Blázen je ten, kdo věřil doktoru Rychetskému.

Hodně, ale opravdu hodně zjednodušená úvaha. Ne, že by autor v jednotlivostech neměl pravdu, ať už co do popisu, tak i co do motivů.Nicméně k pochopení toho, co v Rusku začalo po smrti Brežněva a skončilo odchodem Jelcina, je třeba o hodně více. Celá tzv. "perestrojka" měla svůj filosofický základ a vývoj. Určitě vzorem nebyla, alespoň ne převládajícím způsobem, Čína. To už by se spíš dalo tvrdit, že to bylo Československo s jeho r. 1968. To základní však byla snaha centrálním hospodářstvím, nikoli jeho změnou po vzoru Číny, zvládnout ekonomickou krizi. Také nelze tvrdit, že by převažovala nostalgie po ruském imperialismu. To, co Rusům vadilo ( a vadí dodnes ) bylo, že okraje Ruského impéria po odtržení skočily rovnou do náruče pro Rusy nepřátelského západu a začaly Rusy na svém území diskriminovat. Připomnělo jim to, jak se to samí chovaly za druhé 2. WW, s výjimkou Ukrajiny. Zklamání z Jelcinovi éry bylo opravdu obrovské. Logickou a očekávatelnou reakcí na to byl Putin. To, že je dnes označován některými za masového vraha a světového nepřítele č. 1 hlavně ve státech bývalého východního bloku je věc jedna. To, že obnovil pořádek, do značné míry zkrotil oligarchy ( což se nepodařilo na Ukrajině ) a na exportu surovin zvýšil naprosto zásadním způsobem životní úroveň většiny Rusů je věc druhá. Tedy zvýšení životní úrovně a nikoli územní renesance impéria, je hlavním důvodem Putinovi podpory.

Naprosto typický příspěvek. Hustota takových a jim podobných ve zdejších diskuzích bohužel ukazuje stav nemalé části českého národa. S něčím nesouhlasím, ale nemám argumenty, ani slušnost, ani odvahu si přiznat, že na názory, s nímž nesouhlasím by něco mohlo být. Takže moje reakce je urážka, dehonestace autora příspěvku, čím hrubější, tím lepší.

Proč potrefená husa? Velmi slušně vyjádřený názor. bez osobních invektiv či slaboduché hrubosti. Pokud by každý, kdo vyjádří slušně svůj názor a ještě uvede důvod, proč jej zastává měl být potrefená husa, pak naši budovatelé demokracie udělali asi někde chybu. Osobně nemám nic proti tomu, že se např. pan plukovník Foltýn vyjadřuje své názory, byť způsobem, který s nímž nesouhlasím. Problém je v tom, že zastává státem placenou funkci a stát se neskládá jen z občanů, kteří nadšeně sdílí jeho hodně černobílé názory. Naopak, svým způsobem vyjadřování patří mezi hlavní vykopávače příkopů dělících společnost. To nechť si dělá jako soukromník, ale ne jako státní zaměstnanec.

Pan Mikulecký je možná analytik, ale zcela jistě je manipulátor. Ano, je pravda, že Ukrajině a nedotknutelnosti jejího území byly dán y garance v podobě závazků signatářů Budapešťského memoranda, nebo spíš memorand. K tomu je ovšem třeba říct, že v tu dobu byla Ukrajina podle své ústavy neutrálním státem a je standardem v mezinárodním právu, že právě neutralita státu je garantována ze strany třetích států. Ukrajina se sama vzdala své neutrality a rozhodla se přijmout ústavní závazek vstupu do NATO. Od toho okamžiku nebylo co garantovat, protože garance ztratily na významu zánikem neutrality. Taková je nezkreslená realita, kterou by někdo, kdo se živí tím, že analyzuje mezinárodní politiku, neměl v žádném případě pomíjet či zatajovat.Zdůrazňuji, že to ani v nejmenším neznamená, že by to omlouvalo ruskou agresi, která prostě je porušením mezinárodního práva sama o sobě jako taková. Ale nemá to žádnou souvislost s garancemi poskytnutými neutralitě Ukrajiny v Budapešťském memorandu.

Učinit v současné době takové prohlášení je hodně podobné tomu, jaké prohlášení vydal poradce pana prezidenta krátce před ohlášením výsledků prezidentských voleb v USA. Velmi zdrženlivě je možné ho označit jako neprozíravé, aniž bychom hodnotili jeho správnost z hlediska vývoje konfliktu. Už jsem to opakoval mnohokrát. Stát prezentovaný stejnými lidmi nikdy nepřizná, že udělal chybu, a to nejen v ČR. Aby mohlo dojít ke změně, musí se vyměnit lidé za ty, kteří nejsou svázáni s tím, co dělali jejich předchůdci. Platí, že předčasné hodnotit počínání Trumpovi administrativy ve vztahu k válce na Ukrajině a nemálo podporovatelů pokračování války ,až do vysněné změny na bojišti ve prospěch Ukrajiny doufá, že praktická politika USA po nástupu Trumpa do funkce se ve vztahu ke konfliktu zásadně nezmění, resp. že se jim v mezidobí podaří přesvědčit Trumpa a lidi v jeho okolí, že je třeba pokračovat v tom, co činila administrativa Bidena. Jak jsem také už psal, o lidi trpící válkou zde nikdy nešlo a nejde. To jsou jen krokodýlí slzy. Jde přece o to porazit Putina, resp. maximálně poškodit Rusko. Narativ, že Rusko chce anektovat celou Ukrajinu a pokračovat do Evropy přece vyvrátit nelze.

Příliš složitá a mnohovrstevná otázka na odpověď v rozsahu několika řádků. Není Ukrajinec jako Ukrajinec, lidé s nimi mají nejrůznější zkušenosti. Problém je, že svojí mentalitou, životním stylem i příchylností k alkoholu mají zásadně a nesrovnatelně blíž k Rusům, než k Čechům. To není výčitka, to je fakt. Znám jich osobně dost a vím, že v řadě zásadních otázek je znát i po letech, že jsou z jiného civilizačního okruhu. Většina z nich za to, že se jejich země ocitla ve válce s Ruskem vůbec nemůže. 99% z nich nejsou žádní oligarchové, kteří se už nechtěli dělit s ruskými oligarchy o jeden koláč, stejně jako velká většina nejsou nacionalisté, kteří ovšem na Ukrajině v nemalé míře jsou a mají lví podíl na důvodech ruské agrese. A v tomto duchu by bylo možné pokračovat. Obecně platí, že se lidem v nouzi má pomáhat. Rovněž ale platí, že jinak se na to dívá ten, kdo má z čeho pomáhat a jinak ten, kdo je rád, že vyžije do příští výplaty. Nemá smysl to dál rozvádět, ale všichni by měli respektovat, že na tuto otázku neexistuje a nemůže existovat jednoznačná odpověď a různost odpovědí je naprosto pochopitelná. Všechno je navíc silně násobeno jednostrannou a všudypřítomnou proukrajinskou propagandou odmítající byť jen náznak objektivnosti, která už je kontraproduktivní a věci spíše škodí, než pomáhá.

Až na výjimky nikdo nemá a nebude mít problém označit ruskou agresi jako porušení mezinárodního práva. To je jedna rovina věci. V této konkrétní souvislosti je pak druhou rovinou věci, že Ukrajina byla v době Budapešťského memoranda neutrálním státem. Jestliže dnes Zelenskyj hovoří o tom, že Ukrajině ústava nedovoluje vzdát se části svého území výměnou za mír, pak je třeba zvlášť připomenout, že v té době také ústava neumožňovala Ukrajině změnit svůj statut neutrálního státu na stát směřující do NATO, což krátce před invazí stvrdil svým prohlášením Biden. Na těchto dvou rovinách se od počátku láme celá válka na Ukrajině. V tomto smyslu hodnotí tuto válku i Jeffrey Sachs.

To, že uvnitř soc.dem budou hlasy proti volebnímu spojení se STAČILO bylo předpokládatelné je jasné od vzniku této myšlenky. To, jestli předsedkyně soc. dem. tyto protesty vydrží nebo ustoupí je otázka. Bylo by dobré pro soc. dem., kdyby vydržela. Snad by konečně došlo l tomu, k čemu tato strana zraje už dlouhou řadu let, tedy k odštěpení progresivistického křídla. To je totiž jediná možná cesta, jak tato partaj může přežít. Progresivstické křídlo razící politiku, která má podporu 2-3% voličů zabíjí stranu už dlouho. Ani v současné době si nepřipustí, že spojení se STAČILO není o přesvědčení, ale o pudu sebezáchovy. Vůbec nic tomuto liberálně progresivistickému křídlu nebrání, aby o správnosti svých názorů přesvědčovalo voliče samostatně.

Myslím, že prostou logikou a respektováním faktů lze dospět k následujícím závěrům - na obou stranách barikády jsou síly, které by rády konflikt vyeskalovaly, ovšem za předpokladu, že se nepřelije mimo hranice Ukrajiny. V Rusku nepochybně existují síly, které jsou ochotny zajít podstatně dál, než Putin ( potud nelze pochopit přání p. Farského porazit Putina ) a nevadil by jim ani jaderný konflikt. Na Ukrajině jsou již několik let u moci síly, které jsou ochotny v zájmu vítězství nad Ruskem bez rozpaků zatáhnout do války NATO, nebo alespoň některé členské státy, protože pouze to umožňuje považovat vítězství za trochu reálnou myšlenku. V Evropě i v USA je spousta politiků, kteří by rádi přímým vstupem do války odvrátili pozornost od domácích problémů v nichž hrají hlavní roli, i spousta "byznysmanů", kteří by chtěli návrat již vynaložených investic do Ukrajiny a zisky odpovídající vynaloženému úsilí. Jen je třeba vymyslet, aby to vypadalo na útok Ruska a část veřejnosti tomu uvěřila. Mír opravdu není o tom, jestli chce někdo porazit Putina, to je jen politický zájem pánů Farských. Mír je o tom, zda prostí lidé na Ukrajině mají přinášet další oběti zájmům, které nejsou jejich vitálními zájmy a zda to tito lidé takto cítí. Ovšem vlivných sil, které uvažují právě takto je opravdu velmi málo. A ti, kteří tvrdí, že by Putin postupoval dál do Evropy, musí nejdříve odstranit zásadní rozpor mezi tímto tvrzením a současným tvrzením, že se Rusko hroutí, čeká jej ekonomická katastrofa, že Západ má všestrannou převahu nad Ruskem a Rusko nemá nic, čím by mohlo západ ohrozit, natož zničit

Všechny zprávy z ukrajinských bojišť jsou zcela, více a výjimečně i méně propagandisticky zpracované. My, protože žijeme v Česku máme to pochybné štěstí, že se na nás valí výlučně proukrajinská propaganda. Z toho, alespoň pro mne, vyplývá, že jim buď nevěřím vůbec, nebo jen s výhradami. K čemu je to dobré moc nechápu. Ano, je určité, nepříliš vysoké, procento lidí, kteří se nechají přesvědčit. Ovšem na podstatně větší část lidí to působí kontraproduktivně. A ta největší část lidí je imunní a jejich pro(proti)ukrajinské a pro(proti)ruské přesvědčení je dlouhodobé, pevné a neovlivnitelné, byť velmi často postrádá jakékoli racio. Tzv. "kolektivní západ" do kauzy Ukrajina nainvestoval už strašně moc. Celá garnitura politiků si na tom vybudovala svůj politický profil. Celá halda hybatelů s historií a sta tisíce jejich přisluhovačů si vysnila podnikatelské eldorádo jménem Ukrajina. Domnívat se, že právě tito dnes budou chtít změnit rétoriku je jen proto, že v USA zvolili Trumpa, je fantasmagorie. Ani sám Trump na tom příliš mnoho nezmění a lze počítat s tím, že proti němu bude použita taktika "stokrát nic umořilo osla". Jinými slovy, je velmi očekávatelné, že i nadále na nás bude chrlena propaganda nejrůznějšího zabarvení a zprávy z bojišť budou i nadále mít čistě propagandistickou podobu. O trpící lidi na Ukrajině, ať již jakéhokoli etnika, tady nikdy nešlo a nejde.

S hodnocením pana Zůbka lze v obecné rovině souhlasit. V konkrétním případě je ale trochu problém vyznat se v tom, kdo čí je přítel nebo nepřítel. Zatím se dá říct pouze to, že náš mainstream se zorientoval tak, že protiasadovští povstalci jsou vlastně protiruští povstalci, což je v podstatě legitimizuje. Současně z toho lze usoudit, že ze Sýrie ze dne na den zmizeli islamističtí teroristé. Také bych chtěl mít takto jednoduché a nekomplikované vidění světa.

Chtěl bych požádat všechny, nejenom diskutující, aby si sami pro sebe srovnali stav demokracie obecně, stav justičního systému, stav svobody slova, stav mezinárodní politiky a svobody unijních států v době, kdy došlo k likvidaci režimů států východního bloku, v době, kdy jsme vstupovali do EU a stav téhož dnes. Možná se nám podaří přiblížit si odpovědi na spoustu otázek, např. i toho, co se odehrává v Rumunsku.

Bohužel ne. Stačí si přečíst zdejší diskuzi.

Dal jsem vám srdíčko, protože většinu jste popsal lapidárně a výstižně. Pouze nesouhlasím s tím, že Ukrajina bude obětní beránek. Ukrajina si prostřednictvím vládnoucí kliky vybrala svůj osud zcela dobrovolně. Vždycky měla možnost zůstat neutrální. Vždycky měla možnost nedělat protiruskou politiku. Vždycky měla možnost neakceptovat záměry Bidenova deep state a velkohubého Johnsona. Vždycky měla možnost zvolit mír, byť za cenu zůstat vojensky a geopoliticky ve sféře vlivu Ruska. Obchodník Trump na základě svého vnímání světa naprosto oprávněně říká, že svět se zbláznil. Ano, Ukrajina se chtěla "pouze" zbavit ruského vlivu. Biden a jeho deep state to vyhodnotil tak, že může použít Ukrajinu

k osobní mstě a sáhnout po ukrajinské půdě a nerostném bohatství a ještě za levno ( ukrajinskou krev ) poškodit Rusko. Výsledek vidíme všichni.

To už není ani k pláči.

Velká pravda je, že velká část voličů neví koho volit a stejně tak platí, že další velká část bude ( opět ) volit intuitivně a emotivně na základě toho, co jim kdo bude více či méně uvěřitelně předkládat. Do toho je nutné si přidat roli médií, které se ( opět ) budou moci přetrhnout, aby někoho zdehonestovali a z jiného udělali spasitele. Domnívám se přesto, že určitou šanci bude mít ten politický subjekt, který upřednostní normálnost jako hlavní cíl vnitřní i zahraniční politiky. V zemi žije stále dost voličů, kteří nejsou "zblbnutí" každodenní masáží o tom, co je dobré a co špatné, masáží stavící dezoláty proti liberálům, mladé proti starým atp.. Zájmem státu velikosti a vlivu ČR s otevřenou ekonomikou vždy bude nemít exaltované zahraničněpolitické postoje, naopak ekonomický zahraniční pragmatismus, nebýt lokajský ( toho si neváží ani spojenci ) a ve vnitřní politice razit neustálou snahu o postupný a rozumně rychlý přechod na ekonomiku s vyšší přidanou hodnotou, včetně schopnosti vyrábět finální, vyvážet a servisovat finální výrobky včetně investičních celků v oborrech jednak pro ČR tradičních a jednak v nově se rozvíjejících. Opět to vše bez velkého ideologicky exaltovaného křiku. Prostě se chovat normálně a pragmaticky.

Nechtěl jsem se původně do této diskuze zaplétat. Jenomže mi to nedá, když čtu zase jen ( až na několi výjimek ) fanouškovské příspěvky jedné či druhé strany. Prosím, zkuste aspoň na chvilku sundat z očí fanouškovské brýle. To poslední, co lze USA vyčítat je, že se snaží udržet svoji hegemonii nad světem, nebo alespoň jeho velkou částí. Prostě hájí svoje zájmy, někdy tím způsobem, někdy jiným a onehdy ještě jiným. Ale hájí pouze své zájmy. Že čas od času zájmem USA je třeba i vykonání nějakého toho "dobra", tedy věci, z níž mají prospěch nejen ony, je toho součástí. Rusko též hájí své zájmy. Způsoby, kterými to dělá, se nám nemusí líbit, ale tak to prostě je. Čína si počíná stejně, jen strategie je o dost odlišná, od dosud uváděných států. Ve všech případech se jedná o zájmy velmocí. Mimo to je zde i řada daleko menších států, které hájí své zájmy, často i nevybíravými způsoby. Typicky Izrael, ale zdaleka nejen on. No, a pak zde máme řadu států, které dělají lokajskou politiku v předklonu vůči některé z uvedených velmocí a své zájmy hájí způsobem - budu hájit zájmy té či oné velmoci a ona mne za to pochválí a vezme mne do party. V partě sice budu muset držet hubu a krok, ale za to budu občas sezobnout drobek spadlý ze stolu na zem. To jsou státy, které své vitální zájmy nehájí. Tak v současné době svět funguje. Chaos, nejistota a konflikty jsou důsledkem rozpadajícího se unipolárního světa. Je mi tedy líto, ale to, že se tímto způsobem USA vměšují do záležitostí Rumunska je pochopitelné, jednají prostě ve svém zájmu. Dobro a zlo sem vůbec nepatří.

Já bohužel nemám hudební sluch, takže podle žádných not zpívat neumím.

Pokud tento článek skutečně vystihuje alespoň z části podstatu toho, s čím chtějí USA donutit oba státy k příměří a posléze k míru, pak to svědčí o jediném, USA nejsou ani trošku připraveny vzdát se unipolárního světa v němž oni rozhodují a ostatní více nebo méně poslouchají. Nic více a nic méně. Na Ukrajinu tento postoj bude platit omezeně, na Rusko vůbec, aspoň si to myslím.