To ale není fatální záležitost, je to věc i vaší politiky. Neuvěřitelné, že dosud nikdo asi nesebral rozum a odvahu k jednání o mírovém řešení a uspořádání vztahů. Pozor na to rozdělování světa a cenu nerovnosti, které nesou potenciál nepřátelství a konfliktu. A tady je také klíč k řešení. Konflikt je naprosto nesmyslný. Proto je tak důležité otevřít prostor pro politické a spravedlivé řešení problému a přijít s návrhem na uspořádání rovnoprávných, spravedlivých apod. mezinárodních vztahů s Ruskem i dalšími, tedy i bezpečnosti a spolupráce v Evropě, a bez falešné nadřazenosti. Nemohu v této souvislosti zase nevzpomenout historické konzultace představitelů tehdejšího SSSR a USA počínaje setkáním M. Gorbačova a R. Reagana na Reykjavíku 1986, které otočily vztah obou států i od tzv. studené války k mírové spolupráci . To je cesta.

Je jistě problém, jak přinutit stát s agresívními výboji k lidskosti. Mělo by to být v systematické péči OSN, ale jako jednodušší se může zdát i mezinárodní zatykač na představitele, i když v právně politické odpovědnosti jde o složitou zprostředkovanost politickou strukturou státu. Není ovšem možné, aby Izrael útočil všude možně v arabském světě, to je jistě zřejmé. Ať již to je na základě obrany svého pocitu nadřazenosti, nebo jako reakce na řekněme diverzní aktivity regionálních hnutí aj. provokované asi zejména mnohaletým pocitem ponížení ze státoprávní situace v regionu. V regionu Blízkého východu i jinde je naléhavé prosadit lidskost a spravedlivé řešení konfliktů, jiná cesta není.

Je to neuvěřitelné, že dosud nikdo asi nesebral rozum a odvahu k jednání o mírovém řešení a uspořádání vztahů. Jest-li má Rusko pocit ohrožení a tzv. se brání, dokládá to, že Ukrajina se stala jakýmsi rukojmím toho rozdělování světa, které nese potenciál nepřátelství a konfliktu. A tady je také klíč k řešení. Konflikt je naprosto nesmyslný a při erudované mezinárodní politice k němu nemuselo dojít. Proto je tak důležité otevřít prostor pro politické a spravedlivé řešení problému. Ukončení války tedy vyžaduje přijít s návrhem na uspořádání rovnoprávných, spravedlivých apod. mezinárodních vztahů s Ruskem i dalšími, tedy i bezpečnosti a spolupráce v Evropě, a bez falešné nadřazenosti. To je cesta.

Ano, u A. Merkelové jsem měl vždy pocit porozumění a přátelství. A o co tady jde.

Uplatňování práv vč. suverenity v podmínkách rozdělování světa, nerovnoprávných, nespravedlivých apod mezinárodních vztahů může snadno vést u druhých k pocitu bezpráví a ponížení s motivy konfliktu. Proto musí být otevřený politický prostor pro politické řešení, aby se bránilo motivaci k násilnému řešení problémů, . A pozor na to neustálé rozdělování světa a cenu nerovnosti.

Nevím, kdo stále, alespoň mediálně, živí tu iluzi, že by Ukrajina mohla válku vyhrát, a tím snad i "zachránit Evropu". A ta bezvýchodná snaha zatahovat další země do války...Válku s Ruskem nikdo nechce. A jistě bude možné vyjednat pro obyvatele Ukrajiny mírové uspokojivé řešení. Je ale naléhavé okamžitě jednat o systémovém mírovém uspořádání vztahů. To se musí opírat o principiální řešení příčin konfiktu. Jak říkám, pro ukončení války na Ukrajině´je rozhodující pochopit a řešit motivy, které vedly Rusko k invazi na Ukrajinu. O tom je potřeba jednat a není možno v tom rozdělování světa po II. SV pokračovat. Je zdrojem nepřátelství a konfliktu,

Proto je tak důležité otevřít s pomocí mezinárodní komunity prostor pro politické a spravedlivé řešení problémů. Ukončení války předpokládá přijít s návrhem na uspořádání rovnoprávných, spravedlivých apod. mezinárodních vztahů s Ruskem i dalšími, tedy i bezpečnosti a spolupráce v Evropě, a bez falešné nadřazenosti. To je cesta.

Alibistická pomoc válce napadené zemi jen válku a utrpení lidí prodlužuje. Je naléhavé okamžitě jednat o systémovém mírovém řešení. To se musí opírat o principiální řešení příčin konfiktu. Jak říkám, pro ukončení války na Ukrajině´je rozhodující pochopit a řešit motivy, které vedly Rusko k invazi na Ukrajinu. O tom je potřeba jednat a není možno v tom rozdělování světa po II. SV pokračovat. Je zdrojem nepřátelství a konfliktu,

Proto je tak důležité otevřít s pomocí mezinárodní komunity prostor pro politické a spravedlivé řešení problémů. Ukončení války předpokládá přijít s návrhem na uspořádání rovnoprávných, spravedlivých apod. mezinárodních vztahů s Ruskem i dalšími, tedy i bezpečnosti a spolupráce v Evropě, a bez falešné nadřazenosti. Nemohu v této souvislosti zase nevzpomenout historické konzultace představitelů tehdejšího SSSR a USA počínaje setkáním M. Gorbačova a R. Reagana na Reykjavíku 1986, které otočily vztah obou států i od tzv. studené války k mírové spolupráci . To je cesta.

Lepší je domlouvat se tak, aby k hádce v pravém smyslu nedocházelo a snažit se o porozumění, tím jsem se vždy řídil To chce hlavně nechápat předmět sporu osobně a netrvat jen na svém stanovisku, ale hledat společný zájem a více možností uspokojení toho co chceme, nepouštět úzdu emocím, ale vycházet z oprávněných společných i osobních potřeb.

Pozor na to. Je to jasný náběh na tzv. politické procesy. A připouští snadné mocensko byrokratické zneužití. Je potřeba si uvědomit, že žijeme ve společnosti se všeobecnou prací s informacemi a je to také samozřejmou součástí mezinárodní spolupráce na řešení problémů. Aby se spolupráce nakonec nestala podezřelou a nevedla na něco a la "spiklenecké centrum R. Slánského". Je možná dobré si připomenout film Doznání.

Zanedbala se kutivace společenských vztahu v národním i mezinárodním měřítku vč. toho, jak čelit protiprávnímu jednání (tresty to nevyřeší).

Uplatňování práv vč. suverenity (nebo i přímo bezpráví) v nerovnoprávných, nespravedlivých apod národních a mezinárodních vztazích může snadno vést u druhých k bezpráví a pocitu ponížení s motivy konfliktu. (Např. vlivem různých paktů a nerovného vč. ekonomického postavení ve světě, a tím i šancí.) Proto musí být otevřený politický prostor pro politické řešení, aby se bránilo motivaci k násilnému řešení problémů, sporů vč. terorizmu a obecně zlu. Angažujme se proto pro pozitiní přístup. dobro a zejména spravedlnost, přátelství apod. A pozor na to neustálé rozdělování světa a cenu nerovnosti.

To přece nejsou žádná řešení. To se musí opírat o principiální řešení příčin konfiktu. Jak říkám, pro ukončení války na Ukrajině´je rozhodující pochopit a řešit motivy, které vedly Rusko k invazi na Ukrajinu. O tom je potřeba jednat. Rusko nechce,a nemůže být osamoceno a jeho motivace potvrzuje dysfunkce mezinárodních vztahů a že není možno v tom rozdělování světa po II. SV pokračovat. Je zdrojem nepřátelství a konfliktu,

Válka na Ukrajině je tedy i selháním mezinárodní politiky a bylo možno jí předejít. Proto je tak důležité otevřít s pomocí mezinárodní komunity prostor pro politické a spravedlivé řešení problémů. Ukončení války proto předpokládá přijít s návrhem na uspořádání rovnoprávných, spravedlivých apod. mezinárodních vztahů s Ruskem i dalšími, tedy i bezpečnosti a spolupráce v Evropě, a bez falešné nadřazenosti.

Podle mé zkušenosti jde o přirozené pocity a od přírody daný vztah muže a ženy. Ćlověk nechce být sám, potřebuje společné prožitky a vnímat přitažlivost. Pak může dojít k souznění a vztahu, který rezonuje i s báječnou Unchained Melody, jak ji zpíval T. Jones: "Oh, my love, my darling I have hungered for your touch...Time goes by and time can do so much..I need your love...".

Prosadit právní cestou přerozdělení výnosů ve prospěch růstu platů (jako opatření k řešení nerovnosti a nespravedlnosti) by nemusel být takový problém. Problémem ovšem je, co unesou v dalším vývoji výnosy firem, celková kondice ekonomiky vč. vývoje cen, další potřeby země i dosavadní zvyklosti.

Je-li to skutečně na vysokých školách problém, pak je asi zejména potřeba, aby se americká vláda spravedlivě angažovala na regionu Blízkého Východu pro politické a spravedlivé řešení problémů, konfliktů vč. posouzení historické spravedlnosti resp. nespravedlnosti v regionu. A prosazovala návrhy na uspořádání rovnoprávných, spravedlivých apod. mezinárodních regionálních vztahů i k nestátním subjektům (hnutím), a bez nadřazenosti.

Ty neustálé agresívní akce - reakce jsou degradací lidské společnosti, nic neřeší a ohrožují naši civilizaci.

Jak říkám, pro ukončení války na Ukrajině´je rozhodující pochopit a řešit motivy, které vedly Rusko k invazi na Ukrajinu. O tom je potřeba jednat. Rusko nechce,a nemůže být osamoceno a jeho motivace potvrzuje dysfunkce mezinárodních vztahů a že není možno v tom rozdělování světa po II. SV pokračovat. Je zdrojem nepřátelství a konfliktu, Ukrajina se stala patrně jakýmsi rukojmím toho rozdělování světa (i historie tehdejšího SSSR a způsobu jeho rozpadu). A tady přišel Ukrajinu draho převrat cestou tzv. Majdanu asi před 10 lety, který patrně vyústil v protiruskou orientaci Ukrajiny a snahu být členem NATO. Válka na Ukrajině je tedy i selháním mezinárodní politiky a bylo možno jí předejít.

Proto je tak důležité otevřít s pomocí mezinárodní komunity prostor pro politické a spravedlivé řešení problémů. A tím i vylučovát resp. řešit motivy, které mohou vést k ozbrojenému, násilnému řešení. Ukončení války proto zejména předpokládá přijít s návrhem na uspořádání rovnoprávných, spravedlivých apod. mezinárodních vztahů s Ruskem i dalšími, tedy i bezpečnosti a spolupráce v Evropě, a bez falešné nadřazenosti.

Z článku vyplývá, že na Ukrajině vládnou zcestné představy o dosažení mírového řešení. Rusko v pravém slova smyslu ani izolovat nelze a "silným akcím" se nebude podřizovat. Jak chtějí situaci řešit, když ne státnickým jednáním s představiteli Ruska. Řešení je proto v tom, konečně přijít k jednacímu stolu s konkrétními návrhy na mírové uspořádání a rovnoprávných, spravedlivých apod. mezinárodních vztahů s Ruskem i dalšími a odstranění jejich deformací. Neprodlužovat zbytečně utrpení lidí,

Závažnost situace v Evropě se i opticky vytváří tím, že se konflikt Riska s Ukrajinou generalizuje i na další státy. To si uvědomte a je to chyba. A navíc se ani nezačalo systematicky jednat o mírovém řešení a uspořádání vztahů. Je naléhavě potřeba erudovaná politika a osobnosti, které budou umět čelit válečnému nebezpečí. A pozor na závody ve zbrojení i ten syndrom skupinové mentality. Válku, nebo dokonce globální, nikdo nechce a byla by to velmi nebezpečná hra.

Ano, životní zkušenost mně potvrzuje oprávněnost toho, co J. W. Goethe vyvozuje, že posláním ženy je opět otevřít pramen k původu lidství a říká: „Za věčným ženstvím jsme neseni výš." Za to inspirativní ženství, šarm, lidský kontakt nemohu být nikdy dost vděčný. Proto mám také pocít, že ženy mají pro společné soužití většinou i lepší vrozené předpoklady.

Školství je v podstatě profilováno stereotypem učebních předmětů, který se každoročně opakuje a také vládnoucí ideologií. Požadavky formální školní výuky ovšem nestačí, je potřeba vést žáky a studenty k pochopení života a světa, fungování spoečenských vztahů a k pochopení významu toho, co je správné, dobra a pravdy, přátelství apod. Nejraději vzpomínám na učitele, kteří ukazovali význam a smysl studovaných znalostí pro řešení problémů uspokojování potřeb a vývoje společnosti a svým osobním angangažmá v tom ukazovali smysl úsilí pro náš kvalitní život a svět. Z osobního i profesionálního hlediska i tady doporučuji poučit se z odkazu J. Welche a jeho strategie utváření a fungování mezilidských a společenských vztahů spolupráce a soužití jako Cesta k vítězství (Winning). Velmi podnětná je navazující publíkace Cesta k vítězství - pokračování a odpovědí - Jack spolu se Suzy Welch.

A tady máme i určitou paralelu s filmovou tvorbou. Vážím si dobrých filmových děl, dokáží nás vtáhnout do děje a posilovat tím, že ukazují smysl určitého úsilí. Chce to ovšem silný společenský příběh a poselství, výrazově charismatické hlavní představitele a samozřejmě také ty atraktivní exteriéry.

Je naléhavé systematicky zajišťovat spolu s reprodukční schopností společnosti i reprodukční schopnost přírodního prostředí, které je přirozeným základem naší existence. Současný systém je přiliš závislý na extenzívním tzv. růstu, tedy i na růstu spotřeby a současně vykazuje tendenci k nerovnosti a nerovnováze. Tzn., že řešení bude vyžadovat nejen systémové reformy a inovační strukturální změny, ale zejména racionalizaci životního stylu a omezení neefektivní spotřeby. Náročnost tohoto úkolu bude klást mimořádné nároky na politiku i občanskou společnost, protože zasáhne dosavadní spotřebitelský způsob myšlení a zvyklosti. Každá civilizace podléhá Hérakleitovu zákonu: To co vás přivedlo resp. přivede nahoru, je nakonec to, co vás zkolabuje.

Ultimaty nic nevyřešíte, jen zhoršíte, tak se nejedná. A naopak, může se tím stimulovat globální konflikt. Válku nikdo nechce, jediné řešení je spravedlivé mírové řešení.

Mě děti neruší. Jsou výchozí součástí lidské společností a potřebují od nás respekt a porozumění. Respekt umožní dobře pochopit dětskou duší a lidsky vychovávat. Jsem rád ve společnosti dětí a fascinuje mě to jejich přirozené lidství.