Před necelými čtyřmi lety jsme byli rádi, že ta, údajně zbytečná lůžka, máme.
Stále je zdůrazňovaná potřeba převést lůžka akutní na lůžka určená k poskytování dlouhodobé péče. Na těchto lůžkách je ale z poměrně významné části poskytována spíše péče sociální, protože nesoběstačného pacienta není kam propustit. Často rodina odmítá pečovat o svého příbuzného a míst v zařízeních pro seniory je zoufalý nedostatek.
Z članku vyplývá, že slečny pouze hyperventilovaly, možná, že z poklesu hladiny ionizovaného vápníku v krvi při hyperventilaci, měly i křeče. Stačilo nechat je chvili dýchat do většího igelitového pytlíku a bylo by po problému.
Není divu, že ve školství není na slušné mzdy, když , kromě učitelů je ve škole houf asistentek pedagoga, speciální pedagogové, psychologové....
V dobách mé školní docházky vše zvládli sami učitelé a my, žáci a studenti jsme se v kolektivu třídy dovedli srovnat sami
Je vhodné připomenout, že ministr zdravotnictví před časem vrátil ve prospěch státního rozpočtu, nemýlím-li se, 9 miliard.
Až bude ČT zase informovat o vynikajících úspěších naší medicíny (které nezpochybňuji), bylo by dobré doplnit zpravodajství záběry z dětské kliniky v areálu Thomayerovy nemocnice.
Nedozírné škody se vzniky tím, že, po vzoru marxisticko leninských pomatenců z minulého století, pomatenci zelení začali stanovovat termíny, do kterých se má to či ono stihnout. Přechod od zvířecí síly k páře a od páry ke spalovacím či elektrickým motorům proběhl v závislosti na rozvoji vědy a techniky. Nevzdělaní hlupáci bez elementrárních znalostí přírodních zákonů zapřahají vůz před koně.
Mistr světa ve skoku do řeči Václav Moravec si kritiku zaslouží již dlouho. Stejně tak celá publicistika a zpravodajství, které jsou neobjektivní a jednostranné. Nepamatuji, že by v posledních letech byl dán prostor názorům oponentním k zeleným nesmyslům prosazovaným EU. Velmi důležité volby do evropského parlamentu jsou za dveřmi a v České televizi o tom téměř není ani zmínka. Asi se to někomu nehodí.
Obávám se že organizátoři našeho zdravotnictví nemají přehled o situaci mimo fakultní nemocnice.
V druhé polovině devadesárých let se všeobecně tvrdilo, že máme moc lůžek a moc lékařů. Dnes se pro změnu tvrdí, že je moc akutních lůžek. Ještě, že jsme je při covidové pandemii měli, mrtvých mohlo být mnohem víc. Kdyby akutních lůžek byl opravdu dostatek, nebyl by problém dostat k hospitalizaci nemocné, u nichž je vhodné či přimo nutné, aby jejich diagnostika a léčba probíhala na lůžku (staří, obtížně pohybliví, osaměle žijící, případně nemocní s mentálním deficitem, kteří nejsou schopni dostatečně spolupracovat při ambulantním postupu). Na mnoha, zejmena interních a chirurgických odděleních lekaři kažfý pátek řeší problém, jak zajistit aspoň 2-3 volná lůžka na víkend. Prodloužil se věk dožití, přibývá tak obyvatel,kteří vyžadují zdravotní péči. To je ale zřejmě mimo obzor těch, kteří o zdravotnictví rozhodují.
Je vidět, že na hlouposti má stát peněz vždy dost - Oprav dům po babičce, Nová zelená úsporám, Dešťovka a nyní nově podpora nákupu elektromobilů. Všechny tyto akce jsou pro občany se středními a vyššími příjmy. A samozřejmě pro firmy, které se na takových kampaních budou podílet - stavební podniky, automobilky a další.
Pan ředitel mi mluví z duše. To, co dobře funguje, se nemá měnit, většina změn bývá k horšímu. Dvoustupňový systém postgraduálního vzdělávání, který skončil v roce 2004, byl propracovaný, a neměl se měnit. Byl nahrazen paskvilem, který je, dle mého názoru nereformovatelný a to proto, že na jeho udržení mají zájem fakultní nemocnice, kam bylo vzdělávání z IPVZ (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví ) přesunuto. Vederní odborných společností a profesorská loby jsou přesvědčení, že ten, kdo neabsolvoval praxi na klinikách, nemůže výt dostatečně vzdělán. Což je samozřejmě nesmysl. Teorii se musí naučit každý lékař sám a praktické zkušenosti, dovednosti a schopnosti v diferenciální diagnostice se zpravidla nejlépe naučí od svého primáře a starších kolegů na domovském pracovišti.
Kromě lepších finančních podmínek je dalším důvodem odchodu mladých lékařů i nesmírně finančně a časově náročný stupidní systém postgraduálního vzdělávání, který vyhovuje pouze lékařským fakultám, na které bylo toto vzdělávání přesunuto. Mají tak opodstatnění pro neskutečně velký počet asistentů, docentů a profesorů, na každé klinice.
Kromě ultimativních požadavků Sekce mladých lékařů ČLK jsem nezachytil nějaký jejich návrh na řešení. "Neúnosný" počet služeb není způsoben jen nedostatkem lékařů, který je jistě objektivní skutečností. Ředitelé nemocnic a primáři oddělení musí také dbát na ekonomiku provozu. Měsíčně je třeba zajistit přibližně 22 všedních služeb, to je 22x15,5hod= 341 hodin a 8 víkendových dnů, to je 8x24 = 192 hodin, dohromady 533 hodin. Při povoleném počtu 35 hodin přesčasů je potřeba 533:35=15 lékařů na zajištění služeb v měsíci. Na odděleních, která mají jednotku intenzivní péče musí sloužit současně nejméně 2 lékaři, jeden pro JIP a jeden pro standardní lůžka, na zajištění služeb by bylo třeba 30 lékařů. Ptám se, čím by chtěli představitelé Sekce mladých lékařů zaměstnat takový počet lékařů v běžné pracovní době např. na 70 lůžkovém interním oddělení. Samozřejmě, někteří by pracovali v ambulancích, ale stejně by dost lékařů na takovém oddělení v pracovní době nemělo "do čeho píchnout". Zařazení nočních služeb do běžné pracovní doby tak, že by se po službě chodilo, domů není na lůžkových odděleních ideální, protože by se tak ošetřující lékař změnil u jednoho pacienta i několikrát za týden což by bylo problematické pro zachování kontinuity diagnostického i léčebného postupu. Samozřejmě, oprávněný je požadavek na odpovídající finanční ohodnocení za hodinu služby, což v minulosti rozhodně nebylo. Pokud vím, dnes se již toto částečně zlepšilo a částky se pohybují v rozmezí asi 400 - 700 Kč, někde i více.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Odborníky na zdravotnictví, kterými se tato diskuse jen hemží, bych rád upozornil na to, že tak, jako jim se zvyšují životní náklady, zvyšují se i zdravotnickým zařízením náklady provozní. Lhostejno, zda jde o zařízení lůžkové, ambulantní, zřizované krajem, ministerstvem zdravotnictví, obcí nebo jde o soukromou ordinaci. I praktický lékař musí platit veškeré energie a vodu, náklady na mzdu sestry - minimálně 50 000, spíše více, potřebný zdravotnický materiál, použité léky a pokud nemá to štěstí, že provozuje ordinaci ve svém, i tržní nájem za prostory ordinace. Přístrojové vybavení také není zadarmo a opotřebovává se, takže je nutné je obnovovat. U některých specializací je cena přístrojového vybavení kolem 4 až 5 milionů korun i více.