Z našeho povolání v psychiatrické léčebně známe nemálo lidí, jimž tlak ve vrcholovém sportu ošklivě poničil život. Sám bych nechtěl, aby mé děti sportovaly profesionálně, vyžaduje to příliš velké oběti. Schopnost uvědomit si, že mi to nepřináší radost a uspokojení, i když jsem v tom dost úspěšná - to je na 23 let známka značné vyzrálosti. Držím palce do dalšího života. A jestli na skály úplně nezanevřete, třeba se někde potkáme.

Řada lidí o nemožnosti zbavit se neplatícího nájemníka neví. Schválně si to načťete, stačí si zadat "Jak se zbavit neplatícího nájemníka". Je to děs.

Nelze se divit opatrnosti pronajímatelů bytů. Zákony jsou aktuálně nastaveny tak, že se po dlouhé měsíce nelze zbavit neplatících nájemníků. Nelze je vystěhovat, nesmíte vyměnit zámek, nesmíte odpojit energie, nic. V praxi je to proces na rok a půl, kdy oni bezplatně užívají vaší nemovitost a vy běháte po soudech. Kdyby byl zákon nastaven tak, aby chránil také pronajímatele, nemuseli by se bát dát šanci i třeba lidem s exekucí.

Holeček píše, že za ním slaňoval do trhliny, Húserku vyprostil ze zaklínění na konci trhliny, ale měl nejspíš zlomenou páteř a v trhlině dodýchal = zemřel. Po celkově 4 hodinách v trhlině s Húserkou vylezl Holeček sám ven a došel dolů. Nevím, proč se o tom píše jinak, vždyť tam kromě nich nikdo jiný nebyl.

To přeci není "místo neštěstí", ale místo podařeného zásahu bránící se země, přímý následek ruské agrese vůči Ukrajině. Za utrpení místních lidí je zodpovědný ten, kdo agresi nařídil.

Vycvičený pes se v povelu ani nehne a je jedno, jestli má nebo nemá vodítko. Na to stačí i základní zkouška jako např. IGP BH-VT. Ale tady selhal pán, ne pes, pán zjevně nepředvídal. A ano pán nese za psa odpovědnost.

Vzhledem k tomu, že za psa odpovídá majitel, tedy i v tomto případě je odpovědný. Pes neútočil, takže je úplně jedno, jaké je to plemeno a je jedno jestli měl náhubek nebo vodítko - i přes to se dá dobře zakopnout. Upadnout se dá i přes čivavu. Je to stejné jako by do paní vrazil kluk, který běžel za míčem. Žádný úmysl, prostě nehoda. Paní patří finanční kompenzace za náklady a újmu. Psi patří k lidem už cca 23 tisíc let, a tady nebyl žádný problém s agresivitou či nevychovaností.

V nových autech s adaptivním prediktivním tempomatem se děje ještě jiná věc - před obcí (i před značkou) zpomalují tak, aby do obce dojela již předepsanou rychlostí. A na konci obce (a ne tam kde končí zástavba, ale až na oficiálním) sama zrychlují - a to dle nastavení i docela svižně - zpět na max. povolený limit. Jezdit s takto zapnutým tempomatem je pohodlné a v době úsekových radarů v každé druhé vsi i praktické. Ovšem řidiči vozů takto nevybavených nemusí vůbec vědět, proč auto před nimi jede tímto způsobem a mohou to vnímat snad až jako provokaci.

Jsem klinický psycholog s 20ti lety praxe.

Článek je bohužel plný nepřesností, nadměrných zjednodušení a faktických chyb. Doporučuji autorovi, aby nepublikoval o tématech, které zcela zjevně nejsou jeho specializací.

V Německu je nošení nožů zakázané. (Resp. nesmí se dát otevřít jednou rukou, musí být v pouzdru, a to celé musí být v zavazadle). Tak jak to, že stoupá kriminalita s noži? Že by zákaz respektovali jen spořádaní občané, tedy ti, u kterých vlastně nůž nikdy nevadil? A těm zákona dbalým nyní ještě zpřísníme zbrojní zákony, tedy zhoršíme šanci se ubránit? Postupně dojde i na šroubováky, podobně jako v Anglii.

Civilizace, která z "humanitárních" důvodů chrání více zločince než sebe, zanikne.

Máme velkého černého psa (52kg, Beauceron). 99,9% času je na volno a všude s námi - doma i v práci v mezi pacienty, vč. jejich malých dětí. Bez problémů.

Jak je to možné?

Věnujeme se mu. Intenzivní socializace od věku několika týdenního štěněte, s lidmi, se zvířaty. Výchova, výcvik, každý den. Zkouška BH-VT v systému IGP - ta zahrnuje krom poslušnosti bez vodítka i na vodítku také chování vůči chodcům, běžcům, bruslařům, cyklistům, autům, i lidem při odložení bez přítomnosti pána.

A neustálá pozornost vůči tomu, co pes dělá.

Modelová situace - blíží se maminka s kočárkem a dítětem za ruku. Pes volně běhá. Přivolám, zařadím k noze, někdy předvedu jak kopíruje každý můj pohyb. Na maminku se usměju, pozdravím. Někdy se z toho stane malé setkání - dcera nebo maminka se zeptá, jestli si ho můžou pohladit (můžou), popovídáme. Jindy se prostě mineme, beze strachu, protože já dávám najevo respekt a pes ukazuje, že poslouchá jako švýcarské hodinky.

Na vodítku ať jsou psi pánů, kteří tohle neumí.

Klinicko psychologické vyšetření, laicky nazývané "psychotesty" je schopno a má diagnostikovat duševní nemoci, které jsou v rozporu se zdravotní způsobilostí potřebnou pro zbrojní průkaz. Tyto duševní nemoci jsou deklarativně vyjmenovány v příloze vyhlášky o zdravotní způsobilosti. Nic více, nic méně.

Avšak zdaleka ne všichni lidé, kteří se stanou masovými vrahy, jsou duševně nemocní ve smyslu zdravotní ne/způsobilosti definované vyhláškou.

Mají tedy "psychotesty" smysl? Ano, odfiltrují důležitou část lidí, kteří jsou zdravotně nezpůsobilí a tím se zbraní nebezpeční sobě nebo okolí.

Může jimi projít člověk, který se stane masovým vrahem? Ano, je-li ve smyslu vyhlášky duševně zdravý. (Je potřeba se smířit s tím, že i lidé s absencí duševní nemoci si mohou zvolit konat zlo).

Mají být "psychotesty" plošně povinné? To je politická (společenská) otázka, za mne ale spíše ne. Praktický lékař, jenž zdravotní způsobilost potvrzuje, si může vyžádat jakékoli konziliární vyšetření, které uzná za vhodné. Má-li sebemneší pochybnost - např. svého pacienta zná jen krátce, může jej poslat na oční, k neurologovi nebo klinickému psychologovi - dle svého uvážení. Zákon je napsán z mého pohledu dobře, stačí jej důsledněji využívat.

Které střely ráže 9mm se zvýšeným ranivým účinkem jsou v ČR legální? Ptám se vážně, asi mi něco uteklo. O tom, že jsou oproti celoplášti pro okolí bezpečnější nepochybuji, jen o té legálnosti v ČR.

Nejen že hoří cisterny s palivem na železniční trati, ale také jeden pruh silnice se propadl. Vše nejlepší k narozeninám putlerovi. To nám ten den pěkně začíná.

Proč dvakrát? Pánovi jistě stačí jedna. Průšvih psa je vždy odpovědnost pána.

Fakt nechápu, že nejsou pořádné postihy pána za to, že pes něco provede. Mě pokousal malý pes (celkem slušně). Ať jsou na volno, ale než je pustí, ať ví, že ho poslechnou a hlídá si je.

Mě pokousal malý pes. A docela dost. Ať jsou psi na volno, ale jedině, když jsou pod kontrolou pána a perfektně ho poslouchají. Jak udělají psi průšvih, je to vždy chyba pána a pána je potřeba pokutovat, aby si to příště rozmyslel.

Vadí, že je nemá pod kontrolou. Vodítko je jen forma kontroly, a to ta primitivnější. Vychovaný a vycvičený pes a pán je lepší.

Když chci mít psa na volno, musím mít jistotu, že mě poslechne. Ať už se tam vyskytne cyklista, zajíc, běžec nebo maminka s jiným psem a povykujícím dítětem. To vyžaduje se psem cvičit. Hodně majitelů psů to nedělá (nedělá dostatečně), jejich pes je přece "malý", "hodný", "nemají čas", "převážně na vodítku", "většinou poslouchá". Druzí lidé nemusí mít naše psy rádi, mají právo z nich mít (i neodůvodněný) strach a nikoho nebaví šlápnout do psího hovínka.

Chceme-li, aby nás společnost nepotřebovala regulovat, musíme si být vědomi že tu žijeme s druhými a být vůči nim v každém okamžiku pozorní a ohleduplní. Když běží k mamince / cyklistovi / běžci můj skoro 50 kg černý pes, zavolám ho klidným hlasem, on se na fleku otočí a maže ke mě. Usměju se, pozdravím. Lidé rozkódují, že nic nehrozí protože pes poslouchá a já se o situaci starám. Někdy je z toho i pěkné popovídání. Návrh - kdo chce mít psa na volno, ať má poslušnost alespoň na úrovni zkoušky BH-VT. Ostatně většina psů končí v útulku proto, že jsou nezvládnuti majitelem a otravují tak život jemu i okolí - ze soužití pak není radost.