Ženy jsou oproti mužům při autonehodě ve větší míře vystaveny vyššímu riziku zranění i úmrtí. Na sedadle řidiče nebo spolujezdce mají vyšší riziko úmrtí při nárazu o 17 % a riziko vážného zranění o 73 % oproti mužům.

Všechny složky záchranného systému vyjížděli v úterý 15. října večer do jednoho z hotelů v centru Písku, kam anonym nahlásil bombu. Z hotelu i okolních domů hasiči evakuovali desítky osob. Na místo přijel i policejní pyrotechnik. Po několika hodinových manévrech se ukázalo, že nástražný výbušný systém ohlásil zřejmě zhrzený muž, který chtěl z hotelu dostat svou bývalou přítelkyni.

Lhát se nemá, učí většina rodičů své děti už od raného dětství. Zcela opačný příklad dala svým dvěma malým dcerám žena v kalifornském disneylandu. U pokladny lhala o věku dcer, aby nemusely platit za vstup. Snaha o ušetření jí ale nevyšla, žena se stříbrnýma myšíma ušima byla za křiku svých dětí policisty vyvedena v poutech. O podvod se nepokusila poprvé.

Až k Ústavnímu soudu dohnala svůj případ žena, která nezvládla předjíždění, zařadila se ke kraji silnice příliš rychle a srazila přitom ženu na elektrokole. Justice jí potrestala podmínkou, žena ale vinu odmítala s tím, že policie neprovedla chemickou analýzu oděrek na autě. U Ústavního soudu nepochodila.

Scéna jako z hororového filmu se naskytla vyšetřovatelům záhadné smrti 24letého muže v Dolomitech. Na idylické alpské pastvině v nadmořské výšce 1600 metrů leželo zkrvavené tělo, od nějž byla téměř oddělená hlava, a to motorovou pilou. Po pachateli policie pátrá.

Bylo jí čtrnáct, když se s Markem F. seznámila přes Facebook. Krátce na to za 32letým narkomanem utekla z domova a následující dva roky s ním zažívala doslova peklo. Muž podle obžaloby dívku surově bil, píchal jí drogy a prodával ji na sex. Přesto s ním celou dobu zůstala.

Bojovníci jedné z nejelitnějších ukrajinských jednotek pořádají evropskou tour, aby ukázali Ukrajincům, co dělají, a třeba je i nalákali do svých řad. Zastávku mají i v Praze. Jinde ale turné zrušili kvůli obavám o bezpečnost.

Kdo si kupuje letenky sám, má obvykle možnost vybrat si konkrétní sedadlo. Indická letecká společnost nyní přichází s novou politikou, v rámci níž si ženy budou moci zvolit sedadlo podle pohlaví svého souseda. Cílem je, aby ženy měly možnost volby a cítily se tak pohodlněji.

Vidina společné budoucnosti s charismatickým mužem byla pro seniorku z Břeclavska natolik lákavá, že ztratila obezřetnost. Své internetové známosti, která ji balamutila historkami o práci na ropné plošině a plánech na klidné stáří ve společné chaloupce, postupně poslala skoro 400 tisíc korun. Až pak pochopila, že se stala obětí podvodu.

Vážným zranění skončila pro řidičku Volkswagenu Passat nehoda u sjezdu ze silnice 1/16 u Slaného. Podle policistů nedala přednost protijedoucímu SUV, které se pak ještě střetlo s dodávkou. Řidičku transportovali do nemocnice vrtulníkem.

...Když američtí vojáci na oplátku zahájili palbu, sestoupili s rukama ve vzduchu. Poté, co se stráže SS vzdaly, američtí vojáci pokračovali do tábora. Žádná z jejich předchozích bojových zkušeností je však nepřipravila na to, co bylo před nimi. Prvním známkou toho, že je něco špatně, byl zápach. Jak se blížili k táboru, američtí vojáci našli více než 30 železničních vagonů naplněných těly v různém stupni rozkladu. V tom okamžiku pochopili ten zápach. Byl to silný pach smrti. Uvnitř tábora našli ještě více mrtvých těl, často nahých, ležících tam, kde padla v posledních několika hodinách nebo dnech před osvobozením tábora. Někdy byla těla naskládána na sebe jako palivové dříví. Když vojáci spatřili tato zvěrstva, pochopili další hrůzní rozměr války. Uvědomili si, že nebojují jen s nepřítelem, ale bojují se samotným zlem. Nacisté se pokusili před opuštěním Dachau zpopelnit co nejvíce těchto těl, ale bylo jich prostě příliš mnoho. Jeden voják později vzpomínal: „Všude, kam se podíváš, je jen hrůza těl a lidí blízko smrti nebo ve stavu naprostého zchátralosti, ani se to nedá zpracovat.” Zatímco mnoho amerických vojáků se vzlykajíc zhroutilo, jiné to naplnilo vztekem, hněvem a nenávistí. Později to bylo ještě horší. Poté, co američtí vojáci nařídili strážím SS, aby se seřadili podél zdi na uhelném dvorku u strážné věže, poručík Walsh zakřičel „Do nich!“ a američtí vojáci zahájili palbu z pušek, pistolí a kulometu ráže 30. Po 30sekundovém přívalu střelby byli nacističtí dozorci na místě zabiti. Přesto ani tohle nebyl konec. Pomstili se i samotní vězni, kteří mnohdy již roky byli mučeni a zacházeno s nimi bylo jako se zvířaty. Všichni vězni ztratili minimálně pár členů rodiny a někteří z nich museli přihlížet týrání a znásilňování svých manželek. Jiní byli svědky střeleckých soutěží, ve kterých příslušníci SS házeli malé děti do vzduchu, zatímco jiní po nich stříleli. Jiní viděli své přátele umírat hladem nebo během pochodů smrti, ke kterým došlo krátce před osvobozením. Někteří vězni přísahali při všem, co pro ně bylo svaté, že kdyby někdy mohli zabít své strážce SS, neváhali by. A slovo dodrželi. Když vězni chytili dozorce SS, jeden z nich odstrčil jednoho nebo dva vězně z cesty. Vězni srazili stráže k zemi a všechny je zabili. Několik dalších esesáků a kápů vězni ubili k smrti holými pěstmi i holemi a lopatami. Jiný voják byl svědkem toho, jak vězeň dupal po obličeji vojáka SS, dokud, jak později prohlásil, z něj moc nezbylo. Byli tam někteří dozorci SS, kteří si vyměnili uniformy za táborové oblečení. Byli však na místě rozpoznáni a zlynčováni. Zatímco se tohle všechno dělo, spoluvězni i američtí vojáci často nehybně stáli a chladně a bez soucitu sledovali, jak je vymáhána pomsta. Jak později řekl jeden voják: "Stáli jsme stranou a dívali jsme se, jak byli tito strážci ubiti k smrti, zbiti tak silně, že jejich těla byla roztržena a vnitřnosti obnaženy. Dívali jsme se s menším citem, než kdyby byl bit pes. Ve skutečnosti by se mohlo říct, že jsme byli úplně bez citu. Hluboký hněv a nenávist dočasně otupily naše emoce.“ Když vojáci našli psí kotec s německými ovčáky a dobrmany, hodně jich postříleli. Kolovaly zvěsti, že Němci krmili psy politickými vězni. Později americké jednotky donutily německé občany města Dachau, aby do tábora přijeli, aby se na vlastní oči přesvědčili o tamních podmínkách a pomohli pohřbít mrtvá těla. Mnoho místních obyvatel bylo touto zkušeností šokováno a tvrdilo, že o zvěrstvech, které se tam léta odehrávaly, vůbec nevěděli. Dodnes není jasné, kolik strážců SS bylo zabito, ale odhaduje se, že počet je mezi 30 a 50. Protože generál Patton, tehdejší vojenský guvernér Bavorska, všechna obviněn

Zraněním odnesla nerozvážný skok do vody turistka v lomu na Jesenicku. Záchranka ji z místa přepravila do nemocnice vrtulníkem. Zásah komplikoval skalnatý terén, pomáhali i záchranářští lezci.

K přestupkové komisi poslali policisté řidiče tramvaje z Plzně, který letos v květnu vláčel mezi dvěma zastávkami ženu s přiskřípnutou rukou ve dveřích. Ta skončila v nemocnici naštěstí jen s odřeninami a v šoku.

Při odpolední nehodě u Chýnova na Táborsku zemřela žena středního věku, záchranáři ji desítky minut marně oživovali. Další čtyři lidé se zranili. Informovala o tom mluvčí Zdravotní záchranné služby Jihočeského kraje Zuzana Fajtlová. Nehoda se podle informací policie stala na silnici před 17. hodinou.

Odborníci odhadují, že v Česku trpí migrénou přes milion lidí. Desítky tisíc z nich mají závažnou formu. Třeba jako paní Kateřina z Prahy. Začalo to u ní běžnými bolestmi hlavy. Velký stres v zaměstnání ale vedl až k nesnesitelným záchvatům migrény a hledání léku, který by jí pomohl. Co je na migréně nejhorší? Proč je důležité sdílení s ostatními pacienty? A jakou léčbu chce vyzkoušet? Nejen o tom si povídala s Novinkami.

Při dopravní nehodě dvou osobních vozidel u Všestar na Hradecku na hlavní silnici I/35 mezi Hradcem Králové a Jičínem v úterý zemřel člověk, druhý utrpěl středně těžké zranění. Silnice je v místě nehody neprůjezdná.

Doživotní trest vězení navrhl státní zástupce Jindřich Pazdera ve středu u Krajského soudu v Olomouci Adolfu Hlubikovi (73). Ten podle obžaloby loni v květnu přepadl obsluhu herny na Masarykově ulici v Olomouci. Ženu (57), která mu odmítla vydat peníze, chladnokrevně střelil z revolveru do hlavy, pak bez lupu utekl. Přepadená zemřela letos v březnu v nemocnici.

V devatenácti letech se Ya Reevesová rozhodla, že se vydá na oblíbenou australskou poutní stezku přes Australské Alpy. Tehdy si vůbec nepřipustila, že by to nezvládla. Realita ale byla úplně jiná, než si představovala. Během cesty přišla nejen o iluze, ale i nehty na prstech nohou. Bojovat přitom musela nejen s náročným terénem, ale i sama se sebou.

Více než dvě desítky žen, jejichž těla našla policie ve třech evropských zemích, stále zůstávají beze jména. Neznámá totožnost obětí mařila i pátrání detektivů. Interpol tak rozjel kampaň, která má s jejich identifikací pomoci.