Problém školního stravování není co, ale jak. Čest výjimkám, ale kuchařky v jídelnách povětšinou neumí vařit a podle toho vypadá výsledek. Dalším důvodem je samozřejmě cena. Když lidi pochopí, že kvalitní oběd nestojí 30 korun, ale třeba 100-150, tak se taky otevřou nové možnosti. Už jen třeba tím, že si škola bude moci dovolit zaměstnat někoho, kdo vařit umí...
Znám řadu velmi zručných lidí, kteří dělají nějaké řemeslo. Akorát mám pocit, že nikdo z nich za to nevděčí učňáku, protože na něj buď nechodil nebo se vzdělával bokem. Pokud chce člověk něco opravdu umět, musí jít do učení a ne na učňák. To tu zoufale chybí. A když vidím pokuřující hloučky před učňáky, nedivím se, že tam vzdělanější rodiče svoje dítě nedají...
Režisér to udělal velice slušně, poprosil, a to po opravdu dlouhé době, kdy dotyčná věděla, že mluví moc dlouho. Jiné projevy byly delší, ale proto, že režisér potom něco škrtl. U zmíněného projevu tato možnost ve scénáři nebyla. Poslechněte si rozhovor na dvtv.
A pokud jde o téma toho projevu, neumím si moc představit, u které profese je skloubení s mateřstvím jednodušší než u umělců. Režírovat se jistě dá i s dítětem v kočárku, šátku apod. Jasně, asi to nebude úplně pohodlné, ale mateřství prostě z principu pohodlné není a vyžaduje spoustu ústupků. Představa, že lze být rodičem zcela bez dopadu na dosavadní život a kariéru, je naivní a řekl bych i hloupé.
Článek zcela opomíjí to, že neexistuje pouze stezka pro chodce a cyklisty, ale také cyklostezka, kam chodci nesmí a cyklista ji použít musí. Je to celkem rozumné. Pokud chci jet třeba 30-40km rychlostí, je rozhodně bezpečnější, budu-li u kraje vozovky než na stezce mezi chodci, kočárky a psy. A naopak, pokud jedu vycházkovým tempem, nebudu se motat mezi auta. Pokud je zde ale vyhrazená cyklostezka, tak nemá kolo na přilehlé silnici co dělat.
Myslím, že je rozdíl nemít rád lidi obecně a nemít rád cizí lidí nebo davy v obchoďáku. Můj čas je příliš vzácný na to, abych ho trávil s někým, s kým nechci. Ale zase radši než sedět doma, budu trávit čas s přáteli, které jsem si vybral, se kterými si mám co říct a jejichž společnost je mi příjemná.
Jasně, je to každého rozhodnutí. Děti jsou zátěž a když se na to podíváte objektivně, nenajdete žádný důvod, proč si je pořídit. Mít děti je nepřenositelná zkušenost, kterou racionálně nelze obhájit a stejně je to to nejlepší, co můžete v životě udělat. No, a nebo není. Možná je lepší pořídit si Playstation nebo longboard. Každopádně to vyjde levněji.
Přijde mi smutné, že autor na jednu stranu vyzdvihuje svobodu a možnosti, která má, a na druhou stranu pláče, že se o něj stát nepostará, nedá mu byt atd. atd. Možná by mu bylo líp za socíku. Tak hlavně aby pak neplakal, že v padesáti, až ho přestane bavit užívat si těch možností, to s těmi dětmi už neklapne. Některé věci se prostě odložit nedají.
Mne by jenom strašně zajímalo, jak je možné, že 24.12. v osm večer je pro TV zajímavý čas něco pouštět. Já měl pocit, že přesně v tuhle dobu všichni slaví štědrý večer. Sedí u stromku, rozbalují dárky, event. ještě večeří, ale u toho si snad nikdo nepouští televizi. Nebo asi žiju v nějakém jiném světě...
Zajímavé je, že pan generál používá terminologii jak opsanou z propagačních materiálů Lockheedu. Je třeba si uvědomit, jaký je cíl našeho letectva, a co po nás chce NATO. Nějaké útočné akce to s těmi pár letadly fakt nejsou. Cílem je obrana, air policing atd. Strategicky výhodné je mít univerzální letadla, se kterými se dá v případě potřeba uhnout a ochránit je před zničením na domovském letišti. To F35 fakt nejsou. Stejně tak je třeba zvážit náklady na to, kolik personálu musí odletět na policing mise v pobaltí atd. F35 jsou v tomto taky ohromně nákladné. Plný stealth taky není to, co z pohledu potřeba NATO potřebujeme, zato jen ta údržba stealth povrchu bude stát raketu. Těch důvodů, proč je F35 pro potřeby ČR nesmysl je spousta. Pořánou analýzu potřeb nikdo neviděl (asi je strašně tajná), zato všichni ví, že potřebujeme zrovna F35...
Plně souhlasím s autorem. Jediná svoboda v placení je ta, kdy moje platby nejsou dohledatelné. Nemám problém s bankou, která si ověřuje, komu půjčí peníze, vadí mi, byť teoretická, možnost, že se k těmto informacím dostane stát. Nejde o to, že bych dělal nějakou černotu, ale o princip, který v 99 % případů nic neřeší, ale v tom jednom procentu mě může zachránit. Platím kartou z pohodlnosti, ale především si uvědomuji riziko svého počínání. Možnost platit hotově považuji za absolutně nezbytnout a jakékoli snahy o zrušení hotovosti nesu s velkou nelibostí.
Je třeba si uvědomit, že všechny tyhle články musí cílit na průměr populace, a co si budeme namlouvat, průměrné IQ je 100, což je pro spoustu lidí nepředstavitelně málo. Článek má samozřejmě v principu pravdu, ale v reálu je třeba zamýšlet se nad kumulací zmíněných rizik. Na svatbě mé ani mých přátel se nikdy nikdo neopil a stejně tak mezi přáteli, kam děti často bereme, nikdy neviděli opilého, i když nejde o skupinu abstinentů. Je ale třeba si uvědomit, že toto není standard.
Dětem pivo k pití nedávám, ani nealko. Vysvětlil jsem jim proč a co alkohol způsobuje. Na druhou stranu, ochutnat jeden lok nealko piva dostali. Efekt zakázaného ovoce považuji za mnohem nebezpečnější než to, že si dítě jednou lízne. Významný je taky vlastní příklad. Pokud dítě vidí, že i rodiče pijí k jídlu vodu, v restauraci někdy nealko pivo a alko pivo opravdu spíš výjimečně a maximálně jedno, vychová to v nich bezpochyby jiný vztah k alkoholu, než když tatínek nosí domů obden kartón dvoulitrových PETek té nejlevnější břečky, kterou v krámu měli.
Nemyslím si, že děti nerozlišují alko a nealko. Moje děti od malička věděly, jaký je rozdíl a proč si na výletě nikdy nedám alkohol, stejně jako proč si ho nedám na lyžích nebo na kole. Vlastně mne v restauraci i "kontrolují", protože si dobře uvědomují, jestli je v dané situaci alkohol "přijatelný". Nejsem abstinent a nesnažím se je z dětí vychovat (byť by mi to nevadilo), ale snažím se jim ukázat alkohol jako i historicky zajímavou věc, která s sebou nese velká rizika a užívá se proto na chuť a ne na "výkon" a už vůbec ne "za odměnu".
V rodině, kde životními vzory jsou pohádkové postavy, je asi možné všechno. V prostředí, kde dítě vidí, jak se chovají reální lidé, mne to opravdu nestresuje. Opravdu si neumím představit dceru inteligentní a emancipované matky, která sedí rezignovaně v koutě a čeká na prince, protože to ve čtyřech letech slyšela v pohádce.
Po dlouhé řadě dopravních nesmyslů, je tohle konečně rozumné řešení. Reálně to nic nepřinese, protože motorky tam stejně jezdí, ale je dobré vědět, že nepáchám přestupek. Pokud má někdo pocit, že tam motorka bude překážet, tak nebude. Díky svým rozměrům se bez problémů "přitulí" do vedlejšího pruhu vedle/mezi auta a RZ klidně projede. Jako další krok, tentokrát na celostátní úrovni, bych viděl legalizaci projíždění kolon. Kdyby se tomu dala nějaká pravidla (např. kudy kolonu projíždět, jakou rychlostí apod.), pomohlo by to bezpečnosti. Stejně to všichni dělají a ulehčují tím dopravě, protože každá motorka, která v koloně nestojí, ale "proteče" kolonu zkracuje. Kéž by motorek a skůtrů bylo víc. Je to dobrý kompromis mezi autem obsazeným jedním člověkem a kolem, které je ve spoustě případů jako dopravní prostředek nepoužitelné.
Je to pěkné, ale jedno složení mnoho neřekne. Může to být snadný scramble.
Pokud jde o těch max 20 tahů, co tu někdo píše, to je teorie, ale závodníci to takhle nedělají. Nejde o to vidět řešení, ale mít ve svalové paměti obrovské množství algoritmů pro různé stavy kostky. Mnohem víc než stačí amaterovi, který to skládá třeba za minutu, což se naučí každý za chvíli.
Chápu motivaci učitelek, ale je v takové situaci správné dětem lhát? Je dobře, že si děti užily zvířátka, když cestou někdo málem umřel? I neštěstí jsou součástí světa, ve kterém žijeme a tvářit se před dětmi, že to tak není, je mi dost proti srsti. Zejména v situaci, kdy dětem se nic nestalo. Navíc školkové děti jsou v tomhle hodně odolné, protože nemají tu životní zkušenost zranění nebo i smrt je pro ně něčím, co vnímají jako samozřejmou součást reality, zejména pokud jde o někoho cizího. Nejednou jsem v nějaké složité dopravní situaci slyšel z dětské sedačky zcela vážně míněnou otázku "A přejel jsi ho?". Navíc vidět práci IZS na vlastní oči je pro ně mnohem zajímavější (a užitečnější) než zvířátka a i pro učitelky to může být nekonečná studnice témat, která dětem reálně něco přinese.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Mně by jen zajímalo, kde budu doma schraňovat nesešlapané petky od mineralek. Už ani ty plné není pomalu kam dát. Vrátil jsem se z dovolené, kde jsme pořád vozili auto plné prázdných petek na vracení. Díky, ale při fungující systému třídění odpadu nevidím důvod.
2 odpovědi