Nezažil jsem pana Heřmánka na divadelních prknech, avšak řadu filmů, v nichž se objevil, rozhodně svým hereckým výkonem ozdobil - ač šlo nejčastěji o role komické (skvělý Fešák Hubert), neméně mi utkvěl v paměti i v rolích mužů stižených těžkými ranami osudu (tatínek Popper ve Smrti krásných srnců nebo komorník Alois v Zámku v Čechách). Nezapomenutelný je i jugoslávský seriál Horký vítr, v jehož české versi promlouvá Borivoje Šurdilović právě hlasem Karla Heřmánka. Smutný konec skvělého herce, který tolik let rozdával radost a humor... Ať je mu nebe otevřené dokořán. Upřímnou soustrast pozůstalým.
Pan Kačer byl skvělý herec s vynikající reflexí svého řemesla - vždy si uchovám v paměti nejen Armina von der Heide a další jeho výtečně zahrané role, ale i poutavé vyprávění o hereckém i režisérském umění ve filmu i na jevišti. Velký muž umění, duchovního bohatství a pokory odešel... V pěkném věku, ale kdyby vydržel déle, stále by měl co říci. Bude mi chybět.
Svět sportu je mi úplně cizí, Gabrielu Soukalovou nijak nesleduji, moc o ní nevím (kromě toho, že se mi fysicky líbí) a píseň jsem neslyšel. Překvapuje mě však, že obrat "stát na kolenou" se ukázal tak nepochopitelným pro autora článku i některé komentující. Právě jeho neobvyklá zkratka dává vyniknout významu "ač sražena různou nepřízní či neúspěchy na kolena, přece pevně stojím".
Svět sportu je mi úplně cizí, Gabrielu Soukalovou nijak nesleduji, moc o ní nevím (kromě toho, že se mi fysicky líbí) a píseň jsem neslyšel. Překvapuje mě však, že obrat "stát na kolenou" se ukázal tak nepochopitelným pro autora článku i některé komentující. Právě jeho neobvyklá zkratka dává vyniknout významu "ač sražena různou nepřízní či neúspěchy na kolena, přece pevně stojím".
Na ČSA (vojsko pamatuji už jen jako ČSLA, kdežto pod ČSA znám jen Čs. aerolinie) a ČNV (to jsem vůbec neznal) jsem pohořel...
Jinak jsme zkratku RVHP používali též pro nákupní tašku na kolečkách: "Ráno vyjedu, h.v.o přivezu"
Mé oblíbené zkratky byly:
VLK - Výbor lidové kontroly
a
ÚKRK - Ústřední kontrolní a revizní komise
Zajímavý článek, do něhož pronikla, žel, nepřesnost vztahující se k libře: je sice odvozená od hmotnosti stříbra, nikoli však v soustavě Imperial weights (avoirdupois weights), v níž je 1 lb = 7000 grains, tedy 453,59 g, ale v soustavě Tower weights, v níž 1 tower pound = 5400 grains, tedy 349,91 g. Tato soustava byla v pozdním středověku vytlačena zlatnickou soustavou Troy weights, v níž 1 troy pound = 5760 grains, tedy 373,24 g - tato hmotnost se stala standardním ekvivalentem měny v 16. století. Jednalo se o stříbro kvality zvané "Sterling" (odtud šterlink) se stanovenou ryzostí 92,5%.
Mám již druhou adoptovanou fenečku greyhounda a znám řadu dalších. Jde o plemeno mimořádně ušlechtilé nejen podobou - jsou to čistotní, neútoční, velmi jemní a laskaví pejsci, nesmírně tišší, při vítání zběsile neskáčou, ale lehce přiklušou jako malé víly a položí hlavičku do podané dlaně. Mohou být trochu plaší a ostýchaví, ale po nabytí důvěry jsou velmi ochotní a rychle se učí: má druhá fenečka po příjezdu vůbec neuměla chodit na vodítku a po týdnu vlídného a mírného vedení jí to šlo téměř vzorně. Vzhledem k tomu, že jde o náruživé lovce se skvělým zrakem, není radno je pouštět z vodítka v nezabezpečeném prostoru, jinak jde ovšem vesměs o velké lenochy, kteří se spokojí s několika procházkami svižnějším krokem, do běhání - jímž jsou tak proslulí - se většinou hrnou jen kvůli hře nebo lovu. Jediná nectnost, pro niž rádi zapomínají na své aristokratické způsoby, je jejich nenasytnost: jeden pochopí, proč se chamtivcům říká "chrti". Po jedenáctiletém soužití s greyhoundy je pokládám za plemeno, jež bylo snad vyšlechtěno přímo pro mne.
První RR, který jsem kdy v pražských ulicích viděl, byl právě Camargue - tuším, že to bylo v r. 1987 na Václavském nám. před kinem Jalta. Ve válce odpůrců a příznivců jeho designu se řadím mezi příznivce, ale řekl bych, že mu nesluší každá barva - v metalické modré, šedé či zlaté vypadá úžasně, ale v bílé, červené či černé jeho vzhled ztrácí půvab. Vůbec jsem netušil, že tyto vozy někdo v našich končinách vlastní, udělal jsem si radost alespoň koupí modelů (Bburago 1/22 a BoS 1/18).
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ani v nejmenším nehodlám omlouvat tohoto odporného člověka, kdysi jsem viděl dokument o jeho dopadení a likvidaci Mosadem a přiznávám, že jsem nad jeho koncem pociťoval takřka zlomyslné uspokojení. Ale sluší se připomenout, že Lotyši nejsou obecně nacistická sběř, řada z nich Židům pomáhala i za nacistické okupace, což zase v jiném dokumentu zmiňovali přeživší čistek z té doby. Problém je, že lotyšská zkušenost je trochu jiná než naše: někdy prostě stačí si uvědomit, který okupant přišel dříve. Do našich zemi vpadli nacisté a rozpoutali peklo, takže snadno zapomínáme na zločiny Sovětů, jež vnímáme jako osvoboditele (např. čistky a odvlékání ruských emigrantů usazených u nás v meziválečném období). Všichni se nejspíše bez problému shodneme, že bychom nesnesli žádný pomník kterémukoli náckovskému pohlavárovi v našich zemích, a přeli jsme se o sochu maršála Koněva v Dejvicích. V Lotyšsku je situace trochu obrácená - nejprve přišli Sověti, zahájili hrozné čistky, pak přišli nacisté jako "osvoboditelé". Takže proto nejspíše žádný Lotyš neustojí památník sovětského papaláše, kdežto Herberts Cukurs a podobní budou působit kontroverse jako u nás Ivan S. Koněv. Netřeba asi zdůrazňovat, že po ruském útoku na Ukrajinu pocit ohrožení, provázený protiruskými náladami, v Pobaltí poněkud zesílil...