Tak v USA teď frčí nová konspirační teorie, že letadla ve skutečnosti nespotřebovávájí palivo nebo tak něco (vypučelo to z teorie ploché Země, takže to moc smysl nedává). Takže čekám, když nějakého influencera ten motor vcucne, až se bude snažit v přímém přenosu dokázat, že všechny letecké motory jsou fake.
"Stoupá množství CO2 ve vzduchu a stoupá teplota planety. Do jaké míry jsou ty věci propojené a zda z toho lze vyvozovat dramatické závěry, o tom se asi dá diskutovat."
Překlad: "Přestože existuje jasná korelace mezi těmito dvěma veličinami, fyzikálně-chemické kauzální řetězce, které tuto korelaci vysvětlují a obrovské množství experimentálních důkazů, že za to může člověk, tak protože to ohrožuje můj byznys, tak to budu relativizovat prohlášením, že se o tom dá diskutovat. Klidně si tady shořte, hlavně že budou prachy."
Vědu nelze omezit na aplikovaný výzkum, protože nikdy nevíte, kdy se výsledky základního výzkumu budou hodit. Věda, která se dělá v CERNu, je základní. Člověk se může ptát, jak mu tohle pomůže zlevnit petku Braníka, že? Babrání v nesmyslech, Higgsův pozoun, k čemu to je? Ale polovodičové detektory, původně vyvinuté pro částicový výzkum, jsou dnes běžnou součástí rentgenů v nemocnicích. Není potřeba vyvolávat film, stačí nižší expozice a lékař má snímek hned v počítači.
Nebo jiný příklad: Kdo kdy viděl Galoisova tělesa? Dlouho to byla matematická kratochvíle na deštivé odpoledne - polynomy nad nějakým konečným tělesem... A pak společnost Sony potřebovala samoopravné kódy pro své CD disky. A jak se ta matematika najednou hodila! Takových příkladů je spousta - nikdy nevíte, kdy se výsledky základního výzkumu uplatní.
Velmi doporučuji také jeho knihu Kronika zániku Evropy, kterou vzpomněl tady kolega v diskusi, to je taky hodně hustá bramboračka!
Vodruška psal řemeslně dobře provedné historické detektivky a sem tam vypustil názor, nad kterým skuteční historikové jen lehce pozvedli obočí a mávli rukou. Jeho opus magnum je ale Kroniku zániku Evropy. Ukázkové kapitoly v MF DNES (např. líčení teroristického útoku v Evropském parlamentu) pomohly trochu rozdmýchat skomírající strašení migrační vlnou a Vlastimil Vondruška se tak zařadil po bok takových veličin, jako je Tomio Okamura a Martin Konvička. Ale Kronika zániku Evropy je přece beletrie, takže je to vlastně v pořádku, mrk mrk. V úvodní části, která se odehrává do roku 2019, si autor prostřednictvím knihy jednoduše vyřizuje účty se vším, co se mu nelíbí (od stávkových výborů na vysokých školách v roce 1989 až po autory divadelní hry Ovčáček čtveráček v současnosti) nebo naopak odkazuje na věci, které se mu líbí (román Podvolení). To je ovšem svaté právo každého autora a nelze mu ho vyčítat.
V části, která se odehrává v budoucnosti pak autor předestírá rozpad evropské společnosti. Pro někoho, kdo četl jakýkoliv postapokalyptický román, je to však slabý odvar, možná trochu ozvláštněný tím, že se odehrává u nás.
Když se nad tím zamyslíte, tak je to vlastně docela bžunda: Předmětný vůz neshořel, neodešla mu baterie ani se nevyskytly žádné problémy, které podle místních odborníků na elektromobilitu na tak dlouhé cestě měly nastat minimálně třikrát. Proto místní diskutující vytasili opravdu silný kalibr: Děti se po cestě nudily!
Nemůžu si pomoci, ale to je jak rozhovor s plochozemcem nebo zastáncem chemtrails. Ověřitelná fakta žádná, ale keců spoustu. Ona ta psychologie za tím je úplně stejná, všichni jste ovce, ale já to prokoukl (Dunning-Kruger).
Zastánci konspiračních teorií často říkají věci jako "Použij mozek, vystup z řady", ale přitom to jsou obvykle oni, kdo papouškuje věci, které se dočetli na nějakých obskurních stránkách nebo sociálních sítích, bez kritického zhodnocení prostě proto, že to zapadá do jejich světonázoru. Jsou lidé, kteří na jednu stranu tvrdí, že CO2 v atmosféře je jen 0,04 % a to nemůže mít na nic vliv (to najdete v diskusi pod každým článkem o změně klimatu), ale na druhou stranu vám budou povídat, že pár antén v nějaké pr*eli na Aljašce způsobí v Česku záplavy.
Ono to nepomůže. Psychologové Everett, Faber a Crockett ukázali, že v takových skupinách se lidé chovají jinak a všechny vně této sociální skupiny považují za „ty druhé“. Je známý případ amerického klučiny, který vyrůstal v rodině, která věřila v teorii ploché Země. Ve škole klučina přišel na to, že Země plochá není a neskončilo to dobře, s rodinou teď nekomunikuje, protože ho v zásadě vyobcovali z komunity.
Tohle je takový... Zvláštní. Na jednu stranu se tam píše, jak je dirigování kreativní a na druhou stranu, že taktovka se drží v pravé ruce a má 40 až 48 cm. Samozřejmě, že udávat tempo lze i levou rukou (dokonce se to i leckde učí). A Valerij Gergijev jednou dirigoval Bolero s párátkem (pravda, měl ho v pravé ruce), jen proto, aby ukázal, že je to vlastně úplně jedno :)
13
Sledujících
0
Sleduje
13
Sledujících
0
Sleduje
Moc hezky se to četlo 🙂 Ale trochu lituji autora, protože jistě tady v diskusi dostane vynadáno do zelených neomarxistů. U nás mají někteří lidé prostě zafixováno, že čím víc čoudu, tím víc ekonomika. Asi to je pozůstatek všech těch tisíců tun oceli a šedé litiny, které se u nás vyrobily za komunistů. A pokud se někdo snaží udělat cokoliv ekologického (a nemusí to být hned náhrada naftové multikáry elektrickou, ale i obyčejné sázení stromů), tak jim tuhle představu nabourá a hned začnou vytahovat všechny ty grýndýly, které nás ožebračí. Takže pane Slavíku, nenechte se tím zdeptat! 🙂
1 odpověď