Její první větší role byla půvabná, trochu naivní dcera předsedy družstva ve filmu "Žalobníci" - něco mezi agitkou a komunální satirou na "příliš shánčivé" družstevníky. Zejména mi utkvěla scéna, ve které spolu s Růženou Merunkovou stojí pod výdechem fukaru a zoufale se snaží rozházet fůry sena po celé půdě. Moc jim to oběma slušelo: trička + šortky a obě se šátky na hlavách proti záplavě sena, které na ně létalo. V té scéně byly spolu s Petrem Kostkou, který byl ovšem pro svojí roli už trochu velký.
Ve filmu "Strach" zase zahrála "téměř chuligánku" - zase výborně a přesvědčivě = ne jako herečku, která se postaví na značku a odříká repliku, ale tak, že jí divák vnímal skutečně jako uvěřitelnou postavu ze života.
Vývoj rozsáhlých informačních systémů (IS) není pro partu sebelepších informatiků pracujících stylem "hurá do toho", ale naopak vyžaduje důsledné analýzy problematiky se zapojením odborníků z praxe (=budoucích uživatelů). Tak může vzniknout celkový přehled o tom "co všechno to má umět". V dalším kole návrhu musí přijít souhrn toho, s čím vším musí být nový IS propojen, a teprve potom je možné řešit "detaily" typu "jak to udělat", na jakých platformách (jaká bude náročnost na přenosy dat a/nebo na velikost a rychlost úložných prostor). Teprve potom má smysl konkrétní návrh řešení, samotný vývoj, odladění IS (lidé nejsou neomylní = chybičky se vloudí), řízené + přehledné odstraňování (stovek) chyb, testování (funkční, zátěžové, penetrační). Teprve když je IS z pohledu vývojářů dokončen a nečekají ho další (významné úpravy), je možné začít se zaškolováním uživatelů a s nasazením do praxe.
Ani potom vývojová práce nekončí - teprve praxe dokáže, že se přes veškerou snahu může vyskytnout problém, který vyplyne až v reálném prostředí = po nasazení do praxe.
Tím chci říct, že u rozsáhlých IS je nejdůležitější udržet přehled a to se neobejde hlavně bez práce kompetentních vedoucích projektů a manažerů.
Má-li být opravován IS bez dokumentace a bez aktivní účasti původních vývojářů, je často výhodnější začít znovu = úplně od nuly, protože v chaosu kódu se nedá dost dobře vyznat.
Proto se mi zdá min. roční odklad uvedení do praxe celkem reálný. 😰
Vzhled čumáku via "nařvaná držka" se bohužel prosadil i pro malá auta - asi je to "atraktivní design". I tak ale většina aut stejně vypadá jako bačkora.
Těsně před kapotu není vidět např. i u trambusových kabin náklaďáků - proto je občas vidět jak před sebou tlačí menší auto. Pro tyto případy (i ty US-svalovce) by neškodilo něco jako přední kamera - něco podobného jako couvací. 😉
Tatru 603 poslední generace jsem měl asi rok. Byla hodně shnilá (nejvíc to bylo vidět mezi podlahami), nemohl jsem jí opravovat pod střechou v garáži (nevešla se do vrat), seřídit ventily byla práce na půl dne a člověk se přitom nesměl bát vlézt celý do motorového prostoru, přídavnému topení se nepřetržitě ucpávala tryska a vypínalo se (časem jsem se naučil sahnout pod sedadlo a "nahodit" relátka, benzínová pumpa při poloteplém motoru nefungovala, protože se klapky přilepovaly a pumpa nepumpovala benzín - profíci vozili s sebou vodu, kterou polévali čerpadlo dokud se klapky neodlepily - i když stačilo nahradit kuprextitové klapky hliníkovými "domorobo"), ale byla to skvělá technická hračka, která uměla 1000 km/den v naprostém pohodlí - na čtyřku vůbec nebyl slyšet motor (za litr oleje a "kapku" benzínu), naučila řídit (když to trochu klouzalo, jezdila v zatáčkách zadní náprava jinudy než přední) a nostalgicky na ní vzpomínám.
Skončila v Německu, výměnou za lehce ošuntělého Passata.
Otec měl tři Wartburgy od 311 až po 353 po "faceliftu". Rád na to vzpomínám. Ve své době to byly velmi užitečná auta: bez zbytečných cingrlátek, k opravám stačil šroubovák a sada klíčů, motor jsem dokázal vyndat rukama, prostoru měly na rozdávání a hodně toho vydržely. Prodat se daly pokaždé za víc než kolik stály. Jen se seřídit za - palování byla akce na půl dne - než bratranec dostal stroboskop a měřič odtrhu. Potom jsem se to naučil dělat za chodu motoru (v gumových rukavicích).
Jízdní vlastnosti odpovídaly tehdejším silnicím (i mnoha dnešním) a výkonu motoru = nic moc, ale naučilo mě to hodně ... hlavně předvídat 😎
Krásné video 😎 Sám jsem projezdil hodně alpských silniček od Mangartu po Col de la Cayolle, ale radši jsem se odvažoval jen na silnice, na kterých se při míjení nemusí dlouhé kilometry couvat 😲
Škoda, že hodně (původně vojenských) cest už zaniklo. Buď už po nich neprojede ani motocykl, nebo byly nahrazené komfortnější silnicí - často při stavbě přehrad. Průjezd úzkých tunýlků, nahrubo vysekaných ve skále může být dost adrenalinový - hlavně pokud vedou do zatáčky 🤣
Proč mají samohyby poháněné Ottovým motorem vepředu otočné kolo, po jehož otočení samohyb počne zatáčeti ve směru pohybu téhož? Protože několik trucktorů, u kterých to bylo vinou chyby mechanika při montáži opačně nezaručovaly, že se mašinista strefí na pole!
Nechápu proč tyto "nechytré" články bere stále ještě tolik lidí vážně.
Mám MX-5 NC 2l 2009 a je to auto čistě pro radost. Nejvíc se jí líbí zakroucené okresky ale umí i dálnice - i když bez tempomatu mám za chvíli křeče v pravé noze od toho, jak málo musím šlapat na plyn 😉
NC je i docela pohodlný cesťák - Alpy jsem projel křížem krážem mnohokrát a přes Galibier, Nice, Provence a Andorru mě dovezla až do Biarritzu - to vše samozřejmě bez střechy (kromě dálnic - moc velký kravál) 😎
I když popravdě: průvan na šešulku se po pár hodinách omrzí a čepici se štítkem proti slunci rád snesu a spolujezdkyně radši šátek - ten z hlavy neuletí 🤕 Jediný (drobný) nedostatek je miniaturní kufr, který zespodu vyhřívá tlumič výfuku - pivo v něm určitě nevychladne 😅
Prodejce smí prodat střelnou zbraň vyšší kategorie jen oproti nákupnímu povolení, které vydává policie a každá legálně koupená zbraň musí být registrována, takže policie má dokonalý přehled o nákupech střelných zbraní.
Smysl tohoto nového opatření mi opravdu není jasný - snad kromě snahy namočit do příp. selhání i někoho mimo policii.
Na takto modernizovaných okreskách dokáže dostatečný boční odstup dodržet snad jen vrtulník. Nevím proč je dělají tak úzké, že se dva autobusy vyhnou jen když oba mají kola napůl z asfaltu a krajnice je měkká, nebo se žádná.
Nedovedu si představit, že by i naložený vozík dokázal tak moc vychýlit ze stopy předek auta, který je zatížený motorem. Řidič se asi (oprávněně?) lekl, strhl řízení, krajnice "si chytila kola" a poslala auto do kotrmelce.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Karman s tímto "poloroadsterem" (zadní sedadla byla v podstatě nepoužitelná) naprosto vystihl dobu. Sice už existoval i Brouk-kabriolet, ale ten měl ke "sporťáku" hodně daleko a Karman bylo vozítko (oproti americkým korábům dálnic) použitelné i na uzoučkých alpských silničkách, a Porsche bylo pro mnoho lidí cenově nedostupné.
V té době začínal i trend "auto pro volný čas" a (nejen) v Německu bylo bližší pořízení "poctivého auta" ("německá práce" ...) než nějaký (neméně dobrý) anglický sportovní roadster.
Chytré bylo i vystižení "kochací jízdy" s otevřenou střechou, která je příjemná do cca. 100 km/h - k tomu není nutný žádný supermotor s xy++ ps. Dámy naopak oceňovaly "být viděny" - v sympatickém vozítku - se sladěným šátkem na hlavě - v horách i ve městě.
Později tento trend dokonale vystihla Mazda s Mx5.