Tohle je podle mne člověk, ze kterého bychom si měli všichni vzít příklad. Navzdory osudu se nedal a dokázal, že když člověk chce, tak dokáže občas i nemožné. Smekám klobouk a beru si pana Ježka za příklad. Na rozdíl od jiných, kteří si nevidí ani na špičku svého nosu, nebudu je pro jistotu jmenovat.
Vážený pane Ježku, klobouček a přeji hodně štěstí, které si nepochybně zasloužíte.
Je smutné, že této "události" bylo věnováno tolik pozornosti. Lepší by asi bylo něco takového zcela ignorovat. Takhle vlastně média ještě naposled (aspoň doufám) umožnila Zemanovi zviditelnit se na piedestalu sice ubohosti, ale přece jen na výsluní, což si samozřejmě náležitě užil, nejen výběrem odpovídajících hostů stejné krevní skupiny, ale i chováním právě k médiím, která to umožnila.
Komentářů pod kdejakou pitomostí mnoho, zde o velice zajímavém čtení nic. Co to svědčí o společnosti asi se bude dál nekontrolovaně množit. To píšu jen tak pro odlehčení.
Moc pěkná a přiléhavá poznámka. Bohužel ta exponenciála se nejspíš týká nejen množení, ale i hlouposti. A to už pro odlehčení moc není.
Jinak článek je opravdu zajímavý, Pjotr Kapica to zjevně měl v hlavě srovnané, ale dodnes nevyslyšen. Nicméně neztrácejme naději, snad budou hlasy rozumu sílit.
Myslím si, že by stálo spíš za to zdokonalit stávající systém, než začínat se zálohováním, které bude pro prodejce i zákazníky nekomfortní (skladování, fronty na vracení - teď jsem to ve Skandinávii viděl, apod.). Řekl bych, že nejen v tomto, ale obecně chybí všude systematický a racionální přístup k problémům, všechno se hlavně politizuje, politici si nenechají poradit, a když, tak od někoho, kdo tomu taky nerozumí, což je v konečném výsledku ku ho.nu. Ach jo.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
V roce 1846 si právník, spisovatel a později i archivář jménem József Székely (1825–1895) údajně zaskočil do místního zájezdního hostince v Budapešti jménem Arany Okör právě před zavírací hodinou. Zjistil, že již k jídlu není nic jiného, než zbytky vepřového perkeltu a uvařeného kyselého zelí. Požádal tedy, aby pro něj tyto dvojí zbytky ohřáli a smíchali dohromady. Pokrm mu tak zachutnal, že o něm každému povídal a tak i jeho přátelé si objednávali zelí à la Székely. Byl to však údajně básník Sándor Petöfi, který pokřtil pokrm Székelygulyás (= Szekélyho guláš).
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Dost dobře nechápu, proč to zde píšete, když to téměř doslovně zaznělo ve videu pana Olivy, které jste nejspíš ani nezhlédl.