Tak pokud to chteji jen na to, aby se dostali z A do B, tak by jim modernejsi tramvaje jezdici v kratsich intervalech (a treba s vetsimi vagony) prece nemely vadit, ne?
Stoupání, poloměry zatáček, výhybky... nic z toho neumožní nasazení jakéhokoli většího vozu. Lisabonské tramvaje mají opravdu jen minimální rozvor kol - spíš se divím, že se na té "horské dráze" vůbec udrží. Jinak moderní tramvaje jezdí po nábřeží do Belému. A samozřejmě mají 4 linky metra.
To je tak, kdyz nekdo trva ne necem zoufale zastaralem jen proto, ze je hezky. Veci nemaji byt hezky, veci maji byt funkcni. A je jedno, jestli se jedna o tramvaj v Lisabonu, nebo o most na Vytoni. Oboji je neprakticke a zoufale zastarale, a melo by byt komplet vymeneno za nove a vice odpovidajici dnesnim potrebam.
Taková babička je také zastaralá ... určitě nevyběhne do schodů jako zamlada, o pohledu na její nožky ani nemluvě.
Pardon za ten příměr. Jsou hodnoty, které jsou prostě nadčasové a stojí za to je zachovat. Ano, někdy je těžké skloubit funkčnost a estetiku. Ale každá civilizovaná společnost si své paměti váží.
Tak pěkně děkujeme za tu pseudosvobodu a nekončící privatizování, rozprodávání,tunelování a bordel ve který se země přeměnila...
Tak především: na bordel se tato země přeměnila po roce 1948. Něco se po roce 1989 podařilo napravit, něco také ne. Tak - ruce do práce, zlepšit svět okolo sebe může každý ;)
Tak pro nás tehdejší mladé to určitě naděje byla. A nějaké věci se povedly velmi a nějaké věci se nepovedly, ale to už je život. Ale co byl můj celoživotní zážitek, na co se nedá zapomenout, to sepětí a soudržnost toho národa a ta atmosféra tady v Praze. A pak ty první volby - a symbolické bylo, že to byly moje první volby ke kterým jsem mohl jít.
Naprosto přesně, souhlasím ... Mně ty první volby o rok ještě utekly, ale z té krásné euforie po 17. listopadu tak nějak žiju dodnes.
Byla to krásná doba, krásné dny... všude euforie, pocit štěstí, lidé se na sebe usmívali. Ano, muselo pak přijít i částečné vystřízlivění, ale přesto jsem šťastný, že se ta změna tehdy podařila. Neměnil bych ani za nic. A navzdory tomu, co diskutéři často píší: před revolucí nebylo lépe. Jen svoboda asi každému nevoní; leckdo by se raději vrátil do klece.
Až na výjimky jde skutečně o dědictví po soudruzích. Pamatujete si, jak vypadala naše města s domy v "socialistické péči", zámky v "péči" JZD či armády? Já ano. A pokud to někdo nezažil lze se podívat třeba na fotografické knihy z 80. let. Samozřejmě i dnes se najdou ruiny, za které může třeba nepovedená privatizace nebo spekulanství, ovšem v porovnání s děsivým úpadkem za socialismu se to absolutně nedá srovnat.
Vstoupím Vám do diskuse, když jsem se již vyjádřil. Opravdu kostel v Hodslavicích má roubení v lodi z 80. let 15. století. Lze snadno ověřit na dendrochronologie.cz. I Řepiště tam je; je to teprve nedávný nález. To jsou ovšem kostely: pokud jde o světnici nebo jinou část obytného domu, opravdu je to datum moc pěkné a zaslouží si pozornost. To neznamená, že by nemohlo v budoucnosti dojít k nálezu jiné ještě starší stavby. Z české strany Vysočiny několik starších nebo obdobně starých domů známe, taktéž z jižních Čech, takže potenciál jistě ještě někde je. Nejčastěji v krajích, kde jinak roubené stavby nevídáme - pokud se tam najde srub, může být velmi starý. Což platí třeba právě pro jižní a jihozápadní Moravu, ale možná i Hanou, malou i velkou...
To, že píšou o "nejstarší stavbě" je samozřejmě nepřesné (kostely starší jsou), ale snad není třeba kvůli tomu chytat redaktory za slovo.
Nechápu proč se v titulku uvádí, že jde o nejstarší roubenou stavbu na Moravě. Například trámy roubeného kostela sv. Michaela Archanděla v Řepištích jsou panem Tomášem Kynclem dendrochronologicky datovány do roku 1420, takže tento kostel je o 120 let starší.
Tak mysleli roubený dům, no... resp. mělo by se napsat "nejstarší známý roubený venkovský dům". Na věci to mnoho nemění.
Ale já nemám nic proti sakrálním stavbám. Já mám zájem aby se opravovaly. Ale chci, aby je opravovala církev, když jim patří. Kolik kostelů už rozprodali , aby je opravovat nemuseli? A pak vyhlašují sbírky. Třeba na střechu kostela na Vyšehradě. A to mě opravdu zlobí.
Zrovna jak je teď opravená jízdárna, i když to není sakrální stavba . Trvalo to 20 let, ale není to nádhera! A už to vypadalo , že se to nevzkřísí. Tak když tohle bude dělat i církev, jen houšť.
No jo, ale víte, jak vypadají kostely v naší zemi? Třeba v Ústeckém, Karlovarském, Plzeňském kraji, ale i v Jeseníkách.... To není otázka posledních třiceti let; nemůže za to Fiala ani Babiš; do nich se mnohdy neinvestovalo už od doby před válkou. Některé už taky nemají střechu, nebo je na hadry. Vykradený mobiliář, vytlučená okna, propadený strop nebo klenba.
Církev se - pro nás, milovníky historie bohužel (a pro ně v podstatě logicky) - snaží těchto staveb zbavit - nejčastěji si je vezmou obce. Není úplně pravda, že se neopravuje - viz třeba ten restaurovaný (a poničený) refektář na obrázku. Bohužel více se peněz dává do viditelných a používaných staveb, i když zasloužily by to právě ty v pohraničí.
Ale to je jedno; obecnou snahou by prostě mělo být, abychom si tento poklad uchovali, a ne poukazovat na stav ve stylu "vy teď máte spoustu peněz, tak si to udělejte sami".
Pro informaci: nejsem aktivním členem žádné církve, jen se (i profesně) zabývám starými stavbami, a často jsou to právě kostely. Tak hezký den!
Tak to znáte víc než já. Jasně, dvouvrstvé složení.
Je bez řečí, že jde i o to -a to v první řadě!- jak se o to staráte. To je daný!
A právě v tom vidím v dnešní době to úskalí! Protože kde rozhoduje odborník???
To spíš ,,někdo kdo má strýčka" atd.. Případně firemní zájem... Atd atd...
Také je věž vysoká, každá oprava bude za majlant! Taky každá kontrola...
To není jako mít to na chalupě, kde opřu žebř o střechu a šup tam nahoru!
Je samozřejmě docela dost možností jak i to dřevo chránit. My byli v učení ve skanzenu, no a tam nám ukazovali podkroví- nevím už, jak se to jmenovalo. Ale komín tam ústil pod vysokou střechu. No nikdo jsme nechápali!!! Jak to, že to nechytí???
No a tím se ty došky ohřívaly-nedržel na nich sníh! A zároveň ,,udily" Tedy sytily dehtem. Doteď sem nepobral, jak to, že to nechytlo! Ale nějak to udělat museli...
Taková střecha prý držela i sto let.
To máte pravdu, samozřejmě ... spíš se zamýšlím nad řešením. Po pravdě, ani nevím, jestli na Kašperku zůstane zbytek toho ochozu, který by se dal asi využít při údržbě, nebo bude zakrytý.
Jinak k tomu "uzení", jak říkáte: komín sice ústil pod střechu (hlavně tedy na východě republiky - Valašsko, Slovácko), ale obvykle byl shora krytý velkým přesahujícím placatým kamenem, o který se rozrážely případné jiskry. A navíc, z černé kuchyně, stoupal dymníkem spíše již "studený" kouř, dokud se nezačala používat tahová kamna. No, ale občas přeci jen zahořelo..
To je pokrytecké solidarity. Tak hlavně, že Vy nemáte smutný život. To Vám ze srdce přeji. Ty poškozené památky si opravu zaslouží, ale ať se o to postaraji majitelé. A ať dostanou všichni stejnou pomoc. A církve narozdíl od víry k svému životu vůbec nepotřebuji. I když, čest vyjímkám a těch jednotlivců, co se občas v církvích objeví si dokážu vážit. Přeji hezké dny.
Ještě na vysvětlenou: památky jsou prostě pamětí celé země (nebudu říkat národa, neb ve jmenovaném kraji dříve žili spíše Němci...) bez ohledu na to, kdo, proč a za co je postavil. Faktem je, že velkou část tohoto kulturního pokladu tvoří právě církevní stavby, což je prostě historická danost. Zasluhují tedy úctu, která není závislá na tom, zda jsou soukromé, státní, obecní nebo církevní. A mnoho bývalých církevních staveb dnes vlastní právě obce nebo města.
Tím neříkám, že mi církev jako "instituce" občas nepije krev. Ale fascinuje mě, jak mnoho diskutujících dokáže přetavit nenávist k církvi na nenávist k sakrálním památkám. I Vám pěkný den! :)
Tak jestli ty objekty patří církvím, tak se o ně snad postarají. Jim valorizace na církevní restituce kráceny nebyly. Nebo to zase vrchní fráternici prodají, jako všechno, co jim neponese zisk. Památky jsou jim u těžiště pod sutanou.
To je nenávisti... máte smutný život? Ty poškozené památky jsou pokladem a kronikou naší země.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Trochu mi ty "podniky dvojího účelu" připomínají dávné vtipy Rádia Jerevan. Třeba o Anně Alexejevně, která pracuje v továrně na šicí stroje. Také po jednom touží - a tak si potají odnáší domů ukradené součástky s vizí jeden smontovat. Ať dělá, co dělá, vždy z toho ale vyjde nakonec samopal.
1 odpověď