Je to zadané podivně a matoucně. Co má společného "pravda" s odpovědí "ano" nebo "ne"? Odpověď "ano" může být jak "pravda" tak "nepravda" a stejně tak i odpověď "ne". Pravdomluvní by měli odpovídat pravdivě a lháři nepravdivě.

Tak, jak je to zadané, nevíme zda odpověď "ano" je pravdivá, či nepravdivá a nemůžeme tedy vyvozovat závěry.

Dnešní dvacátníci...

Každému staršímu bylo dvacet a vzpomeňte si, jak se k vám chovali tehdejší třicátníci, čtyřicátníci...

Mladej, drž hubu a uč se! Teď jsou všichni odvařený, co mladí...

Když jsem před deseti lety opravoval referáty prvákům z technických fakult, ptal jsem se sám sebe, jestli vůbec umí porozumět textu nebo aspoň číst..

A neremcám, že my byli lepší. Ve dvaceti byl každej chytrej jak rádio, mě nevyjímaje. Dnešní jsou jen víc vidět a slyšet protože sociální sítě, nic víc. A naučili se, že kdo řve víc nahlas, prosadí si své. I když je ten řev jediný argument, který má.

Asistenci systémy naopak dělají horší řidiče! Auto se chová jistě i v situacích, kdy by mělo silnici opustit po tečně... A pak najednou fyzika řekne dost a auto letí ven. Ale ne v 50km/h ale 90km/h...

Lidi neumí zatáčet (ESP/ASR podrží), neumí brzdit (ABS vyřeší, posilovač zatlačí), neumí řadit (šipečky napoví, popřípadě automat), neumí ani svítit (auto to "pozná").

18letý zobák se nejvíc naučí na shitboxu bez asistentů a s dýchavičným motorem. Nejvíc jsem se naučil na 40-koňové Octavii, která má jediný "asistent" - automatické nastavení předstihu.

Další bod je ten, že člověk, vzdav se občanství, vzdává se též volebního práva. Dejme tomu, že 10 % žadatelů o občanství jsou nastrčení agenti. Jak těžké pro ně bude mít podvržené papíry že už nejsou Rusové a jak těžké pro ně bude získat ruské občanství zpět? Na druhou stranu odstřihnete zbylých 90 % Rusů, kterým Putin leze krkem, od možnosti se účastnit voleb. Já vím, volby v Rusku jsou stejná šaškárna jako milionáři na demonstraci proti chudobě.

Tohle je zbytečné auto.

Nissan Patrol bývával terénní dříč. Auto, které se mylo tlakovou vodou i vevnitř, protože bylo plné bahna.

Tohle je navoněná luxusní krabice.

Řízení auta řidiči - takže žádný dotykový displeje; ovladače a ukazatele toho, co řidič potřebuje. Nic víc.

Infotainment spolujezdci. A ideálně displej s úzkým úhlem zobrazení - ať tam ani řidič řidič, ani čumil zpoza okna nic nevidí.

Den má 24 hodin. Je otázkou pro každého, jak je rozdělí. A je otázkou pro každého, jaký kompromis udělá. Čas věnovaný kariéře nemůže být věnovaný dětem. Čas věnovaný dětem nemůže být věnovaný kariéře. Nesmíme ale zapomenout na čas věnovaný partnerovi/partnerce a také sami sobě.

Nikdy nelze mít všechno. Kdo si to neuvědomí, nebude mít nakonec nic.

Podle mého je ideální, pokud oba partneři obětují každý kus své kariéry a oba se věnují svým dětem jak nejlépe dokáží. Ať se každý rozhodne po svém, kam - tam, či tam.

Milá dámo, značná část cyklostezek vede, světě div se, a domyslete si cirkusovou famfáru s vířením bubnu, po silnici! A ne všude vedou! Teleportovat se neumím a po poli, loukou lesem či bažinou se jede opravdu blbě a nezbývá než jet po vámi zakazované silnici.

Ano, když jedu na kole a pár centimetrů od řídítek mi proletí auto, posledně hasičská Tatra, tak se to kolem hemží pohlavními orgány. Jedno, že jedu po té bílé stužce jménem postranní čára.

Stejně tak v případě dvou a více cyklistů v družném hovoru.

Váš výlev je jednostranný a ignoruje jeden důležitý bod: všude jsou sebestředná a bezohledná hovada, jak za volantem, tak za řídítky.

Chtělo by to trochu empatie, ohleduplnosti a nadhledu nad sebe samého - ona ta silnici není jen a jen pro Vás ve vašem smradlavém nesmyslu, stejně jako není jen a jen pro uvařsevpotu na jeho dvoukolém vehiklu.

Autor nejspíše nikdy nejel s asistenty prošpikovaným autem po silnici třetí třídy, kde jsou nalajnované jen krajnice a nevyjel proti němu traktor.

V tu chvíli jsou asistenty zmatené jak králíček na Václaváku a snaží se auto zarovnat do pruhu, kde ale jede ten zatracenej traktor...

Zkušený pirát silnic se tak pere s volantem a auto přepere. Co ale udělá ten, kdo si zvykl, že hlídač slepého úhlu ohlídá auta na pěti a sedmi hodinách, že tempomat ohlídá odstup od auta na 12, že hlídač překážek ohlídá maminky s kočárky a že hlídač pruhů ohlídá zatáčky?

Skončí-lidi to spodním prádlem na předčasné praní, bere to jako výjimečný úspěch.

Překvapivé, asi jako že ráno svítá...

A taky nepřekvapí, že se jako první ozvou ti, kteří nemyslí dál, než za práh svých dveří.

Bouře ve sklenici vody.

Zakažte gynekology! Zakažte radiology! Vždyť se, chuděrky, před těmi prasáky musí svlékat a nemají žádnou jinou možnost...

Za mých mladých let, kdy uhlí ještě kvetlo a ropa si létala v povětří bývaly (malé) písemky a potom čtvrtletní velké. Ty druhé měly větší váhu než ty první. Většinou. Jedna učitelka před vysvědčením sečetla známky a udělala aritmetický průměr a bylo.

Známka není ani trest, ani odměna. Ještě to hodnocení. Kdo a jak potrestá, či odmění, na základě takového hodnocení je věc druhá.

Mívali jsme dokonce i slovní hodnocení! Výborně, chvalitebně, dobře, dostatečně a nedostatečně. Kdo s tím má problém, nechť použije výkladový slovník co ta slova znamenají.

Že rodič vyžaduje samé výborné je jeho problém. Že žáček neunese jiné hodnocení než výborně je problém rodičů a nastavení jejich hodnot.

Pokud celá třída dostane samé výborné, je hodnocení příliš laxní (představme si úplně fotografii zcela bílou). Pokud celá třída obdrží jen nedostatečné, je hodnocení příliš přísné (představme si fotografii zcela černou). Chceme-li dostat obrázek, který něco vypovídá, potřebujeme využít celou škálu, ne jen její malou část.

Pětka, koule, bůra nemají znamenat "ty jsi budižkničemu", ale "tvůj výsledek je nedostatečný, zlepši se".

A ano, děti by se měly učit i doma. Tak, jak se učily před tím, než šly do školky.

Fotografická paměť je spíše prokletí než dar. Zatím to funguje - vyfotit, vysypat na papír, odříkat básničku - ale jednou to přestane. A premiant najednou propadne a neví co s tím.

Nemám fotografickou paměť, ale do maturity jsem se nenaučil učit se. Nebylo potřeba, vše jsem dokázal pochopit z výkladu, vymyslet z fleku a nebo to zkoulet na 4... A najednou na vysoké ti, co se museli učit mi natrhávali flígr...