Podívejme se na deset let staré prognózy, jak budou instalace solárních elektráren probíhat. Počítalo se všeobecně s tím, že soláry zůstanou malou mezírkou na trhu, především jako ostrovní řešení u specifických využití. Růst pár procent za rok. Nejoptimistější byli Greenpeace a další zelené organizace, ty počítali že to postupně poroste o 20-30% ročně.
Skutečnost ale několikanásobně předčila i ta optimistická očekávání ekologických organizací. Instalace solárů celosvětově rostou exponenciálně. A ačkoli má každá exponenciála někde svůj konec, zatím se nezdá, že by ho svět dosáhl. Panely jsou stále výkonnější, spotřebovávají méně drahých nerostů, objevují se nové materiály jako peroskvit, který v kombinaci se siliciem dosahuje mnohe vyšší účinnosti atd. Zároveň ceny panelů ale závratně klesají.
Proto pesimismus autora nesdílím. Instalace solárních zařízení je teprve na začátku. Ty nové kapacity jsou a ještě nějakou dobu budou potřeba, protože Česko hodně zaostává za jinými zeměmi. Pokud k těm pádům firem dojde, tak to je ostuda českého systému, který něco dělá špatně.
A tím nemyslím dotace. Soláry se vyplatí bez jakýchkoli dotací. Stát by měl namísto toho investovat do sítí, záložních kapacit a odbourávání administrativních a byrokratických opatření. A to nejen pro velké ale hlavně pro běžné občany - dva panely na balkoně může mít v podstatě každý - a každý hned ušetří na elektřině.
Autor trefil do černého. Jak je vidět v komentářích níže, takovéto akce nikoho o nutnosti ochrany klimatu nepřesvědčili. Spíš naopak popudili mnoho lidí s disud neutrálním názorem. Diskreditují ty, kteří se o záchranu planety snaží legálním a demokratickým způsobem. Proto je správné je potrestat.
Prosazení jakýchkoli změn, jedno zda pro ochranu klimatu nebo třeba pro postavení nivé fabriky nebo dálnice, je v demokracii velmi složité a hlavně zdlouhavé. V Čině se to nařídí a druhý den se staví nebo něco mění. Ale možná něco jiného, než si občané přejí. Proto je delší cesta v demokratickém systému ta lepší. A ta vede přes angažované lidi v politice a veřejném životě.
Velmi dobře nastavené zrzadlo - i pro řadu diskutujících níže. Ale jak ty příspěvky ukazují, že Okamura a spol. míří na ty, kteří takovýto článek nedokážou ani přečíst celý a už vůbec ne pochopit. A těch je bohužel stále více. Neustálé šetření a experimentování ve školství přináší své neblahé výsledky.
Autorovy pocity zažívá i žada Čechů - především těch, kteří strávili delší dobu svého života někde v zahraničí. Po návratu člověku chybí "brýle zvyku" a vnímá věci diferencovaněji, protože ve světě zažil něco jiného - jedno zda horšího či lepšího. Trochu jako, když člověk odjede na delší dovolenou a po návratu vidí svůj byt jinou optikou - najednou vidí detaily, kterých si dříve nevšiml.
Ty plakáty samotné jsou ostuda. Ale mnohem větší ostuda je, že se tam neobjevila nějaká protidemonstrace lidí, kterým to vadí a kteří se proti tomu chtějí ohradit.
Ha ha, uvěřitelný program:
Možná to je uvěřitelný, ale naprosto nesmyslný program.
Super, I love it 🙂 🙂 🙂
Ve vší vážnosti: v multilaterálním světě jsou malé státy s vlastní měnou často válcovány. Na kapitálovém trhu existují finanční giganti, které českou měnu dokážou rozhoupat pár drobnými, které zbyly od svačiny. Kolikrát už musela centrální banka takové útoky odrážet!! Estonsko, Lotyšsko i Litva si to párkrát zažili hodně natvrdo a proto pro ně byl vstup do Eurozóny prioritou číslo jedna.
Ekonomie skutečně definuje, za jakých podmínek může společná měna fungovat a jednou z nich je společný rozpočet a finanční transfery pro slabší regiony. To EU má ukázalo se to mnohem silnější, než se čekalo. Namísto krachu Řecka došlo k jeho stabilizaci a protlačení nepopulárních reforem, které dnes ukazují výsledky. Itálie a Španělsko by bez eura měly velký problém, jejich národní měny by si prošly již mnoha devalvacemi, které by "spálily" velkou část úspor a majetku v daných zemích. Euro je jeden z nejúspěšnějších projektů v EU ale Česko si vyhrazuje ten luxus, že těch výhod nechce využívat a že se nechce podílet na zásadních rozhodnutích Eurozóny.
V Los Angeles přerušilo zemětřesení velmi důležitou dálnici procházející městem. Všichni se obávali nejhoršího. A po nějaké době se zjistilo, že to najednou funguje i bez ní. Dálnice se už nikdy neobnovila.
Zkusme na dobu stavby uzavřít matistrálu úplně. Trochu chaosu asi bude ale řidiči si zvyknou a budou jezdit jinak. Po znovuotevření se ukáže, že to by ta magistrála možná vystačila jen se dvěma pruhy namístro tří.
Autor evidentně opisoval z exptrémně pravicových serverů, aniž by si dělal námahu s ověřováním informací. Neumí rozlišovat mezi demokratickou levicí a komunisty - to je jako házet do jednoho pytle konzervativní strany a NSDAP. Co s tím má společného "politická korektnost" už vůbec není jasné. V době dekolonizace ten termín ani neexistoval a pokud ano, tak znamenal něco úplně jiného než dnes.
Bývalé koloniální státy rozhodně nejsou zdaleka tak nevinné, jak se nám autor snaží tvrdit. Ano, koloniální mocnosti často přinesly spoustu civilizačních vymožeností. Ty byly ale přístupné jen pro omezený okruh privilegovaných. A zároveň, ty země byly drancovány - obyvatelé byli unášeni do otroctví, nerostné suroviny byly dobývány za otřesných podmínek a odváženy pryč.
Mnoho výdobytků např. v podobě železniční infrastruktury vybudované v 19. století bylo pak zničeno z obou světových válkách, které vedly právě koloniální mocnosti.
Dekolonizace byla spíš důsledek druhé světové války než nějakých zásahů Sovětského Svazu. V tu dobu se už rozhořela studená válka a dost pochybuji, že by se Británie na nějaký názor Sovětů ohlíželo.
Západ se také nechoval a stále nechová k bývalým kolonií férově. Zářným případem je zemědělská politika EU - vysoké subvence pro zemědělce v EU, vysoká cla na dovoz zemědělských produktů ze zahraničí. Levné přebytky z EU už více než půl století likvidují faráře v chudých zemích, a oni nemají rovnocený přístup na trh EU. Atd. Západ má asymetrické obchodní dohody s rozvojovými zeměmi, které jsou vždy znevýhodněné, ale jsou tak slabé, že se nemohou bránit.
Slátanina a nesmysly jedno za druhým. Autorovi je naprosto jedno v jakém světě budou žit jeho děti, možná sobec, který žádné nemá.
Evidentně nemá ani zdání, co EU je a kdo v ní rozhoduje. Má strach o svou smradlavou ojetinu, kterou nikdo nezakazuje. Ale může to tvrdit. Kolik mu ropná lobby za tyhle hlouposti platí?
Tento expert o Německu očividně nemá ani páru.
Napojení na Rusko v určitých kruzích skutečně je - ale nehledal bych je u vládních stran. To jasné napojení je u krajní pravice, kde figuroval i původem český poslanec Bystroň, kterému byly dokázány platby z Ruska. Celkem evidentní je i u BSW komunistky Wagenknecht.
Socíální demokraté se - stejně jako CDU pod Angelou Merkel - Rusku také hodně otevřeli. Ale po invazi na Ukrajinu dost radikálně otočili. Bývalý šéf sociálních demokratů Gerhard Schröder se s Putinem skutečně kamarádí a pracoval i pro Gazprom. A protože Putina hájí dodnes, byl po invazi na Ukrajinu ze strany vykopnut. Ano, sociální demokraté Rusku naletěli - jako mnoho jiných v Evropě. Věřili ve "Wandel durch Handel" - změny pomocí obchodu. S Ruskem obchodovali a věřili, že ekonomické závislosti povedou k tomu, že se Rusko časem změní pozitivním směrem. Po invazi tvrdě procitli a začala bolestivá sebereflexe. Pozdě, ale pochopili, že se Rusku nedá věřit. Podívejte se na to, kolik materiálu už dodali Ukrajině. Objem jejich pomoci je po USA (a možná Anglii) největší.
Jen riziko? Trump je nadmíru nebezpečný. V prvním období neměl zkušenosti, kolem něj se ještě stále nacházelo spoustu rozumných lidí. Teď mu půjde o pomstu, do okolí si posadí nejhorší radikály a loajální panáky. Blaho USA nebo dokonce světa mu je naprosto jedno. Nás v Evropě nechá na pospas Rusku.
Pokud Trump vyhraje, tak to možná byly poslední svobodné volby v USA. Po neúspěchu převratu v senátu se poučil a příště na to půjde mnohem agresivněji a asi i promyšleněji.
Kamala bude pokračovat v Bidenově politice s malými odchylkami, které ale nebudou hrát velkou roli. Biden za své prezidenství hodně věcí zachránil - jak často jsme si oddychli, že Trump už v Bílém domě nesedí. Bude dělat chyby, jako každý minulý prezident. A za ty se bude zase zodpovídat voličům v dalších svobodných volbách.
Velmi přínosné zamyšlení. Děti jsou rozdílné, i sourozenci se steným genovým vybavením se od sebe odlišují. Mačkání do stejných formiček je typické pro diktátorské režimy. A ty socialistické formičky ještě stále přežívají. A nebo také rady "perfektních" matek či otců, kteří se vychvalují, jak je to s jejich dítětem jednoduché. Většinou tento domeček z karet spadne po narození druhého dítěte.
Trochu mě zarazil ten nadpis. Co je to "velmi přísná výchova"? Naštěstí autorka jasně definovala, že tím nemyslí výchovu založenou na tělesných trestech. Ty žádné dítě nepotřebuje.
Co dítě potřebuje? Paní Prekopová, pedagožka a spisovatelka, opakovala, že potřebují pravidla a lásku. Byla velkou kritičkou takzvané volné výchovy. Děti podle ní potřebují jasná pravidla. Musí být jasné, co ano a co ne. Ale také potřebují lásku, alespoň jednu velmi blízkou osobu.
Automobilový trh je před největším přelomem od vynálezu spalovacího motoru. Elektromobily se stále vyplácejí jen za specifických podmínek a velkým problémem je nezájem o ně na trhu ojetin. Dříve platil model, že si někdo majetnější koupil nové auto a pak ho levněji prodal dalšímu majiteli. Ten další majitel se - podle počtu najetých km - mohl celkem spolehnout na to, že i s použitým vozem bude ještě určitou dobu moci jezdit a opravy budou "v rámci". U elektroauta tohle už tak neplatí. Pokud se rozbije nejdražší část auta - baterie - tak je ta oprava velmi drahá. To je pro méně majetné strašně velké riziko a také často potřebují univerzálnější vozidlo - na krátké trasy ale i na letní dovolenou.
Kromě toho, vývoj probíhá neuvěřitelně rychle. Dnešní elektromobil bude za 3 roky pravděpodobně technologicky velmi zastaralý. To šance na znovuprodej také snižuje. Takže mnoho lidí raději jezdí ve svém elektroautě dál, protože ho nemůže za rozumnou cenu prodat. A nebo si elektroauto raději nekoupí vůbec.
Elektromobilita se pohne vpřed v okamžiku, kdy se pohne i trh ojetin. To bude fungovat jen, když výrobci poskytnou na své výrobky opravdu dlouhodobé záruky. Když si koupím 3 roky staré auto a budu mít ještě dalších 7 let záruku na baterii, tak to bude rozhodně atraktivnější i pro zákazníky na trhu ojetin.
Norsko nastavilo podmínky tak, že to evidentně funguje. Občas nějaké Nory potkám, velmi často někde v Evropě, kam dojeli ve své Tesle. A s kým se bavím, tak je spokojený.
"trošku" přitvrdili?
Tohle je tak otevřený a nechutný rasismus, že to snad už ani nenásilně přitvrdit nelze. Podle mě to už je za hranou zákona. A i kdyby nebylo, o Česku bohužel svědčí, že se tam nic neděje. Jak ti turisté říkali - proč tam nikdo nestojí a neprotestuje. To by alespoň ukázalo, že to někomu vadí. Teď to vypadá, že je to všem jedno.
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Směrnice EU pouze vytyčují rámec a principy. Namísto aby platili přímo jako direktivy, se musí integrovat to národního práního systému. Integrovat neznamená zkopírovat - to by rovnou mohli vydat direktivu a ne směrnici. Každá země musí zvážit, jak to šetrně a smysluplně do národního práva doplnit. Pohled na kvalitu je důležitý, otázkou je, zda jsou na vysoký počet rychlonabíječek připravené sítě. Často je právě síť důvode pro pomalejší nabíječky.