Luku Modriče jsem si v jeho začátcích zapamatoval a fandil jsem mu hlavně proto, že mi svou hrou hodně připomínal Tomáše Rosického, převzetím a vedením míče, přehledem, přihrávkami. Tak si teď můžu představovat, když se dívám na Modriče, jakou hvězdnou kariéru mohl mít Rosický, kdyby byl fyzicky odolnější.

Zelený si za svůj vzestup ve zralém fotbalovém věku zaslouží uznání - ještě v 25 letech vypadal jako tuctový průměrný hráč české ligy, ve Slavii odehrál několik dobrých zápasů (i v LM), ale silnou pozici v sestavě tam neměl. Teď je to "pan spolehlivý", klobouk dolů.

V Bohemce odvedli dobré služby útočníci hostující ze Sparty - Schick, Pulkrab a naposled právě Drchal. Rádi ho tam teď uvidíme jako kmenového hráče.

Ještě jedna úspěšná "obojživelnice" ve dvou zcela odlišných sportech: Olga Fikotová 1954 stříbro ME basketbal, 1956 zlato OH hod diskem.

Pokud si dobře pamatuju, tak další takový byl Václav Mašek ve Spartě, ovládal míč a běžně střílel levou nohou, ale penalty pravou. On jich ale moc nekopal, penaltový specialista byl tehdy ve Spartě Andrej Kvašňák.

Jak je to dlouho, co přišel z Plzně do Slavie Krmenčík a kde je mu dnes konec?Nedopadne to s Chorým podobně?

Schickův gól z roku 2021 z půlky hřiště musí ocenit každý, kdo má rád fotbal. Ale může se líbit i divákům, kteří fotbalu nefandí, třeba milovníkům filmových grotesek: to, jak se skotský brankář zamotal do sítě, je úžasné. (A to se mu opravdu nechci nesportovně posmívat.)

Souhlasím, že je to výstižně napsáno, ale škoda, že si pěkný článek kazíte faktickou chybou: dělník ve filmu "Každý den odvahu" se nejmenoval Jan, ale Jaroslav.

Drobná puntičkářská připomínka od pamětníka: Ludvík Daněk reprezentoval tehdejší Československo, zkratku ČSSR sice nemám rád, ale jinou jsme tenkrát neměli.

Co pamatuju z koncertů Spirituál Kvintetu v 80.letech, tuto píseň neměli přímo v programu, ale někdy ji zařadili jako přídavek. Skoro pokaždé pak zpíval s nimi celý sál, po poslední sloce vyzvali ještě k jedné sloce beze slov brumendo, a každý si přitom může něco přát. To mělo tenkrát velkou sílu.

Moji kamarádi mě naučili ještě druhou českou verzi, první sloka zní "My to vyhrajem (to se pak dvakrát opakuje) v ten den, srdce mé to ví, už s tím počítá, my to vyhrajem v ten den", zpívávali jsme to společně o novoroční půlnoci.

Ta píseň je krásná a silná v originále i v obou českých verzích, nenechme si ji zošklivit. Není nic špatného na tom, že teď bychom si při sloce beze slov možná přáli každý něco jiného.

S autorem v zásadě souhlasím, jen bych chtěl podotknout, že na poštovních známkách býval zobrazován například i první prezident SRN Theodor Heuss, dokonce v různých barevných variantách podle ceny, viz citát z románu "Biliár o půl desáté" od Heinricha Bölla:

"... nejvíc práce dalo lepení známek: pořád znovu hubkou navlhčovat zadní stranu zeleného, červeného, modrého Heusse ... bylo pro ni zpestřením, přišla-li na hnědého, fialového, žlutého Heusse".

Děj románu se odehrává v roce 1958, možná že v té době byli prezidenti na známkách i v jiných státech západní Evropy.

Zrovna v SRN, hlavně před sjednocením, byla funkce prezidenta spíš ceremoniální (dobrý třeba právě na poštovní známky) a na jejich jména si dnes sotva kdo vzpomene, zatímco kancléře Konrada Adenauera, Willyho Brandta či Helmuta Kohla si pamatuje skoro každý.

Viděl jsem Rudolfa Kučeru začátkem 60.let sice jen v televizi, naživo ne, ale jsem si jist, že byl pravák - uměl kopat oběma nohama, ale rozhodně neměl lepší levou, takže buď ho ten vídeňský šéf nikdy neviděl, nebo jeho slova někdo potom popletl.

Hlavním cílem každého týmu je co nejlepší umístění v celém turnaji, dílčími cíli jsou co nejlepší výsledky v jednotlivých zápasech. Tady šly tyto dva cíle proti sobě, a tým Španělska dal přednost cíli hlavnímu před cílem dílčím. Je to taktika, ale není to podvod. Netleskal bych jim za to, ale jsou i mnohem horší prohřešky proti fair play.

I já pana Javorského velmi uznávám, o Krajině s nábytkem a Poupatech zde už byla řeč, ještě bych připomněl, jak zahrál Vlastu Buriana v seriálu Bohéma. Totiž (asi jsem trochu exot) mně Burianův herecký projev a jeho humor většinou moc neseděl, připadal mi trochu křečovitý, "chtěný", či jak to říct - v kontrastu třeba s Janem Werichem, který je mi celoživotně mnohem bližší, nejen ve dvojici s Jiřím Voskovcem. No a pan Vladimír Javorský zahrál Vlastu Buriana tak, že mi ho učinil lidsky sympatickým, a od té doby se s větším potěšením dívám i na Burianovy filmy.

Větu "já vám předepíšu pudr a podepíšu se MUDr." říká Jan Tříska v roli lékaře ve filmu "Na samotě u lesa". Opravdu původně pochází od Bohumila Hrabala?

Věcně s vámi zcela souhlasím, jen podotknu, že fotbalista Moravčík se jmenoval Ľubomír - kdežto Dušan Moravčík byl atlet, běhal tři kilometry překážek.