Na první pohled spravedlivé a logické. Když můžou střílet Rusové, měli by moci Ukrajinci také, aby to bylo férové. Má to jen drobný háček - Rusové střílejí své rakety, řízení střelby je ruské a navádění raket také. To ( zřejmě ) v případě Ukrajiny neplatí. To je také předmětem ruských výhrůžek a tvrzení, že "Západ" eskaluje válku a stává se součástí jedné z válčících stran. V tomto smyslu slova "souhlas" je eufemismus, neboť jde o podstatně více, než prostý souhlas. S určitou nadsázkou pak lze říci, že není pravda, že by Ukrajina bojovala za "nás" ( kolektivní Západ ), ale, že kolektivní západ bojuje za Ukrajinu. Zásadním problémem pak je, že to vyvolá další odvetu Ruska, zatím nejspíše adresovanou Ukrajině. Výsledek - další mrtví a zmrzačení.

Kdo si myslí, že Rusko nechá případné použití těchto raket bez odpovědi, ať zvedne ruku. Myslím, že nikdo z diskutujících, včetně mně, neví kolik takových raket bylo či bude Ukrajině dodáno a kdy. Totéž platí o tom, o jaké cíle raketových by mělo jít. Přesto všechno se dá celkem s jistotou předpovědět, že jediným ( !!! ) výsledkem použití těchto raket budou další mrtví na obou stranách, další zničení věcí nutných k přežití a další eskalace vzájemné nenávisti. Každý jiný výsledek je z říše fantazie a přání jednotlivých fanklubů. Že by to zvrátilo průběh konfliktu ve prospěch Ukrajiny je úvaha, která nemá oporu ve faktech. Takže opravdu nechápu, jak se z toho někdo, kdo o sobě tvrdí, že je duševně zdravý, může radovat. Že se tím dá Rusku záminka, aby zaútočilo v případě potřeby na cíle již uvnitř NATO, je už jen třešnička na dortě.

Protože věc už prošla celou soudní soustavou, je pro právní posouzení věci závazný ( pro soudy nižších stupňů ) právní názor Nejvyššího soudu. Ten jsem měl možnost před delší dobou vidět. Z nyní vydaného rozsudku je naprosto zřejmé, že se jím Městský soud v Praze neřídil, ačkoli pro něj je závazný. Proč, to nevím. Je ale asi nabíledni, že se soc.dem. znovu obrátí na Nejyší soud.

"Musismy", "jetřebismy" a podobné výrazivo bylo typické pro poslední léta socialismy jehož protagonisté se takto pokoušeli povzbudit v národu alespoň minimální nadšení pro budování světlých zítřků. Dlužno dodat, že marně. Autorovi je třeba důrazně připomenout, že "se musí" pouze zemřít. Jinak je vše proměnné a v politice zejména. Na rozdíl od mnohých se nedomnívám, že by zde byla sebemenší jistota, že nově zvolený prezident USA zastaví, či se o to alespoň pokusí, válku na Ukrajině. Dle mého názoru udělá s jistotou pouze to, co bude (Trump ) považovat za nejlepší pro Ameriku, tečka. Co to bude se jen obtížně odhaduje s větší přesností než předpověď počasí na příští měsíc. Na druhou stranu si troufnu předpovědět, že Evropa ( rozuměj Francie, Německo a tak trochu i Itálie a Polsko ) budou silně křičet, snad i pošlou nějaké ty rakety Ukrajincům ( kolik a jaké? ), ale ve finále, jako vždy se zpožděním budou následovat politiku USA. A jak jsem už řekl, ta se v podstatě předpovědět nedá. Na to nic nezmění ani sebeplamennější výzvy zdejších komentátorů a expertů.

Za nejkatstrofálnější je třeba považovat, že na tak závažné téma ( justice, Ústavní soud, platy soudců versus kvalita rozhodování a další s tím vším související ), se obejvilo do tohoto okamžiku JEN 260 příspěvků a přitom velká většina občanů si uvědomuje, že Ústavní soud má sílu a pravomoc ovlivňovat nejenom kvalitu rozhodování všech obecných soudů, ale i dění v celém státě, včetně ovlivňování veškeré politiky.

Nechci kritizovat něco o čem vím jen málo a někoho, koho neznám prakticky vůbec. Na druhou stranu číst umím obstojně a uměl jsem si přečíst i to, co prezident říkal o svých představách na složení "jeho" Ústavního soudu. Je zřejmé, že svými návrhy, resp. návrhy JUDr. Kysely jde hodně proti svým původním představám a slibům.Možná by měl změnit našeptávače. Bylo by to ku prospěchu věci.

Je to marné, je to marné, je to marné. Stále totéž vnímání zahraniční politiky, resp. politiky států vůbec, jako nějaký boj dobra se zlem, nebo jak se rádo říká v českých krajích, boj hodnotové politiky proti populistům, diktátorům a jim podobným režimům, přitom, pokud se jedná o globální nebo regionální velmoci, je takovéto dělení světa tím posledním, co určuje jejich jednání. Pokud se týká velké části zbytku, pak ten sází na více nebo méně lokajskou politiku, případně hlasitě štěká schovaný za nohavicí pána. Určující pro politiku velmocí jsou zájmy. Ty mohou být ad hoc definovány různě, ale vždy jde o vitální zájmy té které velmoci z pohledu budoucího přežití, moc, vliv a peníze. Do toho napříč zasahuje v různých časech a v různé intenzitě nacionalismus a xenofobie. Bohužel, až takhle jednoduché to je, Zbytek jsou jen slova.

Možná dojde i ke změně biologie a zase budeme mít jen dvě pohlaví.

Asi nelze souhlasit do slova a do písmene s celým článkem, ale klobouček před autorovou snahou o objektivní a nestranný pohled na problematiku, což je právě to, co řadě lidí bude nejvíce vadit.

K tomu se nedá nic moc dodat. Z uvedeného je zřejmé, pan poradce prezidenta Kolář má vazby na jiné složky ( lidi, skupiny, orgány ) v USA, než jsou ti, kteří podporují Trumpa. U pana prezidenta je to zřejmě podobné, pouze je to prostřednictvím poradce Koláře. Je na každém, aby si vyhodnotil sám pro sebe, co to znamená. Jedno je jisté, pan poradce ( a dokonce ani pan prezident ) nejsou Česko, ale jen lidé, kteří dočasně ovlivňují chování Česka vůči USA, a to nějak v případě vládnoucího deep state Demokratů a jinak v případě, že se prezidentem stane Trump. Česko jako takové je natolik nevýznamné, že jeho názory jsou pod rozlišovacími vlastnostmi USA, ať tam již vládne kdokoli. A že pan Kolář přijde o nějaké vlivné známosti a tím i možnosti? No to se prostě stává.

Pokud odhlédneme od možnosti naplnit stranické pokladny či namastit si vlastní, jak píše jeden z přispěvatelů, tak vnímání Ruska Polskem je celkem pochopitelné. Historicky došlo k opakovanému dělení Polska a Rusové u toho byly vždy. To, že Poláci naopak historicky neváhali ukrojit si dílky sousedních států jakmile k tomu byla příležitost není podstatné. Současné Polsko hraje výrazně americkou kartu, neboť s USA žádnou špatnou historickou zkušenost nemají a chtějí se stát pro USA nepostradatelnými obhájci jejich zájmů. Současně tak mají v zádech Američany jak proti Rusům, tak i proti Němcům, ale i proti Ukrajincům. Z ostatních strach nemají. Takže z hlediska Polska celkem historicky pochopitelný způsob uvažování. Na rozdíl od rusofóbních Čechů, kteří s Ruskem nesousedí, mají s ním sice také špatnou historickou zkušenost ( 1968 a násl. ), ale vůči Němcům, kteří jim způsobili historicky násobně větší újmy, fobii nemají. S demokracií či autoritativním režimem, jak si mnozí myslí, to nemá nic společného. Státy své zájmy, ať již domnělé či smyšlené hájí bez ohledu na panující režim. A že platí dnes spojenci, zítra nepřátelé, si snad uvědomují i ti, kteří nejsou v historii zrovna kovaní.

Svatá prostoto. Opravdu jsem si nemyslel, že se dožiju toho, aby zde na SEZNAMU byl publikován článek, který popisuje realitu takovou, jaké opravdu je. Jediné, co chybí je, že Rusko mělo v rozhodné době informace ( ať již pravdivé bebo zpravodajsky podvržené ), že Ukrajina chystá v krátké době útok na dvě odtržené republiky s cílem je znovu získat pod svoji kontrolu. Jinak je článek naprosto přesný a obsahu je v něm i možná nechtěné sdělení o účelových a ideově zbarvených tvrzeních tzv." kolektivního západu", jak se Rusko chystá chystá vojensky obsadit celou Ukrajinu a všechny bývalé satelity SSSR, případně i další země. Ještě bych dodal, že Putin totálně zklamal jako bývalý špion, když neprokoukl, že to, co se stane, bude znamenat dlouhodobé poškození Ruska na vnitřní i mezinárodní úrovni. Jenže, jak je to obvyklé všude na světě, státy své chyby nepřiznávají.

Samozřejmě, že zdraví je základním předpokladem k výkonu takřka všeho. Na věku a s tím do značné míry souvisejícím zdraví nezmění nikdo nic, dokonce ani fandové jedno či druhého kandidáta na prezidenta USA. Přesto je historicky dokázáno, že i nemocný prezident ( král, diktátor apod.) může vykonávat svoji funkci dobře nebo i skvěle. Abychom nechodili daleko, tak třeba Delano Roosevelt. Společným zájmem rozhádaných a fanouškovsky naladěných Čechů by mělo, aby byl zvolen ten, který he schopen přinést do současného světa větší stabilitu, předvídatelnost, potřebnou míru úcty k jiným národům, zřízením a vědomí, že Amerika zde není od toho, aby bačovala celý svět. USA jsou nebezpečné především samy sobě právě svojí rozpolceností a nevraživostí obou kandidátských táborů. V živém přenosu zde můžeme vidět, že ani demokratické zřízení není žádnou zárukou, že z voleb vzejde inteligentní, moudrý a schopný vůdce národa, což je s ohledem na oba kandidáty zřejmé. A to je opravdu velká škoda pro celý svět.

Položit do úvodu otázku, kterou cestou se SOCDEM vydá, jestli Demokratickou, či konzervativně-nacionální, je velká novinářská prase.ina. Korektní otázka by byla, zda to bude cesta liberálně progresivistická nebo konzervativně-národovecká. Obě cesty mohou, ale také nemusí, být demokratické.

Domnívám se, a nemyslím to jako pokus o špatný vtip, že by stálo za to, aby byly důkladně prozkoumány majetkové poměry paní von Leyen, případně majetkové poměry dalších osob a nichž by bylo možné se důvodně domnívat, že by mohly ukrývat její majetek. Nelze vyloučit, že výsledek by překvapil.

Já především myslím, že vaše babička by byla hodně překvapená z toho, co z vás dokáže vypadnout. Vládnoucí strany sice můžete titulovat jako demokratické, ale takové značení si plně zaslouží všechny další strany, které nezpochybňují naši Ústavu, neboť právě ta je kritériem demokracie. A to, pokud je mi známo, nezpochybňují ani vaši populisté a dokonce ani vaši proruští patolízalové. Pokud by však přesto došlo k tomu, že se v této republice někdo vážně bavit o systémové změně společensko-politického zřízení, tak ani to automaticky neznamená útok na demokracii jako takovou, neboť systémová změna paradoxně může znamenat snahu o více demokracie. A to se nebavíme o nákupech hlasů při sjezdech či jiných obdobných sletech demokratických stran, kde se volí nové vedení a přijímají programové dokumenty, ani o zákulisních dohodách stranických šíbrů, a už vůbec se nebavíme o podstatě demokracie jako vládě většiny s umožněním fungování menšiny, neboť se lze obtížně tvářit, že většina vzešlá z voleb, v nichž byla volební účast plus mínus 30%, v případě senátu ještě daleko méně, je většinou demokratickou. Vaše babička by nejspíše řekla, starej se o to, aby to, co řekneš mělo hlavu a patu, a nebylo jen výpotkem nedostatečné mozkové činnosti.

Likvidací strany je představa, že se 2-4% preferencí či volebním výsledkem 2,8% se dělá politika, která může něco ovlivnit. Sociálně demokratická je již z podstaty plebejská a vždy se dělala po hospodách a ulicích. Tomáš Petříček je bezva kluk, ale nikdy nezažil, jaké to je nemít na zplacení některé složenky nebo se rozhodovat, jestli děti pojedou na školní výlet nebo dostanou nové boty. O Petře Buzkové nemůžu říct, že by byla bezva holka. Přesto akce olovo vůči byla vůči ní čisté svinstvo.

Nová předsedkyně to mít mít hodně těžké. Nelze dopředu říct, že to bude další neúspěch ( asi by byl poslední ), ale lze už teď říct., že zaměření politiky na sociální jistoty, zvyšování daní, boj za co největší přerozdělování stále se zmenšujícího koláče a navíc v době, kdy většina legislativy již přichází z Bruselu, je v ČR do značné míry k takovému neúspěchu předurčeno. Jiná věc by byla, kdyby SOCDEM byla schopna představit voličům věrohodný (!) a realizovatelný (!) ekonomický program, který by zdroje pro štědřejší sociální politiku vytvářel, stejně jako pro zdravotnictví, školství a bezpečnost. To je však v současnosti limitováno nadnárodními institucemi, především silou tlačeným green dealem, ovládnutím klíčových ekonomických subjektů zahraničním kapitálem, stejně jako cíleným zdražováním energie a v důsledku toho stále větší nekonkurenceschopností Evropa, což vše je znakem v podstatě lokajské a periferní politiky. Přitom všem platí, že bez zásadní změny výše uvedeného bude stát a většina obyvatelstva dále chudnout. V takovém prostředí silnou sociální politiku dělat prostě nejde. No a systémovou či alespoň zásadní změnu v ČR nechce téměř nikdo, a pokud by snad i chtěl, tak se bojí ( oprávněně ), že by ho to smetlo. Jinými slovy bludný kruh z něhož je těžké vystoupit a nemyslím si, že by na to Jana Maláčová měla, a to ani společně s pěti Konečnými. Konsenzus na nutnosti zcela zásadních změn se bude vytvářet dlouho, pomalu, obtížně a určitě ne v jen v malém státě bez vlastních politik, jako je ČR.

Je dobře, že v ČR máme "novináře", kteří se ani nesnaží budit zdání objektivity a po vzoru všech "Kojzlarů" bojují otevřeně za tu !pravdu" o níž jsou bytostně přesvědčeni. Je zřejmé, že pan autor by sociální demokracii nevolil ani kdyby měl ruku v palečnici. To mu však nebrání dávat knížecí rady, které podle jeho názoru můžou tuto partaj resuscitovat k životu. Na rozdíl od něj si myslím, že sociální demokracii nemůže pomoci z agonie nic jiného než odvaha. Jde o odvahu omluvit se všem voličům za všechny chyby, přešlapy i nesporný podíl na politickém marasmu, který ovládl prakticky všechny současné partaje, a který spočívá v principu v tom, že nedělají politiku, ale politikaří. Pokud si SOCDEM poprvé v polistopadové historii uvědomí, že děla politiku znamená zabývat se problémy lidí v této zemi a nabízet ji řešení těchto problémů bez ohledu na to, zda je takové nabízené řešení levicové nebo pravicové, populistické nebo liberální či konzervativní. To totiž ještě nikomu nikdy nepomohlo. Musí jasný cíl na němž se většinově shodnou a v čele lidi, kteří pro dosažení tohoto cíle budou dělat vše a nenechají se od nikoho ani koupit, ani zastrašit novinářskou soldateskou. Musí hovořit jednoduše, jasně a jednoznačně a především pravdivě, i když ta pravda nebude vždy příjemná a tzv. "politicky chytrá" a bude třeba i hodně bolet. Pak můžou mít šanci už jenom proto, že se budou odlišovat od všech ostatních. Obávám se však, že lidi tohoto typu v SOCDEM nejsou, stejně jako nejsou v ostatních současných politických stranách.

Je to hodně velké zjednodušení. Svět jednoduchý není a už vůbec není černobílý. Blíže realitě by bylo - liberální demokracie jako směsice multikulturismu, levičáských ideí ( nikoli levicových ), sociálního inžernýství se snaží přesvědčit zbytek světa, že tím nejlepším, co lidstvo mohlo potkat a všichni, kdo si to nemyslí, jsou ti špatní. Výjimku z toho tvoří ti, kteří svůj nedostatek v ideích liberální demokracie kompenzují protiruským, případně alespoň protičínským postojem. Pro potřeby obhájit tyto své idee pak liberální demokracie zásadně používá metodu dvojího metru. Namísto pochopení pro jiné typy státních režimů šíří předsudečnou nenávist, opět s omluvenkou pro vše protiruské a protičínské. Ano, prezident má pravdu v tom, že Rusko nesdílí naše myšlenky a hodnoty ( podobně jako celý muslimský a budhistický svět a zhruba půlka USA ). Jenže logicky musí následovat otázka, zda to je zločin?