Pokrytectví

Proč?

Nic proti dávání některých křesťanských osobností za příklad věřícím, ovšem kult svatých je dodnes zásadním problémem (nejen) katolické církve. Úcta a modlitby náleží pouze Bohu. Jinak se vydáváme na nebezpečnou cestu od křesťanství k polytheismu.

Takhle nějak má vypadat oficiální poselství ke krizové situaci. Pozitivní motivace, ne strašení.

Výběr z hroznů prof. Zbořila:

• Je podepsán co korespondenční autor na článcích s evidentně zfalšovanými výsledky.
• Doktorand, který na podvod upozornil, následně neobstál u státnic.
• Zbořil byl jedním z iniciátorů schůzky, po níž následovalo předání nelegální výpovědi děkanu Kubalovi.
• Dlouhodobě razí politiku, která poškozuje nejen domovskou fakultu, ale celou UP.
• Mezitím buduje konkurenční pracoviště v dojezdové vzdálenosti (v Ostravě), kam je i afiliována část olomouckého výzkumu, což ovlivňuje rozdělování finančních prostředků.

1. Pokud si to většina populace (jak článek na několika místech naznačuje) nepřeje, proč by jí to její volení zástupci měli zakazovat?

1. O tažení proti alkoholu se pokusily jak Spojené státy, tak i Sovětský svaz. V obou případech se ukázal verdikt historie celkem jasně.

Tento přístup nelze nazvati jinak než kádrováním. Je to zcela směšné. Až hořce.

Souhlasím s absurditou toho, aby jedna z forem alkoholických nápojů byla od daně osvobozena, a jiné nikoli. Jinak ale článek považuji za silně tendenční, tlačící čtenáře k jediné pravdě o nutnosti opětovného zdanění. Co se na to ale podívati z druhé strany? Co kdybychom všem alkoholickým nápojům spotřební daň zrušili?

A co takhle neodvádět řeč od eurovoleb? Na vzájemné očerňování se v PSP ČR najde čas vždy.

"že cílem nových požadavků je vytvořit základ, který má zvládnout každý."

Co to znamená "každý"? Kdo určí, co každý zvládne? Za jakých podmínek to má zvládnout? Co když to někdo nezvládne?

Opravdu je tento "rovnostářský" přístup správný? Chceme školství (teď píši všeobecně, nejen o základním), které dá příležitost k získání kvalitního vzdělání nebo dosahovat rovnosti "výsledků" bez ohledu na kvalitu? Kam povede nasazování laťky podle nejslabších? Jak je motivuje, aby projevili alespoň elementární snahu či vůbec pozornost při výkladu? Jak to motivuje naopak ty nadané? A nakonec...jak se to celé odrazí na české společnosti?

Obchodování s tituly nechám nyní stranou, to je kapitola sama pro sebe, a zaměřím se na publikační etiku (s níž souvisejí například zmíněné predátorské časopisy).

Úskalí je v nastavení současné scientometrie, které k takovým praktikám zkrátka motivuje. Ještě závažnějším problémem než predátorské časopisy je ale fakt, že i do jinak seriózních žurnálů se občas dostávají publikace jednoduše zfalšované (1) či nakoupené odjinud (tzv. paper-milly). Zfalšovaný výzkum nejenže podrývá důvěru ve vědu, ale významným způsobem škodí jí samé jednak tím, že ovlivňuje toky financí, zadruhé pak nabourává její samotnou podstatu, neboť na publikované výsledky navazují další výzkumy. Když se však pramen otráví "daty", která neodpovídají skutečnosti, je další seriózní výzkum brzděn, popřípadě může pod vlivem "výsledků" od neetických kolegů docházeti k chybným závěrům. To nejsou jen abstraktní morální dilemata, nýbrž závažné problémy, neb na vědě stojí celá společnost (technika, medicína, infrastruktura,...). Z tohoto pohledu je nezbytné, aby se společnost a stát začaly otázkou vědecké etiky vážně zabývati a nastavily vhodné mechanismy, jež by od falšování výzkumu efektivně odrazovaly (zatím je tomu spíše naopak). Jinak je totiž naprosto legitimní otázka daňových poplatníků: "Na tohle máme dávat prachy?!"

(1) jeden příklad: Odkaz  

Hájení demokracie je sice hezká věc, ale k demokracii patří i respektování výsledků voleb (byť si o nich můžeme myslet cokoli). Pokud proběhly procesně v pořádku, znamená to, že se lid vyjádřil a není co řešit.

Proto (a nejen zde, ale všeobecně) považuji demonstrace ve smyslu "pryč s vládou" těsně po volbách za naprosto nemístné.

Pálení mrtvých se mi bytostně hnusí jako málo co jiného. Že něco takového národ bez okolků příjimá, svědčí toliko o jeho degeneraci.

Není nad sarkofág.

PS: Mějte si ze mne blázna, každý vám uvěří.

Co to vzít z jiné strany: Jaký má český stát zájem na udržování diplomatických styků se zemí, jež proti němu podniká takovéto kroky?

No...červený fosfor se bez problému najde u každého, kdo má doma sirky.

Chápu kontext i množství, ale ten titulek mne zkrátka pobavil.

Nechme mrtvé spát.

Smyslem vysokých škol je nezávislost, samospráva a volnost myšlení.

Na takovéto vměšování a nátlak lze říci jediné - slavné "Chce se mi zvracet."

Kde není argumentů, tam opět dostávají slovo emoce. Mezinárodní sportovní asociace se rozhodují pro návrat ruských sportovců, ale český sportovec se má omlouvat za svůj názor? Chceme-li si hrát na tu lepší, demokratickou stranu, nevplouváme do trochu nebezpečných vod?

Quo vadis, res publica?

Poněkud mne zarazila část, v níž se píše, že rektor hodlá odvolat děkana, i kdyby onen byl podpořen svým fakultním senátem...Inu, rektor sice takové právo má (za předpokladu, že získá svolení "velkého" senátu), avšak za mě se jedná o dosti arogantní řešení, tím spíše, že je avizováno předem.

Pokud (kterýkoli) děkan udělá něco vskutku zavrženíhodného, zavrhne ho přece i senát jeho fakulty. Pokud jej však podpoří, lze o zavrženíhodnosti (popřípadě důvěryhodnosti obvinění z) takového činu racionálmě polemizovati. Vzhledem k tomu, že právě fakultní senát si své děkany volí, považuji obcházení jeho vůle za formu pohrdání akademickou samosprávou ze strany rektora.

Proto také nehodnotím dění na VŠE, to nechávám na tamější akademické obci.

Sám studuji na olomoucké univerzitě, zmínka o níž se mi jevila naprosto zbytečnou (ba jen připomínající: "na UP se děje neplecha"), takže mám jistou představu oč jde, staví-li se rektor proti vůli některé fakulty ve věci jejích záležitostí (tj. odvolávání děkana).

Vážený pane reportére,

Dovoluji si vás upozornit, že jste si zřejmě špatně otočil stránky v kalendáři a omylem považoval dnešek za první dubnový den. Opravdu se mi totiž nechve věřit, že by váš výtvor byl čímkoli jiným než špatným pokusem o vtip.

V kauze Ševčík se nevyznám, tudíž se k ní nebudu vyjadřovati. Domnívám se totiž, že to je v kompetenci nikoli mé, ale akademické obce jeho fakulty - ano, patřím mezi ty zpátečníky.

Ve svém velmi emotivním vyjádření jste několikrát explicitně vyjádřil - údajně všeobecný - názor nutnosti (omezení akademické samosprávy), ale kdyby existovala ekvivalence mezi jeho argumentační podporou a úrovni podpory, jíž poskytují schody chodci, obávám se, že by se nám nebožák propadl jak v peklo don Giovanni.

Něco z historie: V časech největší moci vládců a církve byly univerzity centrem svobodného myšlení. Proč? Díky svým akademickým svobodám. Nejde jen o patetické štkaní po starých časech, jde o živý odkaz, jež musí dnešní akademické obce tváří v tvář dnešnímu světu střežiti a rozvíjeti. Nebo se domníváte, že již není před čím? Já zase takovým optimistou nejsem.

Opět zde napadáte děkana Kubalu z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého...zde je jakákoli diskuze zřejmě slepou. Kdo máš uši k slyšení, slyš! Ale na stránkách tohoto deníku již byl pan děkan nejednou propírán, ale vaše Pravda byla silnější. My studenti a akademici jsme se ohradili vůči panu Koutníkovi otevřeným dopisem vašemu šéfredaktoru. Arogantní tón odpovědi jeho obsahově prázdné odpovědi mluvil za vše. Považoval jsem to původně za ojedinělý exces - blud jednoho vašeho redakt