1. Pamatuji si, jak jsem před 60-ti léty přišel domů a řekl jsem matce, co říkala paní učitelka (jinak než rodiče). Maminka mi tehdy řekla, že až budu dospělý, tak se sám rozhodnu, kdo má pravdu. Bylo to v době, kdy byla ve škole prosazovaná většinová ideologie. Na rozdíl od mých spolužáků jsem znal oba (světo)názory a v dospělosti jsem se sám za sebe rozhodl.

1. Je otázkou, zda budou ve škole klást oba názory na existující pohlaví (většinový i menšinový) skutečně objektivně na stejnou rovinu, nebo na rozdíl od mého dětství budou někteří učitelé (pod rouškou citlivosti a objektivity) upřednostňovat menšinový názor a vnášet do hlaviček dětí nejistotu a pochybnosti.
2. Doporučuji všem rodičům, aby své děti připravili na to, co je může potkat ve světě a ve škole a vést je k tomu, aby se dokázali v životě správně rozhodovat. Správně nemusí nutně znamenat konformně.
3. Žel, že smýšlení politiků, médií, zákonodárců nemáme šanci změnit. V rámci demokracie rozhoduje o většině velmi často názor menšin (1-2 %) a síla hlasu, jakým své názory prosazují. 90 % lidí mlčí a ozvou se, až když je pozdě.

Pro a proti: Odbočující měl především předvídat, že v obci se běžně jezdí až 84 km/hod (23 m/s). Měl se celou dobu dívat dozadu (aby zahlédl rychle jedoucího motorkáře) i za cenu, že narazí do protijedoucího auta. Vůbec neměl předvídat a uvažovat o tom, že mu někdo z vedlejší nedá přednost a že shodou okolností taky nedodrží rychlostní omezení. Motorkář je zcela z obliga. Předjíždět v křižovatce je přece povoleno. Jenom mi jaksi neuniklo, že při předjíždění nesmí překročit 50 km/hod. Takže v důsledku porušení zákona ohrozil odbočujícího. Mimochodem, kdyby jel odbočující alespoň 85 km/hod, tak by to stihl před motorkářem. Třeba nabourat za křižovatkou někoho jiného, ale motorkář by vyvázl bez újmy.

Až dodatečně jsem si přečetl komentáře, které jsou naprosto mimo realitu. V r.1990-1991 se vláda snažila polovodičový průmysl (v RpR založen 1951) pohřbít. Díky tehdejšímu vedení firmy se podařilo firmu udržet nad vodou (asi rok se zakládalo pouze 25 křemíkových nosičů za týden, aby se chemická potrubí nevratně nezničila; v době maximálního odbytu až 20 tisíc nosičů dvakrát většího průměru). Od r. 1991 začala firma růst. Minulá éra dodala budovy, existující technologii, zaměstnance a jejich know-how. Dnešní stav je výsledkem stejných hrubých staveb budov, ale modernizovaných a rekonstruovaných, vybavovaných neustále modernějšími technologiemi, zaměstnanci, kteří průběžně zvyšovali svoji kvalifikaci nebo nově nastoupili. To vše hlavně z peněz zahraničních investorů. Rožnov p.R. obstál v konkurenci s "čipárnami" stejného vlastníka na Slovensku, v Belgii, v USA, v Japonsku a v minulosti převzali jejich výrobní program. Pro Rožnováky to bylo ekonomicky výhodnější než pro zaměstnance v USA, kteří přišli o práci. Takže ty zásluhy vlády jsou zatím silně zastíněné týmem investorů, rožnovského managementu (téměř výlučně místního a českého !!!) a v neposlední řadě kolektivem kvalifikovaných zaměstnanců, technologů, techniků a operátorů. V managementu jsou lidé, na které můžeme být hrdí.

10 nanometrů je velmi zjednodušeně řečeno nejmenší velikost jedné součástky (tranzistoru). Kdyby měl čip reálné rozměry 2x2 milimetry, součástek by na jednom čipu mohlo být až 10 miliard. Představte si např. satelitní mapu New Yorku na ploše 2x2 milimetry. Jednou z největších technologických výzev v polovodičovém průmyslu jsou optické operace. Pro srovnání, v r.1991 začínal předchůdce ON SEMI (Motorola) investovat do "čipárny", která vyráběla čipy s integrací v řádu 100 součástek na ploše několikanásobně větší. Rožnováci dělají v této oblasti velmi dobré jméno České republice. Zaslouží si plnou podporu.

Víme, co bude v r.2070, ale netušíme, co bude příští rok.

Po dovršení 60-ti let lze pracovat, ale nelze podávat výkon, který požadují zaměstnavatelé. A to ani v administrativních profesích. Odchod do důchodu ideálně v 60-ti, se skřípěním zubů v 63. Lék na chybějící peníze na důchodovém účtu musí vyřešit vyšší výkonnost hospodářství - výroba produktů a služeb s vyšší přidanou hodnotou, přinášející vyšší tržby, vyšší mzdy a vyšší odvody. Ne inflačně vyšší mzdy, ale užitnou hodnotou výrobků. Pokud to nebude stačit, tak vyšší odvody na SP.

Nedám dopustit na průběžný důchodový systém. Jenom potřeboval pravidelně a průběžně (33 let) aktualizovat parametry, aby byl předvídatelně vyrovnaný. Nestraničtí programátoři to určitě zvládnou spočítat lépe než politici. Za druhé, každý kdo ze zákona přispívá 1 až 48 let do systému, tak má za stejné období nárok na přiměřené plnění z tohoto systému. Až se změní systém, začnou se budoucí důchodci zajišťovat na stáří podle nového systému. Pravidla budou známá předtím, než nastoupí do zaměstnání a odvedou sociální pojištění. Během rozehrané hry není možné měnit pravidla. Až v dalším zápase. Za třetí: Systém je pro rozumné lidi solidární a na lidech s vysokými příjmy "(ne)parazitují" ti s nízkými příjmy. Ale to jsem věděl po celou výdělečnou dobu s vyššími příjmy a akceptuji to.

Vláda změnila pravidla hry a po zápase anulovala výsledek platného zákona. Ústavní soud z nás udělal blbce. Rozebíral chování politiků a ne skutečnost, že vláda nemůže změnit pravidla platného zákona novým zákonem. Očekávání všech občanů bylo a je, že zákony nebude vláda měnit kdykoli to bude pro ni výhodné. Ústavní soud jasně rozhodl, že nejsme právní stát.

48 let jsem odváděl pojištění, aby mi teď někdo tvrdil, že žiji nad hranicí chudoby, tak je vše v pořádku?

Česku vznikla nevyčíslitelná škoda. Spočívá v tom, že vláda ukázala lidem, že když na něco nemají, tak to mohou legálně a beztrestně ukrást (aktuálně důchodcům), místo toho, aby svou prací vytvořili chybějící hodnoty. Za to, co se dnes ušetří na nevyplacených důchodech, si dnešní čekatelé na důchod a jejich vnuci za 10 až 50 let nekoupí zhola nic. Tuto zkušenost mají všichni, kterým je nad 45 let!

"Důstojné důchody pro současné důchodce" musí zajistit jejich děti a vnoučata dnes, a to prací, která vytváří co nejvyšší užitnou hodnotu. Tak jsem to dělal celých 48 let před odchodem do důchodu a dokonce i 7 let v důchodu. O naše děti a vnoučata se podle stejného principu postarají jejich děti a vnoučata "vysokohodnotnou" prací. Z 15-ti Kčs ušetřených v roce 1973 by do dnešního dne už zbyla pouze JEDNA KORUNA, takže jsem rád, že si těch 15 Kčs užil v důchodu můj děda s babičkou, později i otec a matka.

Převážná část důchodců svou poctivou prací tvořila co nejlepší podmínky pro život svých dětí, částečně i vnoučat, nebo dokonce pravnoučat. Další generace v tom pokračují na stejném principu, nebo by měli pokračovat, samozřejmě s aktualizovaným hodnocením "co nejlepší podmínky". Svou prací jsme vytvářeli také podmínky a prostředky pro důstojné stáří svých rodičů a prarodičů tím, že jsme odváděli sociální pojištění do společné kasy. Těm, co odváděli velmi hodně, se 74 % odvodů solidárně přerozdělilo mezi ty, kteří odváděli méně. A ti sice mají důchod vyšší, než oněch 20 tisíc, ale žalostně menší, než kolik do systému 48 let odváděli. Takže měnit pravidla po odehraném zápase je jaksi mimo logiku zdravého rozumu, i když podle politiků a některých diskutujících je to v naprostém pořádku. Až budou mít naše vnoučata desetileté pracovní a životní zkušenosti, tak poznají, že tím, co právě dělají a jak to dělají, vytvářejí finanční podmínky svým prarodičům a rodičům v důchodu, nikoli finanční podmínky pro svůj budoucí důchod. Vždyť 1500 Kčs z roku 1973 má v současnosti hodnotu tak 100 Kč. Kdo ví, jakou hodnotu bude mít dnešních 100 Kč v roce 2034, 2044 atd. A to nemluvím o měnové reformě 1:5 v době, kdy jsem byl malé dítě. Milí mladí lidé, snažte se vytvářet co nejvyšší užitné hodnoty. To je jediná cesta k současné i budoucí prosperitě.

Před 20-ti léty jsme bojovali za možnost svobodného výběru dodavatele EE a ZP. Výsledkem je naprosto pokřivený trh, kde stejná komodita od stejného výrobce (elektrárny) a těch je u EE sakra málo, stojí u každého překupníka (který nemá kromě počítače žádné výrobní zařízení) naprosto jinak. Přitom na cenu nemají vliv skutečné výrobní náklady, ale schopnost či neschopnost překupníků levně nakoupit a draze prodat. To jsme před léty chtěli (já ani moc ne, vybírám pouze z několika velkých hráčů na trhu) a jako všechno ostatní se to obrátilo proti bezbranným lidem, kteří jsou v područí posluhovačů (podomních prodejců) těm překupníkům. Nejsem expert na problematiku, ale tam někde je ta pravá příčina vysokých cen energií pro některé odběratele.

Naše peníze využívají "speciálně vytvořené peněžní ústavy" (k mimořádným ziskům). Jednou nás systém okrádá postupnou ztrátou hodnoty již našetřených peněz z důvodu inflace a podruhé nás okrade když už nebudeme šetřit a nevybrané peníze budou dál ztrácet na hodnotě kvůli inflaci. Nastřádané miliardy (ne moje, ale od všech účastníků PP) po celou dobu využívá banka. A státní příspěvek je pouze maličká kompenzace za rozdíl mezi úrokem z půjčky 5 až 10 % (na opravu domu/bytu) v důchodu a úrokem z úspor (0,5 %) abych si mohl tu opravu (až si našetřím) dovolit.

Nespornou výhodou tohoto návrhu je skutečnost, že se mnohem většímu počtu lidí mladších 65 let otevřou možnosti využívat jinou formu důchodu než je důchod starobní. V důchodové kase na to bude dostatek nových peněz.

Já jsem to řekl před patnácti lety a to jsem nedostal žádnou pokutu.

Není to diskriminační? Nemělo by se to týkat i dospělých, kteří zlobí?

Údaje v tom článku jsou velmi, velmi diskutabilní, ale kromě obecně platných trendů a zákonitostí jsou v oblasti konkrétních čísel ale i jiných skutečností velmi zavádějící. Slušný energetický specialista vám určitě objektivně mnohé skutečnosti vyvrátí. (schopnost vytápět svůj byt pouze teplem od sousedů, 26°C v bytě, a mnoho dalších skutečností je zavádějících, nevěřte tomu).

Přečetl jsem si řadu komentářů, jež mají téměř 100 % stejný názor. Vyloučil bych organizaci, aby rozhodovala a udělovala tresty. Potrestal bych organizaci. Žel, kdo o nich rozhodne a hlavně kdy. Za několik let, nebo hned dnes?

"které se beztak ztrácelo v moři nepromyšlených a zcela nesouvislých projevů," asi jste ty projevy nesledovali.

• Není válka, není přírodní katastrofa, 0,85 % výdajů státního rozpočtu není hrozba mimořádných škod. Není tudíž ani stav legislativní nouze.
• Podmínky pro navýšení penzí již byly splněny. Je nefér měnit pravidla během hry.
• Podporu na vysokou cenu elektřiny pro všechny vznikají výdaje, které budou sanovat pouze důchodci. Na tuto nemoc existuje lék.
• Schodek státního rozpočtu se týká všech občanů, tak ať se rovnoměrně rozdělí mezi všechny.
• Pan prezident sliboval spojovat a být pro všechny. Jsem zvědavý spolu s poslanci, zda nás důchodce hodí přes palubu.

Takže nevím, co na tom bylo nesouvislého a nepromyšleného. Žel, že tyto informace redaktoři nesdílí se svými čtenáři. Místo toho souvisle a promyšleně zamlčují lidem relevantní informace.