřinu nebo skrytě přes stát prostřednictvím daní. Jestliže platím účet za elektřinu, je jeho součástí i poplatek za distribuci, který by měl pokrýt napojení OZE do sítě. Proč vlastně platíme něco navíc? V rámci balíčku je to jen fialová úprava rozpočtu, aby vypadal lépe.
V článku je uvedeno:
Podle mluvčího České pošty Matyáše Vitíka se pobočky k uzavření vybíraly podle různých kritérií, jako jsou návštěvnost, ekonomická rentabilita, portfolio nabízených služeb nebo dostupnost MHD.
Tak asi vítr Máchale. V Olomouci se ruší několik poboček v okrajových částech, což by se dalo pochopit. A pak pobočka na Horním náměstí. Ta jako proč? Jedna z nejvytíženějších poboček, veškeré portfolio služeb a v dochozí vzdálenosti od náměstí Hrdinů, kde zastavuje většina autobusových linek a tramvajových linek. Jedině snad příliš vysoký nájem, protože je to fakt velká pobočka.
Připadne mi, že je to tlak na zřízení datových schránek pro všechny občany. Velký bratr nám bude posílat doporučené dopisy s různobarevnými pruhy a čekat, kdy prošvihneme termín. Prostě nebudeme po příchodu domů kontrolovat poštovní schránku, ale datovou.
Jasný, takže zpátky k plotně s náma, že? Co si vůbec dovolujeme vyjadřovat náš názor....
Paní Nováková, 15 let mi šéfovala žena. Víte s čím měla největší problém? Přijmout do pracovního poměru ženu, nedej bože mladou. Čerstvě vdaným ženám smlouvy neprodlužovala. Takže bych se zamyslel nad tím, jestli celý genderový problém není náhodou střelba do vlastních řad.
Jako ročník 1970 jsme byli ti první, kteří už "devítku" neměli. Naši starší spolužáci měli volbu, jestli jít na střední školu z osmé nebo deváté třídy. V konečném důsledku to dopadlo tak, že na našem malém městě s pěti základními školami byla ve školním roce 1983/84 jediná devátá třída, kam se vešli všichni, kteří ještě nechtěli jít na střední školu. Tolik tedy k tehdejšímu zájmu o devátou třídu na ZŠ.
No není to úplně jednoduché. Já jsem ročník 1966 a musel jsem končit ZŠ v osmé třídě. Můj kamarád, stejný ročník, chodil na jinou základku v témže městě, ale po neúspěchu u přijímaček na střední ekonomickou mohl ještě do deváté třídy. Na gymplu jsme byli směska "deváťáků" a "osmáků", ročníky 1965 -1967. Ergo existovalo nějaké přechodné období mezi striktně osmiletou docházkou a tou striktně devítiletou. Ale to je otázka pro historiky. Jinak může mít každý jinou zkušenost.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Taky jsme se o dlouhém víkendu vydali do Budapešti. Kromě zmíněných atrakcí bych doporučil Markétin ostrov (Márgitsziget), na který se dá dostat z tramvaje 4 a 6. Most vedoucí na ostrov je netradičně jakoby "do zatáčky".
Těm, kteří přijedou autem, bych doporučil navštívit také západní nádraží (Nyugati pályaudvar) a východní nádraží (Keleti pályaudvar). Jsou to historické budovy a pro našince nezvyklá hlavová nádraží, tak jako v Praze Masarykovo. Na obě jede metro.
Co se týká parkování, doporučuji mobilní aplikaci EasyPark. Parkovné se dá platit z pohodlí pokoje, restaurace či kavárny.
Je-li řeč o kavárnách, pak za návštěvu stojí Central Kávéház. Snad nejstarší kavárna v Budapešti. Ceny jsou poněkud vyšší, ale kvalita kávy, zákusků a ochota obsluhy tomu odpovídá.
Viszlát.
1 odpověď