Pan Foltýn je muž na svém místě. Do nedávna jsem si donekonečna kladl otázku, kdo zastaví ty šmejdy, či chcete-li sv . ně, jejichž vlastizrádné (a možná i finanční) myšlení (viz AfD v Německu) rozkládá schopnost naší společnosti bránit se expanzi východního impéria. které se ve snaze znovu ovládnout své bývalé mocenské državy chová zcela v rozporu s duchem organizací, jejímž je členem (OSN). Pokud tedy v naší zemi někdo stále lže o právu napadené země (Ukrajiny) bránit se proti útoku státu, který jim 2x zaručil územní celistvost a mezinárodní uznání, stejně jako když pod zdánlivě "mírovou" rétorikou viní z eskalace konflikty ty, kteří napadenou zemi podporují v její obraně, pak si ten kdo takto činí musí nést společenský odsudek za svou kolaboraci, což je v naší zemi a v této době nejvyšší možný trest na rozdíl od doby poválečné, kdy už by je, od okupace osvobozený dav, dávno pohoupal na hrdle.

Několik (cca 2) týdnů před tím, než tuto zemi opustil gerój ten největší - soudruh Brežněv, psaly tehdejší sdělovací prostředky o jeho "nadčasovém" myšlení. A tato situace mi tento stav evokuje až více než stejně. Dědouše MZ někdo probere, napíchá životabudičem a fosilní pozůstatek neandertálské primitivity a buranství začne blábolit a urážet lidi, které mu okolí určí a kterým nesahá ani k ponožkám. Dobře, ať si plácá co chce - má na to právo. Jen mi není jasné (tedy nechápu), proč mu současná média stále dávají prostor k tomu, aby svými myšlenkovými zvratky stále otravoval okolí. A u CNN mi to vadí velmi, protože si myslím, že tímto chováním porušuje samotnou licenci, které využívá k bulvární žurnalistice na úkor objektivity.

Tehdejší CCCP do Prahy napochodovalo se svou soldateskou den po podpisu kapitulace Německa, kdy i v Praze už bylo podepsáno příměří. Přesto se tato skutečnost propagandisticky nafoukla do "osvobozující" operace a skuteční zachránci Prahy to posléze odskákali vč. komunistů (např. Josef Smrkovský). Ale asi se to vůbec nestalo, protože jsem v té době nebyl ještě na světě. A v roce 1968? No to přeci úplně jasně byla okupace Ukrajinců, převlečených za asiaty vč, operovaných šikmých očí. Kdo tvrdí něco jiného, to je pravý nepřítel široké russké náruče. Někdy však trochu dusící.

Russká propaganda má své staleté kořeny, které je dobré nastudovat, nebo o nich vědět alespoň to základní. Jen neznalost russké propagandistické historie pak může vést určitou skupinu obyvatel k tomu, že této propagandě důvěřuje a dokonce ji posouvá do dalších úrovní obyvatelstva, kdy se snaží z tohoto lživého narativu vytvářet alternativní "pravdu" všem, kteří rádi hledají někoho za rohem. A ten tam vždycky bude, protože ho nikdo neuvidí. Smutné je, že pan Lavrov byl "západem" vždy hodnocen jako velmi vysoce IQ osobnost, až padl pod tíhu šéfa poté, co si "musel" uvědomit, kdo je v dnešním russku TSAR!!!

Ve spektru zcela rozdílných (až nenávistných) názorů na barda naší písňové i poetické tvorby posledních desetiletí si určitě každý najde to své. Proč ne, je to jeho právo a dost možná i osobní názorová konstelace. Samozřejmě jsou lidé, kterým je jeho lyrické (a nesporné) nadání nade vše, samozřejmě jsou lidé, kterým bude připadat jako novodobý Sabina, samozřejmě jsou lidé, které to prostě vůbec nezajímá. Musím tedy mluvit sám za sebe, aniž bych se snažil kohokoli ovlivnit. Pro mně osobně je případ Jarka Nohavici v podstatě jednoduchý - chlast ho vehnal do náruče ďábla a je v ní dodnes, protože mu Russko nabídlo osobnostní rehabilitaci, což milerád přijal. Kdo z nás by jednal jinak se jen těžko hodnotí, protože chlast je limitující činitel, který zcela rozkládá lidskou identitu. Jarek se prostě prochlastal do ztráty sebeúcty a možná i bezvědomí. Tak proč o tom stále mlynářsky diskutovat? Jarek se na konci své pouti stejně dozví, jestli to co dnes dělá bylo dobře nebo špatně. Ale úplně všem bude stačit když se nebude snažit lézt do prd.. těm, kteří mu za jeho talent platí skrze zmíněné WARPUTINOVSKÉ ocenění.

Z osobní zkušenosti : vždy, když vyzvednu zákazníka, ozve se veselé konstatování - "Jé, vy jste Čech!" Z dalšího hovoru se pak dozvídám, jaké problémy cestující zažili s řidiči z třetích zemí. V podstatě potvrzují děje popsané v tomto článku. Myslím ale, že dalším, poměrně velmi důležitým faktorem této problematiky, jsou tzv. flotily, což je situace, kdy jeden z partnerů služeb typu UBER, či BOLT provozuje více vozidel, na které najímá kohokoli kdo se přihlásí. Samozřejmě, že se na tuto službu hlásí zejména řidiči, zpravidla bez jakýchkoli zdejších zkušeností a s jazykovou bariérou, za které ani jedna z jmenovaných služeb nenese jakoukoli odpovědnost a případné stížnosti tudíž nejsou schopny řešit systematicky, protože nemají sebemenší vliv na kvalitu řidičů, kteří jsou najatí smluvními partnery těchto alternativních taxi-služeb. Sám jsem zažil u zkoušek z místopisu (samozřejmě v době, kdy byly povinné) situaci, kdy cizokrajný účastník této zkoušky, který měl problém s dorozuměním se zkoušejícím a zkouškou neprošel a já jsem ho za týden potkal na letišti, coby řidiče alternativní taxi-služby BOLT. To vše v době, kdy minimální interval k opakování místopisné zkoušky ze znalosti Prahy byl 30 dní. Co jiného než "známosti" mu k této zkoušce mohlo pomoci? Přiznám se, že i s nájezdem 80-90 tis/km za rok v Praze, i se slušnou znalostí AJ, bych se neodvážil si myslet, že ze dne na den, mohu jezdit v Londýně jen na základě českého ŘP. Tito jinokrajní mladíci s tím však evidentně problém nemají, což v důsledku poškozuje obě výše jmenované firmy.

Vzkaz mamince : před 20 lety jsem prožil podobný příběh - ztrátu syna. To píši ne proto, abych budil soucit, či smutek. Píši to proto, že nikdo, kdo podobnou situaci neprožil si neumí ani představit, jak strašidelná rána pro rodiče taková situace je a plně chápu jak Vám je. A přiznám se, že jsem majitelem vlastního hororu do konce svých dnů, který se sám a bez varování spustí v mé mysli nanovo. Jako Vy jsem zkoušel všechny možné cesty, jak to zaplašit a vyzmizet z mého já. Nerad bych, aby to znělo pesimisticky či katastroficky, ale rodič to pochopitelně vnímá velmi bolestně (a to nejsem žena, ještě hůře - matka) a může se zpočátku zdát, že to nejde a nepůjde. Ale jediný způsob jak to překonat se mi za ta léta ukázal jen jeden. Smířit se s tím bolestným osudem, protože jiná cesta není, pokud se člověk nechce upít, nebo si vyjít s provazem na vycházku do lesa. Věřte mi! Ale cesta k tomuto smíření není jednoduchá a u každého trvá různě dlouho. Mně osobně moc pomohly veselé vzpomínky, které jsem se svým potomkem prožil. Ale jak říkám, u každého asi bude fungovat něco jiného a jinak dlouho. A určitě je důležité najít někoho, kdo má podobný osudový prožitek, protože jak už jsem zmínil, kdo tím neprošel, není schopen to pochopit. To nemyslím vůbec ve zlém, prostě to tak je. Závěrem bych byl moc rád, aby jste z mnou napsaného pochopila, že podobný tragický osud má i někdo jiný a že v tom nejste sama! A budu rád, pokud se mi ozvete a mohli jsme se spolu o ten smutný osud podělit. Uleví se nám oběma.

Tahle píseň se naším politickým prostorem nese pokaždé, když si tento exot stoupne k řečnickému pultu, aby ukázal způsob svého uvažování. Vždy to končí fiaskem, kdy i člověk jen s průměrným vzděláním a inteligencí MUSÍ pochopit, že u tohoto exota jde o vážný psychiatrický problém, který ve svém důsledku vážně ohrožuje celou naši zem. Už jsem viděl, slyšel i četl několik výstupů, které odborníci (psychiatričtí) naprosto přesně diagnostikovali a zařadili stav duševna tohoto exota na patřičnou příčku psychiatrického poškození. A pro naši zem není příliš dobrou vizitkou to, že tento exot není pod lékařským dohledem odborně zkoumán, ale cpe se za řečnický pult instituce, kterou sám "Leninsky" označil za žvanírnu. V této zemi prostě není všechno v pořádku. A přiznám se, že nejsem autorem tohoto příměru, nýbrž jeden z mých kolegů, který jej pronesl poté, co se před celou novinářskou obcí potácel zcela ožralý prezident Zeman, coby nezbytný účastník ceremoniálu zpřístupnění našich korunovačních klenotů. Vývoj posledních let, kdy prezidenství tohoto opilce degradovalo vnímání naší země v mezinárodním měřítku jen na jakýsi ocásek Moskevských a Pekingských pokynů totiž jasně ukázalo, že náš blábolící exot je jen jakousi tajnou zbraní těchto východních režimů, jejichž jediným cílem je rozložení Evropské síly, které se obávají a překáží jim v jejich světovládních cílech.

Psychiatrie má před sebou nelehký, ne-li nemožný úkol, vysvětlit a ozřejmit určité skupině lidí s poruchou vnímání, že lež prostě není a nemůže být brána za názor. A je-li navíc nenávistná a štvavá pak si za to šířitel prostě ponese následky.

Doporučuji všem zájemcům nahlédnout do tisku tehdejšího CCCP jak a co psal komunistický tisk o Finsku (před tím např. o Polsku) a stejnost této (tehdejší) propagandy s dnešní protiukrajinskou (ze strany Russka) netrefí do hlavy jen naprosté pitomce, nebo placené kolaboranty.

Všichni se tu motáme v začarovaném kruhu, který se u nás rusským propagandistúm podařilo roztočit i díky takovým kreaturám, jakou K. Konečná bezesporu je. Aby se ze vzájemného obviňování stal nesourodý názorový mišmaš, v kterém se už skoro nikdo nevyzná. Při tom je nutno vycházet ze zcela jednoduché skutečnosti. Russko, zakládají člen OSN, tedy organizace, která se ZAVAZUJE řešit připadné spory mezi svými členy mírovou cestou, vojensky napadlo zemi, které samo 2x garantovalo státní suverenitu a územní celistvost. A to je celé, co je k diskuzi.

Je zábavné sledovat, jak se Putinovi lizprdelkové stále snaží diskreditovat dění na Ukrajinské frontě. Nelze než přiznat, že úplnou pravdu tu nezná asi nikdo, kdo na to nemá "kvalifikaci". Ale jeden výsledek je po 1000 dnech russké agrese přece jen zřejmý - Russové se svou "Bohulibou" speciální operací utřeli nos. A nudle jim od nosu tečou ve stále silnějším proudu.

Nemohu v této souvislosti nevzpomenout rýmovačku pana Vodňanského a Skoumala z doby, kdy CCCP celému světu velkohubě sliboval, co v budoucnosti celému světu ukáže a dokáže. Vot éta náša rakéta, aná leťyt tudá, sama znájet kudá!!! A to je (podle všech příznaků) i příběh této "strašné" střely. Určitě tím neradím Russy podceňovat, ale staleté zkušenosti jasně ukazují, že na papíře a hubou dokážou tihleti zbohatlí mužici v kvádrech opravdu všechno. Např. největší dělo na světě (Car puška), které nikdy ani nevystřelilo.

O praktikách rusských tajných služeb si dnes může dělat iluze jen naprostý primitiv. Ze spousty dokumentovaných případů z historie (ať už se tato služba jmenovala jakkoli) je doloženo, že se neštítí jakéhokoli způsobu k dosažení zadaného cíle. Tajná služba pak podléhá přímo svému nejvyššímu veliteli (dnes Putinovi, který je koneckonců jeden z nich) a ten rozhoduje o tom, co se podnikne proti "nepříteli". Od zahájení války proti Ukrajině je jasné, že působení rusských tajných služeb se bude šířit co nejvíce na západ, aby se jí podařilo rozleptat koordinovaný názor a postup západních společenství (EU, NATO) proti nevídanému porušení mezinárodních konvencí, jichž je Russko mj. signatářem. Proto by jen zločinně naivní spoluobčany mělo překvapit, že je Putinovská klika ochotna cílit své útoky na nevinné oběti. Podporovatele Russka si tímto dovolím označit za totální hyeny, které se těší na krev nevinných.

Ve chvíli kdy padl režim KSČ a náš donašeč ze schůzí této libé organizace pan Berka, který podával přesné informace do chvíle, než poctivě usnul, se v prosinci 1989 přiřítil rozzářený na pracoviště a volal :"Kluci, jsem svobodný člověk!", což znamenalo, že praštil stranickou legitimací a začal následně ve svém bydlišti organizovat demokratické instituce, aby mu nic neuteklo. Když jsem to viděl, zvedl se mi v žaludku pocit hnusu a odporu, stejný, jako když 29.10. 1989 uzavřel naši hádku o zásahu policejních složek proti demonstrantům z 28.10.1989 výkřiky :"Na stranu mi nesahej, ty č ráku!"

Tento poměrně dlouhý úvod volím záměrně, protože mr. Zaorálek mi svými metamorfózami připomíná úplně přesně onoho pana Berku, který v mém žaludku zvedá ten pocit úděsné nevolnosti dodnes.

Argumentace těch, kterým "Rudá Káťa" evidentně imponuje svým buržoazním stylem života (kdy peníze a pokud možno hodně peněz se hodí zejména komunistům) se dříve či později zvrtne vždy jedním směrem a to směrem k hradu. Úlisnost a pokrytectví soudržky Káti pro ně není vůbec vnímatelné. Zato prezident s konstantními a stálými postoji jim nedá spát.

Jakýkoli článek, který popíše reálnou spolupráci mezi StB a Babišem vždy vyvolá vzpouru a běsnění podložené těmi nejdebilnějšími pseudoargumenty. Překvapivé ale je, že kobližníci nechápou, že se tím řadí na úroveň těch argumentů samotných.

Vyzývám paní Soudružku Konečnou, aby se do této eskalující politiky Russka vložila se svým mírovým úsilím a přiměla tak agresora, aby nadále neohrožovsl celý svět svými nebezpečnými výpady. Tak do toho!!!

Od notorického udavače opravdu slova k zamyšlení.

Tento případ si dodnes pamatuji z vysílání Hlasu Ameriky i Svobodné Evropy. Šlo totiž o bezprecedentní porušení všech možných hraničních předpisů, kterými se Pohraniční stráž byla povinna řídit. Ale režim nesměl být poražen! Což by právě pokořením ze strany Františka Faktora nastalo. Nikdo za tuto vraždu nikdy potrestán nebyl. Vše bylo poctivě ututláno v rámci studenoválečnické diplomacie. Dnes už víme, že toto nebyl jediný případ střelby a úmrtí na cizím území ze strany "naší" Pohraniční stráže, což jen zcela jasně dokazuje, že stavba "Železné opony" nebyla mířena na ochranu zvenčí, nýbrž na ochranu zevnitř. Aby se našim občanům náhodou nezachtělo porovnat pravdu se lží.