Nebyl to Smetanův životopis. Ale přiznám, že všichni hráli skvěle postavy. které v tom příběhu byly. Skutečně výtečně. Jen ta realita byla asi trochu mimo...

A obrovský obdiv tomu, kdo dělal scénu a hledal interiéry.

A pro mne k zamyšlení - opravdu tehdy dámy bez rozpaků kouřily?

Nám obě babičky s dětmi pomáhaly. Je ale pravda, že měly čas a byly ještě při síle, protože obě šly do důchodu v pětapadesáti letech. Jak se posouvá věk odchodu do důchodu, tak se situace horší - prarodiče ještě pracují, když je pomoc s vnoučaty třeba a když už mají čas, tak jsou vnoučata velká a nepotřebují to.

Nejvíc by se mi líbil "Rejnok" od Kaplického v Českých Budějovicích, ale ten už má odzvoněno..

Děkuji, vletělo mi to tam nějak automaticky... :)

už před ní byla řada uznávaných malířek - Lavinia Fontana, Sophonisba Anguisola, Orazia Gentileschi, Judith Leyster, Rosalba Carriera...

Vigée-Lebrun ale byla asi nejzdatnější obchodnicí. Měla vynikající techniku na malbu látek a svoje modely dosti lichotivě idealizovala - dáte-li její ženské portréty vedle sebe, vypadají všechny velmi podobně.

Ruská carevna z ní nadšená nebyla, prohlásila, že z jejích vnuček na společném portrétu udělala mopslíky...

Vysoká škola na třídnictví nepřipraví, už kvůli tomu, že většina pedagogů tam je odtržena od praxe. Dcera je učitelka, takže vím, co třídnictví dnes obnáší. Hyperprotektivní matky, které chtějí WhatsAppovou skupinu, kde si budou všichni sdělovat své zkušenosti a na které, jak očekávají, jim denně bude učitelka sdělovat úspěchy dětí a odpovídat okamžitě na jejich dotazy - i zaslané třeba v sobotu o půlnoci. Pokud neodpoví, je tu v pondělí stížnost. Pro mladou kantorku je těžké se ubránit a stanovit si jasné mantinely, ve kterých bude probíhat komunikace s rodiči. Možná by byl s výhodou před nástupem do zaměstnání kurs asertivity...

A zdá se jen mně, že se kvalita Studentské pečeti v posledních letech velmi výrazně zhoršila? Už mě nenapadne ji kupovat, prostě jsem na ni přestal mít chuť. Spíš si občas dopřeju drobnosti z malých čokoládoven.

Nehera šije dobře. To mi uvízlo jako reklamní heslo z "Bidlovy čítanky", vydaného souborného díla Františka Bidla. Platí to zjevně stále.

Šplhavnice zlatá (Epipremnum aureum) čili potos...

V žádném případě to není břečťan - hedera, ten má zcela jiné (trojlaločné) listy. Jedná se o rostlinu, kterou známe jako potos nebo scindapsus. S charakteristikou rostliny ale souhlasím.

Souhlasím. Přednášející docentka Drábková byl vždycky zážitek a obohacení.

Souhlasím, bývala to jistota. Pak ho převzali Poláci a všechno šlo do kopru.

Oválná vana je v poslední době velmi oblíbená. Je to dobrý prostředek na trápení paní na úklid (pochybuji, že majitelka bytu uklízí sama) - dostat se mezi vanu a stěnu (tady i okno) a uklidit tam dobře, to už chce velkou dávku zručnosti.

Pan profesor Vondráček říkal, že kdejakému potravináři děláme výtěr z rekta, zda není bacilonosičem. Ale že každý učitel by měl mít výtěr z duše, to nikoho nenapadlo.

Já jsem o 20 let starší a měl jsem štěstí na učitele (až na pár výjimek). Ve školce mne do jídla nenutili, protože věděli, že to je marné, takže jen černý čtvereček na nástěnce - nejedl. Kamarád říkal, že u něj ve školce se museli všichni shluknout okolo opozdilce a posmívat se mu: "Louda, louda, spadne na něj bouda!"

Kolegyně vzpomínala na nástup na střední školu a příchod češtinářky: "Čest práci, soudružky!" A hned věděla, jaká bije. Stejnou učitelku měla i moje žena - spolužačka měla na krku křížek po babičce a rodiče museli do školy vysvětlovat. Holka, která řekla, že četla Párala, dostala poznámku o tom, že čte nevhodnou literaturu a ať na ni rodiče dohlédnou.

Blbec se najde všude a ve škole, která má trochu dítě formovat, je to zvláštní smůla.

Zažil jsem, že číšník přinesl mísu s nakrájeným melounem a talířky, ať si každý vezme porci. Přišel Polák a odnesl si celou mísu.

Blahopřeji, rozmlácené čelo o zem, jak se klaním. Úžasné.

Souhlasím, tahle jména mi tam také chybí...

Známý dcery před lety vstoupil do Vuitona a neznalý značky si chtěl prohlédnout kabelku. Když si prodavačka vzala rukavičky, tak ho to zarazilo a zeptal se na cenu. "Stodvacet tisíc." "Děkuju, tak to přijdu za dvanáct let." Prodavačka se prý usmála a odpověděla: "Budeme se těšit."

Není to hezké. A z profesionálního hlediska zdravotníka - tohle je děs cévkovat, zkoušet najít žílu, ultrazvukem přes ty špeky neuvidíš...

Paní Šimkovičová je dokonalý příklad Dunning-Krugerova efektu - nedostatek vlastních schopností nahrazuje razancí.