Vcelku zajímavý rozhovor. Na ta nečeská jména jsem si asi už zvykl, že je to módní trend (Zoe), 17 let rozdíl mezi partnery mi osobně přijde třeba už příliš velký, zatímco on už od určitého věku bude chtít nejspíš určitý klid (psychický i fyzický), ona bude chtít ještě s největší pravděpodobností žít naplno. Ale je to samozřejmě individuální, obecně to ale často platí.
Doba je taková, že dnes už oba rodiče asi musí být poněkud univerzální, do jisté míry se mažou ty tradiční rozdíly/dělba práce. Že se má třeba muž více starat o děti, pomáhat v domácnosti, to je za mne dobře.
P.S. Pan fotograf Horník by s bleskem mohl pracovat opravdu citlivěji...
Jen připomenu, že nečeská jména nepřišla až teď, Zoe se jmenovala i dcera prezidenta Ludvíka Svobody, narozená 1925.
Je otázkou, zda se to jeho zrychlené fotbalové dospívání nějakou mírou nepodepsalo na pozdějších zraněních. V tom období po překotném růstu je tělo velmi choulostivé, protože svaly, které pak celou konstituci zpevní, rostou až o něco později. Každopádně to byl skvělý fotbalista, jen je škoda, že vinou těch zmíněných zranění toho nedokázal ještě o něco víc.
Trochu v nadsázce, kdo chce vědět, jak dobrý mohl být Rosický, kdyby měl odolnější konstituci, tak ať se dobře dívá na Luku Modriče - myslím, že ti dva mají ve způsobu hry a fotbalového myšlení hodně společného.
Poznáte někoho na té úvodní fotografii?
(hokejoví šampioni z roku 1976 po letech)?
Řekl bych, že skoro jistě poznávám Martince (sedící zcela vlevo) a Holečka (sedící třetí zleva). Pokud je fotka pořízena aspoň před nějakými 7-8 lety, tak nad těmi sedícími s číslem 16 na rukávu Augusta (zemřel v roce 2017), vedle něj vlevo Nový a vpravo Pospíšil.
Ale jist si nejsem.
Co pamatuju z koncertů Spirituál Kvintetu v 80.letech, tuto píseň neměli přímo v programu, ale někdy ji zařadili jako přídavek. Skoro pokaždé pak zpíval s nimi celý sál, po poslední sloce vyzvali ještě k jedné sloce beze slov brumendo, a každý si přitom může něco přát. To mělo tenkrát velkou sílu.
Moji kamarádi mě naučili ještě druhou českou verzi, první sloka zní "My to vyhrajem (to se pak dvakrát opakuje) v ten den, srdce mé to ví, už s tím počítá, my to vyhrajem v ten den", zpívávali jsme to společně o novoroční půlnoci.
Ta píseň je krásná a silná v originále i v obou českých verzích, nenechme si ji zošklivit. Není nic špatného na tom, že teď bychom si při sloce beze slov možná přáli každý něco jiného.
Nevím co měl na mysli pan Muller, ale lidé, kteří v 70. letech prožívali to co se zde dělo (nikoliv jako novodobí znalci poměrů, kteří ani ještě nebyli na světě a nyní nás poučují jak to vlastně bylo) si pana Kriegla velice vážili a třeba ať to byl komunista, možná i proto, že to nezakrýval a nepřevlékal stranické kabáty jako současní mocní. Tady nejde o čas, ale o princip, pokud měl pan Muller na mysli to, že nastupující prezident byl aktivní komunista, předseda ZO, absolvent prominentní vojenské akademie a potom podle vývoje společnosti názory změní a popře to v co věřil, je jedno zda to udělal v roce 1968 nebo třeba později. Já s panem Mullerem souhlasím.
Aby nedošlo k nedorozumění, já si pana Kriegla taky velice vážím (v roce 1968 mi bylo 19 let a silně jsem to prožíval). Jen mi připadalo, že kritické vyjádření pana Mullera o budoucím prezidentovi bylo mimo téma a trochu laciné. Ani mně se nelíbí, že Petr Pavel nastoupil v roce 1988 do kursu pro důstojníky zpravodajské služby, neumím si vysvětlit, co od toho opravdu očekával. Ale pak myslím slušně odpracoval 30 let v armádě a v NATO, s opatrnou nadějí bych rád věřil, že bude dobrým prezidentem.
To možná ano. Ale Krankl je je o 2 generace mladší, takže jeho fanoušci žijí. To máte jako u nás s Jaromírem Jágrem - je to ikona, ale dnešní generaci nemůže ocenit jak válel třeba Milan Nový.
Tak Milan Nový, to je ještě docela nedávno. V každé generaci někteří vyčnívají a zůstávají v paměti. Ještě je nás dost, co pamatujeme třeba Bubníka, Tikala, nebo Masopusta a Kvašňáka. Nikdo nemůže objektivně určit, kdo byl napříč generacemi nejlepší, ale vzpomínat můžeme každý na koho chceme.
S autorem v zásadě souhlasím, jen bych chtěl podotknout, že na poštovních známkách býval zobrazován například i první prezident SRN Theodor Heuss, dokonce v různých barevných variantách podle ceny, viz citát z románu "Biliár o půl desáté" od Heinricha Bölla:
"... nejvíc práce dalo lepení známek: pořád znovu hubkou navlhčovat zadní stranu zeleného, červeného, modrého Heusse ... bylo pro ni zpestřením, přišla-li na hnědého, fialového, žlutého Heusse".
Děj románu se odehrává v roce 1958, možná že v té době byli prezidenti na známkách i v jiných státech západní Evropy.
Zrovna v SRN, hlavně před sjednocením, byla funkce prezidenta spíš ceremoniální (dobrý třeba právě na poštovní známky) a na jejich jména si dnes sotva kdo vzpomene, zatímco kancléře Konrada Adenauera, Willyho Brandta či Helmuta Kohla si pamatuje skoro každý.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Luku Modriče jsem si v jeho začátcích zapamatoval a fandil jsem mu hlavně proto, že mi svou hrou hodně připomínal Tomáše Rosického, převzetím a vedením míče, přehledem, přihrávkami. Tak si teď můžu představovat, když se dívám na Modriče, jakou hvězdnou kariéru mohl mít Rosický, kdyby byl fyzicky odolnější.