Pan Mikulecký je možná analytik, ale zcela jistě je manipulátor. Ano, je pravda, že Ukrajině a nedotknutelnosti jejího území byly dán y garance v podobě závazků signatářů Budapešťského memoranda, nebo spíš memorand. K tomu je ovšem třeba říct, že v tu dobu byla Ukrajina podle své ústavy neutrálním státem a je standardem v mezinárodním právu, že právě neutralita státu je garantována ze strany třetích států. Ukrajina se sama vzdala své neutrality a rozhodla se přijmout ústavní závazek vstupu do NATO. Od toho okamžiku nebylo co garantovat, protože garance ztratily na významu zánikem neutrality. Taková je nezkreslená realita, kterou by někdo, kdo se živí tím, že analyzuje mezinárodní politiku, neměl v žádném případě pomíjet či zatajovat.Zdůrazňuji, že to ani v nejmenším neznamená, že by to omlouvalo ruskou agresi, která prostě je porušením mezinárodního práva sama o sobě jako taková. Ale nemá to žádnou souvislost s garancemi poskytnutými neutralitě Ukrajiny v Budapešťském memorandu.

Učinit v současné době takové prohlášení je hodně podobné tomu, jaké prohlášení vydal poradce pana prezidenta krátce před ohlášením výsledků prezidentských voleb v USA. Velmi zdrženlivě je možné ho označit jako neprozíravé, aniž bychom hodnotili jeho správnost z hlediska vývoje konfliktu. Už jsem to opakoval mnohokrát. Stát prezentovaný stejnými lidmi nikdy nepřizná, že udělal chybu, a to nejen v ČR. Aby mohlo dojít ke změně, musí se vyměnit lidé za ty, kteří nejsou svázáni s tím, co dělali jejich předchůdci. Platí, že předčasné hodnotit počínání Trumpovi administrativy ve vztahu k válce na Ukrajině a nemálo podporovatelů pokračování války ,až do vysněné změny na bojišti ve prospěch Ukrajiny doufá, že praktická politika USA po nástupu Trumpa do funkce se ve vztahu ke konfliktu zásadně nezmění, resp. že se jim v mezidobí podaří přesvědčit Trumpa a lidi v jeho okolí, že je třeba pokračovat v tom, co činila administrativa Bidena. Jak jsem také už psal, o lidi trpící válkou zde nikdy nešlo a nejde. To jsou jen krokodýlí slzy. Jde přece o to porazit Putina, resp. maximálně poškodit Rusko. Narativ, že Rusko chce anektovat celou Ukrajinu a pokračovat do Evropy přece vyvrátit nelze.

Příliš složitá a mnohovrstevná otázka na odpověď v rozsahu několika řádků. Není Ukrajinec jako Ukrajinec, lidé s nimi mají nejrůznější zkušenosti. Problém je, že svojí mentalitou, životním stylem i příchylností k alkoholu mají zásadně a nesrovnatelně blíž k Rusům, než k Čechům. To není výčitka, to je fakt. Znám jich osobně dost a vím, že v řadě zásadních otázek je znát i po letech, že jsou z jiného civilizačního okruhu. Většina z nich za to, že se jejich země ocitla ve válce s Ruskem vůbec nemůže. 99% z nich nejsou žádní oligarchové, kteří se už nechtěli dělit s ruskými oligarchy o jeden koláč, stejně jako velká většina nejsou nacionalisté, kteří ovšem na Ukrajině v nemalé míře jsou a mají lví podíl na důvodech ruské agrese. A v tomto duchu by bylo možné pokračovat. Obecně platí, že se lidem v nouzi má pomáhat. Rovněž ale platí, že jinak se na to dívá ten, kdo má z čeho pomáhat a jinak ten, kdo je rád, že vyžije do příští výplaty. Nemá smysl to dál rozvádět, ale všichni by měli respektovat, že na tuto otázku neexistuje a nemůže existovat jednoznačná odpověď a různost odpovědí je naprosto pochopitelná. Všechno je navíc silně násobeno jednostrannou a všudypřítomnou proukrajinskou propagandou odmítající byť jen náznak objektivnosti, která už je kontraproduktivní a věci spíše škodí, než pomáhá.

Až na výjimky nikdo nemá a nebude mít problém označit ruskou agresi jako porušení mezinárodního práva. To je jedna rovina věci. V této konkrétní souvislosti je pak druhou rovinou věci, že Ukrajina byla v době Budapešťského memoranda neutrálním státem. Jestliže dnes Zelenskyj hovoří o tom, že Ukrajině ústava nedovoluje vzdát se části svého území výměnou za mír, pak je třeba zvlášť připomenout, že v té době také ústava neumožňovala Ukrajině změnit svůj statut neutrálního státu na stát směřující do NATO, což krátce před invazí stvrdil svým prohlášením Biden. Na těchto dvou rovinách se od počátku láme celá válka na Ukrajině. V tomto smyslu hodnotí tuto válku i Jeffrey Sachs.

To, že uvnitř soc.dem budou hlasy proti volebnímu spojení se STAČILO bylo předpokládatelné je jasné od vzniku této myšlenky. To, jestli předsedkyně soc. dem. tyto protesty vydrží nebo ustoupí je otázka. Bylo by dobré pro soc. dem., kdyby vydržela. Snad by konečně došlo l tomu, k čemu tato strana zraje už dlouhou řadu let, tedy k odštěpení progresivistického křídla. To je totiž jediná možná cesta, jak tato partaj může přežít. Progresivstické křídlo razící politiku, která má podporu 2-3% voličů zabíjí stranu už dlouho. Ani v současné době si nepřipustí, že spojení se STAČILO není o přesvědčení, ale o pudu sebezáchovy. Vůbec nic tomuto liberálně progresivistickému křídlu nebrání, aby o správnosti svých názorů přesvědčovalo voliče samostatně.

Myslím, že prostou logikou a respektováním faktů lze dospět k následujícím závěrům - na obou stranách barikády jsou síly, které by rády konflikt vyeskalovaly, ovšem za předpokladu, že se nepřelije mimo hranice Ukrajiny. V Rusku nepochybně existují síly, které jsou ochotny zajít podstatně dál, než Putin ( potud nelze pochopit přání p. Farského porazit Putina ) a nevadil by jim ani jaderný konflikt. Na Ukrajině jsou již několik let u moci síly, které jsou ochotny v zájmu vítězství nad Ruskem bez rozpaků zatáhnout do války NATO, nebo alespoň některé členské státy, protože pouze to umožňuje považovat vítězství za trochu reálnou myšlenku. V Evropě i v USA je spousta politiků, kteří by rádi přímým vstupem do války odvrátili pozornost od domácích problémů v nichž hrají hlavní roli, i spousta "byznysmanů", kteří by chtěli návrat již vynaložených investic do Ukrajiny a zisky odpovídající vynaloženému úsilí. Jen je třeba vymyslet, aby to vypadalo na útok Ruska a část veřejnosti tomu uvěřila. Mír opravdu není o tom, jestli chce někdo porazit Putina, to je jen politický zájem pánů Farských. Mír je o tom, zda prostí lidé na Ukrajině mají přinášet další oběti zájmům, které nejsou jejich vitálními zájmy a zda to tito lidé takto cítí. Ovšem vlivných sil, které uvažují právě takto je opravdu velmi málo. A ti, kteří tvrdí, že by Putin postupoval dál do Evropy, musí nejdříve odstranit zásadní rozpor mezi tímto tvrzením a současným tvrzením, že se Rusko hroutí, čeká jej ekonomická katastrofa, že Západ má všestrannou převahu nad Ruskem a Rusko nemá nic, čím by mohlo západ ohrozit, natož zničit

Všechny zprávy z ukrajinských bojišť jsou zcela, více a výjimečně i méně propagandisticky zpracované. My, protože žijeme v Česku máme to pochybné štěstí, že se na nás valí výlučně proukrajinská propaganda. Z toho, alespoň pro mne, vyplývá, že jim buď nevěřím vůbec, nebo jen s výhradami. K čemu je to dobré moc nechápu. Ano, je určité, nepříliš vysoké, procento lidí, kteří se nechají přesvědčit. Ovšem na podstatně větší část lidí to působí kontraproduktivně. A ta největší část lidí je imunní a jejich pro(proti)ukrajinské a pro(proti)ruské přesvědčení je dlouhodobé, pevné a neovlivnitelné, byť velmi často postrádá jakékoli racio. Tzv. "kolektivní západ" do kauzy Ukrajina nainvestoval už strašně moc. Celá garnitura politiků si na tom vybudovala svůj politický profil. Celá halda hybatelů s historií a sta tisíce jejich přisluhovačů si vysnila podnikatelské eldorádo jménem Ukrajina. Domnívat se, že právě tito dnes budou chtít změnit rétoriku je jen proto, že v USA zvolili Trumpa, je fantasmagorie. Ani sám Trump na tom příliš mnoho nezmění a lze počítat s tím, že proti němu bude použita taktika "stokrát nic umořilo osla". Jinými slovy, je velmi očekávatelné, že i nadále na nás bude chrlena propaganda nejrůznějšího zabarvení a zprávy z bojišť budou i nadále mít čistě propagandistickou podobu. O trpící lidi na Ukrajině, ať již jakéhokoli etnika, tady nikdy nešlo a nejde.

Chtěl bych požádat všechny, nejenom diskutující, aby si sami pro sebe srovnali stav demokracie obecně, stav justičního systému, stav svobody slova, stav mezinárodní politiky a svobody unijních států v době, kdy došlo k likvidaci režimů států východního bloku, v době, kdy jsme vstupovali do EU a stav téhož dnes. Možná se nám podaří přiblížit si odpovědi na spoustu otázek, např. i toho, co se odehrává v Rumunsku.

To už není ani k pláči.

Velká pravda je, že velká část voličů neví koho volit a stejně tak platí, že další velká část bude ( opět ) volit intuitivně a emotivně na základě toho, co jim kdo bude více či méně uvěřitelně předkládat. Do toho je nutné si přidat roli médií, které se ( opět ) budou moci přetrhnout, aby někoho zdehonestovali a z jiného udělali spasitele. Domnívám se přesto, že určitou šanci bude mít ten politický subjekt, který upřednostní normálnost jako hlavní cíl vnitřní i zahraniční politiky. V zemi žije stále dost voličů, kteří nejsou "zblbnutí" každodenní masáží o tom, co je dobré a co špatné, masáží stavící dezoláty proti liberálům, mladé proti starým atp.. Zájmem státu velikosti a vlivu ČR s otevřenou ekonomikou vždy bude nemít exaltované zahraničněpolitické postoje, naopak ekonomický zahraniční pragmatismus, nebýt lokajský ( toho si neváží ani spojenci ) a ve vnitřní politice razit neustálou snahu o postupný a rozumně rychlý přechod na ekonomiku s vyšší přidanou hodnotou, včetně schopnosti vyrábět finální, vyvážet a servisovat finální výrobky včetně investičních celků v oborrech jednak pro ČR tradičních a jednak v nově se rozvíjejících. Opět to vše bez velkého ideologicky exaltovaného křiku. Prostě se chovat normálně a pragmaticky.

Nechtěl jsem se původně do této diskuze zaplétat. Jenomže mi to nedá, když čtu zase jen ( až na několi výjimek ) fanouškovské příspěvky jedné či druhé strany. Prosím, zkuste aspoň na chvilku sundat z očí fanouškovské brýle. To poslední, co lze USA vyčítat je, že se snaží udržet svoji hegemonii nad světem, nebo alespoň jeho velkou částí. Prostě hájí svoje zájmy, někdy tím způsobem, někdy jiným a onehdy ještě jiným. Ale hájí pouze své zájmy. Že čas od času zájmem USA je třeba i vykonání nějakého toho "dobra", tedy věci, z níž mají prospěch nejen ony, je toho součástí. Rusko též hájí své zájmy. Způsoby, kterými to dělá, se nám nemusí líbit, ale tak to prostě je. Čína si počíná stejně, jen strategie je o dost odlišná, od dosud uváděných států. Ve všech případech se jedná o zájmy velmocí. Mimo to je zde i řada daleko menších států, které hájí své zájmy, často i nevybíravými způsoby. Typicky Izrael, ale zdaleka nejen on. No, a pak zde máme řadu států, které dělají lokajskou politiku v předklonu vůči některé z uvedených velmocí a své zájmy hájí způsobem - budu hájit zájmy té či oné velmoci a ona mne za to pochválí a vezme mne do party. V partě sice budu muset držet hubu a krok, ale za to budu občas sezobnout drobek spadlý ze stolu na zem. To jsou státy, které své vitální zájmy nehájí. Tak v současné době svět funguje. Chaos, nejistota a konflikty jsou důsledkem rozpadajícího se unipolárního světa. Je mi tedy líto, ale to, že se tímto způsobem USA vměšují do záležitostí Rumunska je pochopitelné, jednají prostě ve svém zájmu. Dobro a zlo sem vůbec nepatří.

Pokud tento článek skutečně vystihuje alespoň z části podstatu toho, s čím chtějí USA donutit oba státy k příměří a posléze k míru, pak to svědčí o jediném, USA nejsou ani trošku připraveny vzdát se unipolárního světa v němž oni rozhodují a ostatní více nebo méně poslouchají. Nic více a nic méně. Na Ukrajinu tento postoj bude platit omezeně, na Rusko vůbec, aspoň si to myslím.

Myslím, že posouzení této věci je drobátko složitější než jak nám podávají různí analytici, experti a koneckonců i řada přispěvatelů. K posouzení věci by bylo třeba opustit základní a uměle vytvořené dogma, že ruská agrese je výsledkem imperiálních choutek Putina, agresívní povahy ruského národa, jakož i další dogma, že Ukrajina bojuje za Evropu. Bylo by třeba připustit, že se Rusko kontinuálně chová stejně již několik staletí a za valnou většinou agresí a intervencí je snaha Ruska zabezpečit své impérium sanitárním prstencem států pod jeho vlivem nebo alespoň nikoli protiruských. Při připuštění tohoto základního obranného scénáře jímž se Rusko řídí pak bude snazší připustit, že zcela základním důvodem ruské agrese na Ukrajinu byl typicky ruská obava z přímého ohrožení z Ukrajiny jako člena NATO, tedy prodloužené ruky nepřátelského západu, zejména USA. A při připuštění tohoto základního motivu ruského jednání se pak logicky jeví současné naléhání představitelů kyjevského režimu jako věc, která rozhodně není cestou k míru, protože to neznamená nic jiného, než že Rusko bude mít NATO hned za svými hranicemi, tedy přesně to, proč proč Putin válku začal. K tomu už jen dodám, že na rozdíl od mnohých expertů a zlehčovačů celé situace jsem přesvědčen, že hrozba vzniku globálního konfliktu, který sice téměř nikdo nechce, klepe stále silněji na dveře. Za mne se jako jediný modus vivendi jeví silně mezinárodně garantovaná neutralita Ukrajiny bez jakéhokoli umístění cizích vojsk na území Ukrajiny. Balistické rakety přeletí území Ukrajiny jako nic a Rusové to vědí.

Vcelku se lze připojit těm příspěvkům, které článek popisují jako celkem věrný odraz reality. Já osobně bych per partes volil jiné výrazivo než autor, ale to nic nemění na obsahu. Vlastenectví, místy přerůstající v nacionalismus, bych nezesměšňoval. Je vlastní lidem obou válčících států, přičemž je nutné si současně férově přiznat, že k němu notnou dávkou přispěli všichni ti, kteří v průběhu staletí na území ruské říše ( ať se jmenovala jakkoli ) intervenovali a téměř vždy se při těch itervencích chovali vůči původnímu obyvatelstvu jako.... ( každý nechť si dosadí vlastní slovo ). Ať už přirozená a důvodná nedůvěra nebo nebo nedůvodná paranoia, jsou přesně těmi hlavními důvody nejenom intervence na Ukrajinu, ale i jiných intervencí Ruska do států blízkého příhraničí. Že toto chování naplňovalo sousedy Ruska přirozenými obavami je logické, zejména pak v případech, kdy sami tito sousedé neměli ( nemají ) čisté svědomí, neboť se s radostí připojovali k těm, kteří Rusko napadali. Vůbec se tato historická fakta nedají posuvovat optikou, kdo měl pravdu a kdo ne, kdo byl ten hodný a kdo zlý. Takto se nedá nazírat ani na historii, ani na současnou geopolitiku. Ve vztahu k dnešní válce na Ukrajině však "kolektivní Západ" určitě nepřjde zkrátka,ani když Ukrajina zůstane rozdělená a mimo NATO. Jeden z hlavních cílů současného dění, tedy oslabení Ruska prostřednictvím krve Ukrajinců, se dosáhnout nepochbně podařilo. Že to mělo současně i druhý, tentokrát nechtěný, efekt, tj. posílení rusko-čínských a rusko-indických vazeb je prostě fakt, který, alespoň dočasně, je nutno přijmout.

O Rumunsku toho moc nevím. Vím jen, že obecný pohled běžných Čechů na Rumunsko je podobný jako pohled "echt Západu" na Čechy. To pouze Češi samotní se cítí být součástí "echt Západu". Zdá se, že se však Rumunsko nevymyká obecným trendům. Neoliberální demokracie, která si nikoli nepodobně jako kdysi vládnoucí předlistopadoví komunisté, uzurpovala jedinou pravdu ( kdo ji nesdílí je dezolát ), není mezi podstatnou částí obecného lidu oblíbená. Důvodů k tomu je víc, ale jeden bych si dovolil přece jen pojmenovat - nezájem o to, co obecný lid skutečně zajímá. Považoval bych za jisté, že tento "přepísknutý neoliberalismus" je viníkem touhy obecného lidu po normálnosti a tuto normálnost aktuálně vidí právě v obdobně "přepísknutém konzervatismu". Nic moc dalšího záhadného bych v dosavadním výsledku voleb prezidenta v Rumunsku nehledal. Samozřejmě, že si nemůžu být jistý, ale domnívám se, že politická nabídka normálnosti by si v mnoha zemích získala silnou voličskou přízeň. Bohužel takovou nabídku v evropském měřítku lze očekávat teprve tehdy, až normálnost zvítězí v Německu a Francii. A to hned tak nebude, protože je pro media mnohem méně zajímavá právě svojí normálností.

Česká hodnotová zahraniční politika opakovaně zjišťuje, že hodnoty, které si dává do svého štítu, zajímají ty státy, které hájí své národní zájmy vždy jen dočasně, když se to hodí k prosazení nějakého cíle. Nejsme však v Evropě zdaleka sami, podobnými hodnotami se neustále ohání ještě pár dalších, stejně nevýznamných zemí. To všechno je však vedlejší ve světle toho, že se podařilo rozdmýchat oheň, který naprosto reálně hrozí přerůst v nezvladatelný požár. Z tohoto pohledu je dokonce jedno, že Rusko jednoznačně svojí agresí porušilo mezinárodní právo, protože právo, stejně jako mezinárodní smlouvy, po celou historii lidstva bylo vždy jen chabou obranou slabých. A jestli důvodem ruské agrese bylo úmyslné či neúmyslné vyprovokování nebo něco jiného ( každý nechť si dosadí podle svého gusta a přesvědčení ) je rovněž zcela lhostejné. To, co je důležité je, že v řadě zemí jsou stále ještě u moci politici, kteří na této válce vystavěli svůj politický program a není reálná šance, že by to byli právě oni, kdo tuto válku ukončí, i když i jim je dnes už jasné, že to možná drobátko "přepískli". Nikdy to neuznají, to může udělat až nová politická garnitura. Než ta se dostane k moci může být už pozdě, dokonce se dá z posledních dnů usuzovat, že pozdě už je.

Na první pohled spravedlivé a logické. Když můžou střílet Rusové, měli by moci Ukrajinci také, aby to bylo férové. Má to jen drobný háček - Rusové střílejí své rakety, řízení střelby je ruské a navádění raket také. To ( zřejmě ) v případě Ukrajiny neplatí. To je také předmětem ruských výhrůžek a tvrzení, že "Západ" eskaluje válku a stává se součástí jedné z válčících stran. V tomto smyslu slova "souhlas" je eufemismus, neboť jde o podstatně více, než prostý souhlas. S určitou nadsázkou pak lze říci, že není pravda, že by Ukrajina bojovala za "nás" ( kolektivní Západ ), ale, že kolektivní západ bojuje za Ukrajinu. Zásadním problémem pak je, že to vyvolá další odvetu Ruska, zatím nejspíše adresovanou Ukrajině. Výsledek - další mrtví a zmrzačení.

Kdo si myslí, že Rusko nechá případné použití těchto raket bez odpovědi, ať zvedne ruku. Myslím, že nikdo z diskutujících, včetně mně, neví kolik takových raket bylo či bude Ukrajině dodáno a kdy. Totéž platí o tom, o jaké cíle raketových by mělo jít. Přesto všechno se dá celkem s jistotou předpovědět, že jediným ( !!! ) výsledkem použití těchto raket budou další mrtví na obou stranách, další zničení věcí nutných k přežití a další eskalace vzájemné nenávisti. Každý jiný výsledek je z říše fantazie a přání jednotlivých fanklubů. Že by to zvrátilo průběh konfliktu ve prospěch Ukrajiny je úvaha, která nemá oporu ve faktech. Takže opravdu nechápu, jak se z toho někdo, kdo o sobě tvrdí, že je duševně zdravý, může radovat. Že se tím dá Rusku záminka, aby zaútočilo v případě potřeby na cíle již uvnitř NATO, je už jen třešnička na dortě.

Protože věc už prošla celou soudní soustavou, je pro právní posouzení věci závazný ( pro soudy nižších stupňů ) právní názor Nejvyššího soudu. Ten jsem měl možnost před delší dobou vidět. Z nyní vydaného rozsudku je naprosto zřejmé, že se jím Městský soud v Praze neřídil, ačkoli pro něj je závazný. Proč, to nevím. Je ale asi nabíledni, že se soc.dem. znovu obrátí na Nejyší soud.

"Musismy", "jetřebismy" a podobné výrazivo bylo typické pro poslední léta socialismy jehož protagonisté se takto pokoušeli povzbudit v národu alespoň minimální nadšení pro budování světlých zítřků. Dlužno dodat, že marně. Autorovi je třeba důrazně připomenout, že "se musí" pouze zemřít. Jinak je vše proměnné a v politice zejména. Na rozdíl od mnohých se nedomnívám, že by zde byla sebemenší jistota, že nově zvolený prezident USA zastaví, či se o to alespoň pokusí, válku na Ukrajině. Dle mého názoru udělá s jistotou pouze to, co bude (Trump ) považovat za nejlepší pro Ameriku, tečka. Co to bude se jen obtížně odhaduje s větší přesností než předpověď počasí na příští měsíc. Na druhou stranu si troufnu předpovědět, že Evropa ( rozuměj Francie, Německo a tak trochu i Itálie a Polsko ) budou silně křičet, snad i pošlou nějaké ty rakety Ukrajincům ( kolik a jaké? ), ale ve finále, jako vždy se zpožděním budou následovat politiku USA. A jak jsem už řekl, ta se v podstatě předpovědět nedá. Na to nic nezmění ani sebeplamennější výzvy zdejších komentátorů a expertů.