Its True.

No, já si naopak myslím, že jde o porážku Babiše, resp. o zopakování sázky na "antibabiše". Pouze si premiér neuvědomuje, že jsme o 4 roky dále s bezprostřední zkušeností s jeho vládnutím. Jinak řečeno, "antibabiš" možná opět zapůsobí, ale ani to nebude mít za následek hlasy pro SPOLU. Premiér Fiala prostě vše vsadil na dvě věci - antibabiš a Ukrajina. Ani jedno se mu nevyplatí.

Velká většina příspěvků odsuzuje USA za jejich postup a jak je zde zvykem, doprovázejí to nálepky od fašistů počínaje po nesvépravné pitomce. Bylo by dobré si uvědomit, že jediné, co se změnilo oproti minulosti je to, že to, co se dříve odehrávalo v zákulisí a dohadovalo šeptem, nyní američtí představitelé říkají na plná ústa. Jinak je chování velmocí již řadu let stejné, bez ohledu jaký režim tam momentálně zrovna panuje. Jediný, kdo se tomu dlouhodobě vymyká je Čína, která na to jde přes ovládnutí dluhů jiných států, přičemž ona je přímým věřitelem, popř. ovládne dluh skoupením pohledávek. Výsledek je ovšem de facto stejný. Prostě představy, že jsou si všechny státy rovny platí pouze de jure. V reálu tomu tak není a nikdy nebylo.

Podepisuji. Vůbec nejlepší jsou tzv. "ruské narativy" připsané každému, kdo namísto rusofobního napíše něco jiného. Co takhle nahradit proruské či protiruské nálepky jiným měřítkem - pravdou.

Optimisticky laděný článek s nímž nelze souhlasit. USA stačily na téměř dokonalou přeměnu 3 měsíce a navíc USA možná vojensky Německo opustí, čímž naopak Německo ztratí svého hlídače. Jakákoli předpověď dalšího vývoje je velmi odvážná záležitost, ale čistě historicky nahlíženo, je jakákoli militarizace Německa jednou z nejnebezpečnějších věcí, které si můžeme přát.

Po přečtení většiny příspěvků - šílená doba.

Pane Sabáčku, váš příspěvek je bohužel až příliš pravdivý. Nejsem nejmladší, ale takovou masáž občanů státem nepamatuji ani za vlády KSČ. Je naprosto neuvěřitelné, jak tito naši představitelé dokážou udělat synonyma ze slov "spravedlivý mír" a "válka". Chápu, že ,mnohým z nich se hroutí jejich svět vybudovaný na přesvědčení, že jejich vidění světa je to jediné a správné. Někteří z nich opravdu nechápou a druzí nechápou, protože pochopit nechtějí, že nemají žádný mandát, ani jeden jediný hlas vzešlý z voleb, který by je opravňoval, aby hnaly ČR do boje za"spravedlivý mír" na Ukrajině, tedy přeloženo, aby ČR někde jinde, než právě na území ČR válčila proti Rusku. O žádnou obranu zde nejde, protože na nás nikdo neútočí a tvrdit, že na nás jednou zaútočí Rusko je dnes stejně věrohodné, jako tvrdit, že oficiálně ohlášená militarizace Německa povede k další válce v Evropě.

Děkuji za článek z něhož jsem získal některé nové poznatky a zcela jistě i možnost seznámit se s jiným pohledem na historii. Autorovi vůbec nevyčítám, že od počátku až do konce článku je zřejmé, kdo je mu sympatický a kdo naopak. To, co lze autorovi vyčíst oprávněně je jeho vnímání dějin států prismatem hodnot jako spravedlnost, pravda apod.. Jenomže to hrubě odporuje všemu, co je o dějinách států známo. Je totiž úplně jedno, jestli v ten který okamžik byl v Rusku u moci car nebo bolševici nebo kdokoli jiný. Stejně tak bylo v daném kontextu jedno, jestli Finsko bylo republikou s parlamentní či jinou demokracií nebo jinou formou vlády. Prostě platilo vždy, tedy i v rusko-finkých vztazích, že zde na jedné straně bylo imperium a na druhé straně jiný státní útvar ( zrozený jakkoli ) nesrovnatelně menší a slabší. Všechna imperia, bez jediné výjimky, se vždy chovala ke svým sousedům stejně, včetně určování a definování svých vlastních zájmů, které se pochopitelně dost často křížily se zájmy těch menších a slabších. A jestli to bylo bolševické Rusko nebo do I. svět. války Velká Británie, nebo po této válce USA, bylo a je lhostejné. Mimochodem, právě proto nesedí ani přirovnání k ruské invazi na Ukrajinu, protože v tomto případě to byla jednoznačně Ukrajina, která se dlouhodobě před invazí ( v podstatě od Majdanu ) chovala vůči Rusku a všemu ruskému nepřátelsky, i když to pochopitelně nebylo jen z její vůle. Prostě reálná geopolitika se opravdu neřídí idejemi, i když právě těmi se velmoci snaží obhajovat své počínání.

To je v pořádku. Nemám žádné možnosti vás přesvědčovat o něčem jiném a ani nechci. Přeji vám co nejlepší budoucnost.

Děkuji za reakci. Je vidět, že nad věcmi uvažujete, kladete si otázky a nacházíte na něm sám(!!!) odpovědi. Nevnucuji vám svůj názor, ale já za zásadní problém považuji, že prezident Trump dal jasně najevo, že k dosažení míru na Ukrajině Evropu nepotřebuje. To byla taktická chyba. Ve Velké Británii a Francii přežívá jejich imperialistická minulost a přesvědčení o tom, že jako stálí členové RB jsou i politickými velmocemi. Trochu podobně a současně trochu jinak je to i s Německem ( to by bylo na delší analýzu ). A tyto státy chtějí přesvědčit USA, že je k dosažení míru potřebují a v důsledku toho logicky z toho budou něco i chtít. O Ukrajinu ( tedy lidi žijící na Ukrajině ) vůbec nejde. V každém případě chování těchto evropských států se nyní soustředí na to, aby příměří, resp. snad později i míru dosaženo nebylo. K tomu notnou dávkou přispívá i touha si na zbrojních zakázkách ( tak jako všude na světě ) namastit i své vlastní kapsy. Že důsledkem budou další tisíce mrtvých a velmi pravděpodobně i další ztráta území Ukrajiny, naprosto rozvrácený stát, je jim srdečně jedno.

To by bylo, aby se nám nepodařilo tu válku Ruska s Evropu vyprovokovat.

Ta vaše odpověď jde úplně mimo toho, co jsem psal. Přesto malá poznámka - pane Baloune, tomu co píšete se říká mantra nebo třeba fixní idea. To jsou věci, na nichž někdo trvá i přesto, že nezapadají do dané situace a odporují všem známým faktům. Můžete tedy na takové mantře nadále trvat i vy, ale to naprosto nic nezmění na faktu, že od počátku války platí, že Ukrajina ji vyhrát nemůže. To, co Ukrajina mohla je dobře připravit materiálně, lidsky a takticky dobrou protiofenzivu na dobře zvolené části fronty a následně využít případného úspěchu protiofenzivy k dojednání relativně výhodného míru. To se jí však nepodařilo. Navíc se naprosto zásadně změnily geopolitické reality v důsledku voleb v USA, takže Ukrajina v dohledné době nemůže počítat s tím, že někdo bude financovat jiný vývoj než ten, který chtějí USA. Evropa v tom nehraje roli, protože je příliš slabá,lakotná a nejednotná. Ta se vzmůže pouze na gesta a pravděpodobně i nějaké dodávky zbraní. V tomto geopolitickém prostředí platí, že Ukrajina nemůže porazit Rusko dvojnásob. Je mi líto, ale takhle to prostě je.

Tento vývoj bylo možné předpokládat už během volební kampaně. Proč? No protože se nejedná o nic jiného, než kopírování loňského vývoje po Evropských volbách. Všichni ti, kteří tomuto vývoji tleskají, nechť si ráčí uvědomit, kam v minulosti vedlo, když Německo začalo řešit své ekonomické problémy zbrojením, nyní nově doplněné přihazováním pod kotel green dealu. Obrovská neochota Němců ( především na západě ) něco politicky změnit vychází částečně ze stále ještě vysokého životního standardu a z části je to důsledkem německé záliby v hledání stability. Domnívám se, ale je to pouze moje spekulace, že kdyby volby v Německu byly o půl roku nebo spíš rok později, výsledek by byl dost jiný, neboť důsledky nového vývoje v USA by se již začaly promítat v Evropě. Čím si ovšem můžeme být zcela jisti je, že Německo bude usilovat o to, aby jeho vliv v Evropě zásadním způsobem vzrostl, především na úkor států ekonomicky závislých na Německu. Myslím, že doba, kdy nám bude vnuceno Euro není daleko.

Já se omlouvám, ale mě vývoj posledních týdnů a dní připadá naprosto šílený. Na jedné straně nová Trumpova administrativa sama označuje válku na Ukrajině za proxy válku mezi Ruskem a USA a chce ji zastavit ( pro koho spravedlivě či nespravedlivě je věc jiná a především toto hodnocení je vždy jenom subjektivní ). Na druhé straně většina států Evropy dělá všechno proto, aby do zastavení války hodily vidle. Merz v Německu chce využít situace k tomu, aby Německo v masivním zbrojení našlo východisko ze své vlastní ekonomické krize a my, kteří jsme na obdobný vývoj v Německu vždy jenom doplatili, tomu tleskáme. Lidé si nechávají implantovat myšlenku vlastního ohrožení Ruskem, aniž by proto existoval jeden jediný racionální důvod. Vláda premiéra Fialy jasně ví, že pokud by proběhla normální volební kampaň s normálnímu tématy , tak nemá ve volbách sebemenší šanci a proto chce kampaň založit na vyvolání strachu, aby lidé vítali výdaje na zbrojení na svůj vlastní úkor. Prostě doba vyvrácená z kloubů v níž i prezident Trump vypadá jako racionální politik mající na paměti výlučně dobro lidstva v čele s USA. V životě bych ještě před nedávnem nevěřil, že něco podobného je možné.

Velmi úspěšná akce ukrajinské diplomacie. Evidentně se jí daří prodávat mediálně něco, o čem téměř nikdo nic neví. Příměří jako takové je vždy klidem zbraní. Za jakých podmínek klid zbraní nastává, jak bude kontrolován a kdo bude oprávněn hodnotit, zda došlo či nedošlo k porušení příměří, je vždy součástí klidu zbraní, neboť bez stanovení těchto podmínek by k žádném klidu zbraní ani dojít nemohlo. Klid zbraní je současně i něčím, čím se nyní může chlubit americká administrativa, nebo, správněji řečeno, dostala se do situace, kdy to bude ona, kdo bude nyní moci říkat buď " podařilo se nám uzavřít příměří" nebo "Rusko zmařilo možnost příměří". Ani v jednom případě na tom nemůže nic prodělat, naopak. A protože přiznat Rusům, že třeba i oni, by měli zájem na příměří, ale za trochu jiných podmínek, se pokládá v současném mediálním světě za faux pas, tak tyto podmínky, zdá se, žádný mediální dům nezajímají.

Můžu se plést, nebo jsme se dosud nedozvěděli kompletní výsledek schůzky, nebo si naše media opět nechala něco pro sebe, ale moc velkou logiku v tom nevidím. Na straně jedné tvrzení, že Ukrajina stojí o mír, čehož důkazem je její přijetí amerického návrhu na úplné 30 denní zastavení bojů a na straně druhé tvrzení, že s okamžitou platností začínají USA opět vojensky podporovat Ukrajinu. Je to možná jen nešikovné vyjádření něčeho, co mělo vyznít jinak, ale takhle to vypadá, jako že Ukrajina získává 30 dnů na dozbrojení a případnou relokaci sil ( např. obklíčených v Kurské oblasti ). Ale jak říkám, třeba je to jinak. To, co ale rozhodně chybí je uvedení toho, kdo a jak bude na dodržování příměří dohlížet a hodnotit, kdo je případně poruší.

Jak už jsem psal dříve, problém je složitější, než se může zdát. Zelenskyj, bez ohledu jaký má skutečný názor na věc, má velmi malý prostor pro vyjednávání v oblasti ústupků. Dost zjednodušeně lze říci, že může ustoupit jen tam, kam mu to dovolí nacionalistické ozbrojené a na válku navyklé skupiny, částečně včleněné do pravidelné armády, neboť ustoupit více by pro něho znamenalo v podstatě okamžitou politickou smrt a do značné míry i možnost smrti fyzické. Trump, alespoň já si to myslím, dělá chybu, chce-li po něm nemožné. I kdyby se Američanům podařil nějaký "antimajdan", tak důsledkem nebude mír, ale občanská válka na několik let. V tomto smyslu má Trump naprostou pravdu, že jednání s Rusy jsou ( budou ) daleko jednodušší, protože Putin má kromě pravidelné armády k dispozici především kontkraktory, ale bez dlouhodobě vybičovávané nacionální nenávisti. Proto se domnívám, že největším úspěchem, který lze očekávat by bylo dlouhodobější kontrolované příměří během něhož by ukrajinská oficiální státní moc musela udělat vše pro snížení vlivu a nebezpečí střetu s těmito skupinami. A to pravdu nebude jednoduchý úkol, ať již ho bude plnit Zelenskyj nebo kdokoli jiný. Na druhou stranu má Trump nepochybně k dispozici, na rozdíl ode mne, zpravodajské informace, které třeba říkají´něco jiného.

Francouzskému prezidentovi se podařil neuvěřitelný politický husarský kousek. Jako prezident, který de facto prohrál mimořádné parlamentní volby a jako prezident země, která objektivně má jedny z největších evropských problémů majících původ v nezvládnuté migraci a rovněž jako prezident jedné z nejvíce zadlužených evropských zemí, která během jeho vlády ztratila bezmála všechen vliv v dřívějších francouzských v Africe, obrátil veškerou pozornost rozhádané francouzské politické scény na Ukrajinsko-ruský konflikt, aktuálně obohacený o změnu amerického postoje a staví se do čela "skupiny ochotných" pokračovat ve válce na Ukrajině. Opravdu "majstrštyk".

Naprosto otevřeně a upřímně řečeno - být spojencem paní Von der Leyen bych opravdu nechtěl být ani vteřinu.

Někdy od r. 1998 je to snad poprvé, co musím dát Miloši Zemanovi zapravdu ve všem podstatném, co dnes uvedl ( některé ne úplně přiléhavé příklady přehlížím), a to včetně jeho závěrečného označení Ruska za agresora. Tady si dovolím malou odbočku ( výjimku) - exprezidentovi je jistě známo, že důvod invaze Varšavské smlouvy v srpnu 68 ležel především v tom, že předlednový prezident Novotný nechtěl SSSR ( tedy včetně Ukrajiny ) umožnit umístění raket středního doletu v ČSSR jako odpověď na rozmístění takových amerických raket v SRN a rovněž SSSR vycházel ze sfér vlivu dojednaných v Jaltě ( Američané to bez velkého křiku respektovali ). Tato geopolitická fakta měl Miloš Zeman dnes zdůraznit, protože by to pomohlo objektivnějšímu hodnocení věci. Jinak klobouček dolů, protože se prakticky ve všem trefil do černého. Být méně osobní a více objektivní, klidně bych ho znovu volil za prezidenta.