Belgičané v Kongu si také "přihřáli" koloniální polívčičku. Výsledkem byla genocida s deseti miliony mrtvých domorodců.
Měření lebek - kraniologie byla "rasově" zneužita. Původně vznikla jako vědní disciplína archeologie pro rozlišení kultur. I když dnes víme, že snažit se rozlišit lebky Germánů a Slovanů na základě měření je nesmysl.
Z vlastní zkušenosti vím, že je kafe a "kafe". A je něco jiného když si před šichtou dám kafe z automatu za 10 Kč na "nakopnutí" a nebo těch 50-60 Kč za kafe z kavárny. Chodím do jedné "speciálky", vždy mají na mlýnku dva-tři druhy kávy, takže můžu skoro každý týden ochutnávat jinou. A jednou, maximálně dvakrát do týdne si tenhle malý rituál klidu a voňavé kávy dovolit můžu. Je mi to bližší než vysedávat v hospodě nad pivem 🙂
Byl to hrdina a je třeba mu projevovat úctu, ať si ten rudý čecháček kváká co chce. Komunisté byli ve vraždění a ubližování všeobecně velmi důslední, likvidovali a rozsypávali po cestách i ostatky českých hrdinů, měli z nich totiž strach. Protože čestný člověk hrozí i po smrti a proto jej čecháček tak nenávidí, protože je to důkaz jeho malosti a bezvýznamnosti. Nerad chodím na hřbitovy, když si představím, jak se asi musí cítit ostatek čestného člověka mezi tím rudým popelem..Čest památce našich hrdinů, které určitá bezvýznamná část našeho národa tak nenávidí..A to je důkaz, že jejich činnost měla smysl.
Tenhle "hrdina" nechal jako velitel internačního tábora zastřelit dva chlapce ve věku 10 a 13 let. Toliko k "čestnému" člověku. A z prospěchářství se snažil vstoupit do KSČ. Veškeré dokumenty jsou dostupné v archivech v Opavě a Jeseníku.
Napsat o Zofii Kossak - Szczucke (později Szatkowske) "obyčejná dívka", to chce velkou neznalost. Byla to jedna z nejvýznamnějších polských spisovatelek 20. století a její život by vydal sám na román. Už její odbojová činnost stojí za zmínku. Před založením Zegoty stála v čele Frontu Odrodzenia Polski, po zatčení v září 1943 byla převezena do Osvětimi (zde zahynul její syn) a v roce 1944 byla převezena do Varšavy do nechvalně proslulého vězení Pawiak a odsouzena k smrti. Když se k Varšavě blížila fronta a Němci začali evakuovat vězení, podařilo se jí s pomocí přátel 29.7.1944 uprchnout. Tři dny na to vypuklo Varšavské povstání, kterého se účastnila. Po potlačení povstání opět dokázala uprchnout a do konce války se pak skrývala převážně v Čenstochové. Poté prožila řadu let v emigraci, ale nakonec se do Polska v roce 1957 vrátila. Zámek, ve kterém žila před válkou, v roce 1945 při přechodu fronty vyhořel, ale usídlila se v domku, který stál hned vedle. Dnes je tam muzeum. Nakonec i zámeček byl částečně rekonstruován a zakonzervován a je tam kulturní centrum a část expozice. Je to sotva 30 minut jízdy (asi 20 km) od hranice v Českém Těšíně, doporučuji k návštěvě :)
Další snůška čecháčkovských lží. Od počátku platil zákon, že kdo měl domovské právo v obci k poslednímu sčítání lidu v roce 1910(poslední sčítání lidu v R+U), měl nárok na říšskou příslušnost. To se týkalo i jeho blízkých, rodinných příslušníků. Obce na získání druhé státní příslušnosti platila až do jara 1939. V Sudetech tak zůstalo na 300 tisíc Čechů. Averze a vyhánění se týkaly především dosazených státních zaměstnanců, kteří byli místním trnem v oku. I tak se je místní úřady snažily mírnit. Myslím, že nacistické Německo bylo v roce 1938 víc právním státem, jak Československo v letech 1945 - 55!
Teoreticky to máte nastudováno dobře. Ale jaký ten život v těch tzv. Sudetech byl? Můj děda vždycky říkal, že "Češi si v proktetorátu žili jak prasata v žitě". Z jeho pohledu asi ano, protože v protektorátu se mohlo mluvit česky, byly zde základní a střední školy, české filmy, spolky....v odstoupeném území zůstaly celé české vesnice, kde žilo jen pár Němců, ale Hitler si je zabral, protože Šternberk nebo Nový Jičín byla "německá města". Čechům zůstal jen drobný majetek, veškeré větší podniky byly "arizovány." Češi tam byly trpěni jako občané druhé kategorie a byli přeřazování na manuální práce nebo méně významné pozice. Řada statků byla zabrána německými "reemigranty" z území Rumunska Samozřejmě ne všichni Němci byli fanatičtí nacisti. Řada z nich velmi brzy vystřízlivěla, když začaly z fronty chodit oznámení o prvních padlých. Ale těch fanatických zůstalo až do konce války taky dost. Největší "sranda" nastala v roce 44/45, kdy bylo jasné, že Německo válku nemůže vyhrát, a mladé 16-17ti leté kluky posílali k RAD nebo do Todtovy organizace a při příchodu fronty na jaře 1945 je oblékali rovnou do uniforem Wehrmachtu. Podotýkám, že NEMĚLI německou národnost ani o ni nestáli! To by mě tedy zajímalo, jaký "říšský zákon" se na toto vztahuje. Opravdu nevidím rozdíl mezi chováním Němců k Čechům, kteří zůstali v pohraničí a v tom, jak se Češi chovali k Němcům, kteří zde zůstali po odsunu.
Ať chceme nebo ne, tzv. Vlasovci pražskému povstání pomohli. Paradoxně Vlasov měl s touto pomocí jen pramálo společného, byla to víceméně osobní akce generála Buňačenka, Ten ostatně neměl co ztratit, protože už během bojů v SSSR byl odsouzen k trestu smrti za to, že odmítl odstřelit most přes řeku Těrek, dokud byla na druhém břehu část jeho vojáků. Trest byl sice zmírněn na 10 let nucených prací s tím, že bude "vykonán po válce", ale kdo vydržel 10 let v gulagu, že....
Vojáci ROA se účastnili hlavně bojů na levém břehu Vltavy a jejich největší zásluhou bylo dobytí letiště v Ruzyni.Jednání s Vlasovci dopadla fiaskem, protože ani Beneš ani Česká národní rada si samozřejmě nechtěli pohněvat Stalina. A když bylo jasné, že Američani demarkační linii nepřekročí, pochopili Vlasov i Buňačenko, že jejich vojáci umírají zbytečně. A tak Vlasovci odtáhli a nechali povstalcům cca 80 pušek.
Suma sumárum: Praha by bez pomoci Vlasovců krvácela mohem více, ale nemyslím si, že by bez jejich pomoci bylo povstání "utopeno v krvi", protože nejtěžší boje probíhaly na pravém břehu Vltavy - tam, kde veškerou zátěž bojů nesli povstalci. Takže díky za pomoc ano, ale nektritický obdiv á la řeporyjský Novotný určitě ne. Nesmí se zapomínat, že ti samí Vlasovci, kteří pomohli v Praze, bez rozpaků vraždili polské civilisty během varšavského povstání.
Se slovy Buňačenka, která pronesl, když opouštěl Prahu, ale beze zbytku souhlasím: "V tomto městě už nezůstanu ani hodinu! Nestojíte nám za jedinou kapku krve! K čertu s vámi! Jděte si k bolševikům, však oni vám ukážou!"
Ukázali 🙁
Pokud má někdo výdělek do 9999 Kč, tak a platí 6000 odvody na sociální a zdravotní, tak nevyžije. Jako příklad to je nereálné. Takový člověk se nechá zaměstnat a podnikání převede na "vedlejšák", kde jsou odvody nižší. Nebo si nechá hlavní živnost, z které platí oněch 6000 a nechá se zaměstnat na DPP nebo DPČ.
Mě tedy nepřestává udivovat, kterak Babiš za svého více než desetiletého působení v politice měnil názory a politické směry. ANO vzniklo jako středopravicová strana se zaměřením na drobné a střední podnikatele (tedy konkurence ODS). Poté přešel více doleva a ukradl voliče ČSSD. Teď míří převážně na voliče SPD. A se všemi to jistě stále myslí upřímně :D
Jen pár postřehů k článku:
1) "„Partyzáni inklinovali ke komunistům" - naopak. Kamińského skupina, která působila na Těšínsku, byla součástí AK , tudíž nekomunistického odboje.
2) Bezprostředně po válce se sice všeobecná nenávist obrátila proti Němcům, ale vztahy mezi Čechy a Poláky byly pošramocené Sedmidenní válkou a pak rokem 1938. Kdo byl v českém nebo polském odboji a přežil, raději mlčel, protože nechtěl mít vymlácené okna v domě - v tom lepším případě pochopitelně. Češi ještě dlouho obviňovali Poláky, že kdyby Kamiński a jeho partyzáni neprovedli útok na životickou hospodu Izidora Mokrosze, tragédie v Životicích by se nestala. Mezi zastřelenými bylo 8 Čechů.
Zajímalo by mne co je myšleno pod větou :"Za druhé antisemitsky zaměřené republiky "
To co je psáno. Druhá republika už nebyla demokratickým státem a bylo třeba na někoho svést vinu za rozbití té "první" republiky. Takže se vše špatné tradičně svedlo na Židy, kteří byli propouštění ze zaměstnání, byly bojkotovány jejich výrobky atd. atd. A pak přišel 15. březen 1939, okupace a tvrdší protižidovské zákony.
Moje rodina žila celou dobu války na Těšínsku, tedy v polském záboru a později přímo na území "Říše" a měli tak možnost porovnat od podzimu 1938 tři armády. Polskou, německou a sovětskou. Poláci byli vyhublí, pušky pověšené na špagátech a věčně sháněli jídlo. Němci měli železnou kázeň a chovali se slušně. Z obyčejných příslušníků Wehrmachtu strach lidé neměli, ale z esesáků ano. No a Sověti, to je kapitola sama pro sebe. Ti kluci ani nevěděli kde jsou, každý byl German a ptali se, kudy na Prahu. Co jsem tak slyšel, záleželo na tom, jakou kázeň si dokázal zjednat jejich velitel. O žádných excesech jsem v naší obci jsem neslyšel (teda až na to, že mi část rodiny Sověti málem postříleli, ale naštěstí tahle situace dobře dopadla). Jednu dobovou vzpomínku ale přidám. Kousek od našeho domu byl statek a jeho majitelka měla uskladněnou píci pro dobytek. A větší část píce ji sebrali dva vojáci, aby měli čím nakrmit koně. A tak si šla veliteli stěžovat a ten rozhodl, že ty dva nechá za krádež na místě zastřelit. Ta selka si klekla na kolena a prosila ho, ať je nechá být, že přece neudělali nic tak hrozného. A velitel ji zvedl, řekl, že je nezastřelí, ale že potrestat je musí. A ještě dodal. "Už nikdy, nikdy přede mnou neklečte a neproste! Já musím mít kázeň. Víte, kdo tvoří první linie? To jsou kriminálníci, zloději, vrazi, kteří roky neviděli ženskou." Jestli to tak opravdu v první linii bylo, nechám na uvážení....
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
V článku je chyba. Obyvatelé Hlučínska dostali "říšské občanství" v roce 1938 automaticky, protože až do roku 1920 byli součástí Německa a z německého hlediska o ně nikdy nepřišli. Volkslista se týkala jen Těšínska, potažmo Horního Slezska. Stejně tak podíl rodáků z Hlučínska, kteří bojovali po zajetí nebo dezerci v řadách spojeneckých armád byl proti Těšínsku v poměru 1:10 (uvádí se zhruba 300 osob).Tedy žádná velká ochota bojovat za Československo tady nebyla.
1 odpověď